Hromadný odchod židovských poradců z Obamova Bílého domu pravděpodobně není předzvěstí dobrých věcí v budoucnu

Pozn. editora (původního webu, nikoliv Zvědavce): Skvělá analýza a postřehy Marka Glenna, která si vynucuje otázku, jestli je za všechny dnešní problémy Ameriky zodpovědných pár „skalních sionistů“, tak kde byly všechny ty nesionistické úhelné kameny v posledních padesáti letech? S jistotou víme, kde byly jejich peníze, a vidíme následky jejich neustálého vlivu v každém aspektu veřejného a soukromého života v Americe.

Zatímco mnoho lidí, zcela pochopitelně k smrti otrávených sledováním, jak si mocné židovské zájmy lačně prokousávají cestu do nejvyšších center moci jak v Americe, tak ve zbytku světa, nepochybně oslavuje oznámený odchod Rahma Israele Emmanuela z funkce šéfa personálu Bílého domu, je zde další důvod, proč se dívat na poslední vývoj spíše s jistými obavami, než úlevou.

Protože byl do funkce šéfa personálu Baracka Obamy dosazen okamžitě po jeho zvolení, Emmanuel (syn teroristy z Irgun, jehož jediným úkolem v ozbrojených silách bylo plnění cílů cizí země – Izraele) se stal v podstatě očima a ušima nepřátelské cizí mocnosti odhodlané zničit Ameriku tím, že ji zatáhne do svých mnoha ničivých a bankrotujících válek. Díky tomu jeho dosazení na tak citlivý post představuje nejúčinnější šmírovací operaci v historii úřadujících amerických prezidentů, kdy působil jako informační houba, která seděla, doslova, pár centimetrů od prezidenta každý den. Všichni si mohou být jisti, že za této situace nebylo prdu, kýchnutí nebo vypláchnutí krku činitelů výkonné moci, který by se na konci každého dne nedostal, i s veškerými podrobnostmi, do sídla Mossadu. Jediným možným ekvivalentem současné situace, kdy je Izrael schopen znát tolik intimních osobních podrobností v Bílém domě, byla situace za LBJ prostřednictvím sionistické špionky Matildy Krim, a o několik desítek let později, když hezká židovka jménem Monica Lewinski působila jako „osobní asistentka“ Williama Jeffersona Clintona.

Takže fakt, že Izrael byl ochoten ztratit tak neocenitelný zdroj informací z vnitřku, jako je Emmanuel, může pouze naznačovat, že se daly do pohybu velké plány, protože Amerika se naučila za více než půlstoletí nepopiratelně toxického vztahu s Vraždami s.r.o. až příliš dobře, že žádný z těchto plánů nemůže být dobrý.

Co však činí poslední vývoj tak zlověstným je, že Emmanuel není jediným odcházejícím VIP organizovaných sionistických zájmů. Krátce po Emmaneulově oznámení byl politický svět otřesen, když slyšel – doslova během několika dní – Emmanuelovy kolegy, konkrétně Davida Axelroda (Obamův hlavní politický poradce) a Larry Summerse (hlavní ekonomický poradce), oznámit, že odchází rovněž. Fakt, že k těmto oznámením došlo tak těsně po sobě, naznačuje nejen koordinaci mezi všemi zmíněnými hráči, ale ukazuje také na její zlověstnou sestru, konspiraci. Je třeba vzít také v úvahu, že jak Axelrod, tak Summers, ačkoliv nejsou nezbytně v pozici „ostřížího oka“, aby to bylo pro Izrael tak výhodné, jako v případě Emmanuela, jsou na důležitých místech s velkým uchem co se týká vnitřního fungování Obamova Bílého domu, a proto jejich absence musí také představovat velkou ztrátu pro židovský stát, co se týká lidské rozvědky.

A k tomu všemu si přidejte podezřelou nepřítomnost Izraele při Obamově projevu na Valném shromáždění OSN v září – samo o sobě bezprecedentní událost – takže poselství předávané Obamovi je dostatečně hlasité, aby ho zaslechl i hluchoněmec na koncertu Led Zeppelin, a lze ho shrnout takto:

„My, židé, vám pane prezidente ukazujeme záda a odcházíme.“

Vzhledem k trýznivému zacházení, které musel Obama v posledních dvou letech strpět ze strany Izraele a jeho různých stranických poskoků ve věci osad a neustálému kvičení volajícího po válce s Íránem, není pochyb, že prezident by takový vývoj kvůli pozdějšímu tichu a klidu mysli, které takové „otočení zad“ představuje, uvítal, pokud by šlo o samostatnou událost bez dozvuků, kterou však není.

Nicméně, jak všichni, kteří tuto problematiku studovali, vědí příliš dobře, co se týká Izraele, židovských zájmů a mocenské politiky, nic takového jako „bez dozvuků“ neexistuje. U lidí, jejichž heslem je „nikdy nezapomeň“ a kteří trvají vždy na tom, aby měli v jakékoliv diskusi poslední slovo, můžeme předpokládat, že takto „záměrná přezíravost“ a „mlčenlivé zacházení“ směrované na Obamovu funkci představuje rozhodnutí. Vyřčené ve zvláštním nářečí gangsterštiny, které se má vyhnout jasnosti, přičemž tato jasnost představuje závazek, který na sebe zainteresované strany na tomto exodu vzaly se vší svojí mazaností, a který je silně výmluvný, stejně jako koňská hlava pod prostěradlem nebo ryba zabalená do neprůstřelné vesty.

V nejlepším případě tento „exodus“ z Obamova Bílého domu naznačuje, že stejné židovské zájmy, které pohlíží na Obamu jako „svého hocha“, plánují otevřít dveře kumbálů, které byly doposud strategicky uzavřeny, a vypustí dobře připravenou záplavu problematických (či možná inkriminujících) kostlivců do světa, pár týdnů před kongresovými volbami. Stejným způsobem, jakým byl Bill Clinton donucen se vypořádat s tsunami nepříjemného mediálního šumu kvůli svým schůzkám s výše uvedeným izraelským aktivem Monicou Lewinski (s cílem donutit ho držet se izraelských požadavků), i Obama může být nucen vypořádat se s vlastními problémy, jak bude Izrael přitahovat šrouby a pokoušet se ho přimět nadšeně přikyvovat na válku s Íránem.

Nicméně v nejhorším případě, a to nemůžeme pominout ani na chvilku, vzhledem k izraelským sklonům k násilí ve všech jeho formách – skutečných nebo teoretických – to vše může naznačovat, že stejné židovské zájmy, zodpovědné za poslední půlstoletí za bezpočet útoků pod falešnou vlajkou, atentáty a teroristické činy proti Spojeným státům, mohou plánovat něco mnohem dramatičtějšího. V první řadě je na seznamu řízená demolice americké ekonomiky v době, kdy země svobodných a domov statečných již jen sotva dýchá a je na finanční JIPce po finančním krachu z poloviny září 2008, o kterém vědí insideři v D.C. a New Yorku vše, přesto o tom však mluvit nebudou.

Horší než toto by mohl být další teroristický útok na Ameriku, či dokonce může být připravován atentát na prezidenta.

Pozorní diváci v tomto moderním gangsterském dramatu, do kterého je zapojen Izrael, si vybaví, že během posledních dní Bushova funkčního období byl prezident po návštěvě Izraele okamžitě kontaktován rabíny úzce napojenými na ultra násilnické prvky izraelské pravice, kteří mu předložili seznam požadavků. Přikázání, souhrnně nazývaná „Megillat Bush“, byla napsána na zvláště vyrobeném svitku, aby vypadala, jako by byla osobně napsána nějakým starozákonním prorokem ohně a síry. Typický svým zpupným, ctižádostivým, nařizujícím, vyhrožujícím, urážlivým a povýšeneckým tónem, o kterém je univerzálně známo, že je součástí charakteru židovského státu stejně, jako jsou špagety a rajčata součástí italské kuchyně, uváděl tento dekret následující:

„Pro George W. Bushe… který přichází do Jeruzaléma, věčného hlavního města naší země, radosti celé Země…

Pokud si opravdu přejete mír a přejete si být přiřazován ke společnosti skutečně spravedlivých, vyzýváme vás vyhlásit celému světu následující:

Já, George Bush, prohlašuji, že země Izraele byla odkázána národu Izraele stvořitelem světa, který dal svým lidem Izrael, věčné lidi. Proto vyzývám všechny národy, aby se zachránily před jistým zánikem a uznaly, že tato země je výhradním oprávněným dědictvím lidí Izraele. Ten, kdo tuto pravdu popírá, ohrožuje veškerý život na Zemi.“

Toto prohlášení, připomínající stejné hrozby zánikem a zničením, které vynesl Mojžíš, když před časem dštěl síru na faraona, pokračovalo:

„Nebo si, nebesa odpusť, můžete zvolit druhou možnost… svéhlavě pomoct zničení… Zcela jistě víte, co bůh Izraele udělal Egyptu a činil všem nepřátelům Izraele od nepaměti. Myslíte si, že můžete uniknout bojům v Íránu, Pákistánu, Saudské Arábii, Sýrii, Egyptě a Libanonu tím, že obětujete židy, kteří jsou masakrováni denně svými nepřáteli? Pamatujte na našeho otce Abrahama, který pronásledoval čtyři největší krále na světě, aby dostal svého vnuka ze zajetí. Nemůžeme zapomenout na činy našich patriarchů, jejichž příklad nás provází v každé generaci…

Pochopte to správně – bůh nařídil, že úlohou národů světa je posílit národ Izraele. Proto jste povinen prohlásit: „Já, George Bush, hlavní velitel armád Spojených států amerických, nařizuji všem svým jednotkám chránit božská práva národa Izraele a zbavit ho jakékoliv hrozby.“ Před vámi stojí volba: Můžete si zasloužit věčný život, nebo být uvržen do věčného opovržení. Váš osud a osud vašich lidí závisí na dobrém osudu naší země…“

Okamžitě poté, co byl Bushovi předán tento seznam požadavků, o pár měsíců později, v polovině září 2008, se během pouhých dvou hodin vypařilo z účtů na americkém peněžním trhu 550 miliard dolarů. Podle výpovědí v kongresu, které poskytli předseda Federálních rezerv Ben Bernanke a tehdejší ministr financí Paulson, pokud by nezasáhli a účty peněžního trhu nezavřeli, USA by byly ve 2 hodiny odpoledně zcela bankrot.

Že to byl koordinovaný útok na americkou ekonomiku (jehož pravděpodobným zamýšleným cílem bylo hodit to vše na islámské teroristy – nepochybně Írán – a vytvořit tak předpoklad vojenského útoku na tuto zemi) není žádná divoká spekulativní konspirační teorie. Že opakované provedení této události je logisticky možné, vzhledem k převaze sionistického vlivu v ekonomickém sektoru americké ekonomiky, není nějakou okrajovou teorií.

Nicméně následky finančních skandálů, do kterých byly zapleteny kreatury jako Bernie Madoff, Lloyd Blankfein a zbytek gangu, odpovídají výsledkům průzkumů veřejného mínění, které ukazují, že letité strašidlo shlukování židů, hrabivosti a peněz se opět houpe sem a tam, jako narychlo vhozené tělo do vod amerického myšlení, a naznačuje to, že sionistické zájmy „tam“ jít nechtějí.

Proto je pravděpodobnější, že stejné židovské zájmy, které slintají kvůli nové válce na Středním východě proti Íránu, se mohou uchýlit k zoufalým opatřením, jak uvést sněhovou kouli do pohybu, k něčemu podobnému, co se stalo v Dallasu v r. 1963 tehdejšímu prezidentovi JFK.

Že došlo k uvažování tímto směrem není pochyb. Oficiální historky vycházející z Izraele, USA a Evropy jsou zahaleny do nezaměnitelného obláčku hrozeb ve vztahu k životu prezidenta, jako důsledku jeho postoje k otázce židovských osad a jeho neochoty rozšířit zapojení USA do již tak katastrofické války v tomto regionu. V Izraeli probíhají hlasité divoké protesty, někdy přímo před rezidencí Netanyahu, kde dav pálí figuríny Obamy, který je nazýván „novým faraonem“. Další historky, citující vysoce postavené izraelské ministry, nazývají Obamu „potomkem otroků“, který nezná své místo a potřebuje, aby s ním bylo jednáno tvrdě. Sotva uběhne nějaký týden, kdy by Netanyahu nemluvil apokalypticky, že Amerika bude mít brzy plno práce dostat vojáky do pohotovosti.

Otázka zní – zašel by Izrael tak daleko, že by zavraždil amerického prezidenta, aby získal jisté politické výhody? Podle bývalého agenta Mossadu Viktora Ostrovskiho je tato otázka pro hlupáky, jak popisuje ve své knize „Druhá strana podvodu“ o tom, jak Izrael plánoval zavraždění prezidenta George H. W. Bushe na mírové konferenci v Madridu v říjnu 1991, aby to hodil na arabské extrémisty:

„Protože Mossad měl v rukou veškerá bezpečnostní opatření, nebyl by problém dostat zabijáky do blízkosti prezidenta Bushe a pak provést vraždu. V následném zmatku by lidé Mossadu zabili „pachatele“ a zaznamenali tak další vítězství pro Mossad. Když by byli atentátníci mrtví, bylo by obtížné odhalit, kde byla „bezpečnostní díra“, s výjimkou toho, že několik zemí účastnících se konference, jako Sýrie, by bylo považováno za země, které teroristy dodaly.“

Další vodítko, jak by se taková operace mohla odehrát, je částečně v příběhu, který se objevil v New York Times, s názvem „Prezident renegát“, napsaném pravověrným stoupencem „Izrael nadevše“ Edwardem Luttwakem, z nějž pochází tento úryvek:

„Jako syn muslimského otce se senátor Obama narodil muslimem, jak je to univerzálně chápáno podle muslimského práva. Nic na tom nemění, že, jak naspal senátor Obama, jeho otec řekl, že se svého náboženství zřekl. A podobně, podle muslimského práva založeného na koránu, je irelevantní i křesťanský původ jeho matky. Samozřejmě, že jak to chápe většina Američanů, senátor Obama není muslim. Zvolil si stát se křesťanem a skutečně to napsal přesvědčivě, aby vysvětlil, jak došel ke své volbě a jak je pro něj křesťanská víra důležitá. Jeho konverze byla nicméně v očích muslimů zločinem; je to „irtidad“ či „ridda“, což se obvykle z arabštiny překládá jako „odpadlictví“, ale s významem rebelie a zrady. Skutečně, je to nejhorší ze všech zločinů, které může muslim spáchat, horší než vražda. Až na několik výjimek právní teoretici všech sunitských a šíitských škol předepisují popravu pro všechny dospělé, kteří opustí víru bez nátlaku; doporučeným trestem je useknutí hlavy rukou duchovního. Protože žádná vláda pravděpodobně nedovolí stíhání prezidenta Obamy, další opatření muslimského práva je zřejmě relevantnější: zakazuje potrestání jakéhokoliv muslima, který zabije vyděděnce, a rozhodně zakazuje zasahování do takové vraždy. Přinejmenším by to zkomplikovalo plánování bezpečnosti během státních návštěv prezidenta Obamy v muslimských zemích, protože samotný fakt jeho ochrany by byl pro islámské bezpečnostní složky hříchem.“

Takže jinými slovy, smyslem toho, co se Izrael pokouší sdělit el Presidente, je, že pokud vybočí z řady, bude zabit a bude to hozeno na „islámského extrémistu“ rozzuřeného Obamovým odpadlictvím“.

Při sdělování Obamovi, že Izrael to myslí vážně a je schopný všeho při obejití všech vrstev bezpečnosti a ochrany nejmocnějšího muže světa a je schopen dostat někoho do bezprostřední blízkosti jak jeho, tak jeho rodiny, 24. listopadu 2009 při silně sledované události, která hýbala zemí týdny, se Tareq Salahi (popsaný jako v Izraeli narozený Palestinec) propašoval na oficiální státní večeři Bílého domu, pořádanou pro indického premiéra, a dostal se dostatečně blízko k prezidentovi, aby pořídil fotografie, které později zveřejnil na Facebook. Aby to mohl udělat, musel Salahi projít přes dva kontrolní bezpečnostní body tajné služby, kde na obou bylo požadováno, aby jeho jméno bylo na seznamu pozvaných (což nebylo), a také na nich musel předložit fotografickou identifikaci. Narušení bezpečnosti bylo tak vážné, že to vyústilo jak v kongresové, tak trestní vyšetřování, které se týkalo každé federální agentury pověřené poskytováním osobní ochrany prezidentovi.

Ať již lze dokázat, že to byla izraelská operace, nebo ne, faktem je, že židy vlastněná/řízená masmédia v Americe odvedla největší kus práce a doručila Obamovi domů zprávu – NIKDO není nedotknutelný, pane prezidente. Nemožné nepovšimnutí si podobností mezi touto událostí a atentátem na Roberta F. Kennedyho provedeným v Izraeli narozeným Palestincem Sirhan Sirhanem 5. června 1968, kvůli postoji k politické situaci na Středním východě, je stejně jemnou zprávou, jako hlava koně pod prostěradlem v posteli ve filmu Kmotr.

Celé drama s exodem židovské moci z Obamova Bílého domu zcela připomíná neslavné zprávy, které se objevily bezprostředně po 9/11, kdy bylo na seznamu mrtvých toho dne uvedeno tak málo židů. V případě 9/11 svět následně zjistil, že židé byli varování, aby zůstali mimo, prostřednictvím bleskového informačního systému Odigo s centrálou v Izraeli, přičemž v tomto případě to svět zjišťuje před naplánovanou událostí. Izrael a jeho stoupenci nechtějí mít své lidi „tam“, kde tiká nějaká bomba, která tam byla umístěna a vybuchne.

Jednou věcí si všichni mohou být jisti – aby jedinci jako Emmanuel, Axelrod a Summers opustili tak prestižní a důležité místo nejen pro ně osobně, ale také pro další blaho „sladkého domova“ Izraele, je stejné, jako když někdo uteče od nalezeného pytle peněz velkého jako dům, a tím se vzdá veškeré moci, privilegií a prestiže, který takový nález slibuje. Právě nyní Izrael potřebuje v Bílém domě tolik očí a uší, kolik je jen možné, kvůli svému přežití. S biblickými vzory jako Josef a Ester, kteří si cizopasnictvím prohlodali cestu na nejvyšší místa moci ve své době, fakt, že 3 celkem tlusté krysy utíkají z lodi v této klíčové době v historii, může znamenat jen to, že díky nějakým mimořádným znalostem vědí, že se k lodi blíží torpédo, a vědí, že se brzy potopí.

Mark Glenn je komentátor, autor a spoluzakladatel „Hnutí solidarity půlměsíce a kříže“.