James Petras – Moc Izraele ve Spojených státech

Tato kniha je o moci židovské lobby ovlivnit politiku USA vůči Střednímu východu. Kromě bezvýhradné americké podpory Izraele se kniha týká i zahájení agresivní války proti Iráku, podněcování k vojenskému napadení Íránu a zajištění americké podpory izraelské kolonizace Palestiny a masivního vykořenění Palestinců.

Moc židovské lobby při formování politiky USA si dlouho uvědomovali izraelští vůdci a zcela jistě jim umožnila ignorovat občasné žádosti prezidenta, aby zastavili a ustoupili od masakrů, vražd, demolicí domů, kolektivních trestů a dalších genocidních praktik páchaných na Palestincích. Jak se jednou chvástal bývalý prezident Ariel Šaron ohledně svého vlivu nad prezidentem Bushem: „Máme USA pod kontrolou.“ Navzdory svému povědomí o masivním, trvalém a nebývalém americkém financování Izraele to mnoho jinak progresivních pozorovatelů popíralo a vymyslelo pochybné argumenty pro ospravedlnění propojení mezi Izraelským státem/židovskou lobby a americkou politikou vůči Střednímu východu. Tato kniha poskytuje analýzu kapitolu po kapitole a dokumentaci moci uplatňované Izraelem prostřednictvím lobby na americkou politiku vůči Střednímu východu

První část „Moc sionistů v Americe“ se zaměřuje na roli pro-izraelských úředníků ve vládě a lobby ve vedení USA k válce v Iráku (kapitoly 1 a 2). Upozorňuje i na konflikt elit v rámci vlády mezi „izraelskými prvními pentagonisty“ a tradičními státními aparátníky (kapitola 3). Moc sionistů se však nedotýká jen lobby, ale odráží se i ve zprávách investigativních žurnalistů, kteří se systematicky vyhýbají evidentní roli „izraelských prvních pentagonistů“ (kapitola 4). Zatímco investigativní reportér Hersh nedokázal odhalit spojení mezi Izraelem, sionismem a válkou, FBI objevila trojstranný špionážní případ týkající se vedoucích agentů AIPAC napojených na strategicky postavené úředníky a šéfa špionáže Mosadu na izraelské ambasádě (kapitola 5).

Ve druhé části je probírána role mučení, vražd a genocidy jako nedílné součásti budování americko-izraelského impéria (kapitola 6). Zaměřujeme se zejména na hrubou izraelskou invazi do Gazy, jakožto čistý příklad etnické čistky prostřednictvím hrůzostrašného bombardování a destrukce civilní infrastruktury (kapitola 7). Židovská státní etnocida s beztrestností v Gaze byla zkouškou na nečisto pro genocidní útok na Libanon v plném rozsahu demonstrující vztah mezi beztrestností a genocidním recidivismem. V Gaze i v Libanonu židovské lobby hrály hlavní roli v bezpodmínečném zajištění podpory Washingtonu pro izraelský holokaust v Libanonu (kapitola 8). Role Izraele a jeho zástupců v USA v přípravě USA na válku proti Iránu a její potenciálně katastrofické důsledky je nastíněna v kapitole 9. Moc Izraele je stejně ideologická jako militantní. V kapitole 10 s názvem „Karikatury ve středovýchodní politice“ diskutujeme o využití ideologického boje Izraele jako prostředku pro vytvoření příznivé polarizace mezi křesťany a muslimy.

Ve třetí části rozšiřujeme naši analýzu do oblasti psychologického boje a morálního základu odporu. V kapitole 11 analyzujeme roli Izraele a lobbistických „odborníků na teror“, kteří plánují násilí popravčích na obětech: oběťmi jsou samozřejmě Palestinci a muslimové, Arabové a členové odboje. Prostřednictvím „expertíz“ a využití prestižních institucionálních spojení odborníci na teror poskytují dehumanizované popisy proti-izraelských a proti-imperialistických protivníků, které slouží k ospravedlnění týrání a hrubému zacházení, despotickému masovému zatýkání a kolektivnímu trestání celého národa a komunit. Jako opak neústupných soudů odborníků na teror prezentujeme (v kapitole 12) alternativní pohled na „sebevražedné atentátníky“, který se zaměřuje na negativní vliv extrémního materiálního, duchovního a existenčního poškození způsobeného koloniálními imperialistickými silami, které jsou rozbuškou pro sebevražedné útoky kvůli ohromné vojenské nerovnováze.

Ve čtvrté části se zabýváme trvající politickou debatou o důležitosti lobby při formování imperiální politiky USA ohledně dalších zájmových skupin (kapitola 13). Krok po kroku představujeme zejména vyvrácení pokusu Noama Chomského o minimalizaci role lobby a potom pokračujeme kritickým zkoumáním údajné role ekonomických zájmů olejářů a finančních skupin v podpoře války v Iráku a hrozící iránské konfrontace. V kapitole 14 probíráme možnosti konfrontace sionismu a navrácení svobodné diskuse ohledně politiky Středního východu v Americe.

Ukázky u knihy

Až budou psát budoucí historikové o impériu USA, budou zdůrazňovat proces budování impéria, jeho způsoby vládnutí, hlavní ideology a o tom, jak byl v určitém okamžiku malý, závislý stát – Izrael – schopen formovat válečnou politiku USA, aby vyhovovala jeho potřebám.

…..

Po letech přezkoumávání OSN a vyčerpávajícím 15měsíčním zkoumání skupinou Iraq Survey Group (skupina pověřená prověřením údajů používaných před zahájením zásahu) tisíců studií a výslechů téměř deseti tisíc amerických vojenských, zpravodajských a vědeckých vyšetřovatelů vyšlo definitivně najevo – a nakonec to přiznal i president George W. Bush, že Irák nevlastnil žádné zbraně hromadného ničení (dokonce ani zbraně použitelné pro národní obranu). Vyvstala tak klíčová otázka: kdo v Bushově vládě poskytl vykonstruované důkazy a z jakého důvodu?

První reakce Bushových obhájců připisovala výmysly „byrokratickým chybám“ a „nedostatečné komunikaci“; nebo jak později cynicky poznamenal náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz potřebě „zajistit konsensus válečné politiky“. Ředitel CIA Tenant se stal přiznaným obětním beránkem těchto „omylů“. Jak však vyšetřování pokračovala, svědectví z mnoha vysoce postavených vládních zdrojů ukázala, že existovaly dvě linie tvůrců politiky a poradců: 1) formální struktura tvořená profesionálními vojáky a civilisty v Pentagon u a na ministerstvu zahraničí a 2) paralelní struktura v rámci Pentagonu tvořená politickými pověřenci. Z dostupných svědectví vyplývá, že to byli „neoficiální“ političtí poradci organizovaní Wolfowitzem, Feithem a Rumsfeldem na Office of Special Plans (OSP, Úřad pro mimořádné plánování), kdo byli zdrojem vykonstruovaných důkazů, které byly použity k „ospravedlnění“ invaze a okupace Iráku.

…..

C. Wright Mills kdysi napsal, že americká „mocná elita“ má moc, přestože ji popírá. Sionistická elita se řídí tímto vzorcem, avšak obhajuje sama sebe obviňováním svých odpůrců z toho, že jsou „antisemité“, a používáním odvetných opatření, která by potěšila bývalého senátora Josepha McCarthyho. Organizace Zionist power configuration (ZPC) nemůže být chápána pouze jako „židovská lobby“, nebo dokonce AIPAC, jakkoliv je působivý, se 150 funkcionáři na plný úvazek. Organizace ZPC by se dala nejlépe popsat jako komplexní síť vzájemně propojených formálních a neformálních seskupení operujících na mezinárodní, národní, regionální a lokální úrovni a přímo a systematicky podřízených Státu Izrael, jeho držitelům moci a lidem, kteří činí klíčová rozhodnutí.

Vliv je vykonáván prostřednictvím přímého vlivu sionistických představitelů ve vládě (nejpravděpodobněji v Bushově Pentagonu), v exekutivě i v Kongresu a nepřímo prostřednictvím využití financování kampaní 1) za účelem ovlivnění výběru kandidátů v rámci dvou hlavních politických stran a 2) za účelem porážky kritiků Izraele a odměnění zvolených funkcionářů, kteří se budou řídit příkazy Izraele.

…….

Jaké byly překážky pro Velký Izrael?

1) Dvě intifády, povstání Palestinců, kteří odmítli být vytlačeni ze své země a kteří dokázali způsobit ztráty samozvanému Bohem vyvolenému národu (Izrael je podle zákona výhradně židovským státem obydleným imigranty zejména z Evropy a jejich dětmi a ovládaný diskriminujícím náboženským dogmatem).

2) Hizballáh, organizace založená kvůli a pro účely maření izraelských vpádů do Libanonu, způsobil strategickou vojensko-politickou porážku Izraele, když ho a jeho klientské libanonské maronitské křesťanské námezdní spojence přinutil vyklidit území jižního Libanonu.

3) Irák, Irán a Sýrie, tři země, které byly nejvíce důsledné ve své opozici vůči izraelské anexi a regionální dominanci, rozvinuly ekonomické a politické vazby s mnoha zeměmi a zejména pokud jde o olejářské kontrakty, podpisy obchodních a těžebních smluv s Japonskem, Čínou, Ruskem a také korporacemi v západní Evropě. Izraelské naděje na sdílení prosperující ekonomické sféry dominance s Washingtonem založené na servilních klientských arabských režimech jsou čím dál více nepravděpodobné.

4) Irácký režim se pomalu zotavuje, navzdory dlouhému americko-evropskému bojkotu a neustálé americko-anglické vojenské agresi. Postupem času si Izraelci a jejich sionističtí agenti v Bushově administrativě uvědomili, že jsou v dohledu dohody o ukončení bojkotu a normalizace vztahů s Irákem po potvrzení neexistence zbraní hromadného ničení inspekčními týmy Spojených národů, což by mohlo vést k vytváření podniků se společnou majetkovou účastí Iráku a olejářských společností Francie a Ruska a k možné přeměně iráckého obchodu s ropou na EURa a následnému snížení vlivu státu chránicího Izrael v tomto regionu.

5) V Izraeli došlo k prohlubující se vnitřní krizi kvůli ekonomickým nákladům a osobní nejistotě doprovázející politiku koloniálního osidlování a hrubého utiskování na okupovaných územích. Vystěhovávání v Izraeli převýšilo přistěhovalectví, sociální systém se rozpadal a stovky aktivních záložníků odmítly vojenskou službu v této špinavé koloniální válce. Plán na „demokratizaci“ Středního východu nabízený americkými sionisty ve vládě v podstatě zamýšlel společnou kontrolu USA a Izraele nad celým Středním východem pomocí série válek.5 Série amerických válek proti nezávislým arabským režimům, počínaje Irákem, byla očividně v zájmu Izraelského státu a tak byla i chápána Šaronovým režimem, jeho tajnou policií (Mosad), izraelskou armádou a pravicovými sionisty na vlivných pozicích ve Washingtonu.

Jak byl Stát Izrael schopen ovlivnit impérium USA, aby usilovalo o série válek, které by mohly ohrozit jeho vlastní imperiální ekonomické a bezpečnostní zájmy a tedy i Izraele? Nejotevřenější odpověď lze nalézt v roli, kterou hrají klíčoví pro-sionističtí úředníci v (a v blízkosti) nejdůležitějších pozicích pro tvorbu politiky v Bushově administrativě. Tito američtí úředníci mají dlouholeté ideologické a politické vazby na Izraelský stát, včetně pozic politických poradců. Během celého svého politického života se zavázali prosazování zájmů Izraelského státu v USA.

….

Během samolibé snahy o totální kontrolu vládní politiky motivované jejich fanatickou loajalitou vůči Izraeli židovští spiklenci prosazovali manipulaci a opomíjeli klíčové instituce v imperiálním státě USA. Židovský spiklenec Douglas Feith a jeho Úřad pro mimořádné plánování vytvářeli propagandu a směřovali ji přímo do prezidentské kanceláře, aby obešli zprávy od CIA, která nepropagovala izraelskou agendu války s Irákem, čímž vlastně odsunuli důležité přezkoumání informací Ústřední zpravodajskou službou CIA. Wolfowitz a Rumsfeld absolutně přehlíželi hlavní generály a povyšovali nevýrazné „loajalisty“ a nezasvěcence do vysokých pozic a odkládali jakékoliv rady, které odporovaly nebo narušovaly jejich plány na válku v Iráku. Colin Powell, ministr zahraničí, považoval řeč, kterou mu připravil Irving Libby, za „kecy“, protože obsahovala očividné lži. Jeho hlavní poradce, Colonel Wilkerson, psal opovržlivě o tajném spolku židovských spiklenců, kteří opomíjí ministerstvo zahraničí včetně jeho šéfa – Powella. Přesto Powell v OSN dál předkládal další velké lží světu.

…..

USA opakovaně porušují všechny mezinárodní úmluvy a zákony související s mučením vězňů, masovým zabíjením civilistů, destrukcí infrastruktury a historických míst, drancováním přírodních zdrojů a zakládáním klientských koloniálních států imperiální centristické ekonomiky, aby si udržely moc navzdory masovému proti-imperialistického odporu.

………….

Dalším odhalením vyplývajícím ze zveřejnění mučení bylo, že americké impérium pracovalo s velmi dobře organizovanou sítí vrahů po celém světě, kteří vraždili, unášeli a mučili „podezřelé“ a stoupence hnutí odporu. Tato „skupina vrahů“ operuje ve jménu Special Agency Program (SAP) a skládá se z vysoce cvičených speciálních sil (armáda), SEALs (námořnictvo) a DELTA Force (protiteroristická elitní jednotka). SAP porušuje svrchovanost každé země na světě a zapojuje se do zločinného chování vedoucího k závažným zločinům včetně častých svévolných protizákonných vražd podezřelých „teroristů“ nebo stoupenců. Jejich modelem je politika „selektivních vražd“ podezřelých podle Mosadu. Jak se impérium rozšiřuje a po celém světě roste proti-imperialistický odpor, SAP jedná jako mezinárodní komando smrti americké imperiální teroristické sítě. Izraelské důmyslné vraždy se objevují po celém světě a jsou otevřeně podporovány židovským státem: v tomto pohledu se liší od amerického skrytého programu vražd (program Phoenix) ve Vietnamu a Pentagonem podporovaných polovojenských komand smrti v Latinské Americe.

Formát: větší A5, měkká vazba, 160 stran, český jazyk, doporučená cena 259 Kč.
K získání v běžné sítí knihkupců nebo na www.sowulo-press.cz

Článek je placená reklama