Americký imperiální plán. Rychlý globální úder

Válku lze vyhrát bez toho, aby byla vedena. Vítězství lze dosáhnout, když protivník ví, že je zranitelný okamžitým a nedetekovatelným, drtivým a devastujícím útokem, bez schopnosti se bránit nebo provést odvetu.

Co platí pro jednotlivou zemi, platí také pro všechny potenciální protivníky, a vlastně pro každou jinou zemi na světě.

Existuje pouze jedna země, která má tuto vojenskou a vědeckou schopnost a která otevřeně prohlásila, že má v úmyslu této schopnosti dosáhnout. Tuto zemi její stávající hlava státu definovala v prosinci jako jedinou světovou vojenskou velmoc.⁽¹⁾ Země, která aspiruje na to zůstat jediným státem v historii, který získá plnospektrální vojenskou převahu na zemi, ve vzduchu, na moři a ve vesmíru.

Udržuje a rozšiřuje vojenské základny a posádky, bojová uskupení letadlových lodí a strategické bombardéry téměř na každé zeměpisné šířce a délce. Aby tak mohla činit, navrhla pro příští rok rekordní poválečný rozpočet 708 miliard dolarů.

Když tento statut získala z velké části díky tomu, že byla první zemí, která vyvinula a použila jaderné zbraně, je nyní v pozici, kdy může posílit svoji globální nadvládu tím, že odstraní jadernou možnost.

USA vedly tři velké války za méně než čtyři roky, proti Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku v letech 1999-2003, a ve všech třech použily desítky až stovky tisíc „bot na zemi“, po leteckých a raketových útocích. Pentagon založil vojenské základny ve všech třech válečných zónách, a ačkoliv kontaminace ochuzeným uranem a kazetovými bombami stále pokrývá všechny tyto tři země, americké jednotky nemusely zápasit s ozářeným územím. Provedení jaderného útoku, když konvenční poslouží stejnému účelu, by bylo zbytečné a příliš nákladné, z mnoha důvodů.

8. dubna americký a ruský prezident Barack Obama a Dmitrij Medveděv podepsali novou smlouvy o snížení počtu strategických zbraní (START) v českém hlavním městě Praze, aby snížili jaderný arzenál a počet nosičů svých zemí (je třeba ji ještě ratifikovat americkým senátem a ruskou Dumou). Počátkem stejného týdne USA zveřejnily své Stanovisko k jaderným zbraním (NPR), ve kterém se poprvé upustilo od prvního použití jaderných zbraní.

Temný jaderný mrak, který visel nad lidstvem posledních 65 let, se zdá se rozpouští.

Nicméně USA si ponechávají 1550 jaderných hlavic a 2200 (podle některých kalkulací 3500) ve skladech a triádu pozemních, vzdušných a raketových nosičů.

Ještě hrozivější však je, že Washington zrychluje nahrazování jaderného meče a štítu – pro vydírání a zastrašování – nejaderným modelem, který by mohl narušit předešlou „rovnováhu strachu“, která byla zločinnou noční můrou po šedesát let, ale šedesát let bez masivní raketové války.

Tento nový meč, či šíp, obsahuje plány na zbraňové systémy konvenčního prvního úderu, používajících stejnou triádu pozemních, vzdušných a námořních komponent – kdy byl přidán vesmír – a tento štít tvoří celosvětovou síť protiraketových systémů, rovněž ve všech těchto čtyřech oblastech. Pentagon má v úmyslu být schopen udeřit jako první a beztrestně.

Nejaderný arzenál použitý pro vyřazení a zničení protiletecké obrany a strategických, případně všech hlavních vojenských sil jiných zemí, se bude skládat z mezikontinentálních balistických raket, upravených z ponorek odpalovaných balistických raket, nadzvukových střel s plochou dráhou letu a bombardérů, a super neviditelných strategických bombardérů schopných vyhnout se jakémukoliv detekování radarem, a tím se vyhnout obranným systémům na zemi a ve vzduchu.

Jakékoliv rakety krátkého, středního a dlouhého doletu, které by dané zemi zůstaly, by podle teorie byly zničeny použitím kinetických „nárazových“ protiraket. Pokud by takto neutralizované rakety obsahovaly jaderné hlavice, ke spadu by došlo nad zemí, která by je odpálila, nebo dokonce v přilehlých vodách, nebo v zemi podle amerického výběru.

Ruský komentář před třemi lety popsal interakci mezi prvním úderem a systémy protiraketové obrany takto:

„Lze investovat do vývoje skutečně účinného systému ABM (protibalistických raket) a do zbraní prvního úderu, například do konvenčních vysoce přesných systémů. Konečným cílem je vytvořit si schopnost odzbrojení prvním úderem (jaderným nejaderným nebo smíšeným) a zničení strategického potenciálu nepřítele. ABM dorazí to, co přežije první úder.“⁽²⁾

Dlouho odkládaná zpráva o Stanovisku k jaderným zbraním z počátku tohoto měsíce tvrdí, že Pentagon má v plánu „udržet si důvěryhodný jaderný zastrašující arzenál a posílit architektury regionální bezpečnosti protiraketovou obranou…“⁽³⁾

Potvrzuje také, že mimo „nejaderných systémů pro americký regionální arzenál zastrašení bude zajištění cílů zachováno tím, že se vyhneme omezením v raketové obraně a zachováme si možnost použít těžké bombardéry a raketové systémy dlouhého doletu v konveční oblasti“.

Na tiskové konferenci o Stanovisku k jaderným zbraním 6. dubna s ministrem obrany Robertem Gatesem, náčelníkem štábu společného velení admirálem námořnictva Michaelem Mullenem, ministryní zahraničí Hitllary Clinton a ministrem energetiky Stevenem Chu Gates řekl: „Zachováme si triádu ICBM (mezikontinentálních balistických raket), letadel schopných nést jaderné zbraně a ponorek s balistickými raketami“ a „budeme pokračovat ve vývoji a zlepšování nejaderných kapacit, včetně regionálních protiraketových obran“. Mullen mluvil o „obraně klíčových zájmů Spojených států a zájmů našich partnerů a spojenců pomocí rovnovážnější směsice jaderných a nejaderných prostředků, než kterou máme k dispozici dnes“.⁽⁴⁾

Zpráva Pentagonu o Balistických obranných raketách z 1. února uvedla: „Spojené státy zaujmou k raketové obraně fázovaný adaptivní přístup“ a „vyvinou prostředky, které jsou mobilnější a přemístitelnější“.

Navíc: „Vláda je zavázána začít s novým Evropským fázovým adaptivním přístupem v kontextu NATO. Ve východní Asii Spojené státy pracují na zlepšení raketové obrany prostřednictvím řady bilaterálních vztahů. Spojené státy rovněž provádí zesílenou spolupráci s řadou partnerů na Středním východě.“⁽⁵⁾

Čtvrtletní Zpráva o obraně z února mluvila o podobných plánech.

Tato Zpráva „prosazuje dva hlavní cíle. Zaprvé, dále přepracovat schopnosti amerických ozbrojených sil, aby vítězily v dnešních válkách, zatímco budeme budovat kapacity potřebné pro vypořádání se s budoucími hrozbami“.

Uvádí se v ní:

„Spojené státy zůstávají jedinou zemí schopnou provést a podpořit operace v širokém měřítku na velké vzdálenosti, za pomoci 400,000 členů amerického vojenského personálu… umístěného předem, nebo na rotačním základě nasazovaného na celém světě“, což je „umožněno kybernetickými a kosmickými kapacitami a posilováno americkou schopností zabránit cílům protivníků prostřednictvím raketové obrany…“.

Jedním z klíčových cílů je „rozšíření budoucích úderných kapacit dlouhého dosahu“ a prosazení rychlého růstu obranných schopností balistické raketové obrany umístěné na moři a na souši“.⁽⁶⁾

USA také zintenzivňují programy kosmického a kybernetického válečnictví, s potenciálem zcela vyřadit vojenské výzvědné schopnosti a velení jiných zemí, jejich řízení, komunikaci, počítačové a výzvědné systémy, a učinit je tak bezbrannými v jakékoliv oblasti, vyjma té nejzákladnější.

Program, ve kterém Washington vyvíjí schopnosti svých konvenčních zbraní, aby nahradil svoji předešlou jadernou strategii, se nazývá Prompt Global Strike (GPS) (Rychlý globální úder), o kterém se alternativně mluví jako o Konvenčním rychlém globálním úderu (CPGS).

Global Security Newswire nedávno o navrhované smlouvě START II napsal, že „členové ruské politické elity jsou znepokojeni tím, co tato smlouva říká či neříká o americké balistické raketové obraně a o systémech „rychlého globálního úderu“…“⁽⁷⁾

Nástupkyně START I v podstatě neříká o amerických protiraketách nebo o politice konvenčních útoků prvního úderu nic, a tak o nich říká vše. To znamená, že nová smlouva je nebude omezovat nebo ovlivňovat jakýmkoliv způsobem.

Po podpisovém obřadu v Praze 8. dubna americké ministerstvo zahraničí vydalo fact sheet o Rychlém globálním úderu, kde se uvádí:

„Klíčový bod: Nová smlouva START neobsahuje jakákoliv omezení ve vztahu ke stávající nebo plánované americké schopnosti konvenčního rychlého globální úderu.“

Prostřednictvím informací o pozadí a aby poskytlo rámec pro stávající americkou vojenskou strategii dodalo:

„Nárůst bezkonkurenčních amerických konvenčních kapacit přispěl k naší schopnosti zmenšit roli jaderných zbraní odstrašujícími nejadernými útoky… Ministerstvo obrany (DoD) v současné době zkoumá celé spektrum technologií a systémů pro schopnost Konvenčního rychlého globálního úderu (CPGS), které by mohly poskytnout prezidentovi spolehlivější a technicky vhodnější možnosti pro vypořádání se s novými a vyvíjejícími se hrozbami.“⁽⁸⁾

Při popisu základních částí PGS tiskové prohlášení ministerstva zahraničí také odhaluje:

„Současné úsilí prověřuje tři koncepty: stroje nadzvukové (hypersonické) technologie, konvenční útočné rakety a pokročilé nadzvukové (hypersonické) zbraně. Tyto projekty jsou řízeny Agenturou pro výzkum pokročilých obranných projektů (DARPA), Střediskem kosmických sil a raket letectva a armádním Velením kosmické a raketové obrany… Strop pro hlavice (v START II) vyhoví jakýmkoliv plánům, které by mohly Spojené státy mít během života této smlouvy, na použití konvenčních hlavic na balistických raketách.“

Jazykem tak jednoznačným, který kdy ministerstvo zahraničí použilo, se v prohlášení dodává:

„Nová START chrání americkou schopnost vyvinout a použít CPGS. Smlouva žádným způsobem nezakazuje Spojeným státům vyrábět nebo používat konvenčně vyzbrojené balistické rakety.“

Ministerstvo obrany „studuje CPGS v kontextu svého portfolia všechny nejaderné úderné kapacity dlouhého dosahu, včetně systémů umístěných na souši a na moři, jakož i zadržovací nebo penetrační bombardéry…“⁽⁹⁾

Zmíněné nejaderné rakety jsou určeny pro útok na jakékoliv místo na Zemi do šedesáti minut, ale jak se hlavní stoupenec PGS, zástupce náčelníka generální štábu společného velení, generál námořní pěchoty James Cartwright nedávno chvástal: „nakonec bude možné provést úder během 300 milisekund.“⁽¹⁰⁾

Když mluvil o třetí složce GPS triády letectva – jaderně vyzbrojených střelách s plochou dráhou letu odpalovaných z bombardérů B-52, bezpilotních letounů X-51, které mohou letět rychlostí 5000 mil za hodinu, „kosmických letounech“ Blacksmith – Cartwright rovněž řekl, že stávající konvenčně vyzbrojené bombardéry jsou „příliš pomalé a příliš rušivé“ pro mnoho „misí globálního úderu“.⁽¹¹⁾

21. ledna náměstek ministra obrany William Lynn volal po tom, aby se Pentagon „uchýlil k permanentnímu boji jak konflikty o nízké intenzitě pro udržení vzdušné převahy, tak schopností zasáhnout jakýkoliv cíl na Zemi kdykoliv… Jako další prioritu války ve vzduchu Pentagon vyvíjí kapacity hloubkové penetrace další generace, které dokážou překonat vyspělou protivzdušnou obranu…“⁽¹²⁾

V analýze Global Security Network s názvem „Náklady na testování americké rakety globálního úderu by mohly dosáhnout 500 milionů dolarů“ Elaine Grossman napsala:

„Obamova vláda si vyžádala pro fiskální rok 2011 239,9 milionů dolarů na výzkum rychlého globálního úderu a na jeho vývoj ve všech složkách ozbrojených sil… Pokud zůstane úroveň financování v nadcházejících letech na předpokládané úrovni, utratí Pentagon do konce fiskálního roku 2015 za rychlý globální úder asi 2 miliardy dolarů, podle rozpočtových dokumentů předložených minulý měsíc Capitol Hill.“⁽¹³⁾

Na souši umístěné komponenty PGS, mezikontinentální balistické rakety Minuteman s konvenční výzbrojí, „nejdříve vyletí do vesmíru jako balistická raketa, vypustí „hypersonický zkušební stroj“, který bude plachtit a manévrovat do naprogramovaného cíle, který lze aktualizovat nebo měnit na dálku během letu“.⁽¹⁴⁾

Minulý měsíc Defense News přinesly článek s názvem „USA chtějí přesné zbraně pro války 21. století“, který obsahoval tento výňatek:

„Aby čelil protiletecké obraně, chce Pentagon vytvořit řadu přesných zbraní, které mohou zasáhnout cíl ze vzdálenosti tisíců mil. Známé jako rodina systémů by k těmto zbraním mohlo patřit cokoliv, co si letectvo vybere jako svůj příští bombardér, nová řada střel s plochou dráhou letu, a dokonce, jednoho dne, i hypersonické zbraně vyvinuté v rámci programu Rychlého globálního úderu Pentagonu, které by poskytly rychlost a dosah ICBM konvenční hlavici.“⁽¹⁵⁾

Nedávná zpráva Washington Post o PGS citovala ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který varoval, že: „Státy světa budou jen stěží akceptovat situaci, kdy jaderné zbraně zmizí, ale zbraně, které nejsou o nic méně destabilizující, se objeví v rukou jistých členů mezinárodního společenství.“⁽¹⁶⁾

Stejný zdroj dodal, že „Obamova vláda… pohlíží na rakety jako na jeden blok ve škále obranných a útočných zbraní, které mohou nakonec nahradit zbraně jaderné“, a citoval Cartwrighta z Pentagonu, který ujišťoval: „Odstrašením již nadále nemohou být pouze jaderné zbraně. Musí to být širší.“⁽¹⁷⁾

Následující den britský Independent přinesl zprávy, kdy citace z nich by měla vyvést z omylu všechny, kdo doufají, že „post-jaderný svět“ Washingtonu bude bezpečnější.

Při zmínce o mezikontinentálních balistických raketách PGS s (aspoň v teorii) konvenčními hlavicemi noviny varovaly:

„Jakmile jsou odpáleny, lze jen obtížně rozlišit jejich konvenční výzbroj od jaderné. To by pak mohlo náhodně vyvolat jaderný odvetný útok Ruska nebo jiné podobně vyzbrojené mocnosti.“

„Dalším nebezpečím je, že pokud již jaderné zbraně nebudou problémem, američtí vojenští velitelé by mohli být ve větším pokušení stát se při nařizování útoků bezstarostnějšími. A dokud se nelze plně spolehnout na rozvědku, pravděpodobnost zasažení chybných cílů je vysoká.“⁽¹⁸⁾

Američtí představitelé probírali vyhlídky použití takových raket v menších výškách, než ve kterých by letěly jaderné ICBM, ale bylo by třeba téměř neomezené důvěry – či jelimanství – ze strany ruských a čínských vojenských představitelů, aby se spoléhali na ujišťování, že ICBM směřující na jejich nebo poblíž jejich území nenese jaderné zbraně, ať již poletí v jakékoliv vzdálenosti od zemského povrchu.

V r. 2007, rok poté, co Pentagon poprvé oznámil své plány na Rychlý globální úder, ruský analytik napsal, že „Američané se nijak zvláště neobávají jejich jaderného arzenálu“ a „důkladně propočítávají skutečné hrozby pro jejich bezpečnost, aby byli připraveni jít do války, bude-li potřeba, se vší vážností“, a dodal „20. století bylo svědkem dvou světových válek, a třetí velká válka je na obzoru“.

„I přes zjevnou hrozbu pro civilizaci mohou Spojené státy brzy získat orbitální zbraně, v rámci plánu Rychlého globálního úderu. Ty jim poskytnou schopnost provést konvenční útok v podstatě kdekoliv na světě během hodiny.“⁽¹⁹⁾

Elaine Grossman vloni napsala:

„Jakmile bude vytvořena, očekává se, že konvenční úderná raketa bude mít párový raketový motor s rychle letícím „nosičem nákladu“ schopným vypouštět kinetické energetické projektily proti cíli. Po přiblížení svému cílovému bodu se projektil rozdělí do desítek smrtících fragmentů, potenciálně schopných použití proti lidem, vozidlům a strukturám, a to podle představitelů obrany…“⁽²⁰⁾

Srovnatelně děsivý scénář účinků útoku PGS, tentokrát verze umístěné na moři, se objevil před třemi lety v Popular Mechanic:

„V Pacifiku se vynoří jaderná ponorka třídy Ohio, připravená na rozkaz prezidenta k odpálení. Když rozkaz dorazí, ponorka vystřelí 65 tunovou balistickou raketu Trident II do nebe. Během 2 minut letí tato raketa rychlostí více než 20,000 stop za vteřinu. Nahoru a nad oceánem, a z atmosféry, stoupá do výše tisíců mil.“

„Na vrcholu své paraboly, visíc ve vesmíru, se čtyři hlavice Tridentu oddělí a začnou se svým hlučným sestupem dolů na planetu.“

„Letící rychlostí až 13,000 mil za hodinu jsou hlavice naplněny vroubkovanými wolframovými tyčemi, o dvakrát větší pevnosti, než ocel.“

„Těsně nad cílem hlavice detonují, zasypávají oblast tisíci tyčkami – každá z nich je až 12 ničivější, než kulka ráže 0.50. Vše v okruhu 3000 čtverečních stop této vířivé kovové bouře je vymazáno z povrchu světa.“⁽²¹⁾

Tento duben náčelník generální štábu ruských ozbrojených sil generál Leonid Ivašov napsal článek s názvem „Obamovo jaderné překvapení“.

Zmiňujíc se o projevu amerického prezidenta před rokem v Praze – „Existence tisíců jaderných zbraní je nejnebezpečnější dědictví studené války“ – a o jeho podpisu smlouvy START II ve stejném městě 8. dubna autor řekl:

„V americké historii za poslední století nelze objevit žádný příklad obětavé služby americké elity lidstvu nebo lidem v jiných zemích. Bylo by realistické očekávat, že příchod černošského prezidenta do Bílého domu změní politickou filozofii této země, tradičně namířenou na dosažení globální nadvlády? Ti, kdo věří, že je něco takového možné, by se měli pokusit pochopit, proč USA – země s vojenským rozpočtem dnes větším, než je suma všech vojenských rozpočtů zbývajících zemí světa – pokračují ve vydávání obrovských částek na přípravy na válku.“⁽²²⁾

Při konkrétní zmínce o PGS napsal: „Koncept Rychlého globálního úderu předjímá soustředěný útok za použití tisíců přesných konvenčních zbraní během 2 – 4 hodin, který zcela zničí klíčovou infrastrukturu cílové země a tím ji donutí kapitulovat.“

„Koncept Rychlého globálního úderu má udržet americký monopol ve vojenské oblasti a zvětšit propast mezi USA a zbytkem světa. V kombinaci s použitím protiraketové obrany, která má udržet USA imunními před odvetnými údery Ruska a Číny, iniciativa Rychlého globálního úderu přemění Washington na globálního diktátora moderní éry.“

„Nová americká doktrína je v podstatě prvkem inovované americké bezpečnostní strategie, kterou by bylo možné přesněji popsat jako Strategii totální beztrestnosti. USA nafukují svůj vojenský rozpočet, vypouští NATO jako světové četníka a plánují živý nácvik na Iránu, aby si vyzkoušely účinnost své iniciativy Rychlého globálního úderu v praxi. Zároveň Washington mluví o světě zcela bez jaderných zbraní.“⁽²³⁾

Poznámky

1. Obama Doctrine: Eternal War For Imperfect Mankind
2. Stop NATO, December 10, 2009
3. Alexander Khramchikhin, The MAD situation is no longer there
   Russian Information Agency Novosti, May 29, 2007
4. Nuclear Posture Review Report
   United States Department of Defense, April 2010
5. United States Department of Defense
   American Forces Press Service, April 6, 2010
6. United States Department of Defense, February 1, 2010
7. United States Department of Defense, February 2010
   Quadrennial Defense Review Report, February 2010
8. Global Security Newswire, April 2, 2010
9. U.S. Department of State, April 9, 2010
10. Ibid
11. Defense News, June 4, 2009
12. Ibid
13. Defense News, January 22, 2010
    U.S. Extends Missile Buildup From Poland And Taiwan To Persian Gulf, Stop NATO, February 3, 2010
14. Global Security Network, March 15, 2010
15. Ibid
16. Defense News, March 22, 2010
17. Washington Post, April 8, 2010
18. Ibid
19. The Independent, April 9, 2010
20. Andrei Kislyakov, Defense budget: nuclear or conventional?
    Russian Information Agency Novosti, November 20, 2007
21. Global Security Newswire, July 1, 2009
22. Noah Shachtman, Hypersonic Cruise Missile: America's New Global Strike Weapon
    Popular Mechanics, January 2007
23. Strategic Culture Foundation, April 7, 2010
24. Ibid

Článek America's Imperial Design. Prompt Global Strike: World Military Superiority Without Nuclear Weapons vyšel na serveru Global Research 11. dubna. Překlad L. Janda.