Končí divadelní komedie o demokratických volbách

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2010/05/3749-konci-divadelni-komedie-o-demokratickych-volbach.htm

Dan Kučera

30-40% oprávněných voličů ve volbách do českého parlamentu nechodí volit. V početním vyjádření to dělá asi 2-3 miliony lidí, kteří svého práva volit nevyužívají. Jeden z diskutujících pod předešlým článkem „Volby zla“ k tomu napsal, že nemá rád tento systém a nehodlá ho v ničem podporovat, k volbám tedy nepůjde. Tak tímto způsobem uvažuje velké množství občanů/voličů v naší zemi. Uvažují ale správně ?

Je mi to líto, ale myslím si, že se tito lidé ve svém osobním lítém boji proti systému šeredně pletou. Tím, že k volbám nechodí, systém ve skutečnosti podporují a to velmi. Ignorace voleb a zdůvodnění takového pohodlného postoje je čirým alibismem, který neřeší vůbec problémy spojené s fungováním systému zvaného parlamentní demokracie. Takový postoj se snaží obhajovat jedině nechuť jedince zabývat se záležitostmi kolem správy věcí veřejných a spoléhání se na to, že tak učiní někdo za něj. Nevolič svou neúčastí nezmění nic k lepšímu a nikoho tím ani neztrestá, jen sebe. Ve volbách se rozhoduje o mnoha velmi důležitých věcech, které následně ovlivňují náš život.

Výše a složitost daní, plýtvání státu, vývoj zadlužování země, zahraniční politika, kvalita zdravotnictví i školství, výše penzí i věk pro jejich nárok atd. atd. atd. Tohle všechno hází nevoliči za hlavu a na hlavu těch ostatních. Nemají chuť a zájem babrat se v politice, tak ať si potom nestěžují, co všechno funguje špatně nebo nespravedlivě.

I kdyby se na volby vykašlalo třeba 80% znechucených voličů, nezmění svým odmítavým postojem vůbec nic. Je to vidět např. na onom nepopulárním Senátu, kde se volební účast pohybuje kolem mizerných 20%, ale legitimita zvolených senátorů tím zpochybněna není. Drtivá většina lidí považuje Senát za zbytečnou a drahou instituci, ale přestože tu senátní šaškárnu platí ze svých daní, nejsou schopni donutit politiky, aby s tím něco udělali. Bodejť by jo, když díky své otrávenosti nechodí k volbám a nebo hlasují pořád pro ta samá “menší zla“. Přitom svoboda volby je to nejcennější a nejdůležitější co máme a přesto ji spousta lidí nehodlá využívat. Pokud ji budou lidé považovat za samozřejmou, nakonec o ni přijdou.

Na obhajobu „nevoličů“ je však potřeba říci, že proti nim stojí velmi mocný a silný nepřítel. Ano nepřítel, protože i když si to lidé neuvědomují, jsou ve válce, která je krutá, nemilosrdná a bohužel asi i nekonečná. V této válce nejde o nic jiného, než o peníze a moc a taky o jejich a naše životy. Tím, že nevoliči tuto válku ignorují a otáčejí se k ní zády neznamená, že válka přestane existovat. Znamená to jen, že tito ignoranti občas dostanou nečekanou ránu do zad, o které ani netuší, od koho a kdy přijde.

Klika (či elita), která u nás i ve světě opravdu vládne, je velmi mocná a bohatá. Díky své moci, vlivu i bohatství si automaticky nárokuje právo nám všem ostatním vládnout. Mnoho lidí to považuje za samozřejmost. Tito lidé ale nemají žádný patent na rozum (což nám již mnohokrát dokázali), jen se starají a hájí si své vlastní zájmy, které se jen málokdy slučují se zájmy nás ostatních, tedy většinové společnosti. Tato klika vlastní mnoho významných podílů v mnoha nadnárodních a klíčových korporacích, díky čemuž si mohou mj. dovolit zakládat a financovat nejrůznější nadace, instituty a think-tanky. Vliv těchto mocných elit na politiky je v současnosti obrovský. A hlavně, což je nejdůležitější, většina z nich spolu úzce spolupracuje, protože jen tak dokáží ochránit své zájmy.

Oni jsou hybnou silou globalizace, která jim umožňuje vyvážet do světa svou verzi demokracie a dále tak posilovat svou moc a dále bohatnout. Oni se totiž o své životy a své zájmy neustále a tvrdě starají. Neotáčejí se zády k válce, která existuje od dob, kdy skončila prvobytně pospolná společnost. V současné tzv. demokracii získávají postupně a neustále na svou stranu ty, které si my, většinová neustále rozhádaná společnost, zvolíme a platíme z našich daním, aby se starali o věci veřejné. Jsme jejich zaměstnavatelé, ale neumíme si prosadit, co a jak mají jako naši zaměstnanci dělat pro blaho nás všech. Takto je místo nás úkoluje pro své blaho někdo úplně jiný.

Tzv. demokratické volby, coby svobodná soutěž politických stran dnes defacto neexistuje a není to tak náhodou. Zmíněná klika postupně dostává pod svou kontrolu jednu z posledních možností lidí, jak ještě eventuálně ovlivnit dění ve vlastní zemi a potažmo i ve světě ve svůj prospěch. Ze svobodné volební soutěže zbylo jen torzo. Pro politické strany a spřátelené marketingové a „PíáR“ firmy se z voleb stal velice slušný byznys a pro voliče, který tohle všechno zaplatí, je to jen velké a tragické divadlo. Najímají se zahraniční „divadelní režiséři“ z oblasti špičkových PR agentur, které vytvoří psychologickou strategii pro co nejúčinnější manipulaci s davem. Billboardy s tupými a prázdnými hesly zaplavily republiku a mají útočit na naše podvědomí.

Dnes se ve volbách lidem neprodávají myšlenky a program, ale osobní útoky, špinění a skandalizace politických protivníků. Vulgarizace voleb vyvolává u lidí silně negativní emoce, díky kterým buď lidé podlehnou klamu, že musí jít volit nějaké menší zlo, aby nepřišel s vítězstvím nenáviděného protikandidáta konec světa, nebo nejdou k volbám vůbec. Obojí je ale špatně a nezmění se tak k lepšímu po volbách vůbec nic. Přitom by stačilo, aby se alespoň část z těch 3 mil. vesměs naštvaných nevoličů rozhodlo jít volit a dali šanci někomu dalšímu prokázat, jak moc to myslí se svým programem a svými sliby vážně.

Štvavé a emotivně vybičované kampaně mají dát stranám šanci vymazat lidem z hlavy to, co se poslední 4 roky dělo a kdo za to mohl. Pak jim procházejí takové prasárny, jakou např. předvedl před nějakou dobou Topolánek v televizní debatě, kde měl zdůvodnit, proč nesplnil sliby ze své tzv. smlouvy s občany. Při debatě nad konkrétními body se hájil tím, že je musel obětovat kvůli koaličním dohodám. Nebyl ovšem na přímou otázku schopen odpovědět, který koaliční partner zavinil nesplnění konkrétního bodu zmíněné smlouvy a nastalo trapné mlžení a vykrucování. Ono kouzelné obětování se koaličním partnerům je nejstarší finta na voliče, která se v posledních 20 letech u nás používá a stále zabírá. Přitom volič nemá šanci si nic ověřit, poněvadž jsou všechna koaliční jednání tajná. Svede se na ně ovšem všechno.

Žádná nová myšlenka nebo tvář nemá tak v nynější soutěži stran žádnou šanci, pokud není pod kontrolou vládnoucí kliky. Jakmile zmíněné PR agentury zjistí, že existuje prostor pro volební úspěch nové politické strany, okamžitě jej tato klika zaplní vlastními lidmi, většinou repasovanými z jiných (kontrolovaných) politických stran. Nová strana okamžitě dostává silnou mediální podporu, jako jsme byli nedávno svědky u TOP 09 a Věcí veřejných. V každém významném médiu o nich byla poslední týdny a měsíce alespoň jednou denně nějaká zmínka, článek nebo rozhovor s jejími představiteli.

Kouzelný a ukázkový byl přesun knížete Schwarzenberka, který po Praze lidem rozdával letáčky Strany zelených a za 14 dní už byl hlavní tváří TOP 09. Strana zelených byla díky nejistému volebnímu výsledku elitami „odstřelena“, protože bylo potřeba zachránit „pravicové“ hlasy, unikající z ODS a klika neměla pod kontrolou, kam se přesunou. Strana s židovsko-křesťanským akcentem (což Kalousek několikrát veřejně a důrazně připomínal) a se silnými euro-federativními sklony přesně vyhovuje tomu, jakým směrem elity potřebují voličské stádo nasměrovat. To poslední co potřebují je, aby tyto hlasy skončily u euro-skeptických stran, jako je např. Suverenita nebo Svobodní. Třebaže tyto strany mají také co voličům nabídnout, média již svoje favority mají určené.

Podobné je to u Věcí veřejných, které ale vytáhly do vyšších politických sfér hlavně peníze pražského mecenáše s podivnou minulostí a podivnými vazbami na pražskou kliku lidí kolem ODS. Na čelní místa volební kandidátky se okamžitě pro jistotu dosadili Havlovi pravdoláskovci (např. M. J. Stránský) a příznivci Spojených států evropských (např. J. Zieleniec), co kdyby se straně podařilo uspět.

Ještě ani neskončila volební kampaň a už se šedé eminence „favoritů“ do sněmovny tajně scházejí a kují koaliční pikle. Je to až s podivem, s jakou drzostí pak přicházejí před voliče a slibují jim snížení korupce a tunelování státního rozpočtu. Pokud chtějí po volbách vládnout v koalici s někým, kdo korupci a tunelování umožňoval (spíše používal), nedovedu si jejich slibovaný boj proti tomu opravdu představit. Rozhodně věrohodněji by jejich boj vypadal z pozice tvrdé a nemilosrdné opozice, ale to by ta koryta nesměla být nejspíš tak lákavá a neodolatelná.

Současná vládnoucí klika zájmy většiny lidí nemá zájem hájit a ani nemůže. A protože je demokracie nejtěžší způsob vládnutí, je jedinou nadějí lidí překonávat vlastní nechuť i lenost a najít způsob, jak vzájemně spolupracovat a hájit si své zájmy, sdružovat se a tvořit vlastní struktury potřebné pro prosazování společných cílů. Ti, kteří nás tak štvou, to totiž dělají a mají výsledky.

Nabízím ještě několik zajímavých odkazů :

Článek byl publikován 28.5.2010