Hamouni, poskokové, otroci, vyžírky a spodina

Od takzvaně sametové revoluce uplynulo dvacet let. Není vám divné, že se většina lidí má tak nějak stejně? Vždyť jsme přešli od nevýkonného socialistického způsobu hospodaření k daleko lepšímu, kapitalistickému. Čím to je, že většina lidí pořád pracuje osm hodin denně pět dnů v týdnu? Jak je možné, že stát je navíc zadlužený, když předtím nebyl?

Ostatní země na tom nejsou o moc lépe.

Možná je to jinak, než jsme si mysleli. Neviditelná ruka nepatří trhu, který všechno vyřeší, ale těm, kteří nechtějí být vidět a jejichž jméno neznáme. Pojďme se vyšplhat na pyramidu moci a z té výšky uvidět, že trh je zotročený a demokracie je jenom divadýlko pro lid …

Neviditelní hamouni

Nejvyšší vrstva. Světu vládne skupina lidí, kterým se říká elita. Já jim tak říkat nebudu, protože slovo elita pro mne představuje něco výjimečného, kdežto oni jsou výjimečně nenažraní. Mohl bych jim říkat bohatí, jenže bohatství u mne zahrnuje především bohatství ducha. Mohl bych jim říkat mocní, jenže oni jsou spíš nemocní. Budu jim říkat hamouni. Chtějí ze světa ukousnout co nejvíc. Tolik, že to nestihnou sníst, ani kdyby chtěli.

Jak hamouni bohatnou?

Představte si, že jsem hamoun a patří mi jediná banka v zemi. Země žádné své peníze nemá a já přicházím se službou, která se jmenuje peníze. Občanům půjčím jednu miliardu korun na úrok 10 procent. Za rok budu chtít vrátit jednu miliardu a deset procent k tomu, tedy miliardu a sto milionů korun. Kde se vezme těch sto milionů na vrácení úroků, když v zemi žádné jiné peníze nejsou? Kde nic není, ani smrt nebere. Já si však vezmu. Někteří mi jednoduše nevrátí, zbankrotují a mně připadne jejich dům. Takhle jsem to vymyslel. Teď si to celé zvětšete na velikost zeměkoule, místo jedné banky a jedněch peněz si dosaďte všechny banky a všechny peníze. Vyjde vám z toho, že půjčené peníze se nikdy nesplatí. Že se splatí v podobě majetku zbankrotovaných lidí a států.

Aby toho nebylo málo, uvědomme si, že peníze, které banky půjčují, nejsou peníze, které by si tam někdo jiný uložil, ale jsou to peníze, které banky vytvářejí z ničeho, lidově řečeno je tisknou. Normální člověk by za to šel sedět. (Pokus vysvětlit, jak vznikají peníze, je v článku Hospodářská krize v Kocourkově a podvod s penězi.)

Neřeším historické detaily, čím a nakolik jsou půjčované peníze kryté a jestli nové peníze vyrábí centrální banka anebo komerční banky. A jestli je tiskne anebo vyrábí jako čísla na účtech. Podstatné je, že do ekonomiky se dostávají nové peníze a že se tak děje za úrok. Funguje to jako obrovská pumpa, která vysává peníze od dlužníků k věřitelům. A dlužníky je v dnešní době většina států.

Nemám nic proti bohatství. Nevadí mi, když má někdo milióny nebo miliardy, které získá poctivě, například tak, že (od Stvořitele) dostane dobrý nápad, který prodá za hodně peněz a s těmi penězi pak moudře hospodaří. Vadí mi, když někdo dělá peníze z ničeho a půjčuje je za úrok, jako se to děje v bankovnictví. Vadí mi, když si někdo nechává dělat zákony na míru a tím získává výhodu před ostatními. I když chápu, že tito lidé mají na světě své místo. Jsou tu proto, aby přišli na to, že nenažranost jim štěstí nepřinese a život na Zemi jim neprodlouží, ale zkrátí. Hamouni jsou tu také jako odstrašující přiklad pro ostatní.

Hamouni žijí v luxusních palácích, létají soukromými letadly, mají vybudované podzemní kryty, kdyby se něco stalo, pořádají oslavy za desítky milionů, a když něco chtějí, tak si to jednoduše koupí. Je jich na světě několik set až několik tisíc. Spolu kují pikle, ovládají bankovní sektor, diktují zákony, rozpoutávají války a vysávají ekonomiky většiny zemí.

Člověk je většinou nepotkává. Žijí ve zlaté kleci se zrcadlovými skly, kam oko normálního člověka nedohlédne. Jsou „neviditelní“.

Nemusím, doufám, zdůrazňovat, že neviditelní hamouni jsou zločinci (přesněji řečeno činí zlé věci) a peníze, které půjčují světu, jsou padělané peníze. Nic na tom nemění fakt, že nespravedlivé světské zákony jejich zločiny posvěcují a umožňují.

Poskokové

Horní vrstva neboli poskokové. Jsou jich plná média. Politici, pracovníci médií vlastněných hamouny, mediální hvězdy. Neříkám, že všichni, které vidíme v televizi, jsou poskokové, ale je jich většina. Myslí si o sobě, že mají moc a neuvědomují si, že jsou poskokové. Myslí si o sobě, že píší dějiny. Jsou jen užitečnými loutkami těch, kteří vskrytu vládnou. Hrají divadlo na kapitalismus, socialismus, nacionalismus, terorismus, globální oteplování, prasečí chřipku, vedou války. Mají se relativně dobře, mají stokrát víc peněz než „obyčejní“ lidé, mnohdy jsou chráněni imunitou. Jsou to herci, vytvářejí iluzi, o čem je život. Dělají špinavou práci. Mají velkou hubu, aby mohli lhát, a mají masky, za které se ukrývají. Patří sem i část viditelných hamounů.

Poskokové poskoků

Nižší horní vrstva. Patří sem úředníci, soudci, vojáci, policie. Ti, kteří představují stát. Slouží k udržení pořádku. Je jim svěřena taková moc, aby udrželi v šachu ostatní skupiny, o kterých bude řeč dále. Jejich moc pochází ze zákona. Kromě udržování pořádku netvoří nic nového. Jsou to bachaři světa. V jedné ruce mají papír s (mnohdy nesmyslným) zákonem a ve druhé pistoli, kterou nutí ten zákon dodržovat.

Otroci

Střední vrstva. Dostáváme se k normálním lidem, podnikatelé, zaměstnanci. Ti, kteří se živí prací. Oni budují, živí a šatí svět. Odhaduji, že otroků je v populaci 10 až 40 procent. Někde víc, někde méně. Důležité je, že je jich o něco méně, než je počet lidí v následující skupině.

Vyžírky

Základna pyramidy moci. I oni pracují, ale ne tolik, aby byli soběstační. Stojí s nataženou rukou a čekají, kdo jim do ní co hodí, anebo alespoň slíbí. Jsou to nevědomci, kteří nechtějí znát, jak funguje svět. Je pro ně lepší ukradnutý vrabec v hrsti než poctivě získaný holub na střeše. Bída by je přinutila začít makat a začlenit se mezi normální lidi, tedy mezi otroky. Žel nemají k tomu důvod. Přerozdělování probíhá v jejich prospěch. Ve hře na demokracii disponují volebním hlasem a tak ho dají tomu, kdo jim víc slíbí. Jejich smyslem ve hře na demokracii je, že té hře dávají legitimitu. Mozek mají vymytý pomocí debilizátoru neboli televize a médií ovládaných poskoky. Volí levicové strany, červené, oranžové a zelené barvy.

Jen málo lidí jsou stoprocentní vyžírky, které nic nedělají a ostatní je živí. Do skupiny vyžírky řadím i lidi, kteří se z 90ti procent uživí a 10 procent dostanou od státu. Většina lidí v sobě má kus vyžírky, která občas natáhne ruku, a přilepší si státním příspěvkem na cokoliv. Vyžírky vytvářejí poptávku po přerozdělování a potřebu úředníků (úžerníků), kteří přerozdělují. I když citovaná vyžírka spotřebuje pouze 10 procent od státu, dalších 10 procent spotřebuje stát, aby mohl přerozdělovat.

Částečnou omluvou vyžírek je, že jsou do tohoto stavu manipulováni. Jednou z funkcí státu je pěstovat si dostatečně velké stádo vyžírek a udržovat je v závislém stavu.

Spodina

Do spodiny patří lidé, kteří život v systému tak nějak nezvládli, anebo byli pro systém nepohodlní. Společnost se o ně nějak postará, třeba tak, že je umístí do vězení, do blázince, anebo je nechá být a oni skončí v bezdomoví. Patří sem i část vyžírek, které jsou líné. Patří sem ztroskotanci, kteří propadli alkoholu a drogám.

Kořeny zla

Když známe hlavní aktéry, pojďme se podívat, jak to celé (ne)funguje …

Prvním kořenem zla je demokracie, nikoliv vláda lidu, ale vláda vyžírek.

Moc vyžírek je udržována pomocí států. Stát má právo na svém území vybírat daně a přerozdělovat je. Přerozdělování se říká solidarita a říká se, že je sociálně spravedlivé. Obojí je lež jako věž. Solidarita s pistolí u hlavy není solidarita, ale loupež. Není to forma pomoci jednoho občana druhému, ale forma úplatku od vládnoucí třídy. Spravedlivost nepotřebuje přívlastek sociální. Spravedlivé je, když každý užívá plody své práce. A solidarita je, když někdo druhému pomůže proto, že to tak cítí.

Aby bylo jasno, nejsem anarchista. Jsem pro to, aby byl stát a vykonával určité funkce, například, co se bezpečnosti týká. Nejsem proti solidaritě. Jsem proti přerozdělování v měřítku, v jakém se děje. Aby byl pracující otrok zdaněn tak, že mu zbude polovina výdělku. Za tu druhou polovinu vládnoucí poskokové nakupují volební hlasy vyžírek.

To, že se ve vládě střídají pravicové a levicové strany, že chaoticky mění zákony tam a zpátky, zvyšují a snižují daně, není dočasná nevyváženost sytému, ale jeho základní vlastnost. Stabilita daná množstvím vybraných daní vyhandlovaných za určité množství volebních hlasů vyžírek.

Vládce, nebo vláda, která zjedná pořádek a povede zemi k prosperitě, přijít nemůže a nepřijde. Demokracie je dohoda, která slouží k udržení pořádku, sociálnímu smíru. Milé vyžírky, my politici, sebereme otrokům část jejich peněz a rozdáme je vám výměnou za naše zvolení. Vždycky se najde někdo, kdo chce být u koryta kdo tuto smlouvu s vyžírkami uzavře. Pro zopakování uvádím, že v zájmu hamounů je, aby u koryt byli jejich poskokové a aby státy prosperovaly. Aby točily peníze hamounů.

(Nekritizuji demokracii jako způsob rozhodování o společné věci. Kritizuji to, že se stala nástrojem moci a přerozdělování za účelem udržení moci. Každý by měl rozhodovat o tom, co je ochotný zaplatit a hlavním motivem politika by mělo být dodržování spravedlivosti nikoliv zavděčení se voličovi a pobyt u koryta.)

A jsme u druhého kořenu zla. Jsou jím padělané peníze půjčované za úrok. Jedním zlem je, že peníze jsou padělané, vyráběné z ničeho, ničím kryté. Druhým zlem je, že jsou půjčované na úrok a tím odsávají ostatní peníze. Občané jako jednotlivci i státy, aby splatili úroky, jsou nuceni se zadlužovat a půjčovat si další peníze na další úroky. Třetím zlem je, že jak je peněz čím dál tím víc, ředí se síla původních peněz, vzniká inflace.

Není záhadou, že v systému padělaných peněz a úroků se dostavují krize a bankroty. Tak je to vymyšlené, tak to má být. Krize a bankroty jsou pouze průvodní jevy odsávání peněz směrem odspodu k vrcholu pyramidy moci.

Milé politické strany

Číst programy politických stran je ztráta času. Ti nalevo navrhují zvýšit daně (bohatým), aby se víc vybralo a mohlo se víc přerozdělovat. Ti napravo navrhují snížit daně, aby se víc vybralo a mohlo se víc přerozdělovat. Prakticky nikdo se nepozastaví nad tím, že peníze jsou padělané a systém je nastavený tak, aby dluhy rostly a byly nesplatitelné. Politici jsou obrněni imunitou a parlamentní strany chráněny pětiprocentní hranicí pro vstup do parlamentu.

Skutečně nosný politický program vypadá takhle:

• Zastavení vytváření peněz z ničeho
• Udržování množství peněz tak, aby nevznikala inflace
• Vyrovnaný státní rozpočet
• Minimální přerozdělování

Dočasné shrnutí

Síly, které hýbou světem, jsou padělané peníze, půjčování peněz za úrok, slibující politici a zástup vyžírek s volebními hlasy, které tomu dávají legitimitu. Politici jsou loutky nastrčené hamouny. Hamouny svěřená moc státům pochází z toho, že státy mohou přerozdělovat peníze, které vybraly na daních. Tím si kupují volební hlasy vyžírek. Skutečnou moc mají hamouni, protože mají moc nad penězi a ovládají mechanismus na vysávání peněz od ostatních.

Náznak řešení

Prvním krokem řešení je mít poctivé peníze. Zbavit hamouny možnosti manipulovat penězi, půjčovat (padělané) peníze za úrok a odsávat peníze ostatních.

Druhým krokem je nepřerozdělovat. Tak, jak to radí svědomí a čest, na které politikové slibují, ale které neposlouchají.

Na závěr

Uznávám, že mé postřehy mohou připadat čtenářovi neuvěřitelné a dokonce může pochybovat o duševním zdraví autora. Prosím, zkuste se bez předsudků zamyslet nad tím, co z toho může být pravda. Anebo to zatím berte jako literární či myšlenkový pokus.

Myslíme si o sobě, že jsme vyspělá civilizace. Jenže ta naše civilizace se zatím houpe v kolíbce a učí se dělat první krůčky.

Ještě něco

Aby tento článek nebyl jen dalším plácnutím do vody, hrachem hozeným na zeď a dřívím odneseným do lesa. Abychom se mohli někam pohnout, zasel jsem semínko politického hnutí Poctivé peníze. Jeho smyslem je šířit informace o poctivých penězích, sdružovat podobně smýšlející lidi a informovat je o tom, jak se věci vyvíjejí. Pokud hnutí získá sto tisíc virtuálních voličů, můžeme ho zhmotnit ve skutečnou politickou stranu. Do té doby by to bylo mrhání času a sil. Jediný a hlavní bod volebního programu je zavedení poctivých peněz. Další bod, vyrovnaný státní rozpočet přijde sám jako důsledek poctivých peněz. Nebude totiž z čeho rozhazovat. Zmenšení přerozdělování je bod, na který většina lidí není připravena, protože nechápou, co by jim přinesl. Až lidé pochopí, co přerozdělování přináší, sami se ho vzdají.

Poctivé peníze navrhuji jako alternativní měnu. Ať si dolar a EURO dělají, co chtějí a co umějí. A každý člověk ať se sám rozhodne, které měně dá přednost.

Stránky hnutí Poctivé peníze.