USA: Lidé mohou být uvězněni bez obvinění a neomezeně dlouho

"Zajatci označení za "nepřátelské bojovníky" nemají právo na obhájce ani na poradce a mohou být drženi ve vězení neomezeně dlouho, aniž by proti nim bylo vzneseno obvinění. Civilní soudy nemohou intervenovat v jejich prospěch a nemohou změnit status těchto zadržených."

Tak argumentoval ve své šestačtyřicetistránkové zprávě u odvolacího soudu v Norfolku právní zástupce vlády Spojených států generál Paul D. Clement.

Jde o soudní spor týkající se nikoliv viny, ale toho, zda má zadržený americký občan právo dozvědět se svá obvinění a hovořit se svým právním zástupcem. Jednadvacetiletý Jásir Esam Hamdi byl zajat v listopadu minulého roku v Afghánistánu, kde bojoval na straně Talibanu. Později byl převezen na základnu Guantanamo Bay na Kubě, kde vyšetřovatelům sdělil, že je americkým občanem. Poté byl převezen do věznice v Norfolku, v kterémžto městě žijí jeho rodiče. Od té doby čeká marně na vznesení obvinění proti své osobě a na soud.

Soudce první instance v Norfolku rozhodl, že Jásir Esam Hamdi se může setkat se svým obhájcem Frankem W. Dunhamem. Následovalo odvolání státního žalobce, odvolací soud právě probíhá. Předpokládá se, že se podřídí tlaku Bílého domu.

"Podle současných zákonů a válečných zvyků neexistuje právo nepřátelského bojovníka na soukromé setkání s poradcem ohledně svého zadržení bez přítomnosti vojenských šarží," napsal zástupce ministerstva spravedlnosti a pokračoval: "Soud nemůže změnit jednou vojenskými kruhy učiněné rozhodnutí v této věci. Kdyby to udělal, dostal by se do sféry, ve které nemá kompetenci a elementární odbornost. Rušil by ústavou zaručené výsady nejvyššího vojenského velitele ... a mohl by vytvořit konflikt mezi obranným a právním systémem, což by jistě povzbudilo nepřátele Ameriky."

Jde zatím o nejjasněji formulovaný důkaz myšlení nejvyšší americké administrativy. Řadu odborníků na americké právo takové ohromující prohlášení doslova zvedlo ze židle.

Připomeňme, že se jedná o základní právo každého uvězněného, tzv. habeas corpus být seznámen s obviněním a být předveden před soudce. Toto historické právo je zakotveno ve všech právních systémech západních zemí; poprvé bylo definováno roku 1679 v britském soudnictví, americká Ústava je na tomto právu stavěna.

První článek americké Ústavy říká: The Privilege of the Writ of Habeas Corpus shall not be suspended, unless when in Cases or Rebellion or Invasion the public Safety may require it. (Právo Habeas Corpus by nemělo být zrušeno, jedině v případech rebelie nebo vyžaduje-li to ohrožení veřejného bezpečí.)

Tak si to proberme. Ten muž byl zadržen, protože bojoval v obranné válce na straně Talibanu (pozor, nikoliv al-Kajdy) poté, co byl Afghánistán věrolomně a bez vyhlášení války napaden Spojenými státy. Oficiálně proto, že tato země podporovala terorismus, neoficiálně (a čím dále zřejměji) proto, že tamní vláda nesouhlasila s vybudováním pro Američany důležitého ropovodu přes území své země a celkově nešla Američanům na ruku.

Je možné, že americká administrativa nyní operuje s pojmem "ohrožením veřejného bezpečí", ale není mi úplně jasné, jak bylo ohroženo veřejné bezpečí Američanů v zemi vzdálené deset tisíc kilometrů od jejich hranic. Může mi to někdo vysvětlit? Být tak v Ústavě "ohrožení zájmů naftařských koncernů a prezidentského klanu", to by byla jiná, ale nic takového tam není.

Snad by se dalo uvažovat o obvinění z vlastizrady. Pak by se zřejmě přihlédlo k definici vlastizrady, jak ji definuje článek pět Ústavy, kde se praví: Treason against the United States, shall consist only in levying War against them, or in adhering to their Enemies, giving them Aid and Comfort. No Person shall be convicted of Treason unless on the Testimony of two Witnesses to the same overt Act, or on Confession in open Court. (Vlastizrada Spojených států je definována jedině jako účast ve válce proti této zemi, spojení s nepřítelem, pomoc a výhody poskytované nepřátelům. Nikdo by neměl být obviněn z vlastizrady bez svědectví alespoň dvou svědků ve veřejném prohlášení nebo výslechem u veřejného soudu.)

Všimněme si, že první věta je formulována tak, že by se v právní nouzi a zoufalé potřebě důkazů dala aplikovat na zmíněný případ. Předpokládám, že dojde-li někdy k obvinění, bude to právě z vlastizrady. Pravda, pak bude možná třeba oněch dvou svědků ve veřejném prohlášení, ale sehnat takové jistě nebude pro zločineckou organizaci, jakou je CIA, žádný problém.

Zatím se ale ještě o obvinění nehovoří. Není možné se bránit, protože není proti čemu se bránit. Kde není obvinění, není soudců ani obhájců. Je to nejhorší případ zvůle státní moci, kterou si lze představit. Komunisté zavřeli a popravili statisíce lidí. Ale i v dobách nejhoršího komunistického teroru se snažili, aby alespoň dodali jakéhosi zdání legitimity svým činům pořádáním monstrózních veřejných procesů. Co je horšího? Veřejný (připravený) soudní proces s předem vyneseným rozsudkem, nebo žádný proces a nekonečné věznění? Myslím, že velký rozdíl v tom není. Ale kdybych si musel vybrat, asi bych raději volil ten veřejný a zmanipulovaný soudní proces před žádným procesem.

Profesor práva David Cole na Georgetownovské univerzitě upozorňuje na skutečnost, že tak, jak věci vypadají, neexistuje žádné omezení prezidentské moci. Bush si přisvojil právo označit kteréhokoliv občana Spojených států (doplňuji kteréhokoliv člověka na planetě Zemi) za "nepřátelského bojovníka" a bez důkazů a bez obvinění jej držet ve vězení, aniž by byla ohraničena délka pobytu.

Pravděpodobnost, že tito jsou vězňové ve vězeních vystaveni šikaně a buzeraci dozorců, která si v ničem nezadá s komunistickými kápy, je velmi vysoká. Pochopitelně. Kde není přístup k obhájci, kde se vězni upírají i ta úplně nejzákladnější práva, tam se vězeňští dozorci - prodloužené to orgány státní moci - mohou beztrestně vyřádit. Divil bych se, kdyby toho nevyužili.

Jak už je v zemi, jejíž symbolem je Socha svobody, zvykem, probíhající soud o poskytnutí základních práv Jásiru Esamu Hamdimu a nehorázné požadavky ministerstva spravedlnosti zůstaly sdělovacími prostředky téměř nepovšimnuty. Jedině Washington Post přinesl k tomuto tématu dva články. První se jmenuje 'Combatants' Lack Rights, U.S. Argues a druhý The I-Said-So Test, oba z 19.června. Devótnost novinářů, podřízenost Bílému domu, slepota amerických sdělovacích prostředků je sice známá, ale pokaždé, když se s ní setkám, mne ohromí svou nahotou.

Ministerstvo spravedlnosti argumentuje tím, že Hamdi byl zajat vojenskými silami v Afghánistánu; uvěznění jeho a jeho společníků slouží k tomu, aby nemohli znovu bojovat, a k získání informací od zadržených. Nechci ani pomyslet, jaké formy používají vyšetřovatelé k tomu, aby přinutili zadržené mluvit.

Kdyby prý (podle ministerstva) umožnili Hamdimu a jemu podobným styk s právníkem, zmařilo by to snahy amerických rozvědek získat informace o protivníkovi. Právníci, kteří by byli ve styku s obviněnými, by mohli naopak dodat nepřátelům tajné informace o vojenských objektech nebo operacích a podkopat tak úspěšnost budoucích vojenských akcí. Zajímalo by mne, jaké asi vojenské tajemství Američanů by mohli uvěznění bojovnicí Talibanu vyzradit. Snad jen tu, že američtí hrdinové se bojí i kancelářských svorek a plastikových vidliček, ale to už stejně všichni vědí. (Připomíná mi to ten starý vtip o Škutinovi, který byl zavřený za to, že označil prezidenta Novotného za vola. Anekdota, která o tom kolovala, byla, že vyzradil státní tajemství.)

Informace dosud získané výslechem zadržených už pravděpodobně pomohly zmařit další připravované útoky proti Spojeným státům. Tvrdí ministerstvo obrany.

Podle téhož ministerstva jde jen o několik, o velmi málo lidí, kterých se taková omezení týkají. Vlastně jen o dva případy: prvním je již zmíněný Hamdi. Druhým bude nejspíše Jose Padilla, zadržený v květnu pro podezření, že se chystá odpálit tzv. "špinavou" bombu - nálož, která rozmetá radioaktivní materiál do okolí a vystaví tak lidi záření. Výše zmíněné případy už jsou natolik známy (posloužily propagandě strachu), že je nelze utajit. Kolik dalších zadržených marně čeká v amerických vězeních na obvinění, těžko říct. Sázím se o co chcete, že to bude více než dva.

Neexistuje žádný zákon, který by klasifikoval skupinu podlidí bez jakýchkoliv práv. Americká administrativa se tudíž při svém rozhodování řídí jen vlastní potřebou. Dnes to jsou bojovníci Talibanu. Zítra to může být kdokoliv, kdo je něčím nepohodlný, např. kdo kritizuje vládu Spojených států. Pozítří kterýkoliv člověk planety (dojdou si pro něj kamkoliv).

Tvrzení ministerstva, že se jedná jen o malý počet lidí nemajících žádná práva, připomíná argumentaci, kterou použil Hitler v německém parlamentu v březnu 1933, kdy už šlo jasně o uchvácení moci. Tehdy nacisté potřebovali protlačit parlamentem zákon oficiálně nazvaný "Zákon, který ulehčí ohrožení veřejnosti a říše". O to "ohrožení" se nacisté sami postarali, když několik dnů předtím vyvolali požár Reichstagu a následně z něj úspěšně obvinili komunisty. Vyvolali paniku, nejistotu a strach veřejnosti.

Hitler tehdy na schůzi řekl: "Vláda použije tuto moc jen natolik, aby byla schopná zajistit nezbytná opatření... Počet případů, ve kterých existuje vnitřní potřeba pro oporu v takovém zákonu je velmi omezen..." Opravdu. Jako kdybych slyšel generálního prokurátora Johna Ashcrofta.

Šlo vlastně o odebrání ústavou zaručených práv (podobnost s dnešní Amerikou náhodná?) a Hitler potřeboval ke schválení dvoutřetinovou podporu parlamentu. Chybělo mu 31 hlasů. Získal je od poslanců Strany středu, když se nejdříve lživě zaručil obnovením některých svobod, již dříve odebraných Zvláštním nařízením.

Při hlasování nacistické jednotky obklopily budovu Opery, kde zasedal parlament a skandovaly: "Plnou moc, nebo... Chceme ten zákon, ne oheň a vraždy!" Rovněž uvnitř v sále vytvořily uličku, kterou museli procházet poslanci. Hitlerova garda hleděla vyzývavě do očí každému, kdo by se mohl protivit vůdcově vůli.

Od doby, kdy byl do Bílého domu uměle dosazen přitroublý a alkoholem poznamenaný Bush junior zcela ovládaný někým v pozadí, volí americká administrativa stále zřetelněji metody a argumenty vůdců Třetí říše. Předtím to byl protiústavní USA Patriot Act, který osekal práva Američanů až na kost a k jehož protlačení použili Bushovi pohůnci metod, za které by se nestyděl žádný diktátor světa. Včetně zadržování důležitých informací (kongresmani nedostali text zákona před hlasováním), psychického nátlaků (zasedání drženo přes noc, nesmyslné zdůrazňování potřeby rychlého rozhodnutí, na diskuzi nebyl čas) a výhružek (nejsi patriot, když nebudeš hlasovat pro). Chyběly už jen řinčící zbraně Bushových milicí, protože tenkrát při hlasování o Patriot Act ještě nebyly ustaveny. Ale i ty milice už Bush junior od té doby stačil sestavit.

A stejně, jako před sedmdesáti lety byla většina německého národa zfanatizována jednoduše myslícím vládcem pevné ruky, který sliboval zavedení pořádku, blahobyt a slávu německého národa, tak i současný americký vůdce se těší neutuchající popularitě - tedy za předpokladu, že výzkumy veřejného mínění nelžou, což v dnešní Americe vůbec není tak jisté.