Válka s Čínou? Nebezpečí globálního konfliktu (Díl 1.)

Úvod

Povedou zesílené konflikty mezi USA a Čínou nevyhnutelně ke globálnímu konfliktu? Pokud má být nedávná historie nějakým vodítkem, je odpovědí hlasité ano. Nejdestruktivnější války 20. století byly výsledkem konfrontace mezi etablovanými (EIP) a nastupujícími (RIP) imperiálními mocnostmi. Praktiky a politika prvně jmenovaných slouží jako vodítko pro posledně jmenované.

Koloniální vykořisťování Indie, jejích trhů, pokladů, surovin a práce Anglií sloužilo jako model pro válku Německa a jeho pokus dobýt Rusko⁽¹⁾. Nepřátelství mezi Churchillem a Hitlerem v mnohém souviselo s jejich společnou imperiální vizí, stejně jako jejich konfliktními názory na politiku. Podobně i evropské a americké plundrování jihovýchodní Asie a čínských pobřežních měst sloužilo jako model pro tah Japonska s cílem kolonizovat a využít Mandžuska, Koreje a kontinentální Číny.

V každém z případů konflikt mezi dříve etablovanými, ale stagnujícími, imperiálními mocnostmi a později se rozvinutými dynamickými impérii vedl ke světovým válkám, ve kterých pouze zásah další nastupující imperiální mocnosti, Spojených států (jakož i neočekávaná vojenská obratnost Sovětského svazu) zajistil porážku RIP. USA z války vyšly jako dominantní imperiální mocnost, která nahradila etablované evropské imperiální mocnosti, podřídila se RIP Německa a Japonska, a čelila čínsko-sovětskému bloku⁽²⁾. Se zánikem SSSR a konverzí Číny na dynamickou kapitalistickou zemi bylo připraveno jeviště pro novou konfrontaci mezi etablovanou imperiální mocností (EIP) USA a jejich evropských spojenců a Čínou, nově se vynořující světovou mocností.

Americké impérium pokrylo svět téměř 800 vojenskými základnami⁽³⁾, multilaterálními (NATO) a bilaterálními vojenskými aliancemi, má dominantní pozici v sobě uzpůsobených mezinárodních finančních institucích (Světové bance, Mezinárodním měnovém fondu) a v nadnárodních bankách, investičních firmách a sektorech v Asii, latinské Americe, Evropě a jinde.

Čína se nestavěla proti nebo si nevypůjčila americký model tažený vojenským budováním impéria. Ještě méně se ohlíží na předešlý japonský nebo německý přístup postavení se etablovaným impériím. Její dynamický růst je tažen ekonomickou konkurenceschopností, tržními vztahy vedenými snahou podpořit a ochotou půjčit, naučit, inovovat a rozšířit se vnitřně, a v zahraničí vymístit tržní nadvládu Ameriky v oblastech a zemích latinské Ameriky, Středního východu a Asie, jakož i uvnitř USA a Evropské unie.⁽⁴⁾

Etablované imperiální státy

Světové a regionální války doposud, protože do nich byly zapojeny EIS (a do většiny válek byly imperiální státy zapojeny přímo nebo přes prostředníky) byly důsledkem snahy udržet si privilegované postavení na etablovaných trzích, přístup k surovinám, a vykořisťování práce prostřednictvím obchodních, koloniálních, bilaterálních a multilaterálních dohod. Často obchodní zóny vzájemně provazovaly imperiální a závislou zemi a oblast, a vylučovaly potenciální konkurenty. Impériem kontrolované ekonomické zóny byly „posety“ vojenskými základnami. Sítě politických klientů upřednostňovaly imperiální země.

Vzhledem k privilegiím a dřívějšímu nastolení svých imperiálních domén vykreslovaly EIS později vynořující se imperiální mocnosti jako „agresory“, kteří ohrožovali „mír“, obzvláště jejich hegemonistickou pozici. Stejně jako EIS se pozdější státy držely vzorce vojenského dobývání koloniálních a neokoloniálních klientských států etablovaných imperiálních států a následovalo plundrování⁽⁵⁾. Při nedostatku sítí, loutkových vládců a klientů EIS se spoléhaly na vojenskou sílu, separatistická hnutí a „pátou kolonu“ (místní hnutí, jehož primární loajalita byla vůči nastupující imperiální mocnosti). RIP tvrdily, že je to „legitimní“ usilování o podíl na světové moci, který byl blokován ilegálními ekonomickými bojkoty a blokováním přístupu k surovinám a obchodním systémům koloniálního stylu, kdy to uzavíralo potenciální trhy⁽⁶⁾. Porážka RIP (Německa a Japonska) EIS, s výraznou podporou SSSR a USA, ustavila základy pro nástup nových impérií, která si konkurovala a bojovala spolu na novém základě. SSSR založil vojensko-ideologickou skupinu satelitních států uzamčených ve východní Evropě, ve které imperiální centrum ekonomicky dotovalo své klienty výměnou za politickou kontrolu. USA nahradily evropské koloniální mocnosti prostřednictvím celosvětové sítě vojenských dohod a násilného pronikání do bývalých koloniálních států pomocí systému neo-koloniální závislosti⁽⁷⁾.

Kolaps sovětského impéria a imploze SSSR krátce otevřely ve Washingtonu nové vyhlídky na unipolární impérium bez konkurentů nebo vyzyvatelů, „pax americana“⁽⁸⁾. Tato vize, založená na povrchní jednorozměrné analýze americké imperiální vojenské převahy, ignorovala několik klíčových slabin.

Relativní pokles americké ekonomické síly byl doprovázen tvrdou konkurencí ze strany EU, Japonska, nově industrializovaných zemí, a počínaje devadesátými léty i Číny.

Křehké základy americké imperiální moci v třetím světě byly založené na vysoce nestabilních klientských kolaborantech, jejichž ekonomiky, vystavené plundrování, nebyly udržitelné.

Deindustrializace a financializace americké ekonomiky vedla k poklesu komoditního obchodu a ke zvýšení závislosti na příjmech z finančních služeb. Téměř naprostá přeměna finančního sektoru na jednu velkou spekulaci vedla k velké volatilitě a vyplundrování produktivních aktiv poskytnutých jako kolaterál za vršící se dluhy.

Jinými slovy, „vnější konstrukce“ unipolárního impéria zatemnila prohlubující se vnitřní hnilobu a hluboké rozpory mezi větší vnější expanzí a zhoršováním domácí situace. Rychlá vojenská expanze USA, která nahradila Varšavskou smlouvu SSSR začleněním východoevropských zemí do NATO, vytvořila obrázek nezkrotně dynamického impéria. Plundrování a převod bohatství z Ruska, východní Evropy a z bývalých sovětských republik dalo vzniknout dojmu dynamického ekonomického impéria.

Zatím z tohoto pohledu existovalo několik problémů, protože plundrování znamenalo jednorázový příjem; plundrování většinou obohatilo ruské gangsterské oligarchy; a privatizované veřejné firmy přešly většinou do rukou Německa a zemí Evropské unie. Americké impérium, které neslo náklady na způsobení pádu SSSR, nebylo primárním ekonomickým příjemcem výhod – jeho zisky byly převážně vojenské, ideologické a symbolické.

K nevyhnutelným osudovým dlouhodobým následkům postsovětských amerických vojenských vítězství došlo během režimů Bushe staršího a Clintona na počátku a v polovině 90. let. Americká invaze do Iráku a rychlé rozbití Jugoslávie daly vojensky taženému budování amerického impéria obrovský impulz. Rychlá vojenská vítězství, následná de facto kolonizace severního Iráku a kontrola nad jeho obchodem a financemi oživila myšlenku, že imperiální vláda prostřednictvím kolonizace je schůdný historický projekt. A podobně vytvoření Kosova (po bombardování Bělehradu) a jeho přeměna na obrovskou vojenskou základnu NATO posílilo myšlenku, že vojensky tažená globální expanze je „vlnou budoucnosti“⁽⁹⁾. A co bylo ještě katastrofičtější, převaha vojenské složky nad ekonomickou při budování impéria vedla k vzestupu tvrdých militaristických ideologů k moci, kteří byli hluboce pohrouženi v izraelsko-sionistické metafyzice nekonečných koloniálních válek⁽¹⁰⁾. V důsledku toho byly na začátku nového tisíciletí na místě všechny politické, vojenské a ideologické části pro započetí řady imperiálních sionisty tažených válek, které dále vyšťavily americkou ekonomiku, výrazně prohloubily rozpočtové a obchodní schodky a otevřely cestu pro nástup nových dynamických ekonomicky a obchodně tažených impérií⁽¹¹⁾.

Na rozdíl od dřívějších RIP se Čína od počátku spoléhala na rozvoj domácích produktivních sil, stavíc na základních úspěších čínské sociální revoluce. Sociální revoluce vytvořila sjednocenou zemi, vypudila koloniální enklávy, vytvořila zdravou vzdělanou pracovní sílu, základní infrastrukturu a průmysl. Nové kapitalistické vedení obrátilo ekonomiku směrem ven a pozvalo zahraniční kapitál, aby umožnil poskytnutí technologií, otevření zahraničních trhů a dodání kapitalistických manažerských dovedností, zatímco si udrželo kontrolu nad finančním systémem a strategickými odvětvími. Nejdůležitějším je napůl zprivatizované zemědělství, které vytvořilo mnohamilionový nadbytek pracovní síly s nízkými platy, kterou bylo možné intenzivně využít v na práci náročných pobřežních montážních závodech. Noví kapitalističtí vládci zlikvidovali sociální bezpečnostní síť bezplatného zdravotnictví a základního vzdělání, což si vynutilo, že velká část úspor šla na pokrytí zdravotnických výdajů a školného, a zvýšilo to míru investic na astronomické úrovně. Aspoň z počátku Čína, na rozdíl od dřívějších RIP, zintenzivnila vykořisťování domácí pracovní síly a zdrojů, místo aby se pustila do vojenského dobývání v zahraničí a do plundrování zdrojů a vykořisťování „nucené práce“.

Expanze Číny do zahraničí byla tažena trhem a založena na kombinaci státního, zahraničního a národního kapitálu, v rámci které se během času role každého z faktorů lišila, podle politických a ekonomických okolností a sladění vnitřních kapitalistických sil.

Od počátku byl vnitřní trh obětován ve prospěch zahraničních trhů. Hromadná spotřeba byla odložena ve prospěch státních a soukromých investic, zisků a bohatství. Rychlá a masivní akumulace rozšířila nerovnosti a soustředila moc na špici nového státně kapitalistického hybridního třídního systému⁽¹²⁾.

V kontrastu s EIP minulosti a USA dnes Čína jako RIP podřídila banky financování průmyslu a výroby, obzvláště exportních sektorů. Na rozdíl od EIP, jako USA, se Čína zřekla velkých vojenských výdajů na zahraniční základny, koloniální války a drahé vojenské okupace. Místo toho proniká na trhy její zboží, včetně trhů EIP. Je v situaci svého druhu, kdy si půjčuje technologii a prodejní zkušenosti od nadnárodních subjektů sídlících v impériu, a pak se otočí a použije získané dovednosti pro povýšení výrobního cyklu z fáze montážních závodů na výrobu, kdy navrhuje a inovuje produkty s vysokou hodnotou⁽¹³⁾.

RIP zvýšila své zbožové exporty, zatímco ostře omezila pronikání finančních služeb, nové tažné síly EIP. Výsledkem časem bylo nafouknutí zbožového obchodního deficitu nejen s Čínou, ale s téměř 100 dalšími zeměmi na celém světě. Nadřazenost finanční vojensky poháněné imperiální elity zamezila vývoji vyspělejšího zboží, schopného proniknout na trh RIP a snížit obchodní deficit. Namísto toho zaostalý, nedostatečně vyvinutý a konkurence neschopný výrobní sektor nebyl schopen konkurovat nízkonákladovým čínským produktům, a spolu s dozadu se dívající nadměrně placenou byrokratickou elitou odborů si stěžoval na neférovou konkurenci a „podhodnocenou čínskou měnu“. Přehlédli fakt, že deficit USA je produktem domácí ekonomické konfigurace a velkých nerovnováh mezi financemi a výrobci. Armáda finančních pisálků, ekonomů, vědátorů, expertů a dalších ideologických expertů se připojila k dominantnímu finančnímu kapitálu a poskytla ideologické vysvětlení konfrontační kampaně proti ekonomicky taženému nástupu čínské imperiální mocnosti⁽¹⁴⁾.

V minulosti mocnosti EIP organizovaly „rozdělení práce“. V koloniálním modelu závislosti poskytovaly kolonie suroviny a dovážely hotové vyrobené zboží z EIP. V raném post-koloniálním období probíhalo toto rozdělení práce formou, kdy se na práci náročné zboží vyrábělo v nově nezávislých zemích, které ho vyměňovaly za technologicky pokročilejší zboží z EIP. Rozdělení práce „třetí fáze“ bylo prosazováno ideology finančního kapitálu, ve které by EIP vyvážela služby (finanční, technologické, zábavu atd.) výměnou jak za na práci náročné, tak vyspělejší zboží. Ideologové třetí fáze rozdělení práce předpokládali, že neviditelné zisky plynoucí z repatriovaných příjmů finančního kapitálu „vyrovnají“ deficity vnějších účtů zbožového obchodu. Finanční monopol Wall Street a londýnské City měl zajistit výnosy pro vytvoření přebytku platební bilance. Tento chybný předpoklad byl založen na dřívějším koloniálním a post-koloniálním modelu, ve kterém zemědělské země se surovinami a výrobou nekontrolovaly své vlastní finance, pojišťovnictví a dopravu mezinárodních a domácích komodit. Dnes tomu tak není. Neschopen ovládnout finanční trhy v zemích obchodujících se zbožím, jako Čína, zintenzivnil finanční kapitál svoji spekulační aktivitu, jak vnitřní, tak v rámci impéria. To vedlo k vyšroubování fiktivní ekonomiky, jejímu nevyhnutelnému kolapsu a k nahromadění jak vnějšího zadlužení, tak obchodních deficitů.

V kontrastu s tím Čína rozšiřuje svůj průmyslový sektor, vyrovnávající dovozy polotovarů pro montáž, vytváří technologii, aby zavedla svoji vlastní výrobu, a její kapitál je spojen s většinou státně vlastněných továren, které prodávají hotové zboží do USA, EU a zbytku světa. Prostřednictvím státních bank si zachovává kontrolu nad finančním sektorem, a tudíž snižuje odliv „neviditelných výnosů“ vyplácených EIP.

EIP se uchýlila k rozsáhlým neproduktivním a neefektivním vojenským výdajům (předraženým o miliardy dolarů) a k drahým koloniálním válkám bez „imperiální návratnosti“⁽¹⁵⁾. V kontrastu s tím RIP, jako Čína, dávají stovky miliard do budování své domácí ekonomiky, jako výchozího bodu pro dobývání vnějších trhů. Brutální imperiální koloniální války EIP zasáhnou miliony lidí v dobytých zemích, ale za cenu odakumulace kapitálu. V kontrastu s tím RIP, jako Čína, tvrdě vykořisťují stovky milionů kočovných pracovníků, v procesu akumulace kapitálu pro rozšířenou reprodukci na domácím a zahraničních trzích. Na rozdíl od minulosti je to EIP, která se uchyluje k vojenské agresi, aby si udržela trhy, zatímco RIP se rozšiřuje do zahraničí prostřednictvím tržní konkurenceschopnosti.

„Ekonomickou nemocí“ EIP je její tendence předlužit svůj finanční sektor a přesun její politiky od podporování průmyslu a obchodu ke spekulacím a dalším zhoubným aktivitám, které se sami živí a likvidují. V kontrastu s tím RIP přesunuje bankovní kapitál z financování domácí výroby do zajišťování si zahraničních surovin pro průmysl.

Rozdíly mezi imperiálními centry a „diasporami“

Mezi minulými a současnými imperiálními zeměmi a různými diasporami v zahraničí existují důležité rozdíly. V minulosti imperiální centra obecně diktovala politiku svým zahraničním koloniím, zajišťovaly si žoldáky, brance a dobrovolníky pro své imperiální války, jakož i ziskovou návratnost investic a výhodné obchodní podmínky. V některých případech ovlivňovaly imperiální politiku kolonie osadníků prostřednictvím svých představitelů v parlamentech, v některých případech až do té míry, že to vedlo k přenesení moci. A navíc v některých případech vrátivší se kolonisté dostávali politickou podporu imperiálního centra, aby jim byla zajištěna kompenzace za vyvlastněný majetek. Nicméně imperiální centrum vždy likvidovalo odpor zahraničních osadníků, když došlo na vytváření paktu s bývalými koloniemi, které si uhájily větší ekonomické a politické zájmy⁽¹⁶⁾.

V kontrastu s tím platí americký imperiální stát mnohamiliardové dávky a podřizuje válečnou politiku, která je diktována jeho zjevnou „závislostí“ na Izraeli, v důsledku konfigurace sionistické moci, která pronikla a zcela prostoupila strategickým politickým rozhodováním. Máme zde mimořádné okolnosti, kdy „diaspora“ (ZPC) cizího státu (Izraele) triumfuje nad strategickými ekonomickými zájmy (ropného průmyslu) a ovládá imperiální vojenské velitele a výzvědné agentury imperiálního centra při tvorbě politiky na Středním východě⁽¹⁷⁾. Na rozdíl od jakékoliv předešlé EIP v USA celý aparát propagandistických masmédií, většina akademických center a většina hojně financovaných mozkových trustů slátávají tisíce programů, publikací a politických studií ročně, které odráží izraelsko-sionistický centristický pohled na Střední východ, cenzurují, dávají na černou listinu a provádí čistky od jakýchkoliv disidentů, nebo je nutí k pokořujícímu odvolávání.

Nové nastupující imperiální mocnosti, jako Čína, nemají takovou „hegemonickou“ kolonii. V kontrastu s neloajální rolí ZPC, která slouží jako politicko-vojenský nástroj Izraele, čínská diaspora slouží jako ekonomický spojenec čínského státu. Číňané v zahraničí pomáhají s vytvářením tržních příležitostí pro obchodní uskupení z pevniny, zapojují se do společných podniků uvnitř a vně Číny, ale neutváří zahraniční politiku státu, ve kterém přebývají. Čínská diaspora nepůsobí jako „pátá kolona“ proti národním zájmům svých zemí pobytu, na rozdíl od amerických sionistů, jejichž masová organizace tlačí veškeré své úsilí do jediného cíle, podřídit americkou politiku maximalizaci zájmů koloniální politiky Izraele.

Rozdíly ve vztazích mezi minulými a současnými imperiálními centry a jejich vnějšími a vnitřními diasporami mají enormní, mnohostranné důsledky v konkurenčním kontextu globální moci. Uveďme si je „telegraficky“.

Evropské EIP, tím, že obětovaly požadavky koloniálních diaspor pokračovat v rasových koloniálních formách imperialismu ve prospěch vyjednaných přechodů k nezávislosti, si udržely a poté rozšířily velké dlouhodobé lukrativní investice, obchodní a finanční vazby, a v některých případech dokonce i vojenské základny. Osadníci byli obětováni ve prospěch prosazení nového typu imperialismu.

RIP dnes, Čína, není svázána zahraničními rasistickými koloniálními osadníky. Má volnou ruku prosazovat své vlastní ekonomické zájmy kdekoliv na světě, obzvláště v oblastech a zemích a mezi lidmi, kteří jsou cílem páté kolony, ZPC, zakořeněné v její konkurenční EIP (USA)⁽¹⁸⁾.

Čína má lukrativní investice ve výši 24 miliard dolarů v Iránu a je jeho hlavním odběratelem ropy. USA tam má nula investic a obchodu. Čína nahradila USA jako hlavní dovozce saudské ropy, je rovněž velkým obchodním partnerem Sýrie, Súdánu a dalších muslimských zemí, kde sionisty prosazované sankce minimalizovaly nebo zlikvidovaly americkou ekonomickou aktivitu⁽¹⁹⁾. Zatímco národně a tržně určovaná politika Číny byla motorem prosazení čínské globální ekonomické pozice, USA se podvolily potřebám podřízené koloniální mocnosti a ekonomicky na tom hrozně prodělávají. Stejně významné je, že zatímco čínská diaspora má striktní zájmy na rozšíření ekonomických vazeb, izraelská diaspora – ZPC – je striktně vázána k militarizaci americké politiky, zapojování se do mimořádně nákladných dlouhých válek a znepřátelení si téměř celé velké islámské populace, díky nestoudné islamofobické rétorice a nenávistné propagandě.

Příklon k naprosto „nevyrovnané“ militarizované zahraniční politice, prosazované ve prospěch Izraele, naprosto přerušil vazbu mezi americkou vojenskou politikou a jejími zahraničními ekonomickými zájmy. Paradoxně byla izraelská pátá kolona důležitým faktorem, který usnadnil nahrazení USA Čínou na hlavních světových trzích. To, co bylo kdysi lidmi „bez státu“ (občany sekulárních nežidovských států), primárně definovanými svými podnikatelskými zájmy, bylo v současné Americe předefinováno oficiálními vůdci na hlavní oporu doktríny útočných válek („preventivních válek“), souvisejících s Izraelem, nejvíce militarizovanou zemí na světě⁽²⁰⁾. V důsledku jejich vlivu a aliance s pravičáckými extrémisty se Washington vzdal důležitých ekonomických příležitostí ve prospěch uplatňování vojenské moci.

Poznámky

• [1] Ian Kershaw, Hitler: 1936-1945 Vol. 2 (London: 2008) According to the eminent scholar Frederick Clairmont “For Hitler, India was a model of a predatory colonial empire, ‘The Soviet Union will be our India’ he jubilantly declaimed”. “Operation Sea Lion: Looking Back” letter to colleague at the Sorbonne, April 2010.
• [2] Gabriel Kolko The Politics of War (New York: Pantheon 1990)
• [3] Chalmers Johnson, Nemesis: The Last Days of the American Republic (New York:  Metropolitan Books 2007)
• [4] James Petras “The US and China: One Side is Losing, the Other is Winning” and “US and China:  Provoking the Creditor, Hugging the Holyman” petras.lahaine.org
• [5] Herbert Bix  Hirohito and the Making of Modern Japan  (New York:  Harper Collins 2000)
• [6] Edward Miller Bankrupting the Enemy:  The US Financial Siege of Japan before Pearl Harbor (Annapolis MD: United States Naval Institute Press 2007) esp. Ch. 6 “Birth of the Embargo Strategy”, Ch. 7 “Export Controls”, Ch. 10 “Japan’s Vulnerabilities: Strategic Resources”.
• [7] James Petras and Morris Morley “The Imperial State” in James Petras et al Class, State and Power in the Third World (Montclair:  Allenheld and Osmun 1981)
• [8] Defense Strategy for the 1990’s  published later as Defense Planning Guidance (draft 1992)
• [9] Diana Johnstone, Fools Crusade: Yugoslavia, NATO and Western Delusions (Monthly Review:  NY  2002).
• [10]The neo-conservative manifests is emblematic of this rising power elite see The Project for the New American Century (Information Clearance House) September 2000.
• [11] On Israeli aligned US officials promoting the Iraq war see James Petras, The Power of Israel in the United States (Atlanta:  Clarity Press 2006).
• [12] China’s kin-class ruling class has produced several hundred billionaires and probably the worst inequalities in Asia.  See the Financial Times (FT) March 30, 2010, p. 9.
• [13] China’s promotion and the growth of new high tech industries has led to tighter controls on foreign tech multi-nationals, FT February 22, 2010, p. 2.  China has replaced the US as the biggest manufacturer of wind turbines and producer of “clean coal”, FT Special Report on Energy March 29, 2010.  On China’s increasing control of its economy see FT April 8, 2010, p. 9.
• [14] Almost in every issue of the Financial Times there is at least one article blaming China for “global imbalances”.  See FT March 31, 2010, p. 3, FT April 6, 2010, p. 3 and p. 8.
• [15] The US military budget has more than doubled over the past ten years, reaching one trillion dollars of which 70% is current expenditures in ongoing wars and preparation for new wars, the rest for pensions and other payments for past wars.
• [16] Both in the case of Kenya and what was previously called Rhodesia (Zimbabwe), British imperial officials facing prolonged resistance agreed to an independence which included generous compensation for property losses to settlers.
• [17] See Petras Power of Israel in the United States op cit; Zionism, Militarism and the Decline of the US Power (Atlanta:  Clarity Press 2008.)
• [18] This is especially the case where the Zionist power configuration in the government has promoted sanctions against Iran, Syria and earlier against Iraq.  China has moved in with a 5 billion dollar investment in Iranian gas fields, one among many new investments, Global Research, March 8, 2010.
• [19] By 2010 China, as well as India to a growing extent, was replacing the US as the main importer of Saudi oil. FT February 22, 2010, p. 4.
• [20] Per capita Israel has the biggest armed forces, the most fighter planes and nuclear bombs in the world. Next to the US it has invaded more countries than all the rest of the Middle East countries combined.

Pokračování... (celkem tři části, toto je první)