Jelen v titulku aneb Na lovu s Georgem

Bylo mi tenkrát deset let. Měl jsem na sobě červený pléd a jasně oranžovou čepici. V New Hampshire byla právě lovecká sezóna. Nějaký mizerný blázen z New Yorku na mě vypálil ze své zbrusu nové Marlinky 336. Kulka udělala díru do krmítka tři metry za mnou. Bylo to poprvé, co jsem dospělého muže nazval pitomým čurákem, a naposled, kdy mi to prošlo. "Vypadám jako jelen?", zeptal jsem se ho a on odpověděl: "Ne, ale hýbal ses, tak jsem stiskl spoušť." George W. Bush se chystá udělat stejnou chybu.

Dívaje se zpátky na tu událost dnes, rozumím tomu, co můj lovec mínil (což neznamená, že s ním sympatizuji). Nechal za sebou své domácí problémy, brodil se sněhem s puškou na rameni pevně rozhodnut něco zabít, plně soustředěn na svůj úkol, "žíznící po krvi", jak se někdy říká. Celý den se takhle potuloval lesem v těžkém sněhu, mezi stromy. Uviděl jelena, vystřelil, chybil. Uviděl druhého, znovu vystřelil, znovu chybil. Krucinál, tyhle věci není snadné trefit. Spatřil snadnější cíl a vystřelil. Nebylo váhání, nebylo rozpoznání, že ta věc ve středu jeho zaměřovacího kříže bylo křiklavě obleknuté dvounohé mládě. Kdyby nebyl mizerný střelec, moje hlava by zřejmě visela v jeho loveckém pokoji na zdi jako trofej včetně mé ostře oranžové čepice.

George W.Bush sklouzává do stejného hypnotického polospánku, jaký zažíval můj snaživý lovec, vyvolávaje tím u mne dlouhou a křivolatě komplikovanou analogii. Bush se vyhýbá domácím starostem pro jedinou věc. A stejně jako můj lovec, Bush strávil dlouhý čas lovem něčeho jiného - Osamy bin Ládina - a chybil. Bush věří, že jeho otec kdysi dávno také chybil a stálo ho to prezidentský úřad. Mladý nerozumí komplexní politice, která starého vedla k chycení a puštění (Saddama) během války v zálivu, ani to, že to byly zanedbané domácí problémy, které nakonec otci zlomily vaz. Mladý našel snadný cíl - ten, který jeho otec minul. A stejně jako můj lovec, stiskne spoušť v každém případě. Bush žízní po krvi a až to zabíjení skončí a lidé se ho budou ptát, proč byla válka, pokrčí rameny a řekne: "Saddam se hýbal, tak jsem stiskl spoušť." Lepší trefit alespoň něco, nežli nic.

Ale Spojené státy nejsou osamělým lovcem (ano, jsou, ale zapomeňte, co jsem řekl). Amerika potřebuje fakta pro zdůvodnění budování svých vojenských základen, nepopíratelný důkaz, že cíl má parohy.

První důkaz

Saddam Hussein je špatný člověk. Každý to říká. Dick "viceprezident" Cheney hluboce lituje, že s ním dělal obchody za 73 miliony, a aby Cheney litoval obchodu s někým, to už musí dotyčný být opravdu pořádný lump. Lituje toho dokonce tak, že popírá, že takové obchody vůbec dělal, což je další druh tunelové vize, jménem "útěk od zodpovědnosti". Další vyschlé dárky důkazů jsou Saddamovy kníry a to, že v Iráku jsou utlačováni všichni kromě něho.

Druhý důkaz

Jednu dobu byl Irák schopen vyrobit biologické a jaderné zbraně. Víme to, protože jsme mu k tomu prodali materiál. Ty věci nebyly určeny pro zemědělství, jak tenkrát Saddam vysvětloval, ale pro vyhubení Iránců, Kurdů a dalších jedinců, kteří mu neposlali k narozeninám přání. Všechny tyto zbraně byly rozebrány a zničeny v průběhu poslední války, kterou jsme s Irákem vedli (operace Pouštní bouře), následované horlivými inspektory (operace Scott Ritter). Přál bych si, aby byl můj zubař tak důsledný jako oni, protože když žmoulám staniol, stoličky mne pořád pobolívají.

To je všechno! Více faktů není. Jmenovitě, faktů je obrovské množství (největší organismus na zemi je houba druhu Armillaria ostoyae, neboli medový hřib, která se rozprostírá na ploše 2 200 akrů v jižním Oregonu) ale žádný se netýká Iráku jako země, která by stála za válku, a byla by ostuda znovu zabít všechny ty Iráčany, aniž bychom pro to předložili alespoň tři důvody partikulárně proto, že to poslední zabíjení příliš nevychutnávali. Máme mnoho hypotetických důvodů k útoku, jako například kdyby někdo dal Saddamovi jaderné zbraně, pak by je Saddam měl, nebo kdyby vstoupil do Kuvajtu, získal by hezké místo na břehu moře s vyhlídkou na jih. Jenže to nejsou fakta, to jsou možnosti. Většina Američanů by byla pro válku, kdyby pro ni byl dobrý důvod, a nejenom skica. Zatím nebyl ten důvod materializován, ačkoliv slušně uspořádaný program branné povinnosti byl dávno připraven a ležel zamčený ve stejném šuplíčku, ve kterém byl návrh USA Patriot Act dávno před jedenáctým zářím. Máme Irák na mušce, prst na spoušti a nevíme proč. Ale hergot trvám na jediném důvodu než vystřelíme!

Půjdeme-li s těmi lidmi do války, musí nám být jasné, že to je za účelem jejich zabití, alespoň těch, kteří nezůstanou doma, aby si četli nebo dělali ruční práce, zatímco se naše tanky budou šinout kolem jejich brlohů. A nemůžeme-li přesvědčivě dokázat proč to děláme, tak jako to nemohl dokázat můj lovec, udělá to z nás národ vraždících banditů. Stejně jako by to udělalo z mého lovce, kdyby mne zasáhl. Ne že by Irák byl stejná věc jako desetileté dítě. Zlobil jsem hodně, ale ne tak moc jako Saddam. Ale jakkoliv je to zloduch, neohrožuje nás o nic více, než jsem já ohrožoval lovce jelenů. Saddam by nás možná v určitém okamžiku v budoucnu mohl ohrožovat, a možná že byl pro nás určité nebezpečí v minulosti, ale to není důvod k zabíjení jeho lidí teď. Výmluvy nejsou fakta. Válka je vážná věc a vyžaduje velmi robustní odůvodnění, nechceme-li být všemi těmi budoucími liberálními akademiky porovnáváni s Hitlerem.

Být ten lovec, který na mě tenkrát vystřelil, jen malinko schopnější ve vyjádření svých důvodů, nemusel být předmětem inkoherentní satirické eseje o čtvrt století později. Ale jediné, na co se zmohl, byl výstřel. Jeho rozum byl v útlumu a jeho reflexy převážily. George W. Bush je tak absolutně fixovaný na myšlenku zabít Saddama Husseina, že se tomu lovci podobá. Bůh nás ochraňuj, stiskne-li Bush spoušť a chybí. Protože v tom případě půjde po někom jiném. Být tenkrát v tom sněžném dnu mého promrhaného mládí tím lovcem Bush, zřejmě by také nezasáhl ani jelena, ani mě.

Ale na rozdíl od toho lovce, který rozeznal svou chybu a šel rovnou domů, Bush, krucinál(!), nedá pokoj, dokud nebude někdo mrtvý.

Uveřejněno 24.září na serveru CounterPunch pod názvem A Deer in the Headlines or Hunting with George.