Nejvyšší soud: Obvinění ze sexuálních zločinů mohou zůstat ve vězení

V pondělí rozhodl Nejvyšší soud, že vězni považováni za „sexuálně nebezpečné“ mohou zůstat ve vězení i poté, co jim vypršel trest.

Vyšší soud zvrátil rozhodnutí nižšího soudu, podle kterého Kongres překročil své pravomoci tím, že dovolil nekonečné uvěznění vězňů považovaných za „sexuálně nebezpečné“.

„Tento statut je "nezbytný a patřičný" prostředek, aby federální úřady mohly vykonávat svoji zákonem svěřenou pravomoc, která Kongresu umožňuje vytvářet federální trestní zákony, trestat jejich porušování, uvězňovat porušovatele, poskytovat těmto uvězněným zaopatření a udržovat bezpečnost těch, kteří uvězněni nejsou, avšak mohou být ovlivněni federálním uvězněním jiných,“ řekl soudce Stephen Breyer, když uvedl názor většiny.

Prezident George W. Bush podepsal v roce 2006 Zákon o ochraně a bezpečnosti dětí, tzv. Adam Walsh Child Protection and Safety Act, který umožnil civilní vazbu sexuálně nebezpečných federálních vězňů.

Nejhledanější v Americe

Zákon pojmenovaný po synu „nejhledanějšího v Americe“ televizního moderátora Johna Walshe byl zpochybněn čtveřici mužů, kteří si odseděli svůj trest v délce od tří do osmi let za vlastnictví dětské pornografie nebo sexuální zneužívání nedospělých. Jejich uvěznění mělo skončit před více jak dvěma léty, ale správa věznice usoudila, že propustit je by bylo riziko násilných sexuálních činů nebo zneužívání dětí.

Pátý muž, který rovněž napadl zmíněný zákon, byl obviněn ze sexuálního zneužívání dětí, ale prohlášen neschopným soudního procesu.

Čtvrtý odvolací soud v Richmondu loni rozhodl, že Kongres překročil svou pravomoc přijetím zákona, který dovolal státu držet ve vězení neomezeně dlouho lidi považované za sexuálně nebezpečné.

Ale „my jsme došli k závěru, že Ústava garantuje Kongresu dostatek moci schválit tento zákon,“ řekl Breyer.

Generální solicitátor Elen Kaganová (psali jsme o ni v článku Obamův informační car chce povinnou vládní propagandu na všech politických webových stránkách, pozn. editora) úspěšně prezentovala před Nejvyšším soudem pozici vlády. Kaganová byla nyní nominována do Nejvyššího soudu, má nahradit soudce Johna Paula Stevense, který odchází do důchodu.

Při svém lednovém vystoupení před NS přirovnala Kaganová právo státu uvěznit sexuálního predátora neomezeně i po vypršení jeho trestu k právu státu uvěznit neomezeně člověka, který si sice svůj trest už odseděl, ale je nemocen vysoce smrtelnou a nakažlivou chorobou.

„Zpochybnil by někdo rozhodnutí federální vlády využít práva garantovaného článkem I. k zajištění tohoto opatření k zajištění bezpečí pro veřejnost? A to stejné platí i v tomto případě. A přesně tohle také Kongres dělá,“ řekla Kaganová.

Soudce Thomas v opozici

Soudce Clarence Thomas nesouhlasí. Podle jeho názoru může Kongres schválit pouze zákony týkající se federální moci a vyjmenované v Ústavě.

„Nic v Ústavě konkrétně neumožňuje delegovat Kongres mocí přijmout civilní zákon proti sexuálně nebezpečným lidem, stejně tak žádná část Ústavy nevybavuje Kongres nebo jiné části federální vlády touto mocí,“ řekl Thomas.

S Thomasem částečně souhlasí soudce Antonin Scalia.

Vrchní soudce John Roberts loni stvrdil požadavek administrativy zablokovat propuštění až 77 vězňů z federální věznice v Severní Karolíně. Šlo o lidi, kteří si svůj trest odseděli. Soudcův příkaz (nepropouštět) poskytl více času vyššímu soudu zvážit odvolání administrativy.

Zákon Adama Walshe Child Protection and Safety Act rovněž zřizuje národní registr sexuálních narušitelů, zpřísňuje tresty pro některé federální zločiny proti dětem a posiluje ochranu před dětskou pornografii. Žádná z těchto částí nebyla napadena.

Zákony na úrovni států umožňující uvěznění sexuálních porušitelů rovněž nebyla dotčena.

Doplnění editora

Takže jestli jsem to dobře pochopil, v Americe dosáhli bodu, kdy usvědčená osoba je potrestána soudem, dojde k odnětí svobody na určitou dobu, jak předepisuje zákon, svůj trest si splní a pak se stane jakési čáry-máry fuk a dotyčná osoba dostane nový trest, teď už bez soudce, bez zákonů a bez časového omezení. Vše na základě subjektivního pocitu správy věznice, že dotyčný je pořád nebezpečný. Takže tak nějak preventivně...

Je porušeno hned několik základních práv člověka.

1. Předně platí pravidlo jeden zločin – jeden trest. Nikdo nesmí být trestán dvakrát za totéž.

2. Dále, každý odsouzený má právo být postaven před soudce a bránit se (habeas corpus). V tomto případě není splněno. Odsouzený nemůže napadnout druhý trest, protože rozsudek vlastně neexistuje.

3. Každý trest musí být v souladu s platným trestním zákoníkem, není možné, aby někdo, kdo ani není soudce, si vycucal trest z prstu.

4. Dále každý trest musí mít definována časová kritéria. I kdyby to mělo být doživotí, ale musí o tom rozhodnout soudce. Trest nemůže být časově neomezený.

5. A za poslední, ten druhý trest předchází zločin. Je míněn jako prevence, protože dotyčný by – podle mínění někoho – mohl spáchat něco dalšího. To bychom mohli zavírat lidi rovnou na ulici, protože někdo usoudí, že by mohli spáchat zločin.

Já tedy nevím, jak vás, ale mě z toho hodně mrazí. A skutečnost, že tyto praktiky schválil dokonce Nejvyšší soud Spojených států, naznačuje, že už dávno nejsme z bláta v louží, ale přímo v oceánu.

A víte, co je nejhorší? Že nikdo neprotestuje.

A douška na závěr. Na tu Kaganovou pozor. Je to už podruhé v tomto týdnu, kdy se její jméno objevuje v souvislosti s těmi nejtemnějšími praktikami nejtemnějších totalit. Něco mi říká, že o ní ještě uslyšíme.