„Zvrácený svět“: Evropa a cikáni

V r. 1974 mladý anglický spisovatel Christopher Prist vydal fantastický román „Zvrácený svět“. Vyšel rok po vstupu Velké Británie do EU (tehdy Evropského společenství). Sjednocenou Evropu autor představil jako vlakové město mířící k jakémusi „optimu“, po jehož dosažení začne šťastný život. Ale zatím posádka vlaku rozebírá koleje vzadu a překládá je dopředu, aby mohla souprava pokračovat. Jde o dokonalou analogii s tím, kdy dnes berou peníze v Berlíně a dávají je Aténám, aby neztratili řecký „vagon“.

Nakonec vlak dorazí na břeh moře, přes které nelze postavit most a položit trať. Pasažéři vlaku odpojují generátor, zdroj energie, a teprve tehdy si všimnou, že je kolem nich normální svět s normálními lidmi a starostmi. Ukazuje se, že generátor pokřivil prostor a oni roky viděli svět „zvráceně“ a ne tak, jakým je. Něco podobného probíhá dnes s pasažéry vlaku s názvem Evropská unie.

***

Řecko se své dluhy restrukturalizovat nechystá a státní krach kvůli dluhům povede k rozpadu eurozóny. To řekl 16. září řecký ministr financí Jorgos Papakonstantinu. Bez ohledu na tyto výroky zdaleka ne všichni investoři věří, že se Řecku podaří státnímu bankrotu vyhnout. A pokud k němu dojde, velké ztráty utrpí německé a francouzské banky, a také Evropská centrální banka, v jejíž bilanci se nachází dluhopisy Atén za 40 miliard euro. Po takovýchto otřesech není již k rozpadu daleko, což může ve své podstatě znamenat, jak řekla německá kancléřka Angela Merkel, konec „evropského projektu“.

O nebezpečích, se kterými se setkává eurozóna, mluví nejen Řekové. Jeden z předních západních ekonomů, profesor newyorské univerzity Nuriel Roubini, který předpověděl současnou krize několik let před jejím začátkem, hodnotí pravděpodobnost rozpadu eurozóny 30%. Podle profesorova názoru se rozpad zdá být důsledkem restrukturalizace státní zadluženosti a možnosti jejího řešení u nejslabších ekonomik. Tento ekonom si pravda vyhrazuje, že toto je nejhorší možný scénář vývoje. „V nejlepším případě země eurozóny vyjdou během několika let z této krize s odřenýma ušima,“ říká profesor.

Jak v Německu, tak v ostatních zemích eurozóny, říká Roubini, „jsou přítomny stejné faktory, které povedou v druhé polovině 2010 a v r. 2011 ke zpomalení růstu v ekonomicky nejrozvinutějších zemích“. Právě proto je přesvědčen, že „Řecko přišlo o solventnost“. Ze stejných důvodů se s „vážnými problémy“ setkávají také Španělsko a Irsko, domnívá se tento ekonom.

V takové situaci se v Bruselu stejný den, tedy 16. září, konalo neformální setkání EU. Měly se posoudit vztahy EU se strategickými partnery – USA, Čínou, Indií, Ruskem a dalšími zeměmi. Mělo se mluvit o zvýšení obchodní výměny a o novém systému ekonomického řízení EU, který je občas nazýván „ekonomická vláda“ (jako první nápad na vytvoření „ekonomické vlády“ mezi šéfy států eurozóny předložil v říjnu 2008 Nicolas Sarkozy).

***

Ale místo toho se summit zvrhl v zuřivý spor mezi Paříží a Bruselem, kvůli vypovězení cikánů z Francie do Rumunska, odkud předtím přišli ve snaze najít lepší život.

Již v létě N. Sarkozy, hrajíc na nálady Francouzů, silně unavených přílivem imigrantů, začal mluvit o svém oblíbeném tématu kriminality a nelegálního přistěhovalectví. Pak začali cikány odmítat a přepravovat je zpět letecky do Rumunska. Každému z nich dali „na cestu“ 300 euro.

Formální důvody pro to francouzské úřady měly. Protože Rumunsko není členem Šengenského prostoru, jeho občané nemohou na území Francie zůstávat tak dlouho, jak se jim zlíbí. Nicméně vešlo ve známost, že Rumunsko souhlasilo přijmout zpět své „ztracené syny“ pod hrozbou francouzského veta při hlasování o jeho přistoupení k Šengenské smlouvě. V důsledku toho vyvolal čin Sarkozyho v Bruselu pobouření. Eurokomisařka pro otázky spravedlnosti, základní práva a občanství Vivian Reding (z Lucemburska) 14. září řekla, že to, že se Paříž uchýlila k deportacím podle národnosti, porušuje nejen zákony Evropské unie o svobodě pohybu, ale nutí to ke vzpomínce na deportace prováděné německými nacisty, které probíhaly v Evropě v době druhé světové války.

Nyní šlo o to, jestli se Nicolas Sarkozy urazí, nebo ne. Zpočátku řekl, že je výrokem Reding ohledně jednání francouzské vlády ve vztahu k cikánům a kočovníkům uražen. A pak dodal: „Ať si ty cikány vezme k sobě, do Lucemburska.“ Tento výrok dorazil do Bruselu a již tentýž večer představitelka Lucemburska sdělila, že komentářů v této věci, které si v této souvislosti přečetla, lituje, ale že činy německých nacistů k současným krokům francouzské vlády nijak přirovnávat nechtěla.

V tu chvíli francouzského prezidenta bezvýhradně podpořil premiér Itálie Silvio Berlusconi. „…Problém s cikány není jen francouzský,“ objasnil italský premiér. „Týká se všech zemí Evropy. Problém je v tom, že Evropa ještě nepochopila, že nejde výlučně o francouzský, italský, řecký nebo španělský problém. Prezident Sarkozy to oproti tomu chápe dobře. Doufejme, že shoda názorů Itálie a Francie pomůže Evropu rozhýbat.“

A rozhýbala. Premiér Bulharska Bojko Borisov po summitu v Bruselu řekl, že během oběda došlo „k velmi tvrdé výměně názorů“ mezi francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozy a šéfem Evropské komise José Manuelem Barroso. Posledně jmenovaný označil diskriminaci cikánů ve Francii za „nepřijatelnou“. Respekt k lidským právům je jednou z „nejposvátnějších hodnot Evropské unie“, zdůraznil. Premiér Lucemburska Jean-Claude Juncker se pohoršoval také a označil Sarkozyho výroky za „nehorázné“.

Evropští diplomaté považují spor na summitu v Bruselu za skandál, na setkání na takové úrovni ojedinělý. Nicméně Sarkozy zůstal neoblomný a zdůraznil, že Paříž v budoucnu hodlá v deportaci cikánů ze země pokračovat a bude likvidovat „všechny ilegální tábory“, protože je to nezbytné pro ochranu pořádku a je to povinností Francie.

Co se týká Vivian Reding, tak ji při své odpovědi Sarkozy již nezmínil jménem. „Tato žena,“ řekl, „urazila a poranila svoji kritikou politiky vyhošťování cikánů Francii“. „Požaduji oficiální omluvu od Komise.“ Protože „tato žena“ zde byla přítomná, omluva ze strany Evropské komise se nekonalo. Takže Paříž v deportacích pokračuje a z Bruselu následují nové výzvy k dodržování „lidských práv“. Je třeba také dodat, že mimo Silvia Berlusconiho se na stranu Nicolase Sarkozy postavil také český premiér Petr Nečas, který má s českými cikány problémy denně.

Cikánské tábory jsou také v Německu. Nicméně když Sarkozy řekl, že Merkel mu údajně řekla a záměru zavřít tábory kočovníků v Německu, následovalo dementi: „Merkel nikdy za žádných okolností o cikánských táborech v Německu nemluvila. Tím spíše o jejich evakuaci.“

Avšak přesto oči u problémů cikánu v Evropě zavírat nelze. Předseda Evropské rady Herman van Rompuy dokázal přítomné přemluvit, aby přijali deklaraci o pěti bodech, kdy v posledním je napsáno, že otázka cikánů bude „řádným způsobem“ posouzena na jednom z nejbližších naplánovaných letošních summitů EU.

A s tím se také rozešli. Otázky ekonomického charakteru, kvůli jejichž řešení se summit v Bruselu 16. září konal, probrány nebyly. Evropská unie nemá nyní zřejmě většího problému, než cikány. Než „zvrácený svět“.

***

Není sporu o tom, že problém cikánů v Evropě není jednoduchý. Vzpomínám si, jak jsem se v polovině 90. let náhodou vyskytl v cikánské čtvrti nevelkého města Trebišov na východním Slovensku. Kolem byly zdánlivě obyčejné paneláky, ale v nich toho bylo mnoho neobyčejného. Vstupní vchodové dveře byly vyvráceny z pantů, mnohdy zcela chyběly. Většina okenních rámů byla bez skla, někdy chyběly dokonce i samotné rámy. V jednom z domů vykukovala z díry po okně ve třetím patře hlava koně. V bytě v prvním poschodí si bujaří cikáni na kusu plechu rozdělali táborák a něco na něm vařili v kastrolu atd. Takže o jejich „integraci“ do společnosti nikdo nestojí, a podobné věci se dějí nejen na Slovensku, ale jak ukazuje případ Francie, i v nejvyspělejších zemích EU.

Samostatný cikánský stát nikdo nevytvoří. Tisíce let naháněný národ se opět vydá na cesty a pověsí se na krk jiným zemím. Měl jsem tu možnost setkat se s cikány nejen v afrických zemích, ale i na vzdáleném Novém Zélandu. Proto pokud někdo řekne, že dorazili na Tahiti, vůbec mne to nepřekvapí. Avšak je s nimi třeba něco dělat. Například dříve cikáni obchodovali s koňmi, nebyli špatní kováři. Dnes by se mohli zabývat obchodováním s automobily a provozovat autoservisy. Že by se Evropa měla vydat touto cestou, místo aby přistupovala k deportacím? Ale je nesmyslné mluvit o „lidských právech“, jestliže tato „práva“ nejsou přiznávána bezdomovcům a chudým. Nejdříve je jim třeba pomoct získat ekonomickou svobodu. Nicméně zde se musí v EU v první řadě zabývat způsoby, jak vyvést ekonomiku z krize, a spravedlivým rozdělováním jejích plodů ve společnosti. Tehdy se „zvrácený svět“ stane opět normálním, a to i pro cikány.