Proč páchají velryby sebevraždy?

Pětapadesát velryb se dostalo na mělčinu Cape Cod ve státě Massachusetts, aby tam zemřelo. Záchranáři se snažili velryby chránit před horkem, namáčeli je, chránili je mokrými tkaninami a sprchovali. Také se snažili je vyprostit. Několik velryb se podařilo uvolnit, ale ty se vracely z volného moře znovu zpátky na mělčinu. Většina z nich nakonec zahynula.

Vědci nevědí, co způsobuje tyto hromadné sebevraždy.

Opravdu?

Vybavuje se mi nedávný článek ve Wired Naval Noise: Whale of a Problem. Americké námořnictvo testuje v pobřežních vodách systém LWAD (Littoral Warfare Advanced Development) pro detekci ponorek. Jde o nízkofrekvenční aktivní sonary LFA (Low Frequency Active Sonar), které vysílají do vody masivní zvukové vlny. Podle Williama Wilguse z Public Cause Network je to hluk na úrovni 238 decibelů, 4,3 miliardy krát nad prahem bolesti. Lidé to neslyší, ale pro mořské živočichy a hlavně velryby je to doslova vražedné. Pravděpodobně je to pro ně spojeno s vysokou bolestí. Slovy nám to nesdělí, ale je prokázáno, že ztrácejí schopnost orientace, vyhledávání potravy, množení a přestávají se starat o potomky.

V březnu 2000 byl jeden z těchto sonarů LFA zkoušen u pobřeží Bahamských ostrovů. Tehdy způsobil smrt osmi velryb, které se v tomto prostoru náhodou objevily.

K testům aktivních sonarů bylo přikročeno poté, co se ukázalo, že dosud používaná technika pasivních sonarů nestačí k detekci čím dál menších a tišších nepřátelských ponorek. Američané se obávají především malých a neobyčejně tichých ponorek vyvíjených prý v Iránu.

Nejsou to jen nové sonary, které způsobují problémy mořským živočichům. Americké námořnictvo má v rukávě ještě další techniky, rovněž označované odborníky za katastrofu pro život v moři.

Minulý týden obdrželo námořnictvo výjimku ze zákona Marine Mammal Protection Act, podle kterého by tyto praktiky nemělo používat.

Organizace National Marine Fisheries Service by ráda vydala americkému námořnictvu povolení testovat sonary LFA podle svého uvážení. Velryby, které budou intenzivním hlukem tak popletené, že nebudou schopny orientace, budou moci námořníci zabít.

Christopher Fox, vědec z Pacific Marine Environmental Laboratory, upozorňuje na to, že až do poloviny devatenactého století byl oceán tichým místem. Dnes je doslova zavalen všudypřítomným hlukem produkovaným lidmi.

Kromě vojenské techniky jsou světové oceány zaplavovány hlukem z dalších, civilizačních zdrojů: Těžební plošiny, lodi, vzduchové kompresory a další. Zvláště pneumatická kladiva používaná při těžbě ropy a plynů z mořského dna prý způsobují pro mořské živočichy nesnesitelný hluk.

Nejen pro velryby, ale i pro mnoho jiných mořských živočichů (žraloci, delfíni) je přitom ticho pod vodou životně důležité. Mají nesmírně citlivé sluchové orgány, často dokonce používají vlastní sonární techniku k orientaci a vyhledávání potravy.

Christopher Fox říká: "Pneumatické kladivo běžící na těžební plošině u provincie Nova Scotia v Kanadě úplně zahltilo a téměř poškodilo naše měřící přístroje umístěné na Azorech."

Pro dnešní administrativu v Bílém domě je ochrana přírody a zdrojů planety na tom nejnižším stupínku priorit.

Škoda, že vědce, kteří marně tápou a nevědí, co způsobuje hromadné sebevraždy velryb, nenapadlo spojit si dvě a dvě. Možná by je to i napadlo, kdyby nebyla jejich vlastní existence závislá na vládních penězích.

Je mi jasné, že budu opět napadán, že činím závěry, které nejsou podloženy dostatečnými vědeckými důkazy. Ano, je pravda, že nejsou. Stejně jako dosud nejsou přesvědčivé důkazy toho, že civilizace způsobuje kumulaci skleníkových plynů a následný ohřev planety. Jediné, co je zřejmé, je to, že teploty jsou stále vyšší. V případě velryb jediné, co je zřejmé, je to, že je jich stále míň a že páchají "nevysvětlitelné" sebevraždy. Tak dlouho budeme shánět důkazy, až už nebude co dokazovat.