Zničení irácké státnosti: Operace je téměř dokončena

Není pochyb o tom, že americké jednotky stažené z Iráku půjdou do Afghánistánu, o kterém se ví, že je jejich příštím místem určení. V rámci tohoto procesu Washington zvládá předvádět svoji oddanost míru. Americký prezident je přesvědčen, že americká mise v Iráku může být „bezpečně“ dokončena koncem srpna, a americké stažení do konce roku, říká tiskový mluvčí Bílého domu R. Gibbs.

USA vstoupily do Iráku bez pozvání a mají v plánu odejít, aniž by OSN požádaly o schválení nebo aby se dohodly s iráckými bezpečnostními jednotkami, které zůstanou v zemi, kde cizí okupace prakticky vyvolala občanskou válku. Irácký náčelník generálního štábu generál Babaker Zebari mluví otevřeně o faktu, že irácká armáda nebude schopná kontrolovat situaci v zemi nejméně příštích deset let, a říká, že stažení USA je předčasné. Počet mrtvých v Iráku v červenci byl nejvyšší od r. 2008. V zemi bylo v důsledku aktivit iráckého odboje zabito více než 100 lidí.

Válka v Iráku začala ne před tak dlouhou dobou a lidé si stále pamatují, že formální záminkou pro operaci Irácká svoboda, započatou 20. března 2003, byla lež CIA, že tato země vlastní ZHN. Je také jasné – a uznávané většinou evropských analytiků – že skutečným cílem amerického útoku na Irák bylo získání kontroly nad jeho zásobami ropy.

Lži byly v přípravě okupace Iráku hlavní zbraní Washingtonu. Centrum americké zodpovědnosti a Fond nezávislosti v žurnalistice provedly studii, která ukázala, že americká vláda pronesla v období září 2001 – září 2003 ohledně Iráku 935 nepravdivých výroků. Bývalý americký prezident G. Bush je zodpovědný za největší počet lží – z celkových 260 se 232 týkalo existence zbraní hromadného ničení a 28 spojení Iráku s Al-Kejdou. Bývalý americký ministr zahraničí C. Powell lhal ohledně Iráku 254 krát. Na setkání Rady bezpečnosti OSN 5. února 2003 ukazoval ampulku údajně se spórami antraxu vyrobenými v Iráku, ale krátce poté se ukázalo, že ampulka byla podvrh. Rada bezpečnosti OSN agresi vůči Iráku nepožehnala a USA provedly invazi do země jako porušení Charty OSN. Útok vyvolal silnou kritiku na celém světě. V r. 2003 do řad jeho oponentů patřil francouzský prezident Jacques Chirac, německý kancléř Gerhard Schroeder a ruský prezident V. Putin. Masové protiválečné demonstrace se konaly na celém světě, obzvláště v USA, ale pach ropy a přání dosadit loutkový režim v části světa, která bývala mimo dosah USA, všechny ostatní ohledy washingtonských politiků převýšily.

V tuto chvíli jsou náklady tohoto dobrodružství dobře známy. Pentagon utrácí za válku v Iráku měsíčně 5,5 miliardy dolarů, a jen v r. 2010 bude stát americké daňové poplatníky slušných 66 miliard dolarů. Podle zprávy Náklady války by biliony dolarů nalité do války v Iráku stačily na roční platy 21,000,000 policistů nebo na pokrytí školného 19,000,000 vysokoškoláků po dobu 9 let. A mimo to bylo k 9. srpnu 2010 v Iráku zabito 4,417 amerických vojáků a 31,902 jich bylo zraněno. Američtí spojenci – spolek 21 zemí – ztratili 31 vojáků, z nichž 19 byli Britové.

A co irácké náklady na válku?

Počet mrtvých z řad irácké populace zůstává neznámý a nelze ho dokonce ani odhadnout s rozumnou přesností. Dostupné odhady se liší o stovky tisíc. Opinion Research Business tvrdí, že k srpnu 2007 si válka vyžádala životy 733,158 – 1,446,063 iráckých civilistů. Na základě nových důkazů byly údaje v lednu 2008 změněny na 946,000 – 1,120,000. Za použití výhradně údajů poskytovaných masmédii na konci roku 2008 Iraq Body Count odhadl počet mrtvých na 89,612 až 97,840. Odhad iráckého ministerstva zdravotnictví v polovině r. 2006 byl 104,000 – 223,000. Americké velení skromně přidává k těmto číslům dalších 19,000 lidí zabitých v boji po r. 2007.

Americká ministryně zahraničí a další představitelé předpovídají do 31. srpna nárůst násilí v Iráku kvůli Ramadánu, a zintenzivnění sektářského násilí v zemi. Boj mezi politickými frakcemi, které mají údajně vytvořit koaliční vládu, pravděpodobně k tomuto problému přispěje. Mezi pozorovateli panuje konsensus, že vlastní irácké bezpečnostní síly nebudou schopny situaci kontrolovat.

Obama Američanům stažení z Iráku slíbil, ale neslíbil nic Iráčanům. Plánem je, že po 31. srpnu bude americká armáda udržovat v Iráku 6 brigád o celkovém počtu 50,000 mužů, místo současných 144,000. Údajně by to mělo stačit pro nebojové mise, jako bezpečnostní pomoc nebo výcvik iráckých policistů a vojáků.

Bylo by naivní očekávat, že irácký odboj z vakua způsobeného americkým stažením ze země, které šest měsíců po celostátních volbách stále chybí koaliční vláda, těžit nebude. Násilí v Iráku eskaluje, počet mrtvých roste a irácká armáda a policie – celkem 400,000 mužů – s tím příliš nenadělají, částečně proto, že je populace považuje za americké loutky. Země je rozdělena do několika okupačních zón – Bagdád, sunitský trojúhelník, severní provincie, provincie Al-Anbar na západě (pod americkou kontrolou), šíity osídlené regiony jižně od Bagdádu (zóna společné zodpovědnosti jednotek z Polska, Španělska, Itálie, Ukrajiny a středoamerických zemí) a nejjižnější část Iráku, Basra (zóna britské zodpovědnosti) – a prakticky se podél těchto zón rozpadla.

Po odchodu bude oheň civilních svárů v Iráku hořet sám, Washington bude mít všechny důvody, aby došel k závěru, že operace s cílem zničit iráckou státnost byla dokončena.