Nové imunologické adjuvanty v protichřipkových vakcínách - přínosy a rizika

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2009/09/3313-nove-imunologicke-adjuvanty-v-protichripkovych-vakcinach-prinosy-a-rizika.htm

V rámci pandemických plánů WHO se počítá s aktivní imunizací světové veřejnosti proti prasečí chřipce (kmen H1N1), přičemž vzhledem k časové náročnosti přípravy dostatečného množství dávek vakcín doporučuje WHO nově použít adjuvanty na bázi skvalenu.1 Jedná se o emulzi minerálního oleje ve vodě (skvalenového nebo jiného) , který zvyšuje reakci imunitního systému na vakcínu (co do výše i šířky imunitní odpovědi) a dovoluje použít řádově menší množství antigenu k vyvolání imunitní odpovědi.2, 3, 4, 5 Vyhlášení šestého pandemického stupně přitom umožňuje zkrácení schvalovací procedury dosud neregistrovaných vakcín.

Nejstarším olejovým adjuvantem je Freundovo adjuvans, které bylo objeveno v roce 1930 a vykazuje výraznou imunogenitu5, ovšem z důvodu toxicity se používá pouze v experimentech na zvířatech, nekompletní Freundovo adjuvans je rovněž patentován pro použití ve veterinární medicíně. V humánní medicíně byl zatím omezeně používán (viz dále) AS03 (resp. MF-59) - jedná se o směs skvalenu a tokoferolu ve vodě s podporou detergentu Tween 80 ve formě submikronové nanoemulze (velikost částic je podobná velikosti pórů membrán). Mechanismus účinku není zcela objasněn.5,6

Nyní je plánováno použití MF-59 v protipandemických vakcínách (výrobci Baxter a Novartis) navzdory tomu, že vakcíny obsahující skvalenové adjuvanty jsou podezřelé z vyvolání Syndromu války v Zálivu (Gulf War Syndrome)7, onemocnění, kterým trpí velká část veteránů z války v Perském zálivu v roce 1991, kteří byli imunizováni nelicencovanou vakcínou proti antraxu a pertusi obsahující skvalenové adjuvanty.8 GWS trpí rovněž očkovaní vojáci, kteří nebyli nasazeni v Perském zálivu. Přes 20 000 vojáků muselo být hospitalizováno po vakcinaci mezi roky 1998-2000.9 Možným spojením mezi GWS a vakcinací se zabývá pouze několik málo vědeckých článků.10,11,12,13,14,15,16,17

Rovněž mechanismus případných toxických účinků není objasněn. Předpokládá se například posun imunitní odpovědi k Th-2 profilu jako následek vytvoření dlouhodobě perzistentní zánětlivé léze v mízních uzlinách v blízkosti podání vakcíny, vedoucí ke stálé stimulaci imunitního systému. Dá se předpokládat, že GWS je autoimunním onemocněním. Je prokázáno, že pouhé i.p. resp. i.v. podání určitých minerálních olejů laboratorním zvířatům vede k rozvoji onemocnění na autoimunním podkladě (je popsána tzv. adjuvant disease, onemocnění z adjuvantů).20,21,22,23

Existují studie, které mají dokládat vysokou účinnost a bezpečnost těchto adjuvantů vakcín24,25, tyto studie ovšem mají řadu nedostatků (příliš krátká doba sledování pacientů, problematické dokazování vztahu příčina-důsledek u nežádoucích účinků atd.). Skutečnost, že látky podávané jako adjuvanty jsou podány v příliš malém množství, než aby měli přímé toxické účinky, může být nepodstatná, připustíme-li, že se zde uplatňují mechanismy imunologické. Již samotná schopnost adjuvantu být nosným médiem pro aktivní komponentu vakcíny, a schopnost submikronové emulze přecházet přes řadu tělních bariér (hematoencefalická bariéra, cerebrospinální bariéra, bariéra krev-varle, placenta).

Poznámka. Autor článku není lékařem, k sepsání článku jej vedla snaha otevřít diskusi o bezpečnosti protipandemických vakcín, která by byla alespoň částečně založena na odborných základech.

Odkazy

Článek byl publikován 24.9.2009


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.