Politici versus právníci

Praha, 30. listopadu 2009 - Lisabonská smlouva začne platit 1. prosince 2009. Bez výjimky. Mám na mysli tu výjimku z Listiny práv EU, kterou na návrh prezidenta Václava Klause vyjednala vláda Jana Fischera. Politická deklarace, přijatá hlavami 27 členských zemí EU v Bruselu je ale jen prvním krokem k tomu, aby nedošlo po přijetí Lisabonské smlouvy ke znejistění vlastnických práv a majetkových vztahů občanů ČR. Prezident Klaus spolu s vládou Jana Fischera tak sice politicky napravili fatální selhání Topolánkovy vlády, která postupovala v rozporu s vlastním usnesením i zájmy občanů naší země, ale to nestačí. Vyhráno ještě není a dlouho nebude.

Záměrně zdůrazňuji politický rozměr výjimky. Ten totiž vůbec ještě neznamená rozměr právní, který v případném soudním sporu hraje prim. Vzpomeňme na říjnové předčasné volby! Politici je chtěli, byla na nich politická shoda. Řeč práva ale byla jiná, Ústavní soud volby zrušil. Shoda politiků před řečí paragrafů neznamenala nic. A s výjimkou z Lisabonské smlouvy je to stejné. Je politicky přijatá, ale právně neplatí. A platit bude nejdříve za dva roky, až ji schválí všechny parlamenty členských zemí v EU například jakou součást přístupové smlouvy s Chorvatskem. To, co získala ČR v Bruselu, je pouze politická deklarace, že se na naši zemi nevztahuje sporná Listina práv EU. Politická deklarace neznamená právní garanci. A soudy v demokracii rozhodují podle paragrafů, ne podle deklarací.

V této souvislosti je nutné poukázat na fakt, že představitelé Landsmanšaftu i států, které v minulých dnech hodně protestovali proti naší výjimce, jsou spokojeni. Důvod jejich úsměvu je jasný - z hlediska práva je totiž toto opatření zcela nulové. Od 1. prosince 2009 vzniká právní stav, kdy může dojít k zásadnímu narušení majetkových vztahů.

V tomto právním vakuu budou moci u Evropského soudního dvora v Lucemburku vznášet prostřednictvím soudů ve všech státech EU své nároky potomci prokazatelných nacistů a kolaborantů, kterým byl majetek zabaven na základě poválečného zákonodárství (tzv. Dekretů prezidenta Edvarda Beneše). Jde s tisíce hektarů zemědělské a lesní půdy včetně přírodních rezervací, národní kulturní památky, zámky s mobiliáři i domy v centru Prahy a dalších měst. Chci vidět senát Evropského soudního dvora, složený např. ze soudců z Lotyšska, Kypru a Malty, jak bez hluboké znalosti souvislostí a historie rozhodne. A chci vidět, jak se před zahraničními soudy pak hájí čeští majitelé nemovitostí a svědci událostí nacistické zvůle, kterým je vyhrožováno už teď.

Pokud k výše popsanému scénáři skutečně dojde, což si nepřeji, ale obávám se toho, neměli bychom zapomenout, že je to dílo tria Topolánek, Schwarzenberg a Vondra. Tří „českých“ politiků z ODS, Zelených a TOP 09, kteří slibovali hájit zájmy naší země. A hájili je tak, že postupovali v rozporu s usnesením vlády ČR, tedy proti vlastní vládě, která měla důvěru Parlamentu ČR, proti občanům ČR i proti historické pravdě.