Kolaps dolaru? Čeká jej „arabský naftový šok“?

Ze spolehlivých zdrojů přichází zpráva, že arabské státy produkující ropu a někteří největší spotřebitelé ropy včetně Číny a Japonska tajně plánují dlouhodobou secesi od platby v dolarech. Je-li to pravda, bude to znamenat konec dolaru jako světové rezervní měny a konec USA jako globální ekonomické velmoci.

Od doby, kdy Washington v září 1971 roztrhal smlouvu Bretton Woods a přešel na papírový rezervní dolarový systém namísto dolaru podloženého zlatem, byly Spojené státy jako vojensky největší síla schopny diktovat světu své finanční podmínky. Státy jako Japonsko a později Čína závisely na americkém exportním trhu a poslušně investovaly své dolarové přebytky do amerických vládních dluhopisů, v podstatě financovaly války, se kterými nesouhlasily, jako ty v Iráku nebo Afghánistánu. Neviděly jinou možnost. Arabské státy produkující ropu byly pod pohrůžkou vojenských intervencí nuceny prodávat naftu pouze za dolary – byla to přímá podpora dolaru v časech, kdy byla americká ekonomika ve smrtelném propadu. To může velmi rychle skončit.

Podle zprávy uniklé do médií proběhla v uplynulých měsících série tajných schůzek mezi hlavními arabskými producenty ropy včetně Saúdské Arábie a údajně také Ruska s hlavními spotřebiteli ropy včetně dvou ze tří největších zákazníků – Číny a Japonska.

Účelem jednání bylo v tichosti vytvořit základnu pro ukončení 65 let trvajícího „železného pravidla“, že ropa se platí pouze v dolarech. Jak jsem dokumentoval ve své knize Mit der Ölwaffe zur Weltmacht (Kopp Verlag) když se v roce 1973 zvýšila cena ropy o 400%, z čehož americká média vědomě obvinila „lakotné šejky“, přijel tajně do Rijádu americký ministr financí a bez ubrousku sdělil Saúdským Arabům: „Pokud chcete americkou vojenskou pomoc proti případnému izraelskému útoku, musí OPEC v tichosti souhlasit, že bude prodávat naftu pouze za dolary.“ Tento petrodolarový systém umožnil Americe udržovat ohromující obchodní schůdek a současně podržet dolar jako světovou rezervní měnu – srdce její schopnosti dominovat a ovládat světové finanční trhy až do srpna 2007, kdy propukla krize vyvolaná sekuritizací druhořadých hypoték.

Účastníky těchto jednání údajně sjednocuje společná vize měnového koše, který by reflektoval vztahy producent – zákazník a byl by částečně tvořen i zlatem jako pevným základem. Na počátku by nešlo o novou měnu, jak někteří předpovídali, ale spíše o dohodu, která by eliminovala rizika spojena s prodejem nafty za kolísavým a zjevně znehodnocujícím se dolarem.

Nedávno oznámil Írán, že v budoucnu bude prodávat naftu za eura a ne za dolary. Podle zpráv by měnový koš zahrnoval japonský jen, euro, čínský juan a zlato. Brazílie by se údajně připojila jako producent nafty a současně jako spotřebitel.

Poprvé o těchto tajných jednáních psal britský reportér pro Střední východ Robert Fisk v Independent. Fisk tvrdí, že má existenci těchto plánů potvrzeno jak od Arabů tak od Hongkongu. Já sám mám potvrzeno od velmi vysoce postaveného a dobře informovaného arabského politika, že hovory skutečně probíhají. Země produkující ropu mají už roky dost pohrůžky přijímat platby za ropu v dolarech nebo být vystaven americkým odvetným opatřením. Neustále ztrácejí jak se americký dolar propadá vůči ostatním měnám a zlatu. Po 11. září a Bushem vyhlášenou válkou proti terorismu většina hlavních arabských států vnímala tuto novou americkou politiku jako agresivně nepřátelskou. Neoprávněná americká invaze do Iráku v roce 2003 a následná okupace to ostatně potvrdily stejně jako současné hrozby Íránu.

Původně vlády států účastnících se těchto jednání vehementně popíraly, že by k takovým jednáním docházelo. To ale absolutně neznamená, že by k nim nedocházelo. Dobře vědí, že Spojené státy mohou jako tygr zahnaný do kouta být velmi nebezpečné. Ať už se Robert Fisk ve své zprávě mýlí nebo ne, prozrazení těchto plánů světovým médiím naznačuje nezvratný pokles důvěry v dolar jako rezervní světové měny.

Jedná věc je stále nejistá. A sice jaká bude odpověď dvou hlavních států Unie, Německa a Francie. Pokud tyto státy přistoupí na nové uspořádání plateb, otevřou se velkým novým obchodním možnostem se zeměmi Eurasie. Pokud zůstanou věrny britské libře a americkému dolaru, potopí se spolu s dolarem jako Titanic.

S propadem amerického dolaru klesá i politická moc Spojených států jako jediné ekonomické a finanční supermocnosti. Před námi jsou peřeje a není divu, že zlato v těchto nejistých časech získává na ceně.

Článek Collapse of the Greenback? Will the Dollar get an “Arab Oil Shock”? vyšel na serveru globalresearch.ca 8. října. Překlad editor.

Doplnění editora

Myslím, že ne. Myslím, že se nic takového nestane. Zprávy podobného typu se objevují už od začátku krize, faktem je, že arabské státy nejsou jednotné, nedokáží se domluvit na společné strategii, bojí se. Ve skutečnosti nás Arabové spíše zničí svou potencí a šířením islámu v Evropě než odstupem od dolaru. Ostatně neohlásil Ahmadinežád už před dvěma roky zahájení íránské ropné burzy, kde by se obchodovalo výhradně v eurech? Kde je? Co se s ní stalo? Proč se o ní nemluví? Co se Číny a Japonska týče, kdyby na tyto dohody přistoupily, znamenalo by to okamžitý propad dolaru. A co budou tyto země dělat se svými obrovskými zásobami této měny? A hlavně komu by prodávaly své výrobky, když by najednou Američané úplně vypadli ze hry jako spotřebitelé? Vždyť by to pro ně znamenalo národní katastrofu.

Řekl bych, že i když se o tom možná mluví, a není důvodu nevěřit, že ne (Fisk by nepublikoval něco, co nemá ověřeno), skutečná realizace je hodně daleko. Je to spíše zbožné přání.

Zajímavá je rovněž poznámka autora o tom, že Američané nabídli arabským zemím v roce 1973 ochranu před Izraelem výměnou za přijetí dolaru jako jediného platidla. Pokud je to pravda (a není důvod tomu nevěřit), je to další vroubek Izraeli. Podobá se to přivedení vzteklého psa do sousedovy zahrady a pak nabídce, že souseda před psem ochráním, pokud mi bude pravidelně poskytovat úsluhy. Vzniká opět otázka, kolik zla bychom byli ve světě dnes uchránění a kde bychom mohli být, kdyby Izrael nevznikl. A jak všechno mohlo být úplně jinak.