Kolizní kurs k válce kvůli bohu

Etnicita, obzvláště je-li bičována náboženstvím, nikdy neumírá.

V r. 1988 jsem byl ve městě Mostar ve staré Jugoslávii, nyní v Bosně a Hercegovině. Byl to horký den, ženy spěchaly na nákupy, muži pili černou kávu v zahrádce kavárny, zatímco já, s povolenkou od místního rybářského spolku, jsem stál v řece Neretva a chytal jsem ryby přímo pod mostem ze 16. století. Mírumilovnější scénu si lze představit stěží. Mostar mimochodem znamená „strážce mostu“. V r. 1995 si lidé, kteří spolu žili po staletí, šli vzájemně po krku a starý most byl zničen. Důvodem války bylo náboženství.

Člověk by si myslel, že náboženské války jsou věcí minulosti, aspoň války mezi zeměmi. Zdálo se, že sekularizace Turecka Ataturkem v r. 1923 ukázala cestu dalším islámským národům, jak dostat mešitu z vlády. Jak víme, to se nestalo, a dokonce tam, kde není klerikální stát, je tam velká část populace, která chce islámskou republiku. To vytvořilo situaci, kdy je politická opozice prováděna ve jménu Alláha.

Zapojení křesťanů na Středím východě bylo sotva prospěšné, obzvláště když je do toho zapletena ropa. Když Winston Churchill v r. 1911 přeorientoval Královské námořnictvo z uhlí na ropu, stala se politika na Středním východě rukojmím západních ropných potřeb, kdy nejohavnějším důsledkem bylo svržení íránského premiéra Mossadeka v r. 1953 kvůli tomu, že se opovážil znárodnit Anglo-Iranian Oil Company, později BP. Olej byl tak říkajíc v ohni, takže když se připravoval na druhou iráckou válku, mluvil George W. Bush o „křížové výpravě“, na což muslimský svět reagoval rozpálením do běla. 9/11 bylo důvodem k radosti pro většinu muslimského světa.

Etnicita nikdy neumírá.

Kanada nejsou, naštěstí, USA. Od tiché revoluce v Quebecu v r. 1960, kdy vliv katolické církve došel prudkého konce, byla Kanada sekulárním státem, ačkoliv církevní vliv sem z jihu prosakuje.

Spojené státy jsou nicméně dramaticky jiné. Abych sdělil celý příběh, potřeboval bych však několik bichlí.

75% Američanů se považuje za křesťany, kdy asi 25% z nich chodí pravidelně do kostela; aby člověk pochopil, co to znamená, musí se ohlédnout do minulosti.

Spojené státy americké vznikly proto, že nekonformisté Anglií nastolené církve byli diskriminováni. Zakladatelé měli tak velké obavy, že aby ochránili právo uctívat koho je komu libo, dali do ústavy, že nesmí existovat žádný zákon „pro organizované náboženství“.

Podle zákona pak byla Amerika sekulárním státem. V praxi byl tento názor odmítán „tvrdými“ křesťany vedenými zakladatelem Moral Majority, zesnulým Jerry Falwellem, který v r. 1974 řekl: „Myšlenka, že náboženství a politika se nemísí, byla vyplozena ďáblem, aby zabránil křesťanům řídit svoji zemi… Jsem přesvědčen, že Amerika na tom bude lépe, když se budeme vážně starat o byznys Pána. Může být pozdě, ale nikdy není příliš pozdě udělat to, co je správné. Potřebujeme staromódní, boha ctící, Krista velebící obrození, abychom obrátili Ameriku zpět k bohu. Amerika může být zachráněna.“

Vliv křesťanské církve na státní záležitosti má dlouhého trvání. V r. 1925, ve slavném procesu se Scopesem, stát Tennessee obvinil učitele, že učí evoluční teorii v rozporu se zákony státu. Až v r. 1952 kandidoval na prezidenta rozvedený muž (Adlai Stevenson) a prohrál. Takový muž byl zvolen až v r. 1980 (Reagan). Bože pomoz – doslova – prezident, který nechodí do kostela.

Stačí pak říct, že když hnutí čajových párty troubí na trubku, křesťanská pravice (CR), i když otevřeně nezpochybňuje ústavu, chce, aby sekulární vláda byla vedena „dobrými křesťany“ církevním způsobem.

Zatímco toto se děje v Americe, myšlenka sekulárního státu eroduje v Turecku, Íránská klerikální republika připravuje namíření ohavných zbraní na Izrael, a opoziční strany v Egyptě a Saudské Arábii věří v islámskou republiku.

Koho zajímá povaha americké vlády? Dokud platí ústavní ustanovení proti klerikalismu, je to, v co občané věří, jistě irelevantní!

Kéž by to tak opravdu bylo. USA se v podstatě stávají čím dál více klerikálními, a to děsivě způsoby, které by nás měly znepokojovat.

Nebezpečí bylo zažehnuto 9/11, které charismatičtí křesťané dlouho považovali za útok islámu.

Židovský politický vliv, obzvláště ve vysoce zalidněných státech, se přiklání k izraelské vládě v jejích sporech s islámem, a v tomto směru je křesťanská pravice podporuje.

Precedent z případu Roe vs. Wade, který ustanovil právo žen na potrat, je velmi vážně ohrožen podněcováním George W. Bushe vybízejícího síly CR.

Protimuslimská záplava spamu na internetu a v mé poštovní schránce konkuruje reklamám na Viagru a nabídkám na prodloužení mého penisu.

Otázka toho, co mohou muslimské ženy nosit, nyní žhavá záležitost v Evropě, se nyní vážně přetřásá v Americe svobodných – a ostatně i v Kanadě.

Nyní navrhovaná mešita „poblíž“ bývalého WTC nám přinesla příval anti-muslimských sil a z obvykle koherentního blábolení o prezidentu Obamovi a amerických rádiových hovorů se stala velmi mohutná síla, která nadává na islám a označuje ho za nepřítele, který provedl 9/11 a který musí být vyhlazen.

Zjevná sekulární povaha prezidenta Obamy a fakt, že jeho druhé jméno je Husein, vytvořily právě toho nepřítele u moci, kterého CR a čajová párty potřebovaly pro své evangelické snahy.

Co to vše znamená?

Jednoduše toto – Spojené státy musí ve své zahraniční politice odrážet vytrvale se plížící klerikalismus, který považuje Al-Kejdu a islám za jedno a totéž. To znamená, v krátkosti, že zatímco v minulosti mohla Amerika vždy vzdorovat teokraciím (vždy vyjma Izraele, samozřejmě), a samolibě ujišťovat o svém sekularismus, nyní tak již činit nemůže. V případě, že se k moci dostanou nové síly představované čajovou párty, už ani nebude chtít.

A to je děsivé.