Letní oživení uvázlo na mělčině

Tehdy se myšlenka celostátního „letního oživení“ musela zdát neodolatelnou. Nakonec, akciový trh si klestil cestu nahoru každý týden a existovaly přesvědčivé známky, že ekonomika se odrazila od dna. Mohla snad být lepší chvíle, aby prezident Barack Obama jezdil s cirkusem po vnitrozemí s chvalozpěvy o svém fiskálním stimulačním balíčku ve výši 787 dolarů?

To vše se nyní změnilo.

Nezaměstnanost roste, výroba zpomaluje, prodeje nemovitostí spadly z útesu, GDP klesá. Celá historka „mise splněna“ u krize je zdá se absurdní, což je důvod, proč se „letní oživení“ změnilo na noční můru vztahů s veřejností. Ekonomika „únikové rychlosti“ nedosáhla, jak se počátkem roku chvástal ekonomický car Lawrence Summers.

Pouze se kymácí a vyhlídka na další propad je každým dnem větší. Obamův žalostně nedostatečný stimul se rychle vypařuje a zanechává po sobě obrovskou díru ve výdajích, což nevyhnutelně povede k dalšímu ekonomickému propadu.

To činí celé hrátky „letního oživení“ tak patetickými a ukazuje to, jak je prostě Obamův ekonomický herecký spolek mimo mísu. Poslední propad byl naprosto předvídatelný. Obama se musí zbavit vysávačů z Wall Street a vytvořit nový tým.

Toto je z pondělních New York Times, 23. srpna:

„Investoři během prvních sedmi měsíců tohoto roku stáhli z investičních fondů na domácím akciovém trhu závratných 33,12 miliard dolarů, a to podle Investment Company Institute, obchodní skupiny odvětví investičních fondů… Pokud bude toto tempo pokračovat, bude v r. 2010 z těchto fondů staženo více peněz, než v jakémkoliv roce od 80. let, vyjma r. 2008, kdy globální finanční krize byla na vrcholu.“

„V pátek Fidelity Investments oznámila, že v druhém čtvrtletí se rekordní počet lidí uchýlil k tak zvaným rychlým výběrům ze svých penzijních účtů. Jsou to předčasné výběry, které mají zaplatit potřeby, jako účty za léčení.“ („V pozoruhodném posunu drobní investoři utíkají z akciového trhu“, Graham Bowley, New York Times).

Drobní investoři říkají „dost“ a odcházejí. Úprk z trhu již nějakou dobu probíhal, ale nabral na síle po „bleskovém krachu“ 6. května, kdy Dow Jones se za méně než hodinu propadl o 1000 bodů. To opravdu uvedlo do pohybu stampede. Zvrat na konci dne obavy investorů nezmírnil, ani nepřesvědčil obchodníky, že problémy byly napraveny. Důvěra je pryč. Investoři cítí, že nová architektura trhu se od základu změnila a že inovace, jako vysokofrekvenční obchodování, temné pooly a komplexní deriváty, vyvolaly proti sobě protitlak, takže je nemožné, aby uspěly. To je důvod, proč lidé houfně odcházejí. Ztratili důvěru v trhy.

Kdo má důvěru v tyto trhy? Kdo věří, že dobře informovaný investor, který má rozumná očekávání ohledně budoucího vývoje, může konkurovat vysokorychlostním spekulantům? Nikdo. To je důvod, proč je stále více peněz tlačeno do matrací, než do akciových fondů.

Hlavní umožňovatel podvodů

Úkolem Fedu je zachovat a udržet podvod „volného trhu“ tak dlouho, dokud to bude možné. To je důvod, proč Fed tlačil na „regulatorní toleranci“, aby insolventní kapitálově vyhladovělé banky mohly zakrýt své ztráty před veřejností. Fed převedl 1,7 bilionu dolarů v toxických aktivech a špatných úvěrech z bank do své vlastní bilance, aby zachoval iluzi, že „vše je v pořádku“ a že ceny aktiv se nakonec vrátí na úroveň před krizí. Vše je to jen kouřová clona.

Sekuritizace, obchodování s deriváty a aktivita na repo trhu, to vše je založeno na stejném principu, kterým je poskytnout finančním obrům schopnost vytvářet obrovské zisky za mikroskopický zlomek kapitálu, který byl leveregován do nafouklých dluhových balónů. Bankovní systém není financován úvěry poskytnutými z vkladů, ale prostřednictvím výměny vysokorizikových cenných papírů se stínovými bankami na repo trhu. Je to systém, který zkrachoval po kolapsu Lehman Brothers v září 2008. Fed a ministerstvo financí vzaly biliony z veřejných zdrojů, aby rozklížený ke krizím náchylný systém zazalátaly, aby zachovaly zisková centra svých primárních členů – velkých bank a Wall Street. Systém samotný je podvodem určeným k přesunu bohatství od střední třídy k podkapitalizovaným finančním dravcům.

Lze se divit, že je důvěra na historickém minimu?