Také sledujete mistrovství světa ve fotbale?

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/prispevky/2002/06/339-take-sledujete-mistrovstvi-sveta-ve-fotbale.htm

Tonek Plachý

Já se těším na každý kousek utkání, které budu moci shlédnout, a musím říci, že mě fotbal baví čím dál tím víc. Není to žádný div, protože totéž bych mohl říci o životě obecně a navíc, jsem fotbalista. V zápasech rozdílné úrovně se setkávají mužstva odlišných pojetí hry a ne vždy vítězí hra ve smyslu fair-play. Nehodlám rozebírat fenomén hry v celé šíři, kdo chce, ať si přečte Huizingovo Homo Ludens, nebo Černého Fotbal je hra, spíše si chci všimnout etické souvislosti.

Abych nechodil kolem horké kaše, jde mi o rozhodčí a pravidla. Myslím, že světový šampionát opět dokazuje, jak je úloha těchto rozhodovacích činitelů důležitá. Rozhodčí nestačí sledovat hru a posuzovat ani okamžiky, které rozhodují zápasy, natož maličkosti, ze kterých se skládá obraz hry. To jim nelze vyčítat, jsou to jen lidé a navíc mnoho svých praktických herních zkušeností nemají. Ne že by dlouholetý hráč musel být nutně i dobrým rozhodčím, ale předpoklad dobrého rozhodování je velká a hluboká vlastní [World Cup 2002]zkušenost. Když rozhodčí ukončí ve dvaceti svou kariéru hráče na úrovni divize, nemá předpoklad k tomu, aby mohl pískat první ligu. Je to podobné jako by prováděl náročné medicínské operace zručný řezbář. Talent je jedna věc a zkušenost druhá. Pochybuji, že by někdo z nás chtěl, aby ho operoval řezbář, nebo třeba i medik, byť by nám tvrdil, že je šikovný. Zkušenost a vzdělání je zkrátka poukaz, který je v některých činnostech nezbytný.

Na tomto mistrovství je opět krásně vidět, jak haprují výklady pravidel v mezinárodním pojetí. To se dá pochopit, ale ona ta pravidla vykládají všelijak i rozhodčí na národních úrovních. Zkrátka chybí pořádné zábradlí, o které by se mohli nejen rozhodčí, ale i hráči, trenéři a diváci opírat. Každý den je teď na východě Asie vidět, že rozhodčí přesně nevědí , co je hra tělem a co bránění ve hře, či prachsprosté násilí. Rozhodčí nevědí, jak posoudit vzájemné držení, neumějí rozhodnout, co je hraní míče ve skluzu a co zastrašování soupeře v souboji o míč, nepoznají simulaci od opravdového faulu.

Ano, mají to těžké, nemají valnou vlastní herní zkušenost, musí se rozhodovat během vteřiny, musí udržet emoční vypjetí hráčů a sami zůstat nad sympatiemi, vztekem a mstou. K tomuto všemu jim ovšem mnoho nepomáhá. Výklady pravidel jsou vágní, systém výběru a vzdělávání rozhodčích nedostatečný a technika je tu vlastně pouze pro diváky. FIFA zřejmě v tomto směru drží tradici za každou cenu i proti samotné hře, jakoby si neuvědomovala, že když se hra vyvíjí, musí se vyvíjet i to, co ji usměrňuje.

Nevím, proč již dávno fotbalový rozhodčí nevyužívají alespoň na vyšších úrovních techniku, jako je tomu při hokeji. Že by se hra zdržela? K smíchu! Vzpomeňme si na strkanice při každém sporné penaltě, vyloučení nebo gólu. Hlavně že se na záznam mohou podívat diváci na obřích obrazovkách.

Takovýchto momentů je samozřejmě více, ale nechci toto hudrování na poměry příliš protahovat . Fotbal je vysoce produktivní ekonomická aktivita a má obrovský výchovný dopad a jako takovou je třeba ji opečovávat a pomáhat ji zprůhledňovat a čistit jako studánku radosti, kterou pro mnohé bezesporu je. Jestli s mými předchozími názory nesouhlasíte, udělejte si prosím někdy jen tak sami pro sebe statistiku dobrých, špatných a sporných rozhodnutí rozhodčího. Pro tento případ připomínám, že sudí rozhoduje, i když zrovna nezapíská.

Sportu zdar,
Tonek

Článek byl publikován 18.6.2002


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.