Příprava na třetí světovou válku, cíl Írán, 3. část

Předchozí část

Elektromagnetické zbraně

Elektromagnetické zbraně lze použít na destabilizaci íránských komunikačních systémů, vyřazení výroby elektřiny, podkopání a destabilizaci velení a řízení, vládní infrastruktury, dopravy, energetiky atd. Ze stejné rodiny zbraní lze použít také techniky modifikace počasí (ENMOD) (počasová válka), vyvinuté v rámci programu HAARP. (Viz Michel Chossudovsky, „Vlastnění počasí“ pro vojenské účely, Global Research, 27. září 2004). Tyto zbraňové systémy jsou plně operačně funkční. V tomto kontextu dokument amerického letectva AF 2025 výslovně přiznává vojenské aplikace technologií modifikace počasí:

„Modifikace počasí se stane součástí domácí a mezinárodní bezpečnosti a lze ji provádět jednostranně… Může jít o útočné a obranné aplikace, a dokonce ji lze použít pro účely zastrašování. Schopnost vytvářet srážky, mlhu a bouřky na Zemi, nebo modifikovat kosmické počasí, zlepšit komunikaci prostřednictvím úpravy ionosféry (použití ionosférických zrcadel) a vytváření umělého počasí, to vše je součástí integrované řady technologií, které mohou poskytnout výrazné zvýšení amerických kapacit, nebo degradovat kapacity protivníka, aby se dosáhlo globální připravenosti, dosahu a moci.“ (Konečná zpráva letectva 2025, viz též americké letectvo: Počasí jako multiplikátor síly: Vlastnění počasí v r. 2025, AF2025 v3c15-1 / Počasí jako multiplikátor síly: Vlastnění… / (kap.1) na www.fas.org.

Elektromagnetické záření umožňující „zhoršení zdraví na dálku“ může být na bojišti zvažováno také. (Viz Mojmir Babacek, Elektromagnetické a informační zbraně, Global Research, 6. srpna 2004). Postupně lze také předpokládat nové použití biologických zbraní americkou armádou, jak tvrdí PNAC: „Pokročilé formy biologických zbraní, které mohou „zasahovat“ specifické genotypy, mohou přesunout biologickou válku ze sféry teroru do politicky užitečného nástroje.“ (PNAC, str. 60).

Íránské vojenské kapacity: Rakety středního a dlouhého doletu

Írán má vyspělé vojenské kapacity, včetně raket středního a dlouhého doletu, schopných zasáhnout cíle v Izraeli a státech Zálivu. Z toho plyne důraz aliance USA-NATO-Izrael na použití jaderných zbraní, které mají být použity buď preventivně, nebo jako reakce na íránský odvetný raketový útok.

V listopadu 2006 se íránské testy pozemních raket 2 vyznačovaly přesným plánováním v rámci pečlivě připravené operace. Podle vysoce postaveného amerického experta na rakety (citovaného Debka) „Íránci předvedli moderní raketovou technologii, o které západ nevěděl, že ji vlastní“. (Viz Michel Chossudovsky, „Odstrašovací síla“ Íránu, Global Research, 5. listopadu 2006). Izrael uznal, že „Shahab-3 se svým dosahem 2,000 km dostává Izrael, Střední východ a Evropu do dosahu“ (Debka, 5. listopadu 2006).

Podle Uzi Rubina, bývalého šéfa izraelského protiraketového programu, „byla intenzita vojenského cvičení bezprecedentní… Mělo to udělat dojem – a udělalo to dojem.“ (www.cnsnews.com 3. listopadu 2006).

Cvičení v r. 2006, zatímco způsobilo politický neklid v USA a Izraeli, v žádném případě nezměnilo odhodlání USA-NATO-Izraele napadnout Írán.

Teherán v několika prohlášeních potvrdil, že pokud bude napaden, bude reagovat. Izrael by byl bezprostředním cílem íránských raketových útoků, jak potvrdila íránská vláda. Otázka izraelské protivzdušné obrany je proto klíčová. Americká vojenská zařízení a zařízení spojenců ve státech Zálivu, Turecku, Saudské Arábii, Afghánistánu a Iráku by Írán mohl zasáhnout také.

Pozemní síly Íránu

Zatímco je Írán obklíčen americkými a spojeneckými základnami, má islámská republika významné vojenské kapacity. (Viz mapy níže). Důležité je znát velikost íránských jednotek co se týká počtu příslušníků (armáda, námořnictvo, letectvo) v porovnání s jednotkami USA a NATO působícími v Afghánistánu a Iráku.

Stojící proti organizovanému odboji jsou již nyní koaliční jednotky jak v Afghánistánu, tak Iráku přetíženy. Byly by tyto jednotky schopny ustát, pokud by íránské jednotky vstoupily na existující bojiště v Iráku a Afghánistánu? Potenciál hnutí odporu proti okupaci USA a spojenců by byl nevyhnutelně ovlivněn.

Íránské pozemní jednotky mají 700,000 mužů, z nichž 130,000 jsou profesionální vojáci, 220,000 branci a 350,000 záložníci. (Viz Armáda Islámské republiky Írán – Wikipedia). Íránské námořnictvo má 18,000 příslušníků a letectvo 52,000. Podle Mezinárodního institutu strategických studií „mají Revoluční gardy podle odhadu 125,000 příslušníků v pěti úsecích: vlastní námořnictvo, letectvo a pozemní jednotky; a jednotky Quds (zvláštní jednotky)“. Podle CISS mají íránské polovojenské dobrovolnické jednotky Basij, kontrolované Revolučními gardami, „podle odhadu 90,000 uniformovaných příslušníků v aktivní službě, 300,000 záložníků a celkem 11 milionů mužů, které lze zmobilizovat, bude-li potřeba“ (Ozbrojené síly Islámské republiky Írán – Wikipedia). Jinými slovy, Írán může zmobilizovat až půl milionu příslušníků pravidelných jednotek a několik milionů v milicích. Jeho zvláštní jednotky Quds již působí v Iráku.

Již několik let provádí Írán svá vlastní cvičení. Jeho rakety středního a dlouhého doletu jsou plně operačně funkční. Íránská armáda je ve stavu pohotovosti. Íránské jednotky jsou v současné době rozmístěny několik kilometrů od hranic s Irákem a Afghánistánem, a v dosahu Kuvajtu. Íránské námořnictvo je nasazeno v Perském zálivu v blízkosti vojenských zařízení USA a spojenců ve Spojených arabských emirátech.

Stojí za zmínku, že v reakci na posilování íránských ozbrojených sil převedly USA velké množství zbraní svým spojencům, nečlenům NATO v Perském zálivu, včetně Kuvajtu a Saudské Arábie.

Zatímco se íránské vyspělé zbraně nemohou s tímto typem zbraní USA a NATO měřit, íránské jednotky by byly schopné způsobit koaličním jednotkám na konvenčním bojišti, v Iráku nebo Afghánistánu výrazné ztráty. Íránské pozemní jednotky a tanky v prosinci 2009 překročily hranici do Iráku, aniž by byly zadrženy nebo se setkaly se spojeneckými jednotkami, a zabraly sporné území ropného pole Východní Maysan.

Dokonce i v případě účinné Blitzkrieg, kde by byla cílem íránská vojenská zařízení, jeho komunikační systémy atd. v rámci bombardování, použití střel s plochou dráhou letu, konvenčních proti-bunkrových bomb a taktických jaderných zbraní, by válka s Íránem, jakmile by začala, mohla vést nakonec k pozemní válce. To je něco, co američtí vojenští plánovači nepochybně zahrnuli do svých simulovaných válečných scénářů.

Operace tohoto druhu by vyústila ve výrazné vojenské a civilní ztráty, obzvláště byly-li by použity jaderné zbraně.

Zvýšený rozpočet na válku v Afghánistánu, který je nyní probírán v americkém kongresu, má být použit také v případě útoku na Írán.

V rámci scénáře eskalace by íránské jednotky mohly překročit hranice do Iráku a Afghánistánu.

Vojenská eskalace za použití jaderných zbraní by postupně vedla ke scénáři třetí světové války, probíhající daleko mimo rámec Středního východu a střední Asie.

Ve velmi skutečném smyslu tento vojenský projekt, který byl na rýsovacím stole Pentagonu po více než pět let, ohrožuje budoucnost lidstva.

Hlavním tématem tohoto pojednání byly válečné přípravy. Fakt, že válečné přípravy jsou v pokročilém stavu připravenosti, neznamená, že budou tyto válečné plány realizovány.

Aliance USA-NATO-Izrael chápe, že nepřítel má významné kapacity, aby zareagoval a provedl odvetu. Samotný tento faktor byl v minulých pěti letech při rozhodování USA a jejich spojenců odložit útok na Írán klíčový.

Dalším klíčovým faktorem je struktura vojenských aliancí. Zatímco NATO se stalo impozantní silou, Šanghajská organizace spolupráce (SCO), která představuje alianci Ruska, Číny a řady bývalých sovětských republik, byla výrazně oslabena.

Neustálé americké vojenské hrozby Číně a Rusku mají za cíl oslabit SCO a odradit od jakékoliv formy vojenských akcí ze strany spojenců Íránu v případě útoku USA-NATO-Izraele.

Jaké existují vyrovnávací síly, které by mohly této válce zabránit? V americkém státním aparátu, kongresu, Pentagonu a NATO působí řada sil.

Ústřední síla zabraňující, aby k válce došlo, pochází ze společnosti a vyžaduje si silné protiválečné akce stovek milionů lidí v celé zemi, národně a mezinárodně.

Lidé se musí zmobilizovat nejen proti této ďábelské vojenské agendě, ale i autorita státu a jeho představitelů musí být zpochybněna.

Této válce lze zabránit, pokud se lidé důrazně postaví proti svým vládám, budou tlačit na jejich zvolené představitele, organizovat se na místní úrovni ve městech, vesnicích a komunitách, budou o tom mluvit, informovat své spoluobčany o důsledcích jaderné války, započnou debatu a diskusi v rámci ozbrojených sil.

Konání masových demonstrací a protiválečných protestů nestačí. Je třeba vybudovat širokou a dobře organizovanou základnu protiválečné sítě, která se postaví strukturám moci a autority.

Je třeba masového hnutí, které se důrazně postaví proti legitimitě války, globálního hnutí lidí, které kriminalizuje válku.