Podle kanadského Tribunálu pro lidská práva jsou zákony o šíření nenávistí protiústavní

Kanadský tribunál pro lidská práva rozhodl, že sekce 13, kontroverzní zákon potírající tzv. šíření nenávistí, je protiústavní a odporuje Listině práv a svobod, zejména právu na svobodu projevu, a to z toho důvodu, že tyto projevy trestá.

Zdá se, že dnes vydané rozhodnutí ohlášené předsedou Tribunálu Athanasiosem Hadjisem zbaví kanadskou Komisi pro lidská práva jejího mandátu pronásledovat na internetu šíření nenávisti. Komise vždy ostře odmítala stížnosti, že provádí cenzuru.

Rozhodnutí rovněž znamená první vážné selhání sekce 13(1) kanadského zákona o lidských právech. Zákon byl přijat v roce 1960 s cílem zamezit rasistickým telefonním horkým linkám. V roce 2001 byl rozšířen o celý internet a posledních deset let byl využíván pouze jediným stěžovatelem, ottawským aktivistou a právníkem Richardem Warmanem.

Dnešní šokující rozhodnutí je vítězstvím Marca Lemireho nad panem Warmanem. Marc Lemire provozuje webové stránky freedomsite.org a je známou postavou kanadské krajně pravicové scény. Za pomoci týmu advokátů, který bránil i popírače holocaustu Ernesta Zundela, zpochybnil pan Lemire sekci 13 u Ústavního soudu.

Warman obvinil Lemireho, že příspěvky čtenářů v diskuzích na jeho stránkách naplňují podstatu šíření nenávistí, jak je definováno v sekci 13, a mohly vystavit jisté definované skupiny nenávisti či pohrdání.

Pan Lemire reagoval napadením samotné sekce 13 zákona. Platnost této sekce byla naposledy potvrzena Nejvyšším soudem v roce 1990 těsným poměrem hlasů. To bylo ještě před internetem.

Tehdejší rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci neonacisty Johna Rosse Taylora potvrdilo platnost sekce 13. Nejvyšší soud rozhodl, že existence zákona je ospravedlnitelná hlavně kvůli svému údajnému ozdravnému, netrestajícímu účelu. Ale pan Hadjis dnes konstatoval, že případy prosazování sekce 13(1) „už dnes nemohou být vnímány jako exkluzivně ozdravné, preventivní a smířlivé ve své podstatě“. Namísto toho „začal být zákon svou podstatou trestající.“

Uvedl jako příklad požadavek pana Warmana, aby pan Lemire zaplatil pokutu 7500 dolarů. Pan Warman vyhrál už více než tucet sporů týkající se sekce 13(1), mnoho z nich mělo za následek podobné pokuty a soudně omezené internetové aktivity.

Kritika zákona, který se maskuje jako léčivý a ozdravný, ve skutečnosti začal trestat, rezonuje s názorem profesora práva a právního experta Richarda Moona, přizvaného minulý rok Komisí pro lidská práva, který z pozice soudního znalce měl vypracovat analýzu, zda má komise mandát pronásledovat šíření nenávisti. Podle jeho názoru tzv. šíření nenávisti nelze jednoznačně specifikovat, a proto by nemělo být vůbec stíháno.

Rozhodnutí pana Hadjise odmítnout sekci 13 jako protiústavní z důvodu její trestné povahy paralyzovala centrální oblast kanadských lidských práv a přihrála politicky horkou bramboru zákonodárcům a kanadské Komisi pro lidská práva. Mohou se proti rozhodnutí odvolat k federálnímu soudci.

Na straně pana Warmana stojí Komise pro lidská práva a různé zájmové skupiny, všechny podporují sekci 13(1).

Pan Hadjis odmítl všechny stížnosti pana Warmana kromě jediné, článku s titulkem „Tajemství AIDS“. Konstatoval, že uveřejnění tohoto článku porušuje sekci 13(1). Ale současně konstatoval, že samotný zákon umožňující tresty jako zákaz publikační činnosti nebo pokutu až 10 tisíc dolarů porušuje právo pana Lemireho na svobodu projevu podle Listiny práv a svobod. Z toho důvodu odmítl vydat jakýkoliv příkaz proti panu Lemireovi.

„Vzhledem k tomu, že Tribunál není legálně oprávněn deklarovat neplatnost sekce 13(1), jednoduše odmítám použit tento zákon proti panu Lemireovi a nevydám žádný příkaz vůči němu,“ napsal pan Hadjis.

Článek Hate speech law unconstitutional: rights tribunal vyšel 2. září na serveru National Post. Překlad editor.

Doplnění editora

Včera jsme tady měli zprávu, že Kanada udělila azyl bělochovi z JAR na základě rasové diskriminace. Dotyčný byl opakovaně napaden v Jihoafrické republice černochy kvůli své barvě kůže.

Dnes tady máme klíčové rozhodnutí týkající se kontroverzní kanadské Komise pro lidská práva. Tato komise byla mnohokrát kritizována za svou podivnou činnost. Jde o kvasi-soudní dvůr, ve kterém nezasedají skuteční soudci s právním vzděláním, a která nemusí dodržovat pravidla povinná pro běžný soud, ale její rozhodnutí mají pravomoc normálního soudu. Komise se stala nástrojem jistých zájmových skupin a slouží jako kladivo na všechny kritiky jistého státu. Ke zrušení samotné sekce 13(1) je ještě daleko, ale v každém případě se zdá, že vůči tomuto protilidskému zákonu vzniká jistá opozice.

V krátkém čase jednoho týdne jsme tedy zaznamenali dvě události, které budí opatrný optimismus, co se Kanady týče. Ovšem jedna vlaštovka jaro nedělá a nedělají je ani dvě. Nechme se překvapit.