Pohádka o úsporách a vládních reformách

Premiér Nečas přednesl ve středu 27.října ve sněmovně plamenný projev. Bude se šetřit, a to s cílem světlých zítřků. Doporučují mu to renomované mezinárodní instituce, jako je OECD nebo Mezinárodní měnový fond. A jaká je realita?

Státní dluh se raketově zvyšuje. Připomíná odbržděný vlak pomalu se rozjíždějící z kopce. ČR má nejvyšší dluh ve své historii, který do tří let dosáhne k hranici dvou bilionů korun. Realita je taková, že se propouští a spoří jen v soukromém podnikatelském sektoru.

Vláda nehledá úspory tam, kde se úspory hledat mají, tj. na veřejných zakázkách předražených o stovky procent a nesmyslných výdajích na nepotřebné instituce nebo válečná zahraniční dobrodružství. Kalousek bere tam, kde je to nejjednodušší. Na mzdách. Vláda neřeší systémové příčiny krize, nezalepuje díry a nezavírá tunely státního rozpočtu, jen šetří tam, kde je to nejsnadnější a kde čeká nejmenší odpor. Kalousek ví, že k lidem si může dovolit skoro všechno. Ale sebrat zakázky lobbistům může znamenat jeho konec. Vše se děje pro zisk a pohodlí vyvolených.

Kalouskova vláda nemá žádnou vizi, neřeší, co bude v budoucnu. Pouze se snaží jízdu odbržděného vlaku o něco prodloužit. Prodlouženou jízdu pana Kalouska, o jehož tunelování zakázek na ministerstvu obrany za zlaté éry devadesátých let se povídají celé legendy, mají zaplatit hasiči, zdravotní sestry, policisté, učitelé.

Návrh rozpočtu je nejen soubor tupých účetních operací s intelektuální hodnotou nula, ale vychází z evidentně nesmyslných předpokladů. V roce 2011 prý bude meziroční růst HDP 2,3 % a růst spotřeby domácností o 2 %. Logika Kalouskovy úvahy je v tom, že když budou mít lidé méně, budou více utrácet.

Zatímco premiér Nečas s odkazem na vybájené statistiky Eurostatu a Českého statistického úřadu fabuluje o tom, že v ČR pokleslo významně riziko ohrožení chudobou, pravda je opačná. Nezaměstnaných je v roce 2010 v České republice více než ve srovnatelném období na českém území v období předválečného Československa za velké hospodářské krize třicátých let dvacátého století. Oficiální armáda nezaměstnaných činí půl milionu, ale v tom nejsou započítáni další, které vyřazují úřady práce měsíčně z evidence (asi 20 000 uchazečů měsíčně). Ze 4,8 milionu výdělečně činných je asi 700 000 nezaměstnaných. Mnoho z nich nepracuje, protože nemusí a spokojeně žijí ze sociálních dávek a na státní dluh.

Na čem vláda neušetří? Přes 35 miliard zaplatíme v odvodech za členství v EU. Přes jednu miliardu dáme BIS, snad abychom se nemuseli bát chodit v noci po ulici, nebo zda nám někdo vykrade byt či auto. Na zahraniční vysílání rozhlasu se našlo v kapitole ministerstva zahraničí 30 milionů korun. Bude se vysílat do zemí jako je Afghánistán, protože je to nezbytné pro naší bezpečnost a šíření demokracie bombami a vojenskými holínkami.

Ve státním aparátu spokojeně vyhnívají přebujelé instituce. Jako příklad uveďme nenápadný úřad jménem Státní rostlinolékařská správa. Podle výroční zprávy zaměstnává 450 zaměstnanců a má rozpočet čtvrt miliardy. Jejich náplň je bádání, jaké nemoci hrozí rostlinám a zda je horší jednoděložní plevel nebo dvouděložní. Myslíte, že se tu bude štřit více než třeba u hasičů? Ani náhodou. Místo nuceného výseku se úřednickému stádu sníží platy o 10% a nazve se to reformou. Pohádka bude mít špatný konec.