Afghánské válečné deníky: Masivní únik tajných souborů odhaluje pravdu o okupaci

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2010/07/3863-afghanske-valecne-deniky-masivni-unik-tajnych-souboru-odhaluje-pravdu-o-okupaci.htm

Nick Davies

Válečné deníky odhalují zabíjení civilistů koaličními jednotkami, tajnou snahu o likvidaci vůdců Talibanu a Al-Kejdy, a zabývají se zapojením Iránu a Pákistánu do podpory povstalců. Fotografie: Max Whittaker/Corbis

Obrovské množství tajných amerických souborů dnes poskytlo devastující obraz selhávající války v Afghánistánu a odhalují, jako koaliční jednotky zabily stovky civilistů v nenahlášených incidentech, útoky Talibanu se zvýšily a velitelé NATO se bojí, že sousední Pákistán a Irán povstalce podporují.

Tato zjištění vzešla z více než 90,000 záznamů o incidentech a výzvědných zpráv o konfliktu, získaných alarmistickou stránkou Wikileaks v rámci jednoho z největších úniků v americké vojenské historii. Tyto soubory, které byly zpřístupněny Guardian, New York Times a německému týdeníku Der Spiegel, uvádí podrobná svědectví o bojích v posledních šesti letech, které si doposud vyžádaly životy více než 320 britských a více než 1,000 amerických vojáků.

Jejich zveřejnění přichází uprostřed rostoucích obav, že strategie „navýšení“ Baracka Obamy selhává, a v době, kdy koaliční jednotky hledají dva členy amerického námořnictva zajaté Talibanem v pátek jižně od Kábulu.

Válečné deníky také podrobně popisují:

V prohlášení Bílý dům uvedl, že chaotický obrázek vykreslovaný deníky je výsledkem „nedostatečného poskytování zdrojů“ za Obamova předchůdce, a uvádí se v něm: „Je důležité poznamenat, že časovým obdobím odrážejícím se v těchto dokumentech je leden 2004 až prosinec 2009.“

Bílý dům také kritizoval zveřejnění souborů Wikileaks: „Silně odsuzujeme zveřejnění tajných informací jednotlivci a organizacemi, které vystavují životy sloužících vojáků USA a jejich partnerů riziku a ohrožují naši národní bezpečnost. Wikileaks se ohledně těchto dokumentů americkou vládu kontaktovat nesnažila, kdy tyto dokumenty mohou obsahovat informace ohrožující životy Američanů, našich partnerů a místní populace, která s námi spolupracuje.“

Deníky podrobně popisují, někdy trýznivými obrazy, daň z řad civilistů, zabitých koaličními jednotkami: události označované vojenským žargonem „modré na bílém“. Deníky odhalují 144 takových incidentů.

Některé z těchto obětí byly zabity v kontroverzních leteckých útocích, které vedly k protestům afghánské vlády, ale velký počet dříve neznámých incidentů se také jeví být důsledkem toho, že vojáci stříleli na neozbrojené řidiče nebo motocyklisty v odhodlání bránit se před sebevražednými útočníky.

Bylo připuštěno, že celkem bylo zabito nejméně 195 civilistů a 174 jich bylo zraněno, ale to je pravděpodobně podhodnocené, protože mnoho sporných incidentů je z denních hlášení vytvářených vojáky na zemi vynecháváno, a pak jsou ověřovány, někdy nevyzpytatelně, analytiky vojenské rozvědky.

Ke krvavým omylům na úkor civilistů, jak je zaznamenáno v denících, patří bombardování autobusu plného dětí francouzskými jednotkami v r. 2008, kdy jich osm bylo zraněno. Americká hlídka podobným způsobem ostřelovala autobus kulometem, zranila nebo zabila 15 cestujících, a v r. 2007 polské jednotky ostřelovaly minometem vesnici, kde zabily lidi na svatební hostině, včetně těhotné ženy, v rámci zjevné pomsty.

Pochybná střelba na civilisty britskými jednotkami je tam také. Američtí kompilátoři podrobně popisují neobvyklé nahromadění střelby Britů v Kábulu během pouhého měsíce, říjen/listopad 2007, která vyvrcholila smrtí syna afghánského generála. O jedné ze střeleb napsali: „Vyšetřování kontrolované Brity. Nejsme schopni získat (sic) úplný příběh.“

K druhému shluku podobné střelby, kdy do všech byla zapojena commandos královského námořnictva v provincii Helmand, došlo v období šesti měsíců na konci roku 2008, jak vyplývá ze záznamů v denících. Když se Guardian na tato obvinění dotázal, ministerstvo obrany uvedlo: „Nebyli jsme schopni tato obvinění během tak krátké doby potvrdit, a bylo by nevhodné spekulovat o konkrétních případech bez dalšího ověření údajných činů.“

Rachel Reid, která vyšetřuje incidenty s civilními oběťmi v Afghánistánu pro Human Rights Watch, řekla: „Tyto soubory vynáší na světlo to, co bylo konzistentním trendem u jednotek USA a NATO: zatajování civilních obětí. Navzdory řadě taktických směrnic nařizujících transparentní vyšetřování, když jsou zabiti civilisté, existovaly v posledních měsících incidenty, které jsem vyšetřovala, kde se tak stále neděje.

Zodpovědnost není něco, co děláte pouze, když jste načapáni. Měla by být součástí způsobu, jakým USA a NATO provádí svoji práci v Afghánistánu kdykoliv zabijí nebo zraní civilisty. Zprávy, z nichž mnohé Guardian zveřejňuje v úplnosti na internetu, představují nepřikrášlená a často přesvědčivá svědectví o realitě moderní války.

Většina materiálů, ačkoliv označených v té době za „tajné“, již není vojensky citlivých. Malá část informací zveřejněna nebyla, protože by mohly ohrozit místní informátory nebo vyzradit skutečná vojenská tajemství. Wikileaks, jejíž zakladatel Julian Assange obdržel materiály za okolností, o kterých mluvit nebude, uvedla, že před umístěním většiny dat na své „necenzurované „ servery škodlivé materiály vypouští.

Wikileaks zveřejnila v dubnu tohoto roku ututlávané tajné video, jak americké vrtulníky Apache zabíjí dva kameramany Reuters v ulicích Bagdádu, kterému se dostalo mezinárodní pozornosti. 22letý výzvědný analytik Bradley Manning byl v Iráku zatčen a obviněn z toho, že video nechal uniknout, ale ne z úniku posledních materiálů. Oddělení trestního vyšetřování Pentagonu se nadále pokouší úniky vystopovat, a nedávno neúspěšně požádalo Assange, jak říká, aby se s nimi setkal mimo USA a pomohl jim. Assange na naši žádost umožnil Guardian deníky prozkoumat. Vše bez poplatků a Wikileaks nebyla do přípravy článků Guardian zapojena.

Článek Afghanistan war logs: Massive leak of secret files exposes truth of occupation vyšel 25. července na serveru guardian.co.uk. Překlad L. Janda.

Článek byl publikován 27.7.2010


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.