Tonoucí v chaosu: Evropa v předvečer konference Bilderbergerů

Skupina Bilderberg zasedne v Sitges ve Španělsku, v luxusním hotelu 30 km od Barcelony, 4-7. června. Jako obvykle jsou informace poskytovány Jamesem Tuckerem a Danielem Eustulinem, kteří odhalili, že letos bude hlavní projednávanou agendou na setkání tohoto klubu globální krize a postupy k vyprovokování takového ekonomického propadu, který pomůže ospravedlnit nastolení plnohodnotného globálního ekonomického vládnutí.

Majíc v úmyslu prodloužit globální ekonomický propad nejméně o další rok skupina Bilderberg doufá, že situace využije, aby založila „globální ministerstvo financí“, jako součást OSN. Ačkoliv toto rozhodnutí bylo učiněno již na setkání skupiny vloni v Řecku, podle Tuckera byl tento plán sabotovaný americkými a evropskými „nacionalisty“ (pro skupinu Bilderberg je „nacionalisté“ obecný výraz pro všechny národně orientované síly hlásící se k národní suverenitě a státnosti).

Celý rok od posledního setkání představitelé globálního výkonného managementu přesvědčovali veřejnost na celém světě, aby uvítala „nový finanční řád“. Tato myšlenka se opakovaně vracela ve výrocích N. Sarkozyho, G. Browna a čerstvě zvoleného prezidenta Evropské rady H. Van Rompuy, ale – vzhledem k relativně neškodné fázi krize – zůstala tato aktivita omezena na psychologické masírování a nebyly podniknuty žádné praktické kroky. Jak napsal Jacques Attali celkem rozumně ve své práci Po krizi, Evropa nemá žádné právo požadovat reformu globální finanční architektury, dokud nedokáže zorganizovat instituce, které by odpovídali jejím vlastním potřebám.

Dluhová krize v Řecku, která v současné době ohrožuje celý evropský finanční systém, poskytuje záminku pro drastická opatření, a jak krize, tak opatření jsou živou ilustrací strategie, která zavádí chaos, aby bylo překopáno stávající uspořádání. Vědomě vytvořený chaos je pevně řízen finančními institucemi, hlavními bankami a hedge fondy, a slouží jako účinný mechanismus vládnutí a sociálního přeuspořádání.

Finanční útok na Řecko se rychle vyvinul do útoku na euro a – jak se stalo zřejmým – tento vývoj koreloval s nedostatky řecké ekonomiky jen okrajově. Intenzitu krize, která okamžitě představovala hrozbu pro ekonomickou, a dokonce i politickou integritu EU, nelze vysvětlit výhradně choutkami anonymních finančních hráčů. Za touto situací musí existovat mnohem závažnější důvody, a do jisté míry lze cíle prosazované těmi, kteří ji utvářeli, pochopit z výroků G. Sorose. Ten tvrdí, že EU vděčí za své současné potíže evropským (obzvláště německým) politikům a jejich neochotě přistoupit k řešení, a že Evropu čekají obrovské problémy, dokud se nezačne vyvíjet, a že musí být vytvořen svého druhu Evropský měnový fond, aby pomohl bojovat s rozpočtovými deficity. Jinými slovy, Evropané jsou nuceni zvolit si mezi kolapsem eurozóny a centralizací vládnutí.

Jacques Attali předložil konkrétní plán centralizace. Navrhuje se tam, aby země EU vytvořily své vlastní instituce pro monitorování finančních aktivit. Navrhuje se také, že by měly vytvořit Evropského věřitele nového druhu, který, zatímco nebude napojen na centrální banku Evropy a investiční banky nebo vlády, bude garantovat pomoc životaschopným místním finančním institucím, kupovat jejich aktiva, a poskytovat úvěry za specifických podmínek. Attali dále obhajuje vytvoření Evropského ministerstva financí, které by okamžitě dostalo pravomoci, aby mohlo poskytovat úvěry jménem EU, a vytvoření Evropského rozpočtového fondu, s mandátem dohlížet na rozpočty zemí, jejichž celkový dluh přesáhne 85% GDP. Varuje, že jinak lze očekávat ještě závažnější krizi.

Pod americkým tlakem A. Merkel nakonec souhlasila s tvrdými opatřeními (údajně Sarkozy dokonce vyhrožoval, že Francie se vrátí k národní měně, pokud se bude Merkel držet svého) a počátkem května ministři financí a hospodářství EU podepsali dohodu o mechanismech rozpočtové stabilizace v eurozóně, které předjímaly vytvoření bezpečnostního polštáře ve výši 60 mld euro na urgentní zafinancování zemí, které bojují se svými domácími financemi, a přidělení 440 mld euro do garantovaných půjček. MMF také přislíbil v případě potřeby 250 mld euro. Tyto mají být určeny na nouzová vyplácení státních dluhů v eurozóně, misi, které se ujme – poprvé v celé historii – také Evropská centrální banka. Kroky usnadňující finanční transakce oznámily centrální banky na celém světě, včetně amerických Federálních rezerv, které okamžitě nalijí americké dolary do Evropské centrální banky, jakož i do britských a švýcarských bank.

Výše uvedené lze považovat za první fázi procesu směrem k centralizované evropské peněžní správě. Není zatím jasné, jak přesně „velcí architekti“ světové finanční vládnutí vidí a jakou roli mají v plánu dát existujícím finančním institucím, jako MMF. Možnosti, které jsou na stole, se různí, od vytvoření zcela nových institucí, po – jak například doporučoval Attali – použití MMF jako autorizovaného nadnárodního regulačního centra, řízeného vedením G-24.

Důležité je, že jsme opět svědky vytváření mechanismů centralizované nadnárodní kontroly nad národními ekonomikami, a krize funguje jako katalyzátor pro rychlý řízený přechod k těsnější integraci v rámci EU, která je nezbytná pro vytvoření úzce provázaného Západního bloku.

Plán uvalený na Evropu elitními finančními kruhy znamená, že se bude problému zadluženosti čelit pomocí nových půjček, které rozpočtové problémy spíše zhorší, než zmírní. Podle údajů Eurostatu vzroste v r. 2010 státní dluh eurozóny ze 77,7% na 83,6% GDP. Ba co víc, komunita expertů široce věří, že údaje o zadlužení u Řecka, Portugalska a řady dalších zemí EU jsou nerealisticky nízké, a neodráží skutečný rozměr problému.

Experti z Lombard Odier, švýcarské banky, odhadují, že velikost špatného řeckého dluhu činí 875% jeho GDP, což znamená, že aby dostálo svým závazků, musí tato země investovat – bez jakékoliv návratnosti – částku, která převyšuje její GDP 8,75krát. Situace v Polsku a Slovinsku je ještě více alarmující – v případě těchto zemí je poměr zadlužení k GDP 15, resp. 11. Tomu odpovídající průměr pro eurozónu je 4,34, a v případě USA 5.

Když byly strukturální problémy ponechány nedotčeny, zmírňovací opatření dláždí cestu pro nadnárodní instituce, obhajované mondialistou Attalim. 21. května ministři financí EU přijali na setkání, kterému předsedal prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet a prezident Evropské rady H. Van Rompuy, německý plán mnohem větší rozpočtové koordinace, včetně pokut pro státy, které porušují rozpočtová pravidla EU. K těmto sankcím bude patřit i zrušení hlasovacích práv u opakovaných hříšníků, zastavení financování rozvoje infrastruktury atd. Bylo také navrženo podrobit národní rozpočty prověření EU, předtím než budou probírány v národních legislativách. Zpráva bude připravena do 17. června – k datu summitu EU – a bude obsahovat nástin společné politiky eurozóny. A probírají se také další, ještě ambicióznější projekty, jako naprostá kontrola nad národními rozpočty eurozóny triumvirátem Evropské komise, Evropské centrální banky a Skupiny Euro.

Stinné stránky záchranných balíčků jsou nejhorším problémem. Ohánějíce se hrozbou finančního kolapsu země EU opakovaně zaváděly extrémně nepopulární úsporné režimy, se zmrazením mezd a důchodů u státních zaměstnanců, škrty v sociální oblasti, zvyšováním věku odchodu do důchodu atd. Řecko bylo první, ale nebyla to jediná postižená země.

Německá vláda má v plánu snížit v letech 2011 – 2016 výdaje o 10 mld euro ročně. Francie zrušila roční dávky pro rodiny s nízkými příjmy. Pod tlakem MMF zavádí Španělsko komplexní reformu, včetně indexovaného zmrazení důchodů, snížení platů a počtu zaměstnanců ve státním sektoru, zrušení plateb na podporu rodin s právě narozenými dětmi, atd. Velká Británie, Itálie a další tyto koky následují.

Důsledky těchto opatření je těžké měřit, vzhledem k tomu, že Evropa již čelí závažné chudobě a problémům s nezaměstnaností (nezaměstnanost dosáhla 10% ekonomicky aktivní populace a nadále roste, a nejméně 80 milionů lidí se v současné době nachází pod hranicí chudoby).

S největší pravděpodobností stínová světová vláda – skupina Bilderberg – bude veřejnosti podávat dávky sociálních problémů, pečlivě propočtené, aby to elitám umožnilo „vyložit problematická aktiva“, udržet si kontrolu nad situací, a odvést protesty od skutečných zdrojů problémů, které to vyvolaly.

Z ruského pohledu je závěr jasný: jakékoliv prohloubení jeho integrace do „svobodné“ Evropy posílí finanční a informační kontrolu nad Ruskem ze strany globální elity, která usiluje o to, aby ho připravila o statut nezávislého geopolitického hráče.

Olga Četverikova, odborná asistentka, Moskevský státní institut mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničí Ruské federace, Ph.D. v historii.