BP vás vítá do apokalypsy

Prosím, neobávejte se. Neužírejte se nad tím či oním, co vás vždycky žralo. A už vůbec ne nad něčím, co nějak souvisí s ropnou katastrofou, mrtvými pelikány a tím nepříjemným pocitem v žaludku, že Něco je Velmi Špatně.

Přináším vám skvělou zprávu. Už není třeba se nějak trápit nad mrzutostmi jako láska, hypotéka, výchova dětí, úprava zahrady, sny, peníze, boty, hodinky, parkovací místa, podivné pupínky na kůži, zahraniční politika, basketbal, dálniční poplatky nebo obecně přílišná starostlivost o cokoliv konkrétního.

S potěšením vám oznamuji, že tohle vše brzy skončí. Pokud ne ještě dříve. Je to pravda.

A je to také dobře, protože jsem zrovna četl o šesti nejhorších scénářích vývoje situace v Mexickém zálivu. Všechny možné horory, tragédie, zneužití a nevyslovitelné věci, od extrémního nedostatku potravy z moří až po hrůzostrašnou destrukci ekosystému, poškození přírody trvající desítky let, než oblast zálivu bude alespoň vzdáleně připomínat situaci před katastrofou. Všechny tyto scénáře by se daly popsat jedním slovem: bezútěšné. Pokud bychom je chtěli vyjádřit třemi slovy, pak byly hluboce, zkurveně bezútěšné.

Všechny také vznikly – a jeje – zhruba před dvěma měsíci. Tak jsem trošku surfoval na internetu a brzy našel další, čerstvější a mnohem chmurnější předpovědi. A pánové, byly to zatraceně chmurné předpovědi. Tak strašné, že při porovnání s těmi předchozími vypadaly ty starší téměř úsměvně a v jistém smyslu až lákavě.

Vypadá to takto: Den co den probíhá v médiích poněkud chorý závod nebo sázka, chcete-li. Hádá se, který nejhorší scénář je opravdu nejhorší, protože den co den přicházejí nové statistiky, předpovědi, fota, možnosti pro ještě větší horor, o kterém jsme ještě do předchozího dne neměli pojem. Netušili jsme, že může nastat.

Ale mne to už nerozhodí. Protože pravdou je, že téměř žádný z těchto nejhorších scénářů vlastně nikdy nenastane. Víte proč? Protože tady jsou dva nebo tři ještě horší scénáře, jejichž naplnění překoná všechno, co jste dosud četli kdekoliv. Ultra, mega, super nejhorší scénáře, proti kterým ty ostatní vypadají jako malý flek na vašem novém krásném iPhone 4.

Tak tedy co jsou tyto super-mega-nejhorší scénáře? Všechny mají něco společného. Každý jediný z nich v případě naplnění představuje konec moderního života, jak jsme ho znali. Kompletní anihilaci. Konec. Příliš nepřeháním. No dobře, možná trošku ano. Ale jen do doby, kdy všichni zemřeme. Pak už žádné přehánění.

Scénář číslo 1 – BP nás všechny zabije

Všichni vědí, že zpočátku po výbuchu byla BP natolik starostlivá, že napumpovala do rozprašovačů letadel miliony galonů hrůzného chemického rozpouštědla jménem Corexit 9500. Jde o jednoznačně toxickou látku, jejichž účinky jsou notoricky smrtelné natolik, že je v Evropské unii zakázána. Obama a spol. zareagoval se zpožděním a vyzval BP, aby to rozprašování Corexitu zastavila.

Pozdě. Temní ruští vědci teď hovoří o tom, že smrtelně jedovaté komponenty Corexitu se nyní rozkládají a vypařují se do dešťových mraků v Severní Americe. Brzy začnou padat naprosto toxické deště, otravovat všechnu úrodu, děti, kočky, křesťany, servírky ve Starbuck Coffee a všechny nepříliš inteligentní amatérské kameramany, ačkoliv nějakým zázrakem to ušetří opravdu dobré jazzové kluby v Louisianě a jednoho fotbalistu, který na World Cup střelil gól, protože ten chlapec je fakt dobrý.

Tito vědci říkají, že ty deště by mohly být natolik jedovaté, že zničí celý potravinový řetězec , uvrhnou Severní Ameriku do chaosu a způsobí, že celá oblast bude neobyvatelná. Ti, kteří přežijí, se budou zoufale plazit do Kanady, kde je promptně umístí do pracovních táborů za účelem výstavby hokejových hal, budou pít ležák a ztratí se v lesích.

Zní to nepravděpodobně? Naprosto nepřijatelně? Fajn. Nevadí. Máme tady ještě jeden, dokonce lepší scénář apokalypsy, více melodramatický a zlomyslně vhodný pro zfilmování, z toho důvodu mnohem pravděpodobnější.

Scénář číslo 2 – BP nás všechny zabije

Vypadá to, že hluboko pod mořským dnem, hned v místě, kde tryská ropa, žije masivní bublina metanu velikosti, řekněme, Texasu. Možná Oklahomy. Jižní Karolíny. Poněkud plynující, mírně žluklá a vždy připravená explodovat. Stačí ťuknutí pořádným klackem.

Zde je zápletka. Všechno to naše šoupání po mořském dně by mohlo zažehnout explozi metanu tak gargantuovskou, že by vyvolala tsunami. Upozorňuji, ne ledajaké tsunami, ale „supersonické tsunami“ tak ultra masivní, že hladce smete většinu pobřežních států, zabije miliony a naprosto destabilizuje stát. Začne rabování toho, co zbylo, zatímco všichni budou kvílet nad ztrátou Floridy. Anebo ne.

Tak tady to máme. Jedovatý déšť nebo supersonické tsunami, konec Severní Ameriky, jak jsme ji znali. Skončeno. Finiš. Jistě jeden z těch scénářů přijde, že? Možná, pokud budeme mít štěstí, oba?

No dobře. V případě této velmi-velmi vzdálené šance, že se neviditelní ruští vědci a trhlé straširybky pletou (nemožné), máme tady ještě jeden slavný mega scénář k úvaze. Tohle je záloha zálohy zálohy. Hej, jsme přece Američané. Pokud jde o chmurné apokalyptické vize, máme je v malíčku.

Zde je grand velké finále. Nový průzkum veřejného mínění říká, že znepokojivě vysoké procento Američanů – přesněji řečeno 40 % – skutečně věří, že se Ježíš vrátí do roku 2050. Pravděpodobně bude sedět na ohnivém asteroidu (30 % si myslí, že mezitím nás nějaký zasáhne), mávat kovbojským kloboukem a jódlovat, až se požene k naší nešťastné modré tečce nerovnosti, bolesti a mizerného signálu AT&T.

Ježíš pak tvrdě přistane v Texasu, mrkne na Dubaju a Sarah Palin a pak smete všechny Pravé věřící v jejich béžových minivanech značky Dodge těsně předtím, než se Země zachvěje a zhroutí do sebe docela jako ty rotující černé díry ve Star Trek.

Jak úžasné bude toto? Odpověď: Bude to velmi úžasné (cool). Je to tak úžasné, že to zcela smaže potřebu starat se o cokoliv. Vidíte, jak to jde snadno? Tak kdo si ještě vezme puding?

Doplnění editora

Jako mnohým, ani mně se tenhle druh humoru příliš nelíbí. Nevím, jestli je dobré zlehčovat tuto katastrofu. Nicméně zařazením tohoto článku jsem chtěl přerušit dlouhý proud špatných a ještě horších zpráv a připomenout, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Ano, je to katastrofa, ale třeba se ukáže, že to není tak zlé. Nebo - a to je jisté - ropné společnosti budou teď opatrnější při příštích vrtech. Žádná nebude chtít následovat cestu BP.