Budeme se podepisovat třemi křížky?

Moje děti jsou moderní. Je mi z toho úzko a nikdy jsem se s tím zcela nesmířil. Když jsme přišli do Kanady, byly ještě na školu malé, později prošly kanadským vzdělávacím systémem. Mnohokrát jsem toho litoval. Výsledkem je obdivuhodná prázdnota v jejich vzdělání. Neumějí recitovat jedinou báseň zpaměti, neznají jedinou fyzikální poučku, nedokážou pojmenovat jediný strom, rostlinu, nerost, nedej bože zařadit (ostatně ani netuší, že nějaké řazení existuje), nemají ani vágní představy o chemii, zeměpise, dějiny světa a civilizace se jim smrskly na několik her, které v rámci „učení hrou“ ve školách odehrály. V matematice stavěly hrady z kostek, ve vlastivědě – hodině zahrnující všechno od přírodopisu přes zdravovědu až k zeměpisu – chodily malovat do parku. Mé zděšení nikdy nebralo konce, jak jsem postupně objevoval další bílá místa na mapě jejich vzdělání. Přesto dnes oba kluci mají za sebou univerzitu. Kanadskou. Mají být na co hrdí? Já nevím.

Po celou dobu jejich „studia“ jsem se nedokázal podívat do jejich „sešitů“ a „pracovních poznámek“ aniž by mi to nezvedlo tlak (dávám to vše do uvozovek, protože studium nebylo studium, sešity byly buď volné listy nebo jeden tlustý blok, kam si psali všechno ze všech předmětů a poznámky – ty snad ani neexistovaly.) Kluci byli totiž od první třídy vedení k používání tiskacích písmen. Žádnému učiteli nikdy nevadilo, jak jejich „úkoly“ vypadají graficky, nikdo jim nikdy neřekl, jak by vypadat měly, takže to byly takové halabala produkty. Brzy, snad už od třetí třídy, začali ostatně kluci úkoly produkovat na počítačové tiskárně, čímž sice výsledek získal na úpravě, ale tak nějak jsem se nedokázal smířit s tím, že to není jejich zásluha.

Pokud náhodou musejí tu a tam něco naškrábat vlastní rukou, produkují krátké vzkazy tvořené hloučky neupravených tiskacích písmen. Nikdy nenapsali dopis, ani rukou, ani jinak. Nepočítám emaily a smsky. Podle mého názoru je to znak negramotnosti. Naštěstí (nebo naneštěstí) nejsou sami. Je to celosvětový trend.

Brzy jsem si všiml, že v Kanadě snad neexistuje člověk, který by věděl, jak správně držet tužku. Začal jsem to sledovat jako vědec sleduje bakteriální kulturu na Petriho misce. Kdykoliv jsem někde na úřadě nebo v obchodě přihlížel, jak úředník nebo prodavač škrábe na papírek vzkaz, vždy jsem se bavil pohledem, jak krkolomně drží psací nástroj. Nevěřili byste, kolik invencí se v tom úkonu dá skrýt a jak nesmyslně lze tu věc uchopit.

Vždy jsem při tom s láskou vzpomínal na naše učitelé na prvním stupni základní školy, na sešity s dvojí řadou linek, jednu pro malá a druhou pro velká písmena, na to období, kdy mě nutili držet psací nástroj mezi palcem a ukazováčkem s podporou prostředníčku tak, aby to příliš nenamáhalo a aby pero klouzalo po papíře lehce.

Všechny výše popsané inovace v odbourávání „nepotřebných“ předmětů v kanadských (=západních) školách a jejich nahrazování vatou a prázdnotou brzy dorazily do „svobodného školství“ v České republice. Nikdy bych nevěřil, že to půjde tak rychle. Bývali jsme prý národem Komenského. Kde ty časy jsou...

Nyní přichází emisaři Nové doby do Čech s poslední, vražednou inovací. „Zrušte psaní!“ zní volání osvícených „modernistů“. A hned je to doplňováno důvody. Cituji z článku Konec psacího písma? Školy mohou přestat učit krasopis z 20. dubna na iDěs:

"Je absolutní nesmysl domnívat se, že dítě, které se nenaučí klasické psací písmo, na tom bude někdy hůře, že tím nějak utrpí jeho vzdělání," říká kantorka Jana Valentová, která se svými žáky na fakultní základní škole v pražských Horních Počernicích písmo testuje už druhým školním rokem. Podle ní se naopak stává, že se dítě křečovitě snaží o dokonalý rukopis, až nakonec zanevře na psaní jako celek.

Ano, všechno se dá zdůvodnit a cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A také leností. Mě na tom fascinuje jedna věc. Totiž lhostejno, jak velkou kravinu začnou hlásat, vždy se najde ochotný poskok, který ji podpoří. Jsem si jistý, že zmíněná paní Valentová není žádná agentka NWO a nejedná podle tajných instrukcí dodaných jí bůhví odkud. Ne, ona tomu skutečně věří. Ti lidé nemají vůbec žádný vlastní instinkt, pud sebezáchovy nebo něco podobného. Právě ta slepota a nebetyčná hloupost jedinců jako paní Valentová nás žene řezníkovi pod nůž. Protože takových Valentových je ve společnosti spíše většina. To je chmurné zjištění.

A jiné Valentové na ministerstvu školství už projekt posvětily, jak z článku vyplývá. Od září tohoto roku budou moci děti psát jen tiskacími písmeny. Nebudou se tedy muset učit ty nesmyslné smyčky a kličky, nebudou vědět nic o sklonu písma, o návaznosti jednotlivých písmen, psát budou umět jen tiskacími písmeny velké abecedy. Uvažte, kolik časů se ušetří! Mohou ho strávit mnohem lépe. Například hrami. Stejně to nebyla potřeba, dnes už nikdo dopisy rukou psát nemusí, všechno naťukáme na klávesnici a vytiskneme na lejzrovce. Jaký pokrok! Jaká pohoda!

Přečtěte si také diskuzi za článkem o konci psaného písma. Je zajímavá. Hned na začátku jeden pisatel uvádí celkem zajímavý argument (ponechávám bez úprav, včetně chyb):

Psaci pismo neni krasopis, ten byl zruseny jako skolni predmet nekdy za 1. republiky.

Psaci pismo bylo dale zjednodusene nekdy v padestaych letech a zadne stinovani nebo zbytecne kudrlinky se nikdo neucil. Nadavani na "cas straveny treninkem smycek" je projev neinformovanosti one damy, ktera prisla s navrhem prejit na typ tiskaciho pisma. Graficka Lencova nechape, proc se tyhle podle ni zbytecne smycky a klicky delaji. Deti zacinaji skolu ve veku, kdy nemaji plne rozvinutou koordinaci tela, tim mene mensich a presnejsich pohybu koncetin. Prave jako telesna vychova je uci koordinaci ruznych casti tela, tak psani ruznych smycek a klicek je dulezite pri rozvoji koordinace jemnych pohybu ruky. Kdyz se to vynecha, trva to o to dele a nektere deti se to nikdy poradne nenauci.

At se deti nadale uci smycky a klicky, at rozvijeji svouji koordinaci a kdyz jsou starsi, at si rozhodnou samy jak budou psat!

Zajímá mě, jak budou tyto produkty Nové doby (tak nazývám chudáky děti, které projdou „vylepšeným“ a „moderním“ vzdělávacím systémem) podepisovat smlouvy a šeky a podobné věci. Napadlo někoho, že to časem může být docela problém? Napadlo někoho, že skutečně směřujeme k tomu, že lidé zvládnou akorát ty tři křížky místo podpisu?

Je pravda, že dnes už rukou píšu málo. Ale považuji psané písmo za projev kulturnosti. Je to zrcadlo duše, projev osobnosti, znak vzdělanosti. Z písma se dá poznat nálada pisatele i jeho povahové vlastnosti. Není pravdou, že už to dnes nepotřebujeme. Tohle není o potřebnosti. Tohle je o kultuře a o kultivovanosti projevu jednotlivce. Důležitý je obsah, ano, ale na formu by se nemělo zapomínat. Mizerná forma dokáže zkazit i dobrý obsah.

Až jednou z nějakého důvodu zmizí počítače (nikdy neříkej nikdy, stát se může cokoliv), lidé ztratí schopnost komunikovat myšlenky. Rušení psaného písma je podobné jako oklešťování jazyka. Orwellův Newspeak má svou podobu v tiskacích písmenech psaného projevu. Obojí vede k ochuzení.