Válka proti Íránu jako metoda globalismu

Sotva se mýlíme, když řekneme, že agrese USA vůči Íránu začne po stažení amerických jednotek z Iráku. Moloch vojenských výdajů již dávno získal v Americe osobitou dynamiku a neumožní, aby mu byly sníženy každodenní dávky. Představitelé vojensko-průmyslového komplexu USA, spolu se zainteresovanými lidmi v Pentagonu, se nad projektem íránské války houževnatě pachtí již dlouho, a přichází se samými nepoužitelnými metodami.

Příprava války s Íránem je v mnohém podobná přípravě války s Irákem. Pouze Saddáma obviňovali, že má zbraně hromadného ničení (což se ukázalo být nafouklou bublinou), a vedení Íránu obviňují z rozvoje jaderného programu, který „se brzy změní na hrozbu pro lidstvo“. Projevená ochota Teheránu otevřít se inspekcím Mezinárodní atomové agentury (IAEA) zde též nic neznamená, stejně jako neznamenala svého času ochota Iráku umožnit západním expertům inspekci veškerých svých zařízení. Washington úporně trvá na jaderném íránském nebezpečí a žádné argumenty slyšet nechce. Schizofrenní postoj Washingtonu se projevuje mimořádně jasně, když si připomeneme, že Američané blokují návrhy na vytvoření bezjaderné zóny na Blízkém východě (což by dostalo jaderný Izrael do velmi složité situace) a velmi liknavě reagují na skutečnou hrozbu, kterou představuje nezákonné vlastnictví jaderných zbraní Pákistánem.

Mimo vojensko-politických důsledků dobrodružství v Íránu na mezinárodní mír celkově, má zde vlastní velmi důležité zájmy ruská strana. Ať si to přiznáme, nebo ne, americký globalismus představuje pro Rusko přímou a aktuální hrozbu. Znamená přeměnu ruské ekonomiky (a tím i veškerého života v Rusku) na přívěšek unifikovaného globálního Pax Americana. Projekt globalizace nedává jiným národům šanci ani na státní, ani kulturní a ani jazykovou suverenitu, která tvoří základní hodnotu ruské civilizace.

A nyní se podíváme na eskalující konflikt jako na konflikt globalismu s islámem. Šíitský Írán představuje jednu z nejvíce konsolidovaných překážek v cestě globalizace. Začněme tím, že islámský režim, držící se dogmatu svého náboženství, neakceptoval lichvářské úroky, na kterých je postavená celá západní ekonomika. Peršané vyloučili lichvářské úroky dokonce i ze svého bankovního systému, a tím poskytují příklad celému světu. To je ideální osa jejich vzdoru vůči Spojeným státům, která umožňuje vidět v americké matrici posluhování nelítostné lichvě, či jinými slovy uzákoněnému parazitování na cizí bídě. Na tomto si íránští mullahové trvají, což vyvolává zuřivou nenávist washingtonských ideologů globalizace. Samozřejmě, že se Írán změnil na baštu antiamerikanismu v muslimském světě, a dokud Írán stojí, je pro Spojené státy velmi obtížné přetvořit jeho regionální okolí.

Likvidace šíitského režim v Íránu dosadí do Teheránu demokratickou (proamerickou) vládu – to je cíl těch (jejichž jména nesmíme vyslovovat – p.p.), kteří chtějí zarazit rozvoj daného regionu v zájmu projektu globalizace. A co by znamenalo dosazení demokratického (amerikazovaného) režimu v Íránu pro Rusko? Znamenalo by to, že do zóny nestability by se dostal Kaspik a nejbližší sousedé RF – Ázerbájdžán a Turkmenistán. Amerikanizace těchto států bude dalším přirozeným cílem globalizátorů. Vznik Rusku nepřátelských režimů typy ukrajinské „oranžády“ v těchto zemích by změnilo situaci v neprospěch Ruska velmi silně. Ke gruzínskému Saakašvilimu by přibyl ázerbájdžánský Saakašvili, se všemi z toho plynoucími důsledky (především pro Arménii). Co se týká vměšování USA v Turkmenistánu, je těžké cokoliv předpovídat. Jasná je jedna věc – nic dobrého to nebude.

Existuje ještě samostatné téma vzájemné spolupráce Ruska s Íránem v řadě komplexních oblastí, která se dnes „komplikuje“, a v případě demokratizace Íránu zcela zmizí. Proto pro pochopení, jaký by měl být postoj Ruska k íránskému problému, si musíme odpovědět na velmi jednoduché otázky.

1. Je pro nás výhodná existence Íránu v té podobě, v jaké dnes existuje?

Myslíme si, že je to výhodné, protože Írán je připraven na přátelskou spolupráci. Je to složitý partner. Ale jednoduchých partnerů zbylo velmi málo. Postoj Íránu v mnohém odráží obecný postoj islámského světa, a Rusko nepotřebuje ztratit autoritu v očích tohoto světa.

2. Děláme dobře, že stále více podporujeme postup USA v „íránské otázce“?

Myslíme si, že je to chyba. Jestli v Moskvě doufají, že si „koupí“ „znovuzažehnutí“ na úkor ústupků v této otázce Američanům, pak je to krátkozraké. Je třeba vycházet z toho, že „znovuzažehnutí“ proběhne pouze v té míře, v jaké je výhodné pro Spojené státy. A tak to také probíhá – to je otázka na ruské specialisty na Ameriku. Je již čas oddělit zrno od plev a podívat se na první výsledky a zjistit, co objektivně přinutilo Američany přistoupit ke spolupráci, a co svědčilo o jejich dobré vůli. Zdá se, že o dobré vůli toho již moc nesvědčí. Ruská politika ve vztahu k Íránu nesmí mít na sobě stopy amerického vlivu.

3. Jak si počínat v souvislosti s možnou agresí vůči Íránu a v době takové agrese?

Agrese vůči Íránu bude znamenat upevnění politiky jednostranných nebo skupinových vojenských sankcí na základě zfalšované záminky, jak tomu bylo v případě války proti Jugoslávii.

Každý akt podobné agrese bude znamenat nové upevnění tohoto způsobu v mezinárodních zvyklostech. Po americké válce s Íránem bude třeba OSN zřejmě přejmenovat na „Žvanírnu bez práva reálných kroků proti skupině spiklenců v samotné OSN“.

Ať si to již přiznáme, nebo ne, národní zájmy Ruska nevyhnutelně vstoupí do fáze aktivního střetu s nastupujícím globalismem. A politika vojenských sankcí, kterou Moskva, možná, podpoří vůči Íránu, se obrátí proti Rusku. Na agresi vůči Íránu musí Rusko pohlížet jako na nepřijatelné porušení mezinárodního míru a musí být tvrdě odsouzena.