Lžeme sobě i Evropské komisi

Veřejný dluh České republiky je ve skutečnosti dvakrát vyšší, než stát vykazuje. Ten oficiální, ve výši 1 260 miliard korun (dluh státu a samospráv), představuje 35 % HDP.

Do veřejného dluhu musíme připočíst ještě cca 290 miliard pochybných státních záruk (ČEB, EGAB), 100 miliard korun na staré ekologické zátěže, 120 miliard zbylých po ČKA. Dalších 41 miliard tvoří dluh u EIB před rokem 2001, několik desítek miliard zaplatíme za arbitráže a další desítky miliard jsou skryté veřejné dluhy obcí a krajů. Například i zadlužení Dopravního podniku města Prahy ve výši 4 miliard korun je veřejným dluhem České republiky.

Stát tyto dluhy záměrně do veřejného dluhu nepočítá. K oficiálnímu dluhu letos přibude 200 miliard nad schválený deficit státního rozpočtu a příští rok se přidá nejméně 160 miliard deficitu nového. Sečteno to dělá nejméně dalších 1000 miliard korun, což představuje celkem 63 % HDP. Česká republika tak už dnes nesplňuje ani čtvrté kritérium pro přijetí Eura a své veřejné dluhy maskuje podobně jako Řecko.

Lhaní a finanční ekvilibristika jsou české průvodní znaky přístupu k veřejným financím. Státní dluhopisy například Senát dlouhodobě schvaluje pouze tak, že se jimi nezabývá, s odůvodněním, že dluhy dělají poslanci.

Evropská komise řadí Českou republiku mezi nejrizikovější země EU, a to jí ještě mnoho podstatného tajíme. Až se na tyto skutečnosti přijde, může nám být snížen rating a splácení dluhů bude mnohem horší. Už teď jenom úroky ze všech veřejných dluhů představují 100 miliard korun ročně, přebytkový rozpočet je naprostou utopií a k tomu nám ještě v současné době klesá HDP. Jako vrchol nezodpovědnosti považuji za této situace hlasy sirén z ČSSD slibující třináctý důchod a neutuchající blahobyt za pomocí dalších úvěrů.

Prvním předpokladem k nápravě tohoto stavu je přiznání katastrofální bilance veřejných rozpočtů. Od politiků, kteří obrovské zadlužení způsobili, nemůžeme čekat řešení.

Článek vyšel 29. října na blogu Josefa Novotného na iDnes.cz.