Do třetice o cenzuře

Musím znovu reagovat na vaše komentáře k článku o cenzuře. Hezky to píšete. Čtenář podepsaný jen jako Brňák (bez emailu) uvedl:

... v prave svobode a prave demokracii musis nechat mluvit i toho, ktery se Ti nelibi a nebo ktery Te urazi. Musis pouzit silu svych argumentu ho premoci a usadit ho. Vylucovanim Mikina pan Stwora jenom ukazuje, ze nema zadne padne argumenty a vedeni diskuse mu utika k Mikinovi. To se panu Stworovi samozrejmne nelibi.

Brňák to napsal dobře.

V podstatě vyjádřil to, co většina čtenářů píše. Dalo by se to shrnout také takto: Chceme svobodu. Chceme ti říkat, co si myslíme. Když nám to neumožníš, je vidět, že se nás bojíš. Že se bojíš síly našich argumentů.

Dovolte? Ale vždyť tu svobodu máte! Copak mi to denně nesdělujete? Copak mě šetříte? Kolik z vás může říct, že jsem jim vymazal jejich kritické komentáře? Jsou snad vaše příspěvky za články jedinou řekou souhlasu a spokojeného bublání mých příznivců?

Z celkového počtu skoro 3500 příspěvků bylo zatím vymazáno sedm. První tři opakovaly jednu větu (celý prostor byl zaplněn větou "Stwora je blbec", nebo "Stwora jebe vlastní matku"). Ty

Ukažte mi jediné noviny světa, které by okamžitě tiskly a zveřejňovaly kdejaký žvást, který jim čtenáři pošlou.

U internetových novin je to jinak. Tam ta možnost vyplývá tak nějak ze samotné podstaty Internetu. Je to jen další kvalitativní krok umožněný technologií. Jenže vy to berete coby samozřejmost, jako mou povinnost poskytnout vám prostor k urážkám. Křičíte, že máte na to právo, a pokud to neumožním, jsem zbabělec a cenzor a snad dokonce komouš. Ale zapomínáte, že redaktorská práce spojená s přípravou článků pro Internet je stejná jako práce s přípravou tištěných novin. A na rozdíl od tištěných novin ji dělám zdarma. Když se vám nelíbí tištěné noviny, přestanete je kupovat. Tu stejnou možnost máte i u Zvědavce. Ale to je vám málo. Vy sem přijdete znovu a pokoušíte se mně "napravit". Sdělit ostatním, jaký jsem hňup, že nepíšu tak, jak by se vám líbilo. To je vaše pojetí svobody projevu. A přitom se v devadesáti procentech případů ani nedokážete pod ty své výpady podepsat skutečným jménem - ano, včetně mučedníka Mikina. A když několik těch největších křiklounů vykážu, máte plná ústa volání po svobodě.

Těší mě, že je vám svoboda tak drahá. A kde jste byli, vy bojovníci za svobodu z Kanady, když kanadský parlament hlasoval o zákonu Bill C-36, který ty svobody okleštil tak, že by se i Stalin radoval? A kde jste byli vy, bojovníci z Ameriky, když kongres hlasoval o US Patriot Act, proti kterému je i Hitlerův zákon "Pro ochranu státu a občanů" z roku 1933 jen neškodné dětské žvatlání? Kolik z vás kontaktovalo svého poslance nebo senátora? Kolik z vás je členem ACLU, nebo jiné podobné organizace? Kolik z vás napsalo do místních novin, že nesouhlasí s tím, co se děje? Já jsem alespoň napsal, prvnímu ministrovi i do těch novin, když šlo o hlasování ohledně zákona Bill 36 a pak podruhé ontarijskému premierovi, když feministé (nikoliv feministky, ale feministé - ti jsou totiž horší než feministky) protlačili drakonický zákon Bill 117. Snad jsem mohl udělat více: odpálit auto s výbušninami před parlamentem, nebo vyhlásit hladovku. Ale alespoň něco. A vy? Obávám se, že se bych na odpověď čekal marně. Jistě - je to nebezpečnější - alespoň si to myslíte. Museli byste se podepsat a uvést adresu. Co kdyby jste se pak dostali do pozornosti patřičných úřadů? Co kdyby vám CIA v té zemi nekonečných svobod tajně prohledala byt, že?

Prozradím vám sladké tajemství. Tajemství, které už dávno znáte, ale odmítáte si ho přiznat: Vy jste o tu SKUTEČNOU svobodu už dávno přišli. O svobodu říkat co si myslíte, smát se vtipům, které se vám líbí, ohlédnout se za hezkou ženou (a nedej bože obdivně hvízdnout), vychovávat děti po svém a chtít po nich úctu k rodičům, atd. A teď si léčíte své ušlápnuté sebevědomí bojem za svobodu na tomto pidi-serveru, kde o nic nejde. Vy za tu svobodu bojujete jenom tam, kde se vám nic nemůže stát. A ještě i tam anonymně, ve skrytu. I tam se dokonce bojíte podepsat. Vaše pojetí svobody se scvrklo na právo veřejně a kdykoliv mě poslat někam. Tedy určitě dále než k šípkům, jak říkal Horníček.

Ale budiž - hlas lidu - nejvyšší zákon. Jsem ochoten vám vyhovět. Už jen proto, že argumenty, které uvádíte, sám zastávám a ctím celý život. Nemohu je vyvracet. Chcete-li mít ze Zvědavce stoku, budiž, budete mít stoku. Odpovězte, prosím, na anketu zde pod článkem. Podřídím se mínění většiny.

Doplnění 1.září
Anketa byla uzavřena. Výsledky si můžete prohlédnout zde