Vražedné nano částice v netestované vakcíně proti viru H1N1
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2009/09/3304-vrazedne-nano-castice-v-netestovane-vakcine-proti-viru-h1n1.htm
William Engdahl
Bylo zjištěno, že vakcíny schválené zodpovědnými státními úřady pro očkování proti údajné H1N1 influence A (prasečí chřipce), obsahují nanočástice. Výrobci vakcín po několik let dělali pokusy s nanočásticemi jako způsobem k "urychlení účinku" očkovací látky. Teď vyšlo najevo, že vakcíny schválené k použití v Německu a dalších evropských zemích obsahují nanočástice ve formě, která jak je uvedeno, napadá zdravé buňky a může způsobit smrt.
Roku 2007 výzkumníci z Ecole Polytechnique Federale de Lausanne (EPFL) v článku v žurnálu „Nature Biotechnology“ oznámili, že vyvinuli "... nanočástice, které mohou doručit vakcínu efektivněji, při menších vedlejších účincích a za zlomek ceny oproti současným očkovacím technologiím“. Článek pokračoval popisem účinků jejich zásadního objevu: „Při pouhých 25 nanometrech, jsou tyto částice tak drobounké, že po injekčním zavedení okamžitě protečou extracelulární maticí pleti a vyrazí přímo k lymfatickým uzlinám. Tam během okamžiku dosáhnou tisíckrát vyšší koncentrace DCS než v pokožce. Imunitní odpověď pak může být neobyčejně silná a účinná."
Vakcíny obsahující nanočástice skrývají jeden malý problém – mohou být vražedné a způsobit přinejmenším těžké a nenapravitelné poškození zdraví.
Nanočástice, propagované masmédii jako nová podivuhodná revoluce ve vědě, jsou částečky, které jsou nesmírně menší než smrtící azbestová vlákna, která předtím, než bylo použití osinku zakázáno ze zákona, působila těžká poškození plic a měla na kontě spoustu úmrtí. Částice o nanovelikosti (nm = 0,000000001 metru) doslova splynou s membránami buněk lidského těla. Podle nedávných studií v Číně a Japonsku – jakmile jsou jednou zavedeny do těla, nepřetržitě hubí buňky. Jakmile jednou proniknou do buněčné struktury těla, užnemohou být nijak odstraněny. Moderní medicína tento fenomén eufemisticky pojmenovala jako „trvalou infekční reakci“ ( – jinak řečeno trvalý a ničím nezastavitelný zánět, popsaný „vědci“ zEPFL jako proces provázený „…tisíckrát vyšší koncentrací DCS…“ p.p.)
Po skandálu s azbestem je považováno za nesporné, že částice o velikosti milióntiny metru, kvůli své enormní přitažlivé síle, prostupují všemi typy buněk, přičemž zahubí všechny, s nimiž se spojí. Nanočástice přirom jsou ještě mnohem menší než azbestová vlákna.
Vzhledem k skutečnosti, že WHO, European Medicines Evaluation Agency, německý Institut Roberta Kocha a další zdravotnické orgány dnes chtějí umožnit aby obyvatelstvu byla vstřikována naprosto neověřená nová vakcína s nanočásticemi, vypovídá spíš o vlivu mocné farmaceutické lobby v evropské politice než o zdravém rozumu či nějaké morální integritě státních zaměstnanců zodpovědných za zdraví veřejnosti.
Studie provedená v Pekingu potvrdila smrtící účinky u lidí
Nové vydání respektovaného žurnálu „European Respiratory“, které vyšlo 19. srpna 2009 a je od 21 srpna dosažitelné i online, obsahuje vědeckou oponenturou prošlý článek pod titulem: „Exposure to nanoparticles is related to pleural effusion, pulmonary fibrosis and granuloma“. („Vystavení nanočásticím je spojováno s pleurální efusí, plicní fibrosou a granulomy“. Česky řečeno, vyvolávají nahromadění tekutiny v hrudní dutině, fibrózu a tvorbu cyst.)
Článek popisuje výzkum provedený v roce 2008 v elitním Beijing Chaoyang Hospital u sedmi mladých žen. Všech sedm, ve věku 18 až 47 let, bylo na svém pracovišti po 5 – 13 měsíců vystaveno nanočásticím. Všechny byly přijaty do nemocnice s krátkým dechem a hrudními efúzemi, čili nadměrným množstvím tekutin okolo plic, které jim bránily v dýchání. Žádná z nich nikdy nekouřila a nebyla v žádné skupině vystavené zvláštním riziku. Lékaři pozorně zkoumali každou možnost a potvrdili, že plicní potíže měly původ v běžném vdechování nanočástic v továrně. Jednalo se o nanočástice polyakrylátu.
Testy potvrdily, že nanočástice u pacientek spustily „rapidní rozklad“. I přes heroické úsilí doktorů, dvě z těchtosedmi žen na plicní komplikace nakonec zemřely.
Vědci ve své zprávě, dospěli k závěru,který je tak alarmující, že je nezbytná úplná citace:
„Byla provedena klinická pozorování a vyšetření pacientek, imunologické testy, bakteriologická a virologická vyšetření, prověřeny nádorové markéry, bronchoskopie, vnitřní torakoskopie a televizí podporované hrudní sondy, včetně průzkumu jejich pracoviště. Na pracovišti byl potvrzen výskyt nanočástic polyakrylátu. Patologická vyšetření plicní tkáně pacientek vykazovala nespecifické plicní záněty, plicní fibrózu a granulomy s cizími tělesy na pohrudnici. Za použití transmisní elektronové mikroskopie, byly pozorovány nanočástice zaseknuté v cytoplazmě a karyoplazmě plicní výstelky i mesotheliálních buňkách, ale nacházely se také až v hrudní tekutině. Tyto případy vyvolávají oprávněné obavy, že dlouhodobé vystavení některým nanočásticím bez příslušných ochranných opatření může mít za následek kritické poškození lidských plic.“
Výsledky pokusů na zvířatech a experimenty in vitro zatím ukazovaly, že nanočástice mohou mít u zvířat za následk zničení plic a jiné toxické dopady, ale před pekingskou studií nebyly zveřejněny žádné zprávy o klinické toxicitě vlivem působení nanočásticna lidi.
Studie z Beijing Chaoyang Hospital přesvědčivě potvrdila, že nanočástice u lidí vyvolávají poškození plic a další zhoubné následky.
V době, kdy dvě schválené vakcíny plánované pro hromadné očkování v Německu a jinde obsahují nanočástice, nelze považovatneochotu významných funkcionářů zodpovědných za veřejné zdraví a epidemiologii přikázat okamžité nouzové zmrazení distribuce libovolné vakcíny obsahující nanočástice za nic menšího než trestuhodnou nedbalost.
Doufejme, že odpovědné úřady zareagují včas, aby odvrátily možnou zdravotní katastrofu, která by byla mnohem horší, než ten nejhorší dodnes proklamovaný průběh prasečí chřipky.
Článek Nano Particles used in Untested H1N1 Swine Flu Vaccines vyšel na surfingtheapocalypse.net a také na serveru The Flu Case.
Článek byl publikován 17.9.2009
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.