Obdivuju všechny, co v dnešním světě dokáží žít obyčejně poctivý život…

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/naokraj/2010/01/3471-obdivuju-vsechny-co-v-dnesnim-svete-dokazi-zit-obycejne-poctivy-zivot.htm

Martina Melichárková

Dnes byl ten správný den, změnit se z občasného čtenáře Zvědavce, na občasného přispěvatele Zvědavce.. :-) Jsou to jen postřehy průměrně sečtělé, průměrně inteligentní, průměrně vyzrálé, průměrně tolerantní, průměrně pracovité.. . ŽENY.. ale snad ne jen na ženské téma!:-)

Dnes tu nechci polemizovat o rozhodnutích našich politiků či členství v  EU, propagandách, světových spiknutích..ačkoliv mnohé z toho co si na stránkách Zvědavce čtu, bych mohla hned podepsat! S čím si tu chci dnes „pohrávat“ je téma morálky..morálky národa, společnosti, občanů..Protože, jak víme, chceme-li mít lepší společnost, musíme mít předně morální společnost a tu tvoří morální jedinci..každý jeden z nás musí chtít být lepší (tedy měl by chtít být..).

Jinak, jak to vidím já, to asi nepůjde… :-)

Ano, politici a osoby veřejně činné…víme (nebo alespoň tušíme) jaké bychom je chtěli mít, když je volíme, aby zastupovali „hlas lidu“- lidské, čestné, vzdělané, nezkorumpované, poctivé, pracovité, bezúhonné...Takové malé science fiction v dnešním světě - nebo jinak- trochu Mirci Dušínové, kteří za své platy (nemalé) odvádí poctivou práci pro své volitele, nemyslí přitom předně na své - nýbrž blaho veřejné, s přesahem na blaho příštích generací …

Tak, teď zpět do reality.. nedávno jsem četla docela vtipnou glosu o Stanislavu Grossovi, který to prý myslel tak upřímně, až z toho, chudák, zbohatl.. No a tak nějak je to, „kus od kusu“, napříč politickým spektrem..

Co je tím hnacím motorem, který přivede obyčejného člověka do aktivního politického dění??

Touha realizovat se? Ovládat? Něco změnit? Být u toho? Nejspíš vše dohromady.. Čím to, že se při všech těchto ambicích nakonec často vlastně jedná jen o osobní prospěch zúčastněných, pod plachetkou národního blaha?? Jsme skutečně od prazákladu tak zkažení či slabí??

Chápu, že každý člověk, v čase ohrožení, myslí nejprve na sebe, svoji záchranu.. Kdyby do mé jeskyně skočil predátor – beru nohy na ramena tlupa ne tlupa?? Nebo půjdu bránit ratolesti a nasazovat svůj hladový krk??? Netuším, kterou variantu bych v té situaci volila já( volba Mirka Dušína je jasná!!). Umím si představit obojí…Podívám-li se na dnešní společnost, říkám si, že ty jeskyně v ohrožení se jaksi přemístily do parlamentu, poslanecké sněmovny, vládních kanceláří, soudních síní, kanceláří krajských, městských a euro-úředníků..často však i do panelových obýváků.. Čím to?? Nejspíš jsme jenom lidé, kterým rodiče zapomněli vysvětlit v čem tkví smysl našeho bytí na této planetě…že to není jenom poctivá práce (s mamonem a blahobytem tu fakt nebudu otravovat.. :-)), ale hlavně poctivé bytí jako takové..

Kolik z nás pláče nad tím, jak si kupříkladu ničíme planetu?? A co pro to aktivně uděláme?? Třídíme alespoň odpad nebo nad tím mávneme rukou s výmluvou, že se to ve finále stejně vozí na jednu skládku..?? Proč se nepídíme po tom, je-li tomu skutečně tak? A je-li tomu tak, proč nesjednáme nápravu??

Můj otec za jeden pokácený vánoční strom pravidelně v lesní školce vysázel sto nových..a když už mu síly nestačily, zakoupil umělý..

Chci říci, notoricky známou věc, že velké změny začínají těmi malými..Pokusíme-li se být lepší, bude o něco lepší i naše společnost a vlastně i generace příští.. Stačí začít ve svém mikrosvětě = uspořádat vztahy v nejbližší rodině. Protože, jak hlásá Piaget – „Život je možný pouze ve vztahu…“

Ruku na srdce - jsou naše vztahy („Zvědavce“ nevyjímaje..) lidské , čestné, upřímné, nezkorumpovatelné, poctivé, bezúhonné..nebo se do nich tu a tam vloudí podvod, lhaní, nepoctivost, tajné mimomanželské či internetové vztahy, využívání..?? Jakými lidmi se obklopujeme?? A proč?? Kolikrát uděláme co chceme a nemyslíme přitom na úkor koho nebo čeho to je..??

Že by DVOJÍ MORÁLKA??? Politikům ji neodpouštíme a MY můžeme??? A jak to vidím, bohužel nás ani neospravedlňuje to, že na tomto světě jsme jen jednou (kéž by tomu tak bylo!) a přece si musíme život užít svobodně, tedy jak chceme..Já však, takto chápanou svobodu, nazývám spíš anarchií..

Článek byl publikován 13.1.2010


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.