Smutný konec Mirka Topolánka

Nikdy jsem nepatřil k obdivovatelům Mirka Topolánka. Sám mám od něj v mobilu několik vulgárních esemesek. Vyčítám mu mnoho chyb a dramatických selhání. Z toho, že jeho kariéru ukončila trapná aférka s výroky pro časopis gayů, ale radost nemám.

Mirek Topolánek měl být poražen politicky, měl být ze svého postu předsedy sesazen schopnějším lídrem po politickém souboji.

Mirek Topolánek měl rezignovat za své přehmaty a politická selhání. Za to, že jemu svěřenou pravicovou stranu přetvořil (či spíše znetvořil) na středovou rozplizlou partaj, kterou nechce volit už ani její skalní jádro. Za to, že vyprázdnil obsah její politiky i politiky vůbec, za to, že nahradil konzervativní program programem téměř levicovým.

Měl odejít do politického zapomnění proto, že přes odpor straníků aktivně protlačil českým parlamentem Lisabonskou smlouvu, která ukončila dvacet let svobodného a suverenního českého státu, české demokracie.

Nic z toho se ale nestalo a ti, kteří dnes ve straně nejhlasitěji volají po jeho odchodu, jsou těmi největšími pokrytci, protože v těch klíčových chvílích, kdy měli svého předsedu volat k zodpovědnosti, ho vždy podrželi.

To, že se dnes radují z toho, že poslední dobou už spíše trpěnému lídrovi zlomily vaz neopatrné výroky, ukazuje, že si jen málo uvědomují, jak se jim tato škodolibost může do budoucna vymstít. Příště to mohou být totiž právě oni, kdo se budou muset poroučet za to, že řekli něco, co politicky korektní doba zakazuje.

Topolánkova aféra je smutným obrazem dnešní společnosti a dle mého jakýmsi historickým mezníkem ve světě médií a politiky.

Ještě nikdy se u nás nestalo, aby někdo musel zaplatit tak vysokou politickou cenu za tak zbytečné, ale vcelku neškodné výroky.

Po této uměle vytvořené aféře už média budou ještě méně svobodnější a politici ještě více ustrašení a tudíž pokrytečtí.

Udělal-li v celé záležitosti Mirek Topolánek chybu, pak jedině v tom, že coby pravicový a rádobykonzervativní politik poskytl rozhovor pro časopis homosexuálů. Konzervativní politik by si od takové menšiny měl držet odstup, případně v rozhovoru hájit konzervativní hodnoty, ne nadbíhat homosexuální minoritě v honbě za pár procenty hlasů. To je přesně ona ztráta pravicových hodnot, za kterou by se měl Topolánek kát. Namísto toho, zřejmě po vzoru stejně tak vyprázdněných britských konzervativců, ukazuje, jak jde s dobou, když si oblékne upnuté růžové tričičko.

Evidentní ale je, že celá záležitost byla uměle vykonstruovaná a kdo viděl celé dvacetiminutové video, musí vědět, že Topolánek byl k výrokům dotlačen téměř neuvěřitelným naléháním neodbytného gaye.

Paradoxem tak je, že byl nakonec v médiích označen za homofoba, přestože se celou dobu snažil vyhnout zevšeobecňujícím výrokům. Když mluvil o Gustávu Slamečkovi či Janu Fischerovi, mluvil o jejich osobních charakteristikách.

Přesto média vše neuvěřitelně překroutila a je až s podivem, jak si to mohou dovolit, když existuje záznam, který vyznívá úplně jinak a na který se může kdokoli podívat. Skandální je také to, že byl zveřejněn rozhovor, který měl být neveřejný, soukromý, neoficiální.

V tom je neštěstí celé „kauzy“. Pravicová strana ustupuje tlaku politicky korektních médií a skáče tak, jak ona pískají.

Aniž by se přitom stalo cokoli vážného. Copak Jan Fischer není Žid? Nebo se už příště nebude o nikom smět říci, že je Židem? Výroky o církvi nebyly z nejšťastnějších, ale Topolánek vyslovil svůj názor, na který má právo. Jako křesťana mne jeho slova neurazila, do jisté míry chápu, co chtěl říci. Výrok o gayích pak byl úplně neškodný, což potvrdil i sám Slamečka, který řekl, že se jím necítí nijak uražen.

Proč tedy Topolánek musel rezignovat? Kvůli politicky korektní atmosféře, kterou sám pomáhal vytvářet, když pár týdnů předtím kritizoval slova odborového předáka Jaromíra Duška na adresu gayů. Politickým odpůrcům Mirka Topolánka zřejmě došlo, že by nebylo od věci situace využít a jinak prostořekého politika utáhnout na politicky korektní nudli. A povedlo se jim to dokonale.

Topolánkovi se tak vrátilo to, co sám na adresu Duška vyřkl. Po jeho slovech sám přistoupil na předstírané pohoršení, a tak se nyní nemůže divit, že se stejným opovržením k němu přistupují ti, kteří si předtím spolu s ním před Duškem uplivovali. Nyní si uplivují nad Topolánkem.

To ale nic nemění na tom, že předseda ODS měl být poražen ve férovém rytířském politickém souboji. Místo toho byl zákeřně napaden mimo pravidla boje.

Neodchází proto, že jako politik ve své dosavadní kariéře selhal (což je objektivně pravda), ale proto, že mu média neprávem vnutila nálepku homofoba a antisemity.

A to nemůže být dobrá zpráva pro nikoho z nás. Ani pro ty, kteří jsou, jako já, přesvědčeni, že už Topolánka bylo dost.

Jeho političtí odpůrci zleva i zprava by se proto radovat neměli. Příští na řadě jsou oni sami.

Článek vyšel 29. března na blogu Adama Bartoše.