Před summitem G-20: Jakou muziku si objednal FED?

Tím, že rozběhly tiskařské lisy, aby dodatečně do poloviny příštího roku vykoupily dlouhodobé americké státní dluhopisy v hodnotě 600 miliard dolarů, americké Federální rezervy otevřeně daly ostatnímu světu najevo, že bránily, brání a budou bránit pouze jedny zájmy – vlastní.

Jako jedni z prvních bili na poplach Němci. Rozhodnutí Fedu o hromadném nákupu amerických státních dluhopisů podkopává důvěru k finanční politice USA a zvyšuje míru nejistoty ve světové ekonomice, řekl německý ministr financí Wolfgang Scheuble. „Nemá logiku, když Američané obviňují Čínu z manipulace směnným kursem, a pak pomocí tiskařského lisu, který vlastní Fed, uměle snižují hodnotu dolaru.“

Němce stojí za to poslouchat – na jejich ekonomice stojí blahobyt celé Evropy. Německým ministrem zmíněný konflikt USA s Čínou je opět důkazem toho, že snížení kursu dolaru, výhodné pro exportně orientovanou ekonomiku USA, je skvělé, zatímco nízký kurs čínského juanu, výhodný pro čínskou ekonomiku, je nevhodný. Z pohledu vlastníků Fedu určitě.

Evropští analytici jako o závod mluvili o tom, že Fedem vyčleněné prostředky nejsou kryty žádnými aktivy. To znamená, že Fed opět spustil svoji tiskárnu. V souvislosti se zvýšením peněžní zásoby zvýší oslabený dolar ceny futures na ropu a učiní tuto surovinu levnější v ostatních měnách. Summit v Seolu se zřejmě stane fórem, na kterém se budou objasňovat vztahy mezi exportně orientovanými ekonomikami (Německo, Čína) a zeměmi bojujícími s krizí a hromadnou nezaměstnaností – Spojené státy, Velká Británie a některé další. K hlasu Wolfganga Scheuble se připojili i další, kteří chápou, že další emise hory dolarů, jakož i snížení úrokových sazeb, povede k poklesu kursu americké měny, což učiní americké vývozy lákavějšími, ale podkope to vývoz ostatních zemí, způsobí inflaci a objevení se „bublin“, které vždy praskají velmi bolestně.

A co je hlavní – měnový systém, založený na plovoucích kursech vůči americkému dolaru, končí. Tvrdá kritika Fedu Němci je reakcí na dlouho Washingtonem prosazovanou tezi americké ekonomiky coby vzoru pro zbytek světa.

Předseda skupiny ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker tvrdí, že rozhodnutí Fedu podpoří příliv kapitálu na rozvojové trhy, které se s ním nemusí být schopné vypořádat, a díky tomu půjde krize do nové vývrtky. Rozhodnutí Fedu urychlit vývoj ekonomiky v USA vyvolá přesun peněz do rozvojových zemí. Nelze bojovat s dluhy tím, že se zvětšují; z USA vychází spousta kritiky na adresu Číny, ale sami Američané se uchylují k přesně stejné politice, zdůraznil J. C. Juncker.

Svoji nespokojenost s rozhodnutím amerického Fedu vyjádřil také Peking. Čínský náměstek ministra financí Zhu Guangyao řekl: „Jako emitent světové rezervní měny USA… pravděpodobně nechápou veškerou svoji zodpovědnost a nepřemýšlejí o dopadu tohoto rozhodnutí na vynořující se trhy.“ Podle jeho slov, Čína plánuje v průběhu summitu G-20 „otevřenou diskusi“ v souvislosti se zjevným spuštěním „tiskařského lisu“ Spojenými státy. Jak je z těchto slov patrné, v Pekingu se nechystají ustoupit před hrozbou nového otřesu na světovém finančním trhu.

V této situaci přistoupil Barack Obama k u amerických prezidentů nečekanému kroku – veřejně podpořil rozhodnutí Fedu. Obama se ohledně tohoto rozhodnutí vyjádřil v tom smyslu, že toto rozhodnutí „je dobré nejen pro Spojené státy, ale pro celý svět“. Obamova slova brání aktivity Fedu jako štít.

Rozhodnutí Fedu otevřít „peněžní ventil“ a utratit za nákup státních cenných papírů a za revolving maturujících kolem 900 miliard dolarů není ve skutečnosti vůbec „dobré pro celý svět“. Není to dobré ani pro samotnou Ameriku.

Připomenu, že Fed tiskne dolary a nakupuje za ně státní cenné papíry USA a dalších zemí. Operace v dolarech jsou založeny na důvěře k americké vládě a americkému finančnímu systému jako takovému. Ale nezapomínejme, že Federální rezervy jsou soukromá společnost, která na začátku 20. století získala právo tisknout peníze s vyobrazenými americkými státními symboly. Hlavním příjmem Fedu je seniorage, rozdíl mezi výrobní cenou peněz (papírových, elektronických nebo jiných) a jejich nominálem. Jsou-li výrobní náklady 100 dolarové bankovky 10 centů, tak seniorage při dání takové bankovky do oběhu činí 99 dolarů a 90 centů. Nicméně kapitál Fedu má čistě akcionářskou formu – což je ojedinělý jev, odlišující USA od ostatních zemí, kde je kapitál centrální banky plně státní, jako například ve Velké Británii a Kanadě, nebo je akciový se státním podílem – jako v Belgii, Japonsku a dalších zemích. Zisky z aktivit Fedu jdou soukromým akcionářům.

Nicméně dokonce ani toto nestaví Fed nad americký stát. Rozhodnutí „banky bank“ Ameriky mají samostatnou platnost a nepotřebují souhlas ze strany prezidenta nebo jiných státních struktur. Fungující jako soukromá banka dostává Fed zisk nejen z prodeje dolarových bankovek americké vládě, ale také z úroků státních dluhopisů, zisků z platebních operací, depozit, operací s cennými papíry. A i když je výše platů ve Fedu určována americkým kongresem, při rozdělování dividend mezi akcionáře nemá slovo ani prezident, ani kongres. Takže v r. 2006, když Fed dosáhl čistého zisku 34,2 miliard dolarů, dostalo se z těchto peněz do příjmů amerického státního rozpočtu pouze 4,3 miliard dolarů. Zbytek dostali majitelé Fedu, jejichž jména veřejnost nezná.

Nicméně ani zisky z tištění peněz nejsou pro Ameriku a zbytek na dolar připoutaného světa hlavním zlem. Možnost spustit a zastavit tiskárnu, tedy manipulovat s hotovostí, umožňuje majitelům tiskárny vyšroubovat inflaci nebo vytvořit likviditní krizi, tedy vyvolávat finanční krize. Mnozí američtí ekonomové viní z krizí v Americe v letech 1948-49, 1953-54, 1957-58, 1960-61, 1969-1971 a 1973-197 právě Fed.

Skepticismus ve vztahu k finanční politice Fedu roste. „Hypotéční úrokové sazby, píše německý Die Presse, klesly v USA na minimum a propadlému trhu s nemovitostmi se nijak růst nechce… Bez ohledu na nízké úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů ochota Američanů nakupovat klesla také; tonou pod horami dluhů, které se navršily během desítek let. Nová éra levných peněz připravuje půdu pro následující bublinu – a krizi.“

Přijde den, kdy se bude Fed chtít zbavit dnes a dříve nakoupených státních dluhopisů – a tehdy se Wall Street opět zapotácí.

MMF a Světová banka se nyní obávají, že příliv „horkých peněz“ povede k vytvoření bubliny u aktiv v Asii. Devalvace dolaru vyvolá nadbytek likvidity, a obrovské sumy peněz začnou hledat nový ventil, a obejdou kontrolu nad hedge fondy a finančními aktivy, která je v USA a Evropě poměrně přísná. V Asii je tato kontrola výrazně slabší. A velké hedge fondy a penzijní fondy se budou snažit umístit své prostředky na asijských trzích. Příliv „horkých“ peněz do asijských zemí může vést k vytvoření „bubliny“ a silnému nárůstu inflace.

Toho se také bojí čínští ekonomové. A nejen čínští. „Ruský prezident bude trvat na tom, aby se takové aktivity realizovaly po předběžné konzultaci s klíčovými účastníky G-20,“ řekl asistent ruského prezidenta Arkadij Dvorkovič v souvislosti s posledním rozhodnutím Fedu. Nicméně připomeňme si Obamův výrok v souvislosti s tímto rozhodnutím – „je to dobré nejen pro Spojené státy…“ A na tuto „hudbu“ se Obama pokusí „dvacítku“ donutit tancovat.