Proč nevěřit propagandě?

U propagandy dochází k tomu nepříjemnému jevu, že její původce se zlobí, když jí nikdo nevěří. Když propagandu určenou k ovlivnění našeho vědomí (mysli a jednání) prohlédneme, naše obvyklá reakce bývá odmítavá.

U komerční reklamy odmítnutí dotěrné propagandy obvykle nezpůsobí, žádné další závažné osudové potíže. Odmítnutí je zde jaksi „dobrovolné“. U politické reklamy však může dojít k závažným následkům mocenské msty vůči nezpracované oběti (občanu).

Politická propaganda vlastně účinně napomáhá selektování a diskriminaci neposlušných občanů. Tito jsou nejprve společenským systémem (médii, školou, rodiči aj.) vychováváni k naivní upřímnosti, která způsobuje upřímnou a nezáludnou občanskou reakci na propagandu. Tento je takto chycen svojí naivitou do ideologické pasti, a pak je na základě běžných postupů úřední genocidy identifikován, tříděn, diskriminován a postihován.

Výchova k naivní upřímnosti má v naší západní společnosti dlouhou tradici. Je přirozené, že dítěti nemůžete říci všechny informace, triky a záludnosti zlovolného prostředí, ve kterém žije. Za prvé, by jim díky duševní nevyspělosti nerozumělo, trpělo by psychózami, a za druhé, by jejich reprodukováním v nevhodném prostředí mohlo způsobit potíže sobě i svým rodičům.

Prohlédnutí dětské naivity u dospívající mládeže účinně přispívá ke vzdoru a odpoutání od rodinného prostředí, a vrhá nedospělce do náruče společenského režimu a poměrů. Moderní občan je atomizován nejen na základě své společenské struktury (organizace), ale především struktury svého organizmu (bytosti).

Ve starém totalitním (feudálním) zřízení v minulém století, prohlédnutí infantilní naivnosti působilo pozitivně na stmelování rodiny, příbuzenských vztahů a dokonce i občanské společnosti (např. Občanské fórum 1989). Vedlo k falešnému jednání vůči oficiálnímu režimu a k jeho průhledné a směšné propagandě. Takové chování bylo normou jak „nahoře“, tak „dole“.

Z politického a mocenského hlediska byl takový zemědělský systém špatný. Občané, když nebyl k dispozici úřední socializmus, si vytvořili vlastní lidový. Tolik dnešní propagandou vyzdvihované „prázdné obchody“ sice neoplývaly takovou nabídkou naprosto zbytečného zboží jako dnes, ale každý měl všechno, co nezbytně potřeboval, a mnozí ještě mnohem více.

Za reálného socializmu existovala rozvinutá šedá (lidová) ekonomika – obyčejný nezdaněný směnný obchod služeb a zboží. Jeho likvidace nastala změnou poměrů. Bylo potřeba zničit rodinné, příbuzenské, známostní, profesní a občanské vazby ve společnosti.

Nové městské totalitní zřízení současného století je obchodní. Obchod je založen na rozvinutém způsobu klamání – na nabídce a reklamě, na neomalené propagaci čehokoliv. Občanské i politické názory se staly tržními komoditami. Politická moc byla úplně podřízena obchodní, protože konec konců v dnešním životě o nic jiného, než o peníze, přece nejde.

Nabízí se otázka, jaký postoj by měl zaujímat občan, který nechce přispívat k manipulaci svého vědomí, mysli, jednání a celého svého života?

Pokud vůči propagandě vytvoříte emotivní nebo duševní aversní reakci, byť se jedná pouze o komerční reklamu, podprahový účel reklamy byl splněn. Momentální určitý provokatér sice neuspěl, ale přihrál míč jiném, kterému se zdolání vaší imunity určitě jednou v budoucnosti podaří.

Tisíckrát nic totiž umořilo i slona. Kapka hloubí kámen. Silná obrana v jednom směru oslabí jedince v jiném. A přitom všem, energie, která je duševní potravou našeho mrzkého parazitního prostředí, z vás již vyšla.

Nepřete s provokatérem, ani sami duševně se sebou, o to, že daná provokace, nabídka a propaganda jsou klamné. Je to od vás nerozumné. Propaganda je skutečná – smyslově i podprahově. Technicky je to reálný jev, jako kterýkoliv.

Vaše úporné třídění reálných senzorických jevů na neupřímné (klamné) a upřímné (skutečné) je pastí.

Aby propaganda ovlivnila vaše jednání (život), musí zasáhnout vědomí, které zpětně reflexně ovlivňuje mysl a vaši činnost. Mysl a vědomí můžeme považovat za dvě víceméně oddělené entity. Pokud je neuvědoměle sloučíte, stáváte se snadno vhodným objektem manipulace. Výchova k prožívání a dnešnímu tolik podvrhovanému „užívání si“, má svůj skrytý neupřímný účel.

Všechny jevy jsou ve skutečnosti duševní povahy. Dokonce i smyslové vjemy, na jejichž skutečnosti si často tak velmi zakládáme, jsou pouze vysílám vlnové emise jevů do naší mysli, která je zpracovává a jejichž úplnou podstatu zevně nijak nevnímáme.

Cožpak například vidíte zadní stranu zevních předmětů? Obvykle však trpíme podprahovým přesvědčením, že ano. Ve své mysli si obvykle neuvědoměle syntetizujeme druhou stranu věcí, které zevně vidíme.

Je pak velmi snadné nás podvést. Například, abychom pozitivně reagovali, stačí nám ukázat přivrácenou (pozitivní) stranu věci a odvrácenou (negativní) nám nenápadně (podvědomě) nahnat strach.

Máme se zlobit na provokatéry, lháře a profesionální podvodníky? Máme se zlobit na obchodníky se zbožím nebo idejemi (politiky)? Jistě nikoliv.

Vítejme jejich milý zájem o nás a vhodně jej zpracovávejme. Je to přece emitovaná energie jako každá jiná. Jejich nechtěnou úlohou je naše životní výuka. Pokud si nedáváme dobrý pozor, stáváme se pouze tvárnou masou (hmotou) jejich manipulace. Pokud chceme pohodlně spát, jak nám po vzrušení nebo uklidnění naší pozornosti vždy nabízejí, nic jiného, než důsledky trpkého údělu si nezasloužíme.

Provokace je tedy svým způsobem skutečná. Považujme ji za takovou, a dále se s ní nezabývejme. Všechny provokace se snaží přímo či nepřímo působit na naše vědomí nebo podvědomí. Pokud s nimi budeme zevně s přívětivým úsměvem souhlasit, ale nebudeme podle nich neuvědoměle duševně a tělesně jednat, nijak si neublížíme.

Těch dobře míněných rad či služeb, které se v našem zlovolném prostředí vyskytují, je tak málo, že když na ně nezareagujeme, nijak se příliš nepoškodíme. A navíc, vhodnou praxí v předešlém se je brzy naučíme dobře rozeznávat.