Palestinian woman - pár slov k výstavě na téma života palestinských žen

Rád bych na tomto místě zmínil jednu vernisáž, které jsem se nedávno zúčastnil a kterou jsem shledal nesmírně zajímavou. Možná bude podobná tématika zajímat také ostatní. Jedná se o výstavu, která nese titul PALESTINIAN WOMAN.

Dle slov samotných organizátorů se jedná o projekt kombinující fotografii, koláž a interview, hledá odpovědi na otázky týkající se života, postavení a situace dnešní ženy v Palestině.

Zajímavé téma, nebo mi alespoň zajímavé přišlo. Co totiž vlastně skutečně víme o životě Palestinců, jejich prožitcích a utrpení v době izraelské okupace? Jak moc se dokážeme do těchto lidí vcítit a do jaké dokážeme to vůbec? A co teprve palestinské ženy – skutečně zajímavý aspekt společnosti, která trpí pod nejsurovější okupací, je neustále ponižována, izraelská genocida běží na plné obrátky, muži a děti umírají… Ale co vlastně ženy?

Když jsem se od svého kamaráda o této výstavě dozvěděl, chtěl jsem se jí zúčastnit. Zajímavé je i to, že nebýt onoho kamaráda, vůbec bych se o akci patrně nedozvěděl, protože nebyla de facto nějak prakticky vůbec propagována. A to se přitom jedná o pohled na jeden z nejzásadnějších problémů dnešní doby – o pohled těch, kteří jsou v nelibosti. To bude ten zásadní problém, protože tento pohled se dnes nenosí… Jediné, co na akci upozorňovalo, byl malý letáček formátu A5, který jsem já osobně náhodou spatřil pouze v jedné z kaváren.

Na samotném místě, kde se vernisáž konala, nebylo nějak zvlášť moc lidí. Přesto to bylo dle mého názoru více, než bych vzhledem k omezené propagaci očekával. Mohu-li soudit od pohledu, řekl bych, že se z větší části jednalo o studenty, což je poměrně mile překvapující, vzhledem k ideologické proizraelské masáži, které se jim na dnešních školách dostává. Celkově se složení návštěvníků dalo kategorizovat tak, že se jednalo hlavně o mladé lidi. Lidí střední či starší generace jsem si tak nějak nepovšiml.

Náplň výstavy byla taková, že se na chodbě nacházela série fotografií, přičemž ke každé z nich byl přidělen krátký text, který nějak tu kterou fotografii charakterizoval. Tato forma byla velmi působivá. Člověk tak četl tragické či jiné příběhy žen, které viděl umělecky ztvárněné před sebou. Jejich osudy za pomoci vizuálního vjemu vyvolávají mnohem intenzivnější emoce. Už se nejedná „jen“ o osud někoho neznámého. Ne, ten, jehož se daná událost týká, visí na zdi před námi. Celý tento projekt jakoby ukazoval, že se jedná o lidi z masa a kostí, živé bytosti, k jejichž utrpení nemůže být naše civilizace apatická! Masmédia dělají pravý opak – oběti okupace a násilí vykreslují paušálně jako teroristy a extremisty, aby zločiny, ke kterým dochází, jaksi fiktivně před veřejným míněním obhájila. A tato židovská manipulace je součástí politiky států tzv. vyspělého západního světa…

Výstava dále nastiňuje ženskou roli v Palestině. Ženy nejsou vykreslovány jako lidé druhé kategorie (jak je opět vykreslují s oblibou systémová média), ale jako plnohodnotná součást tamní společnosti. „Lidé si třeba často myslí, že nesmíme nezahalené vylézt z domu, ale tady tyto fotky také ukazují, že se oblékáme normálně…“ Tak nějak se zhruba vyjádřila autorka výstavy Samar Hazboun, mladá dívka původem z Palestiny, která studovala v České republice.

Autorka byla k dispozici, aby zodpověděla jakékoli otázky týkající se její tvorby, byla příjemná, sympatická a rozhovor s ní byl jistě pro nejednoho člověka poučný. Člověk měl možnost mluvit s mladým člověkem, který je v celé problematice zainteresovaný více než kdokoli jiný, který zažívá vše přímo či nepřímo na vlastní kůži. Ačkoli bývá dnes zvykem, že mladí lidé obecně bývají k problémům dnešní doby lhostejní a žijí podle hesla - nějak bylo, nějak bude – postava mladé autorky Samar Hazboun je přesným protikladem.

Při samotném oficiálním zahájení výstavy pak odpovídala na otázky, které se týkaly buď samotné výstavy, situace v Palestině nebo i její osoby. Zvláště se mi líbila odpověď na otázku, jestli hodlá zůstat tady, nebo se vrátit zpět na území Palestiny. Odpověděla, že se hodlá určitě vrátit. To, že tady vystudovala, je pro ni závazek a ona se ho pokusí dostát tím, že ze své pozice pomůže co nejvíce svému lidu, který trpí pod izraelskou okupací.

Vidíte to? Tato odpověď je odpovědí charakterního jedince. V době vykořenění, kdy se každý žene za pozlátkem a falešným blahobytem západního světa, tu máme člověka, který svůj život usměrňuje na základě vyšších morálních principů! Jen si přiznejme, kolik je lidí, kteří se rozhodnou plout aktivně celý život proti proudu a tím být v nelibosti, namísto aby „zapadli“ a tiše snášeli bezpráví, protože zrovna jich se netýká? Naštěstí stále existují lidé, pro princip spravedlnosti vítězí nad osobním prospěchem a více než kdy jindy je potřeba si takových lidí vážit…

Celá tato akce byla velmi příjemná, vydařená a poučná. Je potěšující vidět, že i přes mediální manipulace a celkovou morální krizi dnešní společnosti tu stále existují lidé, kteří se upřímně snaží s celým tím neblahým stavem alespoň trochu pohnout. Podobné kulturní projekty jako Palestinian Woman je potřeba v rámci možností podporovat a usilovat o to, aby se jejich obsah dostal k co nejširšímu spektru veřejnosti.

Tato výstava byla k vidění v Bacala café na Žerotínově nám. 6 v Brně a v době, kdy publikujeme tento článek, už patrně skončila. Ale pokud na ni náhodou někde narazíte, nenechte si ji ujít.

Stránky Samar Hazboun: www.samarhazboun.com

Ukázky z tvorby Samar Hazboun

Doplnění editora

Je to moje vina, že vám tuto informaci zprostředkovávám až po výstavě. Autor mi ten článek poslal už 2. prosince, já jsem pouze neměl čas extrahovat ukázky ze stránek Samar Hazboun, tak jsem to odkládal. Omlouvám se.