Válka s Irákem - doufám, že bude!

Na přednášce pro veterány druhé světové války v Nashville Cheney minulý týden prohlásil: "To, co nesmíme udělat tváři v tvář smrtelnému nebezpečí, je vzdát se toužebnému očekávání, že se věci vyřeší samy, nebo předstírat slepotu. Riziko nečinnosti je mnohem větší, než riziko akce."

Posluchači zůstali zaraženě tiší, což si Cheney vyložil jako souhlas a pokračoval: "Někteří říkají, že Hussein je sice zločinec, ale dokud nepřekročí jistou hranici a nebude vlastnit jaderné zbraně, měli bychom vyloučit preventivní akci. Takový názor je hluboce mylný. Kdybychom na to čekali, bylo by pro nás později těžší sjednotit naše přátelé a spojence ve společném boji."

Tak nám zase v Bílém domě chřestí zbraněmi. Nemine téměř dne, aby se neobjevily nové pádné "důkazy" o zločinnosti Saddama Husseina. Na tomto místě dovolte malou vsuvku: Saddam Hussein je zločincem a lumpem nad jiné. Vyjádřuji-li se tady kriticky, není to proto, že bych o tom pochyboval, nebo se ho zastával. Pouze pochybuji o legitimitě důvodů, která americká vláda předkládá. A současně si kladu otázku, zda má kterákoliv země právo přepadnout jiný stát a zlikvidovat tamní vládu - jakkoliv je špatná.

V první řadě jde o obvinění, že Irák pracuje tajně na vývoji zbraní hromadného ničení, a to nejen jaderných, ale i chemických. Když Hussein nedávno nabídl, že se inspektoři OSN mohou do země vrátit a přesvědčit se, Bush to odmítl, jako propagandu. Dále trvá na tom, že Hussein takové zbraně vyvíjí a ohrožuje tím americkou bezpečnost. Žádné důkazy se nenašly, a tak se sbírají drobečky.

Důkazy

Např. minulý týden se americkému ministerstvu pravdy podařil slušný kousek. Hrají na city. Zveřejnili část videa, ve kterém je vidět jak nějací vědci tráví psy plynem. Video prý našli při buldozerování, pardon budování Afghánistánu, kde si - jak známo - al-Káida tyto záznamy odjakživa a ráda ukládala. Záběry to jsou hnusné. Zatímco se psík svíjel v bolestech, podmanivý hlas komentátora označil muže v bílých pláštích za členy al-Káidy. Jmenovky sice na pláštích chyběly, ale důkazem mělo být to, že nosí sandály typické pro teroristy. Manipulátoři s veřejným míněním správně předpokládají, že takové scény vyburcují podstatnou část světové veřejnosti a zatvrdí ji vůči arabským zločincům.

Komentátor nějak zapomněl, že tytéž pokusy, ovšem v mnohem větším měřítku provozuje Pentagon v desítkách tajných laboratoří po celých Spojených státech denně. Škoda.

Aby se pak vytvořilo logické spojení mezi otrávenými psy z al-Káidy a Irákem, oznámili o tři dny později, že se našly přesvědčivé důkazy toho, že nejvyšší pohlaváři Al-Káidy uprchli do Iráku. Zřejmě hned po té, co otrávili posledního psa. Nyní se tam tedy skrývají a mají podporu zločince Husseina.

Často citovaným důkazem Husseinovy zločinnosti je tvrzení, že použil nervového plynu proti vlastním lidem. Mělo se tak stát v březnu 1988 v kurdském městě Halabjah. Obrázky otrávených Kurdů pak oběhly svět. Ze zločinu byl následně obviněn Irák. Pozdější vyšetřování ale ukázalo, že na akci se podílel také Irán a zdá se pravděpodobnější, že to byla právě iránská letadla, která shodila smrtonosné bomby.

Bushovi pochopitelně nejde o to, zda a nakolik je Hussein zločinec. Skuteční zločinci americké vládě nikdy nevadili, ostatně kdyby vadili, musela by začít čistkou ve vlastních řadách. Bush potřebuje dokončit to, co nedokončil jeho otec. Potřebuje dosadit v naftou nasáklém arabském regionu další loutkovou pro-americkou vládu, jejímž prostřednictvím bude snáze kontrolovat světové ceny, a eventuálně si i zajistí stálý přísun této suroviny na americký trh. Vlastní zásoby se povážlivě tenčí.

V pozadí konfliktu pak stojí (na to nesmíme zapomenout) náboženství. Je to tisíciletá náboženská válka, kterou nelze vyhrát. Síly jsou příliš vyrovnané. Co se muslimům nedostává na technologii, to nahrazují počtem - je jich sedmkrát více, než Američanů - a fanatickým odhodláním.

A co na to svět?

Problémem zůstává skutečnost, že se Bushovi nedaří přesvědčit svět o tom, že tato příští agrese je jen pokračováním boje proti terorismu. Skutečné důvody (viz předchozí odstavec) vykukují ze všech stran jako z malého kabátu. Štěbetají si o tom vrabci na střeše. Nepomáhá ani to, že americké ministerstvo pravdy pracuje na směny, aby Husseina jaksepatří očernilo.

Prvními zeměmi, které nesouhlasí s akci v Iráku, jsou už tradičně arabské státy. Tentokrát všechny. Dokonce i ty, ve kterých si Američané udržují dosazené proamerické a zkorumpované vlády, jako Saudská Arábie. Ta nejen že varovala před touto akcí, ale odmítla dokonce poskytnout Američanům svá letiště v případě konfliktu s Irákem. Ostatně přátelské styky se Saudskou Arábii v poslední době velmi ochladly. Dopomohlo tomu několik silně kritických výroků o Arábii, jako o zemi, kde vyrůstá terorismus, a soudní pře, ve které pozůstalí po útoku z 11. září soudí arabský svět o bilion (tisíc miliard) dolarů. Mezi obviněnými je řada občanů ze Saudské Arábie, řada dobročinných organizací z této země, tamní banka a dokonce tři členové vládnoucí královské rodiny.

Státy Evropské unie jsou rovněž proti. Nejhlasitěji se ozývá Německo, ale ani další státy nezůstávají pozadu. Britský premiér Tony Blair by rád Bushe opět podpořil, ale příliš okatě to udělat nemůže. Britští občané a voliči se tentokrát o nutnosti napadnout Irák přesvědčit nedali.

A co čert nechtěl, i nový spojenec Američanů, Rusko se staví na zadní. Minulý týden oznámilo záměr podepsat s Irákem velkou smlouvu o vzájemné pomoci.

Jen několik málo států nevyjádřilo zatím svůj nesouhlas. Jedním z nich byl, jako vždy, Izrael. Tomu případný konflikt vyhovuje už jen z podstaty. Pro Izrael je každý mrtvá Arab dobrý Arab - lhostejno za jakou cenu.

Dalším státem, který zatím mlčí, je (opravte mne, pokud jsem něco přehlédl) - Česká republika. To se asi Havel chce Bushovi revanšovat za ten slib uklízené Kampy.

Problémy doma

Dokonce i řada předních amerických politiků Bushe před tímto činem varuje. Z těch známějších jmenujme například Henryho Kissingera, Brenta Snowcrofta, který byl poradcem pro národní bezpečnost ve vládě Bushe seniora, Lawrence Eagelburgera, byvalého ministra zahraničních věcí. Posledním je James Barker, rovněž bývalý ministr zahraničních věcí. Ten sice neříká přímo ne, ale varuje před tím, aby se Amerika do toho pouštěla osamocena.

Bushovi našeptávači ale nedají pokoj: "Jdi do toho, jdi a nic se neboj," povzbuzují jej. Dokonce přišli s názorem, že Bush nepotřebuje k vojenské akci v Iráku souhlas kongresu. Právní rádce Bílého domu Al Gonzales Bushovi prý Bushovi vypracoval právní rozbor, ve kterém se píše, že ústava jemu (Bushovi) dává právo zaútočit na Irák bez předchozího formálního schválení kongresem. Má to být na základě rezoluce, kterou kongres autorizoval v roce 1991 k této akci ještě Bushova otce. Tehdy Bushovi staršímu poradili, že k útoku na Irák nepotřebuje souhlas kongresu, nicméně prezident z politických důvodů o souhlas kongresu formálně požádal.

Důsledky konfliktu

Je jasné, že případná válka by vnesla další nestabilitu do už tak nestabilního regiónu. Zcela jistě by elektrizovala všechny muslimy světa. Spolu s nimi i většinu tzv. civilizovaného, neboli západního světa.

Američané se už chytili do jedné pasti, ačkoliv si to nechtějí přiznat: do nekonečné, drahé a zbytečné války v Afghánistánu. Ničeho tam nedosáhli, bin Ládina nechytili, teroristy neporazili. Ten konflikt je stojí nemálo sil a prostředků a oni nebudou moci jen tak odejít. Teď tam dokonce musí vlastními vojáky hlídat loutku prezidenta dosazeného z téže bandy, kterou tam před lety podporoval Sovětský Svaz, a proti které si původně odborně vyškolili bin Ládina.

Nyní se chystají vstoupit do další pasti. Bude je to stát ještě více sil a prostředků. Budou mrtví Američané posílaní domů, bude nenávist arabského světa a budou další teroristické útoky. Bude ještě větší izolace Ameriky, zase se budou někteří naivně ptát: proč nás tak nenávidí? Americké státní rezervy se budou vyčerpávat, stát se bude více a více zadlužovat.

Německo v poslední válce vydrželo vzdorovat světu šest let. Američané jsou ovšem silnější, bude to trvat déle. Ale jednou svou moc přecení. Jednou si ukousnou sousto tak velké, že už jej nepozřou. A pak si konečně rozbijí ústa. Jen se bojím, že se toho už nedožiji. Přesto říkám, i tato válka bude požehnáním, protože bude Ameriku stát strašlivé prostředky a Američané v ní dlouhodobě nemohou vyhrát.

Už jednou jsem se ve Zvědavci zmiňoval o zásadě asijských bojových umění: Ve vhodném okamžiku povolit tlaku a nechat útočníka, aby si sám nabil ústa. A to je zřejmě jediná možnost, jak toho maniaka zdolat. Bush je naštěstí dostatečně zaslepený fanatik, aby do toho šel. Kéž by to udělal!

A ještě upřesnění. V titulku i v textu jsem použil slovo válka. Je to zavádějící. O žádnou válku, pochopitelně nejde. Válku podle ústavy vyhlašuje pouze Kongres Spojených států a naposledy tak učinil před jedenašedesáti lety, 11.prosince 1941, když vyhlásil válku Německu. Od té doby žije Amerika v míru, kvetou tam jabloně, Bílý dům obrůstá břečťanem a jediné, co se z Ameriky šíří, je svoboda, porozumění a láska.