Omluva Jimmyho Cartera Izraeli

V otevřeném dopise vydaném tento měsíc agenturou Jewish Telegraphic Agency (JTA) se bývalý americký prezident Jimmy Carter omluvil židovské komunitě se slovy: „Musíme uznat izraelské úspěchy dosažené za obtížných okolností a i když se snažíme najít pro Izrael schůdnou cestu, aby pokračoval ve zlepšování svých vztahů s arabskou populací, nesmíme dovolit kritiku tohoto zlepšování, která stigmatizuje Izrael... nabízím Al Het (modlitbu na svátek Jom Kippur v níž věřící prosí Boha o odpuštění hříchů) za jakákoli slova nebo činy, které ji mohly způsobit.“

Po přečtení dopisu prezidenta Cartera vyvstanou dvě otázky: Bylo to nutné? A proč právě teď?

Každý, kdo viděl film “Jimmy Carter: Man From Plains”, o něm ví, že je to člověk s upřímnou vírou a mimořádnou trpělivostí. Když si vzpomeneme na jeho knižní turné po vydání knihy „Palestina: Mír, ne apartheid“ v roce 2006, kniha i film odhalují Carterovo hluboké odhodlání najít spravedlivé a nestranné řešení izraelsko-palestinského konfliktu, zatímco neúnavně popisuje všem neznalým zoufalé životní podmínky za okupace.

Název jeho knihy, jeho návštěva Gazy, setkání se zástupci Hamasu a troufalé, odvážné vyslovení obyčejné pravdy (jako např. „s občany Palestiny se zachází jako se zvířaty a ne s lidmi“) mu vysloužily opovržení od Izraelců, izraelského lobby, členů vlastní strany, dokonce i těch z Carter Center.

Po celou dobu zůstal zdvořilým a důstojným a až dosud zatvrzelým.

V článku v deníku The Guardian 19.prosince nazvaném „Gaza musí být teď obnovena“ naříkal Carter nad váznoucím mírovým procesem a plísnil Obamovu administrativu za nedostatek angažovanosti v něm. V reakci na pokračující embargo stavebního materiálu, který se nesmí do Gazy dovážet, napsal:

„Navštívil jsem Gazu po lednové zničující válce a pozoroval lidi bez přístřeší choulící se v provizorních stanech, pod igelitovými kryty, nebo v jeskyních vyhrabaných v sutinách jejich domů. Navzdory nabídkám palestinských vůdců a mezinárodních agentur, že zaručí, aby se dovážený materiál nepoužil dokonce ani na obranné účely, přes přechody v Gaze se nesmí dovážet cement, dřevo a skleněné tabule. USA a další národy akceptovaly tuto odpornou situaci bez přijetí rozhodných nápravných opatření.“

Ihned poté přišla Carterova vánoční omluva. Co ho k ní dohnalo?

Očividně politické ambice jeho 34letého vnuka, Jasona Cartera.

Přišla týden poté, co Jason oznámil kandidaturu do Senátu za stát Georgia, kde senátní křeslo pravděpodobně opustí David Adelma (Obamou nominovaný na velvyslance v Singapuru) a zvláštní březnové volby budou konány podle agentury AP v oblasti s „vlivnou židovskou populací“.

Jason charakterizoval dopis jako „výborný krok směrem k usmíření“ a popřel, že by měl cokoli společného s jeho kampaní.

Ale agentura JTA napsala:

„Jeví se být jasné, že Jason Carter viděl omluvu zveřejněnou na začátku měsíce agenturou JTA jako prostředek sblížení. Carter junior se celé dny snažil zastihnout Lianu Levetanovou, bývalou senátorku z ohijského okresu DeKalb a jakmile se spojili, navedl jí, aby si přečetla dopis na webu JTA.“

Je zde také zmínka, že „Levetanová je jednou ze 14 židů, kteří v roce 2006 odešli z Carterova centra po vydání jeho knihy „Palestina: Mír, ne apartheid“.

V rozhovoru pro JTA Carter řekl, že uvážení etnického původu voličů nebylo důvodem k oslovení židovské komunity, nicméně nepopřel, že by nehrálo významnou roli.

Zdá se, že je možné odejít z politiky, ale politika odejít nemůže.

Veselé Vánoce, Jasone Cartere!

Článek Jimmy Carter's Yuletide Apology vyšel na serveru counterpunch.org 27. prosince. Překlad Samantha.