Válka o "svobodné" mozky

Zákon č. 2/1993 Sb. - Listina základních práv a svobod

Uvedená listina základních práv a svobod (dále LZPS) vymezuje jako součást Ústavy ČR některá práva a svobody občanům této země.

Článek 15

(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.

Článek 16

(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.

(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Oddíl druhý: Politická práva

Článek 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

LZPS v bodě 4. zároveň vymezuje prostor pro zákonné výjimky, které V URČITÝCH PŘÍPADECH přiznanou svobodu odpírají. Všechny takto postavené články se tak podřizují jakémukoliv současnému či budoucímu tendenčnímu zákonu přijatému zvolenými zastupiteli a nezaručují tedy ŽÁDNOU TRVALEJŠÍ PLATNOST A GARANCI PŘIZNANÝCH SVOBOD. Příklady podobných tendenčních zákonů platných v současnosti uvádím níže.

Od 1.1.2010 je nahrazen dosavadní Zákon č. 140/1961 Sb., Zákonem č. 40/2009 Sb.,

Z něj uvádím výběr:

Část druhá

Hlava XIII: Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Díl 1: Trestné činy proti lidskosti

§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka

(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,

c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo

d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

(3) Příprava je trestná.

§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

* * *

Co mne vedlo k opisování všem dobře známých faktů? Především vědomí, že ona fakta rozhodně nejsou známa všem občanům této země, kteří tak květnatě hovoří o dosažené svobodě po roce 1989. Druhým důvodem je využití pohledu na právní realitu jako jakési předmluvy k tématu, které bych chtěl dále rozebrat.

Zakazovat diskuzi s odvoláním na zajištění “svobody” jiných nebo akceptovat svobodu slova a projevu v plném rozsahu a bez výjimek?

Jako příklad argumentace zastánců první ideové linie uvádím článek Věry Tydlitátové, který souvisí s kauzou všem nám tak dobře známou. Hlavním argumentem je zde tvrzení, že důstojnost člověka (skupiny) je nutno chránit před “pomluvami”, nactiutrháním a urážkami. Paní Tydlitátová v podstatě píše, že není přeci možné dovolit aby kdokoliv říkal o někom cokoliv. Nelze podle ní zakládat hnutí, které by propagovalo např. znásilňováni batolat. No .. Na argumentech této paní z LPA jistě něco je. Na stranu druhou paní Tydlitátová ve svém článku sama šíří pomluvy, překroucené polopravdy a lži a nikdo proti ní trestní oznámení nepodává. Dalo by se říci, že proti “jiné skupině osob” vyvolává i nenávist. V tomto případě je paní Tydlitátová jako členka LPA, členkou hnutí (ve smyslu zákona) na rozdíl třeba od Zvědavce, který rozhodně charakter hnutí nemá neboť je jen diskuzním webem. Z tohoto důvodu jsem ve výše uvedených citacích zákona zvýraznil tučně slovo “hnutí”. Z uvedeného plyne, že při pokusech omezit svobodu slova se často lze dostat do situace, kdy se ostří může obrátit proti tomu, kdo tasí meč “pravdy”. To, že si policie a justice nejsou jisti v kramflecích při posuzování podobných kauz není ani divu. Justiční právo zde ve jménu svobody požírá svobodu a v mysli vyvolává obraz hada zakousnutého do vlastního ocasu. Anyway .. Účelnost .. Z tohoto pohledu je třeba si uvědomit fakt, že perzekuce “kontroverzích” názorů tyto názory rozhodně neodstraní. Spíše naopak. POPULARIZUJE JE ! Být ideovým dizidentem je přeci COOL, ne? ;)

Několikrát jsem při různých diskuzích argumentoval za prosazení druhé ideové linie. Podstatou je umožnit diskuzi k jakémukoliv tématu, a to i k tomu (resp. zejména k tomu) nejkontroverznějšímu. Dovolit lidem aby zpochybňovali cokoliv a tvrdili cokoliv o kom se jim zlíbí. Zde je ale zřejmé, že účelová lež mající za cíl pošpinit a poškodit člověka nebo skupinu lidí může skutečně získat mnohé příznivce a nakonec může vést k nějakému tomu pogromu. Kde a v jaké společnosti se toto může stát? Ve společnosti, kde může každý na urážky a nepravdivé informace reagovat? Ve společnosti, kde dostane prostor přednést protiargumenty? V takové společnosti by se přeci každý napadený mohl obhájit. Mohl by silou argumentů ovlivnit veřejné mínění a tím lži “před okem veřejnosti” zlikvidovat nadobro. Proč mohlo dojít k tomu, že nacistická ideologie získala tolik nadšených příznivců a mohla vyústit v genocidu? Dostali poškození tj. mj. židé (sionisté) prostor v otevřené diskuzi před veřejností, kde by se mohli obhájit a vyvrátit TO CO SE O NICH POVÍDALO?? Pochopitelně i tato mnou prosazovaná ideová teze spočívající na myšlence poskytnutí prostoru k veřejné obhajobě jakéhokoliv názoru a protinázoru má jistá funkční omezení. Především by bylo velmi těžké dát stejný prostor ve veřejné diskuzi všem zainteresovaným stranám. Bylo by těžké umožnit veřejnou obhajobu (lépe řečeno REAKCI), každému člověku, který byl nějak verbálně napaden a následně poškozen. Ve své podstatě byl v kauze Zvědavec neprávem napaden a poškozen pan Stwora a má možnost se v našich médiích obhájit? Úsměvná představa, že?

BUĎ A NEBO .. Vyberte si .. Svoboda bez výhrad ve smyslu Americké ústavy nebo svoboda omezená pro svobodu jiných? Není vůbec lehké se rozhodnout ..

Ve zbytku tohoto článku budu s odkazem na výše uvedené úvahy spekulovat ve stylu CO KDYBY .. JAK BY .. atp. Představme si sebe jako TY NA DRUHÉ ARGUMENTAČNÍ straně. Pokud se vnímáme jako členy jakéhosi VYVAŽUJÍCÍHO ALTERSTREAMU vůči něčemu co má podle nás v OFICIÁLNÍM prostoru převahu, pak musíme vnímat argumentační protistranu ne jako nepřítele ale jako oponenta. Musíme se nejdříve snažit s ním ideově asociovat. Musíme si představit sebe jako bychom byli oni. Musíme se přimět k tomu abychom přemýšleli jako ONI a cítili emoce jako oni. Musíme znát jejich skutečnou motivaci. Musíme se na nějakou dobu stát JIMI. Pak je můžeme teprve pochopit a teprve pokud je pochopíme, můžeme najít účinnou protiargumentaci vůči nim. Jen tak lze v diskuzi uspět a nedopadnout jako druhý účastník rozhovoru v tomto zřejmě účelově zdramatizovaném dialogu.

Pokud jsme se asociovali se svými oponenty a ocitli na chvíli na druhé straně, pak zkusmě pouvažovat co s těmi NEKOREKTNÍMI LUMPY na různých Zvědavcích, TVINA, Dolezite.sk atd. atd. Budeme dále prosazovat taktiku add 1.? tj. snažit se vybrousit svobodu tak, že budeme lajnovat lidu CO JE A CO NENÍ možno říkat, koho je možno urážet, co je možno a co nelze zpochybnit, proti komu lze vyvolávat nenávist a proti komu ne atd?? Necháme toho hada aby se do vlastního ocasu zakusoval více a více? Zvolíme tuto neúspěšnou a negativní emoce vyvolávající taktiku nebo půjdeme na věc jinak? JAK JINAK??

Třeba takto:

Fáze 1. Jde o umožnění diskuze nad jakýmkoliv tématem a zejména nad kontroverzním tématem. Viz. má teze č.2. Jednoduše se začne v různých televizních pořadech probírat otázka počtu obětí při holokaustu a existence plynových komor, otázka parazitování cigánů, otázka méněcennosti Palestinců, otázka výjimečnosti určitého etnika atd. atd. Ono se těch ZVOSTRA pořadů různých moderátorů jako Jílková apod. v poslední době docela urodilo jen .. jen je to stále ještě příliš korektní a stále existují určitá TABU. Témata nejcitlivější se nechají VYPLOUT na povrch a přednesou se Veřejnosti za účelem umožnění “Vytvořit si vlastní úsudek” a z utvořených “svobodných” úsudků utvořit tzv. Veřejné mínění. Do diskuze se pozvou přední protagonisté různých ideových větví a tak se může stát, že proti Havlovi usedne ve studiu pan Stwora a hezky spolu podebatují. Každý bude vybaven hromadou “pádných” argumentů a divák ať si to přebere. Když nic, tak se alespoň obrousí hrany populárního tématu a divák o něj přestane jevit zájem. Je tu najednou skutečná svoboda .. může se mluvit o všem. TO JE OČ TU JDE. Divák je spokojen. Má vlastní úsudek a nějaký ten “extrémista” jej už tak lehce neoblbne :)

Fáze 2. Nyní začíná ta jízda. Svou roli sehraje Dramaturgie .. podobně jako ve slovenské scénce na níž jsem zde uváděl odkaz. Čí jsou ta média, kde umožníme SVOBODNOU diskuzi? Naše ! Takže ta dramaturgie kolem bude také naše. On opravdu nemusí být ve vedlejší místnosti žádný ON pod stolem. Tu dramaturgii totiž skutečně určuje vlastník média. Určí ji už výběrem diskutérů a definováním probíraných témat. Manipulovat lze usekáváním času k obhajobě názorů, manipulovat lze divákovi podsunutými komentáři (opět viz. scénka), manipulovat lze selekcí počtu argumentačních obhajob. Následný svobodný úsudek diváka lze skutečně docela dobře usměrnit a pravidelný divák různých debat si toho jistě všiml. Svobodomyslný divák se naštěstí nedá jen tak lehce ošálit. Hru je tedy nutno podepřít nečím hmatatelným. Čím?

Fáze 3. Všimli jste si v odkazované scénce jak se moderátor odkazuje na nějaké neznámé argumentační proměnné, které mají být hlavní argumentační oporou jeho oponenta? Vkládá do úst oponenta nějaké neznámé subjekty v pozadí, které nazývá ONI. V podstatě říká. VY tvrdíte, že .. bla bla, ale nemůžete to dokázat. Spekulujete !! Spekulace = argumentační slabost. Jste tedy jen paranoik, konspirátor a blázen, který není schopen to co říká obhájit. BUCH .. NÁLEPKA “ONISTA”. No nechci zde rozebírat jestli nějací ONI jsou nebo ne .. to jsem už rozebral zde. Podstatou fáze 3., která probíhá již před započetím prvních dvou fází je znemožnit oponentům a zejména POZOROVATELŮM diskuze tj. veřejnosti sběr a OVĚŘENÍ si argumentů. Ti ONI mají nadále zůstat skrytí. Všechny informace o nich musí zmizet z oficiálních zdrojů (pomůže když budete vlastnit většinu médií tj. TV kanálů, zpravodajských společností, novin, webových portálů atp.). Skryté musí zůstat i INFORMACE. Odkazují nějaké weby na nepohodlné informace o určité historické události? Pryč s nimi ! Zrušit web, smazat soubory a když to nepůjde tak třeba obvinit majitele serveru z pohlavního zneužívání. S ním padne i celý jeho web .. viz. wikileaks. Možná jde jen o můj dojem a jsem paranoikem. Mám pocit (JEN POCIT !), že i kauza Zvědavce zapadá do tohoto rámce. Již mnohokráte jsem hledal informace, které na webu byli dříve a není o nich ani památky. Máte také podobnou zkušenost s mizejícími informacemi? Možná jde jen o náhodu. Nevím. Jak říkám .. mám JEN pocit. Pocit, že vygooglit se už nedá tolik jako dříve. Informace jsem nestahoval a nearchivoval a spousta mých argumentačních pilířů stojí tak jen na nepřesné paměti, že jsem něco někde, někdy četl. Nemám důkaz. I kdybych citoval doslovně tak nezávislý divák si nebude moci mé tvrzení ověřit.

A tak nějak BY TO MOHLO FUNGOVAT, kdyby nám někdo otevřel dveře naprosté svobody. Jak řekl jeden klasik, kterého už nějak nemohu dohledat a proto jej budu jen velmi nepřesně parafrázovat .. “Není důležité jaká voda teče v řece. Důležité je nasměrovat ohyby řeky tak ,aby ta voda tekla tam kam potřebuje ten, kdo má moc ohýbat koryta řek”.

Existuje nějaké obrana? Archivuje zde někdo alternativní informace pro potřeby budoucí? Já to bohužel nedělám a začínám toho litovat. Není daleko doba, kdy ze mne někdo ve svobodné diskuzi udělá naprostého idiota bez důkazů k mým tvrzením. Udělá ze mě nějakého toho “ONISTU”.