Potřebujeme více zpráv ze světa, ne méně

V září 1979 Daily Mirror přinesly světu zprávu o vražedných polích v Kambodže. Na dvanácti stranách noviny podrobně popisovaly hrůzy Rudých Khmerů. „K neskutečnému lidskému neštěstí došlo v Kambodže,“ napsal John Pilger na titulní stránce pod fotografii tří lidských lebek. „Fanatickým režimem bylo zabito zřejmě přes 2 miliony lidí – třetina populace.“

V dubnu 2010, v den televizní volební debaty vůdců stran o zahraniční politice, dva britské nejprodávanější deníky, Sun a Daily Mail, zveřejnily celkem tři zprávy ze zahraničí, o celkovém počtu 257 slov. Jednou z nich byl foto příběh o Michelle Obama ukazující své bicepsy třídě školních dětí.

Během posledních 30 let naše celostátní deníky velikostně ztloustly. Guardian přešel ze 30 stran na 100; Mirror z více než 30 na více než 70 stran. Přesto během stejné doby množství zahraničních zpráv kleslo, jak v celkovém počtu zpráv, tak proporcionálně k novinám jako celku.

V typickém pracovním týdnu v r. 1979 čtvery noviny – Mirror, Daily Mail, Daily Telegraph a Guardian – zveřejnily celkem 500 zpráv ze zahraničí, či zhruba100 denně. V r. 2009 to spadlo na 300, či 60 denně: 40% propad. Vzhledem k nárůstu velikosti novin to představuje propad z 20% zpravodajského obsahu novin ze zahraničí před 30 lety na 11% nyní.

To je několik věcí ze zjištění zprávy zveřejněné Media Standards Trust – Zmenšující se svět: Pokles zahraničního zpravodajství v britském tisku. Porovnává zahraniční zpravodajství těchto čtyř novin v týdenním průměru v letech 1979, 1989, 1999 a 2009.

Nejen, že zjistila, že počet zpráv ze zahraničí poklesl, ale dnes se jen zřídka dostanou na prvních 10 stránek. Ve velkých novinách je toto zpravodajství téměř výhradně omezeno na sekci ze zahraničí, hluboko uvnitř. V bulváru jsou sporadicky a mají tendenci se týkat pouze celebrit, Britů na dovolené nebo podivností a šíleností.

Můžete říct, že šlo jen o reflexi snižování nákladů ve zpravodajském průmyslu. Zahraniční zpravodajství je drahé, dokonce i v těchto dnech levných letů, mobilních chytrých telefonů a nepřetržitého zveřejňování. Ale když mluvíte se zahraničními korespondenty, zdá se, že noviny ztratily důvěru v roli, kterou hrají. Je zahraniční zpravodajství něco, co lidé očekávají, že najdou, ale ve skutečnosti to nečtou? Posiluje to statut značky, nebo je to zbytečný luxus? Je nějaký rozdíl v tom mít někoho na místě, nebo tam někoho posílat letecky, když se něco konkrétního stane?

Nedostatek peněz a důvěry vedl k nedostatku zodpovědnosti. A, stejně jako u dalších oblastí zpravodajství, jako u soudniček, to vede ke spirále dolů, kde méně mezinárodních zpráv znamená méně zájmu o ně, což vede k jejich menšímu počtu atd. Přesto se snížení mezinárodního zpravodajství zdá být v rozporu s rostoucí globalizací v našem životě – a rostoucí relevancí zahraničních zpráv. V r. 2008 vyjelo do zahraničí 45,5 milionu Britů, zatímco v r. 1971 7,7 milionů. Pět milionů Britů žije v zahraničí.

Poukazuje to také na nedostatek představivosti. Nyní existuje bezpříkladná příležitost jak shromáždit, filtrovat a šířit zprávy ze zahraničí různými způsoby, při napojení se na zdroje na zemi (na místě). Organizace jako Global Voice Online a Demotix poskytují prostředky pro přístup k tisícům fotografií občanů a bloggerů, jejichž hlas by dříve slyšen nebyl. Přesto dokonce i za existence velkých mezinárodních kauz, které volají po inovativním zpravodajství (jako u chilských horníků), většina zavedených zpravodajských organizací neinovovala.

Zlatý věk zahraničních korespondentů může být pryč (pokud vůbec někdy existoval), ale potřeba někoho, kdo bude informovat, filtrovat a dávat světu smysl je větší, než kdykoliv předtím. Oficiální zpravodajské organizace mají stále silnou pozici, aby to mohly dělat. Zjištění této zprávy nicméně naznačují, že mnohé se této výzvě vyhýbají. Pokud bude propad pokračovat a zpravodajské organizace ještě více omezí původní zahraniční zpravodajství, prohrajeme všichni.

Zmenšující se svět: Pokles zahraničního zpravodajství v britském tisku vydal Media Standards Trust a lze si ji přečíst na mediastandardstrust.org. martin Moore je autorem zprávy a ředitelem trustu.