Americko-ruská smlouva skutečné ohrožení neřeší

Po téměř ročním jednání dosáhly vlády Spojených států a Ruska konečně dohody na další redukci a omezení jaderných zbraní. Smlouva omezující počet jaderných hlavic na 1550 bude podepsána 8. dubna. Z celkové pohledu je to dobré pro světový mír a stabilitu a také jako prevence dalšího šíření jaderných zbraní, ale neměli bychom být příliš optimističtí.

Motivace za touto smlouvou je jasná. Rusko odmítá americký obranný raketový štít a jeho umístění ve Východní Evropě. Amerika pokračuje v jeho rozšiřování, což představuje pro Rusko a Východní Evropu ohrožení.

Amerika a Rusko vlastní dohromady 95 procent všech jaderných hlavic světa. Rusko má více než 14000 raket a Američané více než 9000. To je jeden z nemnoha pozůstatků bývalé americké moci, který nebyl postižen úpadkem, takže Američané aktivně pracují na kompromisu v této oblasti.

Ale smlouva není dokonalá. V současně existujících smlouvách byl počet jaderných hlavic omezen na počet mezi 1500 až 2200. Nová smlouva nepředstavuje průlom a nesplnila očekávání mezinárodní komunity. Před půl rokem bylo navrženo číslo 1500 hlavic, nakonec se dohodlo 1550 hlavic. O velkou změnu tedy nejde.

Nejvíce fundamentální problém je, že ujednání neeliminuje jaderné zbraně, pouze mění úroveň jejich připravenosti. Jaderné zbraně mají tři stupně připravenosti: kompletní a nabitá (připravena k okamžitému použití), kompletní (hlavice oddělena od těla), a konečně skladová úroveň, při které je hlavice uschována na jiném místě než tělo rakety.

Smlouva omezuje počet jaderných zbraní první úrovně, tedy kompletně smontovaných, na 1550, ale ostatní zbraně nebudou zničeny, pouze budou v jiných úrovních připravenosti. Mohou být aktivovány a ostře nabity ve velmi krátkém čase.

Navzdory smlouvě Spojené státy také pokračují ve vývoji nových jaderných zbraní. Některé nezůstaly v hledáčku pozornosti veřejnosti, ale pravdou je, že jsou vyvíjeny lehčí a přesnější jaderné zbraně, k tomu tzv. bunker-busters určeny k likvidaci bunkrů hluboko pod zemi.

Rusko-americká smlouva řeší pouze bilaterální vztah mezi oběma zeměmi, ale vážné obavy budí rozšíření jaderných zbraní ve světě. Amerika plánuje na 13. dubna summit, kde bude jednáno o klíčových otázkách šíření jaderných zbraní.

Rozšíří-li se technologie výroby jaderných zbraní a padne-li do rukou teroristů jaderný materiál, následky budou nepředvídatelné, a je v zájmu každého státu, aby tomu bylo zabráněno.

Způsob, jakým Amerika přistupuje k šíření jaderných zbraní, je nekonzistentní. USA dává tichý souhlas izraelským jaderným zbraním a nesnaží se působit na Japonsko, aby neskladovalo surový materiál použitelný k výrobě tisíců jaderných bomb.

Na druhé straně je Amerika velmi přecitlivělá k Íránu a Severní Koreji. Írán nestetoval jadernou zbraň, tvrdí, že jeho jaderný program je civilní. Přesto Amerika vyvíjí silnou aktivitu v uvalení sankcí na Írán a dokonce zvažuje vojenskou intervenci.

Amerika přijala dva naprosto rozdílné standardy na použití jaderné technologie podle toho, o který stát jde.

Pokud chce USA působit na konferenci o nešíření přesvědčivě, měla by přistupovat ke všem zemím usilujícím o jadernou technologii stejně.

Článek The Dangers of Nuclear War: U.S.-Russian Nuke Deal no Cure for Real Threat vyšel na serveru globalresearch.ca 2. dubna. Překlad editor.