Mnoho povyku pro nic

Prostořeký odborářský boss mne rozesmál. Stejně tak i řadu normálních lidí. Politici ale musí držet fazónu. A tak se nesmáli. Jaromíra Duška raději pro jistotu obvinili z nacismu. A kdyby bylo ještě něco horšího než nacismus, obvinili by ho určitě i z toho.

Tolik mediálního hysterčení a ještě hloupějších politických nadávek v tak krátkém čase, to se opravdu jen tak nevidí. Dušek přitom neřekl nic hrozného.

Poukázal na korupci ve vedení Českých drah. Řekl, že její aktéři jsou homosexuálové a proto spolu drží a vzájemně se kryjí. Řekl, že na jeho pracovišti je těch homosexuálů až podezřele mnoho. A na závěr přidal vtip, který se stal tak úspěšným, že ho i v dalších dnech rozvíjel ve vtipuchtivých médiích.

Fašista! Nacista! začali hned volat politici jako smyslů zbavení. Zleva, zprava. Taková shoda napříč politickým spektrem tu snad ještě nebyla. Kdo nekritizoval Duška, jakoby snad nebyl.

Jestli šel z něčeho strach a pokud z něčeho běhal mráz po zádech, pak spíše z reakcí politického a mediální establishmentu, které z Duška činily netvora, jenž si nezaslouží žít v naší „tolerantní“ společnosti.

„Slova pana Duška připomínají nacistickou rétoriku a nepatří do demokratické společnosti,“ reagoval údajný homosexuál a ministr dopravy Gustáv Slamečka. Aby nebylo pochyb o tom, co tím myslí, srovnal Duškovy výroky s výroky Adolfa Hitlera nebo Heinricha Himmlera.

„Používá stejných lží a spikleneckých teorií, jakými nacisté odůvodňovali odstavování homosexuálů z veřejného života,“ volal údajný homosexuál a Slamečkův údajný partner Jan Novák z úřadu vlády.

„Nazvala bych to jako jakýsi urfašismus nebo tedy ur netolerance,“ mudrovala zase socioložka Jiřina Šiklová, v Duškových slovech spatřující „něco děsivého“.

„Výroky nejsou z roku 2010, jsou z roku 1938 nebo 1939. A nejsou z Lidových novin. Je to jako kdybych četl Der Stürmer nebo Völkisher Beobachter,“ varoval rozrušeně premiér Jan Fischer.

„S výroky Jaromíra Duška se vracíme před rok 1945, do doby fašismu. Pan Dušek by se měl stát předsedou dělnické strany,“ zajíkal se spravedlivým rozhořčením gay aktivista Jiří Hromada.

Předseda ODS Mirek Topolánek trval na tom, že výroky jsou „nenávistné“ a s Duškem už pro jistotu nebude nikdy v životě mluvit. Za diskriminační označil slova předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, podle kterého prý ponižují důstojnost menšin.

Jiří Paroubek se historických reminiscencí zdržel. Použil pouze moderní výraz ´homofob´, kterým se označuje jakákoli zmínka, která není radostně prohomosexuální.

Tak trochu jiná společnost

Dušek přitom nikde nemluvil o spiknutí homosexuálů. Řekl pouze, že zmínění úředníci spolu drží, protože mezi nimi existují milenecké vazby. Spiknutí z toho udělala až média.

Nikoho přitom nezajímá podstata věci, tedy korupce. Policie bude šetřit pouze „nenávistné“ výroky odborového předáka. Korupce ve výši miliard zřejmě zůstane nejen nepotrestána, ale nejspíše i mimo zájem policejních složek.

Co je ale důležitější než to, jestli partička údajných homosexuálů údajně ve velkém rozkrádá peníze daňových poplatníků, je obraz společnosti, která nám i díky reakci na Duškova slova vyvstává před očima.

Společnosti, kde jiný než oficiální názor je krutě trestán a pranýřován a jeho nositel veřejně zostouzen a poté obětován bohyni politické korektnosti.

Společnosti, kde jen v žertu míněná výtka stačí k tomu, aby byl člověk veřejně rituálně probodán šípy vládnoucí liberální ideologie. Pro výstrahu, aby si příště už nikdo něco takového nedovolil.

Společnosti, která se už nedovede smát

Společnosti, kde minoritě je poskytováno tolik péče a ochrany, až je to naopak většina, která je diskriminována.

Dušek to vystihl přesně, když řekl, že chce na dráze „založit spolek čtyřprocentní menšiny heterosexuálů, abychom měli rovné příležitosti.“

K tomuto paradoxu totiž dnešní bláznivá doba, libující si v rovnosti, zaklínající se rozmanitostí a adorující jinakost, spěje.

Většina musí kolem menšiny chodit po špičkách a nesmí řici nic kritického, jinak je hned nařčena z nejrůznějších druhů fóbií a nenávisti. Minority zatím dostávají privilegia, o kterých si většina může nechat jen zdát.

Jak řekl jeden sociolog v bláznivé mediální štvanici na odborového předáka, Dušek do této společnosti nepatří a nemá tu co pohledávat.

Ano, je to pravda. Toto už je opravdu jiná společnost, kde už i tradičním levičákům, jaké představuje Dušek, pomalu ujíždí vlak.

Článek vyšel na blogu Adam Bartoše 16. března.