Krvavý nos banky Goldman Sachs

Na žalobě KCP podané na Goldman Sachs je něco divného. Načasování se zdá být obzvláště nevhodným. Proč se KCP rozhodla vrhnout tuto bombu v pátek, právě když trh dosáhl 12 měsíčního maxima a ekonomika vykazovala známky zlepšení? Bylo to proto, že si mysleli, že mohou potřebovat víkend, aby změnili kurs, pokud by se trh náhle propadl o 400 bodů? A proč byla z bank Wall Street vybrána právě Goldman Sachs? Bylo to proto, že Obama věděl, že zaměřením se na nejnenáviděnější banku na Wall Street může získat podporu své reformní agendy? Celá tato aféra smrdí jako politický manévr. Ano, tvoří se hybná síla pro reformu regulace, ale kongres stále vázne v bahně, což způsobuje, že žaloba KCP vypadá obzvláště podezřele, jako chytrý tah ve vztazích s veřejností, určený k tomu, aby Obamův bezzubý zákon dokázal dorazit do cílové pásky.

Existuje jen málo pochyb, že Goldman Sachs je vinna podvodem. Podle žaloby KCP nedodala materiály o syntetických kolateralizovaných dluhových závazcích (CDO), které prodaly svým klientům. Tyto kamikadze CDO byly určeny k tomu, aby vybuchly jen pár měsíců poté, co byly vytvořeny (což se stalo). Podle bývalého regulátora Williama Blacka, „Goldman Sachs nejen, že zadržovala informace, ale říkala lidem „hele, investiční rozhodnutí jsou prováděna experty, kteří si vybírají pouze kvalitní věci“, zatímco v podstatě věci, které byly vybrány, byly vybrány pouze proto, že u nich byla největší pravděpodobnost, že u nich dojde v blízké době k degradaci“. Takže vědomě uváděli investory v omyl. To je podvod. Rovněž investorům nikdy neřekli, že tyto cenné papíry byly vybrány (částečně) prominentním manažerem hedge fondů, Johnem Paulsonem, který plánoval sázky proti těmto stejným CDO. To je další čuňačina. Takže žaloba vypadá rozumně. Jak řekl ředitel divize vynucování KCP Robert Khuzami: „Tento produkt byl nový a komplexní, ale podvod a konflikty jsou staré a prosté.“ Skutečně. Nejvíce šokující však je, že Goldman byla nachytána při lanaření svých vlastních klientů, aby si lízli, což je bude bezpochyby pronásledovat po velmi dlouhou dobu. Jejich pověst utrpěla velkou ránu.

Gretchen Morgenson a Louise Story z New York Times společně napsaly v prosinci 2009 průlomový článek o CDO, který odhalil podrobnosti o aktivitách Goldman. Podle Times:

„Goldman a další firmy nakonec použily CDO, aby provedly neobvykle vysoké sázky, které nebyly primárně určeny pro zajišťovací účely, a investoři a experti z oboru říkají, že to tyto firmy dostalo do rozporu se zájmy jejich vlastních klientů.“

„Simultánní prodej cenných papírů zákazníkům a jejich krácení, protože věřili, že nebudou splaceny, je nanejvýš cynickým použitím kreditních informací, které jsem kdy viděla,“ řekla Sylvain R. Raynes, expert na strukturované finančnictví R &R Consulting v New Yorku. “Když si koupíte ochranu před událostí, jejíž navození máte v rukách, kupujete si požární pojistku na dům někoho jiného a pak se dopustíte žhářství“…

„Počátkem r. 2005 se skupina prominentních obchodníků setkala v Deutsche Bank v New Yorku a sesmolila nový systém, nazvaný „průběžné placení“. To znamenalo, že pojistky těch, kteří sázeli proti hypotékám, by se vyplácely rychleji… Další změny také zvýšily pravděpodobnost, že investoři utrpí ztráty, pokud se hypotéční trh propadne.

„Banky také provedly komplexnější obchody, které upřednostňovaly ty, kteří sázeli proti CDO… V Goldman pan Egol strukturoval některé obchody Abacus tak, že umožňovaly, aby ti, kteří sází na kolaps trhu hypotékami krytých nemovitostí, zmnohonásobili hodnoty svých sázek, a to až šesti nebo sedminásobně v nominální hodnotě těchto CDO. Když se trh hypoték propadl, znamenalo to větší zisky pro Goldman a pro další prodávající na krátko – a větší ztráty pro ostatní investory.“ (Banky balily špatné dluhy, sázely proti nim a vyhrály“, Gretchen Morgenson a Louise Story, New York Times).

Takže Goldman je masový žhář, který přeměnil sázení proti zájmům svých klientů na vědu. Článek Times jasně vysvětluje, že krácení podřadných papírů a lákání důvěřivých investorů do pasti bylo standardní operační procedurou. Generální ředitel Goldman Lloyd Blankfein odmítá kritiku mávnutím rukou a říká: „Byli to sofistikovaní investoři,“ což je totéž, co říct „kupující dejte si pozor“. Stojí za zmínku, že krácení podřadných papírů zjitřilo bolest na trhu nemovitostí tím, že vytvořilo stimuly, aby emitenti vydávali více hypoték lidem se špatnou bonitou. To prodloužilo konjunkturu nemovitostí a prohloubilo krizi, když bublina konečně praskla. Konečný propad byl z velké části vymyšlen na Wall Street.

Přesto, nevysvětluje to, proč si KCP zvolila Goldman a dala ji přednost před ostatními investičními bankami, které byly zapojeny do stejného typu aktivit. Mějte na paměti, že CDO kontrakt Abacus stál asi pouhou miliardu dolarů, což jsou v porovnání se 100 miliardovou skopičinou s Lehman Bros. Drobné. Takže proč není Dick Fuld v klepetech?

Toto není obrana Goldman. (Měli by po nich hodit knihou). Ale Goldman není o nic více vina, než kdokoliv jiný. Takže co se děje? Veřejnost není na odpověď na tuto otázku připravena, protože je příliš ponořena do škodolibosti; tj. škodolibé radosti z neštěstí jiných. Všichni si tento omamný okamžik odplaty, kdy se napakovaným fixlařům konečně dostalo odplaty, vychutnávají. Ale může toho zde být víc, než co je patrné na první pohled, může to být součást strategie, jak prosadit Obamův reformní zákon, nebo jak mu nasadit masku Teddy Roosevelta a zlepšit vyhlídky demokratů v příštích volbách. Nakonec, klony Rubina, Geithner a Summers, stále nedostaly padáka. A Obamova pozice ohledně hlavních problémů – „příliš velcí na krach“, OTC deriváty, mimobilanční operace, sekuritizace, ratingové agentury a CFPA – se naprosto nijak nezměnila. Nebylo by to logickým místem kde začít, pokud Obama myslel vážně vyčištění Wall Street a reformu systému? Místo toho je veškerá pozornost soustředěna na titulky o profackování Goldman? Nezlobte se, to pachovou zkouškou neprojde.

Mnohé z dalších bank byly zapojeny do stejných čachrů, jako Goldman. Yves Smith v Obnaženém kapitalismu (Naked Capitalism) uvádí jeden příklad:

„Wall Street Journal oznámil, že holandská banka Rabobank podala žalobu na Merrill Lynch, zapojenou do stejného typu chování, jako Goldman s Johnem Paulsonem, konkrétně do vymýšlení CDO z pověření hedge fondu, který je používal pro vytváření krátkých pozic, a tento fakt nebyl v rámci obchodování investorům sdělen.“

Samozřejmě, v porovnání se 100 miliardovým mimobilančním švindlem „Repo 105“ Lehman Bros. vypadá podvod Goldman triviálně. Takže kde jsou soudní obsílky, obvinění, soudní stíhání?

Minulý týden senátní podvýbor pro vyšetřování odhalil skutečnou živnou půdu rozkrádání, nezákonného jednání a podvodů ve Washington Mutual. Zde je úryvek ze zahajovacího projevu senátora Carl Levina, který shrnuje, co se ve WaMu dělo:

„Úterní slyšení ukazuje, jak, během 5 let, od r. 2003 do r. 2008, Washington Mutual a jeho úvěrová jednotka pro podřadné papíry, Long Beach, přetékala rizikem. Tato banka se zbavila nízkorizikových 30 letých úvěrů s fixní sazbou, ve prospěch vysoce rizikových podřadných papírů, opčních ABM, a půjček na bytové nemovitosti. Vysoce rizikové úvěry vzrostly z jedné třetiny podílu na celkových úvěrech na nemovitosti banky na tři čtvrtiny.“

„Tyto vysoce rizikové úvěry byly prolezlé problémy… V jednom případě rok trvající vnitřní šetření WaMu zjistilo, že dvě z největších úvěrových kanceláří WaMu vydávaly úvěry s podvodnou sazbou 58 a 83%... A u další kanceláře prodejce připustil, že „vyráběl“ dokumenty potřebné na podporu rychlého uzavírání půjček.

Podvodné výpůjční praktiky Washington Mutual ovlivnily více věcí, než jen její vlastní operace. WaMu a Long Beach většinu svých úvěrů prodaly nebo sekuritizovaly. Od r. 2000 do r. 2007 WaMu a Long Beach sekuritizovaly podřadné úvěry nejméně za 77 miliard dolarů, a přestaly teprve tehdy, když sekundární trh podřadných papírů v září 2007 zkolaboval. WaMu prodala dalších 115 miliard dolarů v opčních ARM úvěrech. Dohromady WaMu a Long Beach vyhodily do finančního systému stovky miliard dolarů v toxických hypotékách, stejně, jako znečišťovatelé vyhazují toxický odpad do řeky.“ (Zahajovací projev senátora Carl Levina, D-Mich.: slyšení ohledně Wall Street a finanční krize Stálého podvýboru amerického senátu pro vyšetřování: Role bankovních regulátorů).

Zfalšované dokumenty, padělané úvěry, podvodné sazby 83%, a kotelny západního pobřeží vyhazují na sekundární trh toxickou špínu, kde je sbírána důvěřivými investory. To je průmyslové měřítko zločinu bílých límečků, a přesto to lze jen stěží najít byť i na zadních stránkách celostátních novin. Proč? Proč zanedbatelné CDO Goldman nevrhnou světlo na gigantickou zlodějnu WaMu? Jde o selektivní spravedlnost, nebo jen o vztahy s veřejností?

A pak je tu Citigroup, která se začátkem dubna objevila před Vyšetřovací komisí finanční krize. Bývalý regulátor William Black shrnul výpověď Citi takto:

„Hlavní hypotéční úvěrář Citicorp, Richard Bowen, 7. dubna vypověděl, že zatímco Citi tvrdila Fannie a Freddie, že toxické hypotéky, které jim prodává, jsou „vyhovující“ – 60% z nich nebylo.

„Varoval hlavní manažery Citi, včetně Roberta Rubina. Ti okamžitě na problém skočili (což bude v budoucnu stát daňové poplatníky stovky miliard dolarů) – a umožnili, aby se věci ještě zhoršily.“ (NY Times, William Black, „Tolik toho nevíme“).

Bowen připouští, že Citi vědomě okrádala strýčka Sama tím, že používala Fannie jako skládku toxického odpadu, aby tam vyhodila odpad, o kterém věděla, že má hodnotu pouze nikláků na každý dolar. A poté, co Bowden varoval, vyhazování se ještě zintenzivnilo. Takže kde jsou pouta, přepadová policejní komanda, oranžové oblečky (barva vězeňských oděvů v Americe – p.p.)?

Lehman, Citi a WaMu; tři příklady korupce v sektoru, kde je korupce normou. V případu Goldman nevyčnívá nic, vyjma faktu, že logo Goldman způsobuje zuřivost populace. Korupce na Wall Street je všudypřítomná a hluboce zakořeněná. Neomezuje se pouze na nějakou jednu instituci.

Obama má vítr v zádech. Nyní, kdy zakrvavil nos Goldman a rozdráždil veřejnost, jeho reformní zákon pravděpodobně projde. Ale Obamovy finanční reformy jsou stejné jako jeho zdravotní péče; nedopečená medicína, která se přeměňuje na pár dalších hlasů v den voleb, ale pouze převádí bohatství střední třídy do obřích korporací. Je to patetické. Vypadá to, jako bychom vstoupili do další éry „vyměřování“ (teritorií – p.p.).

Mike Whitney žije ve státě Washington. Lze ho kontaktovat na fergiewhitney@msn.com

Článek Goldman Sachs' Bloody Nose vyšel 19. dubna na serveru counterpunch.org. Překlad L. Janda.