II. Pravdivé lži o americké pomoci Izraeli

Dokončení překladu článku Richarda Curtisse z Washington Report True Lies About U.S. Aid to Israel. První část článku je zde.

Chtěl bych se krátce zmínit o dosavadních reakcích na první část překladu. Jak jsem čekal, dostalo se mi od jisté části čtenářů studené sprchy. Je jasné, že uveřejňování článků s podobným tématem si tato skupina nepřeje. Metody, kterými se mě snaží odradit, jsou osvědčené a mnohokrát vyzkoušené i v případě mnohem větších ryb: v první fázi obvinění z rasismu, označení za židobijce, sprosté nadávky, popř. i vyhrůžky. V druhé fázi většinou následují soudní žaloby. Tam to zatím nedošlo. V ojedinělých případech došlo v minulosti i na fyzickou likvidaci (naaranžovanou jako nehodu). Jen díky těmto mafiánským praktikám se o tomto tématu opravdu nikde nemluví. A vy, kteří mi tolik nadáváte, sami dobře víte, proč nechcete, aby se o tom psalo. Zlomyslně mne v tomto okamžiku napadá přísloví, že potrefená husa se vždy ozve.

Přesto se nenašel nikdo, kdo by se pokusil uvedené informace vyvrátit. A to je dobré znamení.

Chtěl bych všem svým odpůrcům vzkázat, že pokud vím, existuje pořád ještě jak v této zemi, tak i v USA určitá svoboda slova (byť značně pošramocená) garantovaná ústavou. Jsem ochotný opravit v textu cokoliv, pokud mi to vyvrátíte. Ale to je vše, co pro to mohu udělat.

Šokující porovnání

Tato porovnání se mohou zdát šokující, ale pravda je ještě horší. Reportér Frank Collins doslova "vykutal" z rozpočtu pro Pentagon v roce 1993 další částky pro Izrael, skryté pod nic neříkajícími hlavičkami a popisy a platbami dalších federálních agentur. Pomáhala mu k tomu zpráva vypracovaná Clyde Markem z Kongresového výzkumného centra a další zdroje.

Zjistil, že v roce 1993 obdržel Izrael navíc dalších 1,271 miliardy skrytých pod zcela jinými názvy. V roce 1996 to bylo 355,3 milionu a v roce 1997 to bylo 525,8 milionu dolarů. V průměru to vychází na zvýšení o 12,2 procenta proti tomu, co uvádějí oficiální zdroje. Pravděpodobně ještě ani to není všechno. Lze očekávat, že i v dalších letech obdržel Izrael tyto skryté platby v podobných výších.

K 31. říjnu 1997 dostal Izrael 3,05 miliardy formou zahraniční pomoci placené ve fiskálním roce 1997 a dalších 3,08 miliardy pro fiskální rok 1998. Celkově od roku 1949 tedy obdržel od Spojených států 74 157 600 000 dolarů. Za předpokladu, že současně obdržel 12,2 procenta formou skrytých plateb, vychází nám celková částka na 83 204 827 200 dolarů.

Ale to ještě pořád není všechno. Izrael jako jediný stát z těch, kterým Amerika pomáhá, dostává své roční příspěvky hned v prvním měsíci fiskálního roku. Ostatní země dostávají americkou pomoc formou čtvrtletních splátek až v průběhu roku. Je to další zvláštní privilegium, které Kongres odhlasoval pouze pro Izrael. To Izraeli umožňuje, aby obdržené peníze, které ihned nepotřebuje, zpětně investoval do nákupu amerických státních půjček. Dochází k situaci až úsměvné, kdyby nebyla pro americké daňové poplatníky tak tragická. Amerika si musí půjčit (vydáním dluhopisů), aby mohla včas a předem dát Izraeli peníze. Za půjčku pochopitelně platí úrok. Izrael přijaté peníze investuje do nákupu těchto dluhopisů a dostává tak navíc to, co američtí daňoví poplatníci platí na úrocích za peníze poskytnuté jemu samému! (To už snad ani není lichva, ale přímo loupež - pozn. vydavatele.) Nejde o malé částky. Úrok představuje dalších 1,650 miliardy navíc do kapsy Izraele. Celkem tedy Izrael dostal od Ameriky 84 854 827 200 dolarů. Tuto hodnotu byste si měli zapamatovat. Představuje 14 346 dolarů na každého muže, ženu a nemluvně v Izraeli.

Je důležité připomenout, že tato částka nezahrnuje americké vládní půjčky Izraeli. Z těchto půjček Izrael zatím (do roku 1997) vyčerpal 9,8 miliardy dolarů. Díky tomu je úrok, který platí izraelská vláda na komerčních půjčkách, minimalizován. Peníze naopak představují další vydání pro americké daňové poplatníky, zvláště stalo-li by se, že se izraelská vláda se svými platbami opozdí.

A dále. Přátele Izraele nikdy neopomenou zdůraznit, že se Izrael nikdy neopozdil se svými splátkami americké vládě. Stejně pravdivé by bylo říct, že Izrael nikdy nebyl nucen splácet americké vládě. Pravá podstata tohoto problému je komplikovaná a sestavena tak zůstala skryta pro ty, kteří na ni hledají odpověď.

Většina amerických půjček Izraeli je prominuta a mnoho půjček bylo už rovnou připraveno s vědomím, že budou Izraeli prominuty dříve, než dojde první splátka. Předstíráním, že jde o půjčky tam, kde ve skutečnosti jde o dary, umožnili kooperující členové Kongresu Izraeli vyhnout se podmínkám, které většinou dary provázejí. U dalších půjček se očekávalo, že Izrael bude platit úrok a že jednou začne splácet i půjčku samotnou. Ale v roce 1984 byla Kongresem odsouhlasena tzv. Cranstonova doložka (Cranston Amendment). Tato doložka říká, že částka americké pomoci, kterou Izrael od USA obdrží, musí být vždy větší, než částka, kterou má Izrael splácet v roční splátce ("the policy and intention" of the U.S. to give Israel economic aid "not less than" the amount Israel owes the U.S. in annual debt interest and principal payments). Doložka byla připojena ke každé zahraniční půjčce pro Izrael od roku 1984. Jinak řečeno, ať už to Amerika vede v papírech jako dar nebo jako půjčku Izraeli, peníze se už nikdy do americké federální pokladny nevrátí.

Izrael má ještě další privilegia. Zatímco u většiny ostatních zemí, které dostávají americkou vojenskou pomoc, se očekává, že darované peníze utratí za nákup americké vojenské techniky, munice a trénink, Izrael může část peněz utratit nákupem zbraní vyrobených ve vlastních továrnách. A když už Izrael nakoupí od Američanů, požaduje za to, aby Američané recipročně nakoupili od izraelských výrobců. Ačkoliv izraelští politikové rádi zdůrazňují, že jejich vlastní firmy a výrobci nejsou téměř závislí na americké pomoci, pravdou je, že jsou tito výrobci a vývozci těžce podporováni a udržováni při životě jedině americkou pomocí.

Ačkoliv je to nad rámec této studie, je vhodné se zmínit o tom, že Izrael dostává zahraniční pomoc ještě i od dalších zemí. Druhým největším podporovatelem Izraele po Spojených státech je Německo.

Největší položkou německé pomoci jsou restituce vyplacené obětem nacistických zvěrstev. Ale mimo to existuje také extenzivní německá vojenská pomoc poskytována Izraeli od doby války v Perském zálivu až do dnešních dnů a různé dary určené na vzdělání a výzkum pro izraelské instituce. Celková částka německé pomoci izraelské vládě, izraelským občanům a soukromým firmám je představována částkou 31 miliardy dolarů, nebo také 5 345 dolarů na každého občana. Spolu s americkou pomocí to tedy představuje téměř 20 tisíc na hlavu. A vzhledem k tomu, že na muslimy a křesťany žijící v izraelském státě nevydává izraelská vláda téměř nic, je skutečná částka na každého izraelského židovského občana ještě podstatně vyšší.

Skutečná cena, kterou platí američtí daňoví poplatníci

Jakkoliv štědrá se zdá být americká pomoc Izraeli, to, co Izrael skutečně dostane, je podstatně méně než to, kolik to ve skutečnosti stojí americké daňové poplatníky. Principální rozdíl je v tom, že dokud má Amerika státní dluh (deficit), každý dolar pomoci, který dává Izraeli si musí půjčit.

Frank Collins v článku publikovaném v prosinci 1991 a lednu 1992 ve Washington Report odhadl částku zaplacenou americkou vládou na úrocích na základě pravděpodobného úroku pro každý rok počínaje rokem 1949. Opravil jsem tento odhad předpokládanou úrokovou mírou (velmi konzervativních) pěti procent pro každý rok a pro základ jsem použil nikoliv jen oficiální přiznané půjčky Izraeli, ale také dary a granty.

Vezmeme-li jako základ 84,8 miliardy dolarů, které Izrael od USA postupně obdržel od roku 1949 formou různých darů, grantů a půjček, dojdeme k částce 49 936 880 000 dolarů zaplacených jen na úrocích.

Izrael stojí americké daňové poplatníky ještě další peníze. Například podstatnou část, ne-li celou, z částky 45,6 miliardy zahraniční pomoci Egyptu od roku 1979, kdy Egypt uzavřel s Izraelem mír. (Porovnejte si to se skutečností, že za předchozích 29 let obdržel Egypt pouze 4,2 miliardy americké pomoci.) Průměrná americká pomoc Egyptu je asi dvě třetiny toho, co oficiálně dostává Izrael, tedy asi 2,2 miliardy ročně.

Také je zde nesmírná politická a vojenská cena, kterou musí Američané zaplatit za svou konsistentní podporu půl století trvajícím nepokojům s Palestinci a všemi arabskými sousedy. Je tady dalších deset miliard v amerických ručeních na půjčky (původní výraz loan guarantees - doufám, že jsem to přeložil správně) a 20 miliard, o které stát přišel formou daňových úlev, které poskytuje svým občanům za jejich osobní dary Izraeli od doby jeho vzniku.

Dokonce i když vyloučíme tyto naposledy uváděné částky, americká pomoc v částce 84,8 miliardy, kterou Izrael obdržel v období 1949 až 1998 plus úrok, který museli Američané za to zaplatit, představuje úhrnou částku 134,8 miliardy - a to nezapočítáváme inflaci. Anebo to řekněme jinak: za těch 14 630 dolarů, který obdržel každý Izraelec do října 1997, zaplatili američtí daňoví poplatníci 23 240 dolarů.

Bylo by zajímavé vědět, kolik amerických poplatníků věří, že dostali z federální pokladny tolik, jako ti, kteří se rozhodli být Izraelity. Ale to je otázka, která americké veřejnosti nikdy položena nebude. Tak dlouho, dokud americká média, Kongres a prezident budou udržovat vzájemný pakt mlčení, velmi málo Američanů se dozví skutečnou cenu americko-izraelského přátelství.

Konec článku

Coby, kdyby...

(Dovětek vydavatele)

Představme si, jak by na tom asi byla Česká republika, kdyby odněkud obdržela podobné částky. Pro jednoduchost berme v úvahu jen těch pět miliard dolarů ročně, které dostává národ s populací 5,8 milionu obyvatel. Česko má 9,8 milionu, mělo by tedy dostávat proporcionálně 8,6 miliard dolarů, (268 miliard korun). Rozpočet České republiky je 626 miliard, 268 miliard by představovalo 43 procenta navíc, se kterými by stát mohl disponovat. Mohl by z toho např. postavit nové nemocnice, zlepšit školství, zvednout důchody a modernizovat armádu. To vše, aniž by se zadlužil. Cizinci by nás jistě obdivovali, jak dobře si vedeme.

Píšu o tom proto, že se často cituje izraelský hospodářský růst a prosperita jako důkaz mimořádných schopností tohoto národa. Ano, jsou to mimořádné schopnosti, ale ne hospodářské. Jsou to mimořádné schopnosti žít na úkor cizího státu.

Zpráva z dnešních novin (7.6.)

Senát odhlasoval nový antiteroristický zákon. V rámci tohoto zákona bylo vyčleněno 100 milionů pro boj s AIDS, 50 milionů humanitární pomoci pro Palestince a 200 milionů pro Izrael.

Další zdroje:

• A Comprehensive Guide to U.S. Aid to Israel
• A Conservative Total for U.S. Aid to Israel: $91 Billion-and Counting
• Aid to Israel: money down the drain
• Talking Points: Foreign Aid