Písně kosmické ve vesmíru

Ráno jsem si neprozřetelně pustil Studio 6 České televize. Nejprve jsem absolvoval kurs angličtiny, kdy se rozebíraly věty pana prezidenta Obamy. Vida. Potom prakticky veškerý čas zabrala informace o tom jak americký astronaut přivezl z vesmíru naši vlajku a Nerudovy Písně kosmické. Nic proti panu Nerudovi a jeho neotřelým povídkám, jen by mě zajímalo, co by asi na tuto aktivitu NASA říkal.

Do toho přichází plošné očkování proti další neexistující chorobě, tentokrát prasečí chřipce, a vše naznačuje, že se jedná skutečně o generálku pro cosi velmi nepřirozeného a nezdravého. Shodou okolností jsem večer po delší době sledoval i filmové kanály a tolik úchyláren během večera, jako sledování amerických filmů (od bezduchých agitek po komplikované a velmi perverzní horory, detektivky), tedy tolik úchylnosti pohromadě bylo moc i na mě. Televizi jsem opět vypnul a vrátím se k jejímu zapínání jen na nejnutnější dobu. To abych věděl jak se mám chovat, až budu hledat frontu na "zázračnou" vakcínu proti prasečí chřipce, která jakoby zázrakem byla patentována půl roku před objevením se této choroby.

Stále jsem se držel dobrého zvyku prolétnout nezávislý internet, Osud se vydal cestou komerční, což je jistě právo vydavatele, ale je to i velká škoda, věřil bych v nějaký kompromis, který je třeba i zde na Zvědavci. Jistě je velmi časově náročné, nemálo riskantní a statečné vydávat skutečné informace, ale stejně tak je můj názor, není vhodné vytvářet profesionální kluby výhradních uživatelů.

Po projití tedy dostupných alternativních informací jsem se přesvědčil, že se současnou hydrou už nelze hnout, netušil jsem jak rychle lze zdegenerovat tak hloubavý národ, jakým jsme my Češi byli. V praxi dnes platí, že neobvykle mnoho občanů už přijme v podstatě jakoukoliv informaci, která se opakovaně objeví v TV či nadnárodním tisku. Usoudil jsem, že je čas na odpočinek, jsa docela mladý, ale vyčerpaný právě tím, že jsem se opakovaně též pokoušel přispět svou troškou ke svobodě informací v marné naději, že je po pravdě také poptávka. Je minimální. Blíží se nevídané věci, protože civilizační divadlo se chýlí ke katarzi. Stamilióny lidí nacpaných v obrovských městech bez údržby infrastruktur, bezpočet nesmyslných úřednických a soukromých byrokratických míst, které nahrazují velmi pěkně "příspěvky v nezaměstnanosti" těm, kteří se rozhodli nejen nepracovat, ale naopak ztěžovat život druhým. Prapodivné, často nesouvislé a protismyslné rychlostrašení televizními, dobře živenými a placenými redaktory, to už není nic pro mě.

Můj názor tedy je NEÚČASTNIT SE, to je to jediné, co zbývá člověku v takto vyšinuté době, kdy si sami platíme experimenty, které s námi úchylná politická moc provádí. Snad poslední zajímavost: V novinách se objeví fotky našich "vrcholových" politiků s lobbisty a majiteli soukromých či polostátních obřích firem na společných dovolených. Svou idyličností téměř připomínají líbánky. To je jistě důvod, aby všichni tito vyznavači dovolených opustili svá místa ve vedení státu, ale světě nediv se, řeší se, kdo si to dovolil naši oligarchii vůbec nafotit? To je doba, která odebírá lidem skutečně duši, integritu, protože lidské stvoření skutečně začíná a končí morálkou, empatií a slušností, tím se lišíme od (některých) zvířat. Dnes je doba, že i Kocourkov je proti našemu systému prvotřídní politický systém a to je alespoň pro mne čas k útěku. Čas k procházkám v přírodě, kde mohu přemýšlet nad tím, co bude s vodou, jejíž kvalita dramaticky ubývá, proč musí Slováci prodávat nádherná stáda krav a kam to vše směřuje.

Odpověď je jednoduchá. Vzhledem k tomu, že všeobecné krize - od duchovních, přes finanční, morální, až po tu uměle vyvolanou hospodářskou -, tedy že všechna tato zvěrstva řeší ti stejní, kteří je často staletí, po generace připravovali, nemáme jen omezenou možnost obrany.

Tento vlak nejde zastavit, lze si však zachránit duši a to i eventuálně po tom, co nám zběsilé farmaceutické koncerny napíchají do těla buď placebo nebo možná už nějaké komponenty biokontroly. O tělo tak jako tak přijdeme, škoda, lze s ním zažít i spousty přirozených a krásných radostí, to by ovšem nesměly vládnout světu vyšinuté bankéřské a průmyslové "elity". Tento vlak míří do velké katastrofy a první vagóny už v ní bezesporu jsou. To, co přichází, nemine nikoho, a i ty z nás, kteří hloubáme a studujeme, bezesporu svou krutostí a necitelností překvapí. Snad do té doby stačím co nejvíce procházek ve zbytcích nádherné přírody, kterou se kdosi rozhodl zničit, stejně jako tuto civilizaci.