Interview s Evou Golinger

Mike Whitney: Americká média jsou velmi kritická k venezuelskému prezidentovi Hugo Chavezovi. Je často odsuzován jako „antiamerický“, „levičácký tyran“ a jako diktátor. Můžete nám stručně shrnout některé jeho pozitivní sociální, ekonomické a justiční změny, za které je Chavez hlavně odpovědný?

Eva Golinger: Prvním a nejdůležitějším úspěchem během Chávezovy vlády je ústava z roku 1999, která ačkoli není napsána nebo vydána přímo Chávezem, byla vytvořena z jeho vize změny pro Venezuelu. Ústava z roku 1999 byla ve skutečnosti napsána lidmi ve Venezuele v jednom z největších příkladů podílení se na výstavbě národa a poté byla ratifikována lidovým národním referendem hlasy 75% všech Venezuelanů. Ústava z roku 1999 je jednou z nejpokročilejších ve světě lidských práv. Zaručuje právo na bydlení, vzdělání, zdravotní péči, jídlo, domorodou zemi, jazyk, práva žen, práva zaměstnanců, životní minimum a další spoustu jiných práv, která jen málo jiných zemí uznává na národní úrovni.

Mým oblíbeným právem ve venezuelské ústavě je právo na důstojný život. To velice dobře ztělesňuje všechny další. Zákony provádějící tato práva se začaly objevovat v roce 2001 pozemkovou reformou, přerozdělením ropného průmyslu, daňovými zákony a vytvořením více než tuctu sociálních programů – nazývaných mise – zaměřených na řešení základních potřeb venezuelské chudé většiny. V roce 2003 mířily první mise ke vzdělání a zdravotní péči. Během dvou let byla v zemi vymýcena negramotnost a Venezuela byla UNESCO uznaná jako národ bez výskytu negramotnosti. Bylo to provedeno s pomocí úspěšného kubánského programu gramotnosti nazvaného "Yo si puedo" (Ano, můžeme). Další vzdělávací mise byly založeny k zajištění bezplatného obecného vzdělání napříč celou zemí od základní až po doktorskou úroveň. Dnes je populace ve Venezuele mnohem více vzdělaná než kdykoli předtím, a dospělí, kteří předtím neměli středoškolské vzdělání jsou nyní povzbuzováni nejen k doplnění tohoto stupně, ale k univerzitnímu vzdělání a titulu.

Program zdravotní péče nazvaný "Barrio Adentro" nejen zajistil preventivní lékařskou péči všem Venezuelanům – z nichž mnoho nemělo předtím nikdy přístup k lékaři – ale také zaručil všeobecný, svobodný přístup k lékařské péči na nejvyšší úrovni. Magnetická resonance, kardiochirurgie, laboratorní vyšetření, léčba rakoviny jsou poskytovány bezplatně všem potřebným (včetně cizinců). V rámci tohoto programu bylo v posledních pěti letech postaveno několik moderních klinik, diagnostických center a nemocnic, což umístilo Venezuelu do čelních linií lékařského průmyslu.

Další programy zajistily dotované jídlo a spotřební zboží (Mercal, Pdval), rekvalifikaci (Mise Vuelvan Caras), podpory chudým, svobodným matkám (Madres del Barrio), pozornost věnovaná chudým a narkomanům (Mise Negra Hipolita) snížila extrémní chudobu o 50% a zvýšila životní standard a kvalitu života Venezuelanů. I když nic není dokonalé, tyto změny jsou výjimečné a přetvořily Venezuelu v úplně jiný národ, než jaký tu byl před 10 lety. Ve skutečnosti je nejdůležitějším úspěchem, za který je přímo odpovědný Hugo Chávez, úroveň podílení se na politickém životě. Dnes jsou miliony předtím neviditelných a vyloučených Venezuelanů viditelné a počítá se s nimi. Ti, kteří byli předchozími vládami ve Venezuele vždy marginalizováni a ignorováni, mají dnes hlas, jsou vidět a slyšet a aktivně se podílejí na budování nového ekonomického, politického a sociálního modelu v jejich zemi.

Whitney: V pondělí uvrhl prezident Chávez do vězení soudkyni s obviněním ze zneužití moci a propuštění vysoce postaveného bankéře. Myslíte si, že překročil svou pravomoc jako orgán výkonné moci nebo porušil princip oddělení složek státní moci? Co to říká o Chávezově rozhodnutí bojovat s korupcí?

Eva Golinger: Prezident Chavez nikoho neuvrhl do vězení. Venezuela má generálního prokurátora a nezávislý vládní úřad, který má na starost veřejnou obžalobu. Chávez veřejně obvinil soudkyni z korupce a porušení práva, protože soudkyně překročila svou pravomoc, když propustila z vazby jedince obviněného za korupci a další kriminální činy, navzdory skutečnosti, že ho předtím soud podmínečně nepropustil na kauci. A soudkyně propustila podezřelého velmi neobvyklým způsobem, bez přítomnosti žalobce, zadním východem. Poté podezřelý uprchl ze země.

Tohle je část venezuelského boje s korupcí. Bohužel – jako v mnoha jiných zemí – je korupce hluboce zakořeněná v kultuře. Úsilí vymýtit korupci je pravděpodobně ze všeho nejobtížnější a bude ho dosaženo asi až dorostou nové generace s jinými hodnotami a vzděláním. Mezitím se Chávezova administativa tvrdě snaží zajistit, že zkorumpovaní veřejní činitelé budou nést následky. Např. soudkyně zapletená do případu korupce a zneužití moci nezákoným propuštěním podezřelého bylo proto obviněna úřadem veřejného žalobce a bude souzena. Nemá to nic společného s tím, co Chávez řekl nebo neřekl, má to co společného s vymáháním práva.

Whitney: Proč USA budují vojenské základny v Kolumbii? Představují hrozbu Chávezovi nebo bolívijské revoluci?

Eva Golinger: USA formálně podepsaly 30.října s kolumbijskou vládou dohodu, která Američanům umožňuje přístup na sedm kolumbijských vojenských základen a neomezené využívání kolumbijského území k vojenským operacím. Tato dohoda má být údajně zaměřena na protidrogové operace a boj s terorismem. Ale dokument amerického letectva uvolněný dříve tento rok se zabývá potřebou větší vojenské přítomnosti USA v Kolumbii a odhaluje skutečné záměry za vojenským paktem. Dokument prohlašuje, že americká vojenská přítomnost je nutná k boji se „stálou hrozbou od protiamerických vlád v oblasti“. To je jasný odkaz na Venezuelu a pravděpodobně Bolívii, možná i Ekvádor. Není tajemstvím, že Wasington považuje venezuelskou vládu jako antiamerickou, přestože to není pravda. Venezuela je anti-imperialistická, ale ne antiamerická. Dokument amerického letectva také obsahuje informaci, že kolumbijské základny budou využity k provozu „plného spektra vojenských operací“ napříč Jižní Amerikou, a dokonce hovoří o sledovacích, výzvědných a průzkumných misích a zlepšení schopnosti amerických sil vedení „expediční války“ v Latinské Americe.

To je jasná hrozba pro lid v Latinské Americe a především zacílených národů, jako je Venezuela. Většina lidí v USA neví nic o tomto vojenském paktu, ale pokud ano, měli by se ptát své vlády, vedené nositelem Nobelovy ceny míru Barackem Obamou, proč se připravuje na válku v Jižní Americe. A proč jsou uprostřed ekonomické krize, kdy miliony lidí v USA přichází o práci a domovy, utráceny miliony dolarů na vojenské základny v Kolumbii? Americký kongres již uvolnil 46 milionů dolarů na jednu základnu v Kolumbii. A další prostředky budou jistě uvolněny v budoucnu.

Whitney: Co je to ALBA? Je to životaschopná alternativa bloku „volného obchodu“ propagovaného USA?

Eva Golinger: Bolívarovské spojenectví národů naší Ameriky – Obchodní dohoda pro lid je regionální dohodou podepsanou před pěti lety mezi Venezuelou a Kubou, nyní má již 9 členů: Bolívii, Kubu, Ekvádor, Honduras, Nikaragua, Venezuala, Antigua a Barbados, St.Vincent a Grenada, Dominikánská republika. ALBA je obchodní dohoda založená na integraci, kooperaci a solidaritě, v kontrastu s americkými obchodními dohodami založenými na soupeření a vykořisťování. Podporuje obchod mezi národy, který zajišťuje oboustranné výhody. Např. Venezuela prodává ropu na Kubu a Kuba jí platí službami – doktory, učiteli a technologickými experty, kteří pomáhají zlepšit venezuelský průmysl. Venezuela prodává ropu do Nikaraguy a Nikaragua platí potravinami, zemědělskými technologiemi a pomocí se znovuvybudováním vlastního venezuelského zemědělství, které bylo před dávnou dobou opuštěno předchozími vládami, které zajímal jen bohatý ropný průmysl. ALBA usiluje nejen o zajištění ekonomických výhod pro členské země, ale také o sociální a kulturní pokrok. Ideou je hledání cest, jak pomoci členům s rozvojem a pokrokem ve všech aspektech společnosti. ALBA nedávno zavedla novou měnovou jednotku SUCRE, která bude používána jako měna mezi členskými státy a bude eliminovat americký dolar jako obchodní standard.

Whitney: Pokoušejí se stále americké nevládní organizace a výzvědné služby podněcovat ve Venezuele politickou nestabilitu, nebo byly tyto operace ukončeny po nezdařeném puči?

Eva Golinger: Ve skutečnosti se od roku 2002, kdy byl proveden puč proti prezidentu Chavezovi, podpora politických skupin ve Venezuele a dalších napříč Latinskou Amerikou, které podporují americkou agendu, ještě zvýšila. Od roku 2002 napumpovala americká vláda skrze dvě klíčové agentury ministerstva zahraničí, Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Národní nadace pro demokracii (NED) do opozičních skupin ve Venezuele více jak 50 milionů dolarů. Rozpočet USAID a NED na podporu venezuelských skupin je pro rok 2010 téměř 15 milonů dolarů, což je dvakrát více než loňských 7 milionů dolarů. To je politika Washingtonu, kterou chce Obamova administrativa prosazovat. Nazývají to „podporou demokracie“, ale ve skutečnosti je to skutečná destabilizace a svržení demokracie. Financování politických skupin nakloněných Říši, vybavení je potřebnými zdroji, strategická pomoc s formováním politických platform a kampaní – všechno míří ke změně režimu – je to nová forma invaze, tiché invaze. Prostřednictvím USAID a NED, jejich „partnerských nevládních organizací“ a kontraktorů jako je např. Freedom House, International Republican Institute, National Democratic Institute, Pan-American Development Foundation a Development Alternatives, Inc. jsou v současné době finacovány stovky politických skupin, stran a programů, aby podporovaly změnu režimu proti Chávezově vládě. Peníze amerických daňových poplatníků jsou plýtvány na toto úsilí ke svržení demokraticky zvolené vlády, která Washingtonu jednoduše nevyhovuje. Pamatujte, Venezuela má 24% světových zásob ropy. To je mnoho!

Whitney: Jak tvrdě zasáhla Venezuelu ekonomická krize? Rozumí lidé roli Wall Streetu v tomto zhroucení?

Eva Golinger: Chávezova vláda provedla důležité kroky k ochraně Venezuely před finanční krizí. Lidé tady ve Venezuele absolutně rozumí roli Wall Streetu ve finanční krizi a vědí, že americký kapitalisticko-konzumní systém je principiálně odpovědný nejen za způsobení finanční krize, ale také krize klimatu, které svět čelí. Venezuelská vláda provedla proti finanční krizi preventivní kroky, jako stažení venezuelských rezerv z amerických bank před dvěma lety, vytvoření ochranných fondů k zajištění toho, že sociální programy nebudou omezeny a diverzifikaci venezuelské ropné klientely, aby nebylo výlučně závislá na amerických zákaznících. Nedávno bylo venezuelskou vládou znárodněno několik bank a další byly zlikvidovány. Bylo to však způsobeno spíše špatným hospodařením a vnitřní korupcí uvnitř těchto bank. Venezuelská vláda reagovala rychle převzetím bank a zaručením, že úspory klientů nebudou ztraceny. Ve skutečnosti je to poprvé ve venezuelské historii, kdy žádný z klientů bank nepřišel o své peníze během likvidace nebo převzetí banky. Je to část politiky Chávezovy administrativy, která upřednostňuje sociální potřeby před ekonomickými zisky.

Whitney: Tady je citát ze speciální víkendové zprávy Bloomberg: „Američané jsou více deprimováni ekonomickým a národním kurzem za poslední tři měsíce, ačkoli USA vykazují znaky naznačující pohyb z recese do oživení. Téměř polovina lidí se nyní cítí méně finančně zabezpečena, než když se prezident Barack Obama ujal v lednu úřadu... méně než jeden Američan ze tří si myslí, že se ekonomika zlepší v příštích 6 měsících.. Jen 32% respondentů věří, že země je vedena správným směrem, na rozdíl od 40% v září.“ Frustrace a deziluze z amerického politického a ekonomického systému nebyla za mého života nikdy větší. Myslíte si, že lidé v USA jsou připraveni na jejich Bolívarovskou revoluci a vykročení vstříc progresivnějšímu, socialistickému modelu vlády?

Eva Golinger: Vzestup Baracka Obamy neutralizoval vzrůstající názor o potřebě hluboké změny v USA. Doufejme, že zpomalení aktivismu v USA bude jen dočasné. Na jih od hranic se odehrává ohromná změna. Nové sociální, politické a ekonomické modely jsou budovány širokým lidovým hnutím ve Venezuele, Bolívii a dalších národech Latinské Ameriky, aby usilovaly o ekonomickou a sociální spravedlnost. Pevně věřím, že budované modely jako bolívijská revoluce dodají inspiraci a naději všem v USA a na celém světě, že alternativy amerického kapitalismu existují a mohou být úspěšné.

USA mají bohatou historii revolucí. Uvnitř USA je mnoho skupin odhodlaných vybudovat lepší, lidštější režim. Jednota a společná vize jsou základními aspekty vybudování silného hnutí, schopného se pohnout kupředu. Každý národ má ve své historii takové hnutí. Teď nastal čas v Latinské Americe. Ale je tu velká naděje, že se lidé v USA brzy sjednotí s jejich bratry a sestrami jižně o hranic, aby svrhli Říši a pomohli vybudovat skutečnou mezinárodní komunitu založenou na sociální a ekonomické spravedlnosti pro všechny.

Eva Golinger je americko-venezuelská právnička z New Yorku, žijící v Caracasu ve Venezuele od roku 2005 a je autorem knih “The Chávez Code: Cracking US Intervention in Venezuela” (2006 Olive Branch Press), “Bush vs. Chávez: Washington’s War on Venezuela” (2007, Monthly Review Press), “The Empire’s Web: Encyclopedia of Interventionism and Subversion”, “La Mirada del Imperio sobre el 4F: Los Documentos Desclasificados de Washington sobre la rebelión militar del 4 de febrero de 1992” a "La Agresión Permanente: USAID, NED y CIA".

Článek Chavez's Venezuela vyšel na CounterPunch.org 20. prosince. Překlad Richard Král