Snaha přesvědčit svět o nutnosti zlikvidovat Saddama se míjí účinkem

Po té, co Tony Blair včera zveřejnil "důkazy" o iráckém nebezpečí, většina zemí světa zůstává trapně nepřesvědčená. Bushova intenzivní propaganda vychází naprázdno. A dokonce i Británie začíná kolísat. Zde je tabulka jednotlivých zemí:

Pro

Izrael: Pevně podporuje invazi, žádá, aby byla provedena co nejdříve. Vláda připravuje občany na možný útok z Iráku.

Británie: Nejpevnější evropský spojenec. Tony Blair se ale potýká s rostoucím nesouhlasem britské veřejnosti a odporem mnoha členů ve vlastní straně labouristů.

Možná pro

Austrálie: Vláda slíbila, že vážně uváží požadavek vojenské pomoci Spojeným státům v případě invaze.

Bahrain: Malý ostrov v Perském zálivu už nyní poskytuje zázemí vedení páté námořní flotily a hostí na 4000 amerických vojáků. Oficiálně je vláda proti invazi, ale předpokládá se, že by v případě invaze poskytla území svého ostrova vojenským základnám.

Kuvajt: Nepatří mezi přátele Saddama Husseina. Vyjádřil sice pochybnosti o nutnosti invaze, ale pravděpodobně by pomohl. Už teď jsou v Kuvajtu tisíce amerických vojáků na základně v Camp Doha.

Qatar: Oficiálně proti, ale je ochoten poskytnout své území pro letecké základny.

Saudská Arábie: Klíčový spojenec Ameriky z doby války v Perském zálivu. Vláda prohlásila, že je ochotná podporovat invazi v případě, že ji posvětí OSN. To lze považovat za změnu postoje. Původně totiž byla Arábie striktně proti invazi.

Turecko: Člen NATO a přímý soused Iráku. Má obavy z důsledků případných změn režimu v Bagdádu, speciálně když se začíná hovořit o požadavcích neúnavných Kurdů na separaci.

Česká republika: Ani ryba ani rak, ale vypadá to, že spíše ano. Je to takový typicky český řitní alpinismus ve stylu počkáme a uvidíme, ale už teď se nenápadně přikloníme k silnějšímu. Kohout před Valným shromážděním OSN řekl: "Česká republika je obecně pro mírové řešení sporů v mezinárodních vztazích. Náš národ má však svou tragickou zkušenost s neustálými ústupky agresivním režimům. Nesmíme zapomenout, že mír je třeba chránit a někdy dokonce bránit pomocí síly." A to řekl ještě předtím, než Blair zveřejnil své "důkazy"!

Arabské země proti

Egypt: Hosni Mubarak jasně řekl, že důkazy proti Saddamovi nejsou přesvědčivé.

Jordánsko: Král Abdullah je ostře proti a dokonce vede kampaň proti americké intervenci. Řekl, že Jordánsko nedovolí americkým vojákům operovat z jeho území.

Sýrie: Ač prezident Damascus není přítelem Saddama Husseina, je proti americké invazi.

Irán: Teherán je ostře proti.

Další opozice

Kanada: Není pravděpodobné, že by se zúčastnila invaze, nebudou-li předloženy přesvědčivé důkazy, že se Saddam chystá napadnout západní svět.

Čína: Je proti a požaduje návrat zbrojních inspektorů OSN.

Německo: Vyjádřilo ostrý nesouhlas. To vedlo k diplomatickému ochladnutí vztahů mezi Berlínem a Washingtonem. Někteří političtí analytici se domnívají, že právě jasné "ne" z úst Gerharda Schroedera mu pomohlo vyhrát volby.

Indie: Nesouhlasí s vojenskou akcí vedenou za účelem změny režimu.

Rusko: Navzdory zlepšení vztahů mezi Putinem a Bushem a navzdory mnoha slibům Bushovy administrativy, že přivře všechny oči nad tím, co Rusko provádí v některých svých bývalých republikách, zůstává Rusko neochvějně proti americké intervenci.

Spojené národy: Kofi Annan žádá Spojené státy, aby ovládly svou touhu útočit na Irák.