Příběh o Myší zemi

Ten příběh se týká státu, který se jmenoval Myší země. Myší země bylo území, kde bydlely myšky. Rodily se tam, hrály si tam a umíraly tam. Podobně jako vy a já.

Dokonce tam měli i vlastní parlament. A každé čtyři roky pořádali volby. Chodili k volebním urnám a házeli tam hlasy. Některé myšky pomáhaly i volby organizovat. A pak často mohly další čtyři pracovat pro stát. Úplně jako vy a já. A pokaždé v den voleb malé myšky volily svou vládu. Vládu z velkých, černých, tlustých koček.

No, pokud se vám zdá divné, že myšky měly volit vládu z koček, jenom se podívejte na historii naší země posledních několik desítek let a možná uznáte, že nebyly hloupější než my.

Pozor, nemám nic proti kočkám. Jsou to dobré společnice. Vládnou důstojně a ctihodně. Prosadily dobré zákony. Tedy dobré zákony pro kočky. Bohužel zákony, které vyhovovaly kočkám, nebyly příliš dobré pro myšky. Jeden ze zákonů například předepisoval, že myší díry musí být dostatečně velké, aby tam kočka mohla vsunout tlapku. Jiný zákon zase omezoval rychlost, kterými se myšky pohybují, tak, aby kočka dostala svou snídání bez velké námahy.

Všechny tyhle zákony byly dobré. Pro kočky. Ale pro myšky – ach ouvej -, pro myšky byly tvrdé. A jejich život byl těžší a těžší. A když už to myšky nemohly vydržet, rozhodly se, že něco s tím musí udělat. Takže k příštím volbám šly masívně všechny. A černé kočky u voleb propadly. Namísto nich zvolily myšky kočky bílé.

A bílé kočky rozběhly velikou a krásnou kampaň. Řekly: „To, co Myší země potřebuje, je nová vize.“ Pokračovaly: „Problém, který v Myší zemi máme, je problém s tvarem myších děr. Jsou kulaté. Když nám dáte hlas, uděláme zákony, které vytvoří hranaté myší díry.“ A také tak učinily. A ty hranaté myší díry byly dvojnásobně velké proti těm kulatým, takže teď do nich mohly kočky vsunout tlapky obě. A život byl v Myší zemi pro myšky ještě těžší. A když už to myšky nemohly vydržet, nechaly bílé kočky ve volbách propadnout a daly své hlasy černým kočkám. Pak znovu bílým a znovu černým. Dokonce zkusily půl na půl bílé i černé kočky a nazvaly to koalice. Nebo zkusily kočky strakaté. To byly zvláštní kočky. Zvuky vydávaly jako myšky, ale jedly jako kočky.

Víte, přátelé, problém nebyl s barvou těch koček. Problém byl v tom, že to byly kočky. A protože to byly kočky, bylo pro ně přirozené, že bránily kočičí zájmy a ne zájmy myšek.

Nedávno jeden malý, nenápadný myšák přišel s nápadem (všímejte si malých a nenápadných, co mají myšlenku). Ten myšák se obrátil k ostatním myškám a myšákům s touto otázkou: „Řekněte mi, kamarádi, proč my, myšky, vlastně pořád volíme vládu z koček? Proč si nezvolíme vládu myšek?“ „Och,“ volaly ostatní myšky, „je to extrémista! Do vězení s ním!“

A tak myšáka zavřeli.

Ale chci vám připomenout jednu věc. Můžete zavřít do vězení myšáka nebo člověka, ale nemůžete zavřít myšlenku.

Tommy Douglas (1904 -1986) byl jedním z nejznámějších kanadských Demokratů. Zasloužil se o povinnou, bezplatnou zdravotní péči.

Článek The Story of A Place Called Mouseland vyšel 24. července na serveru informationclearinghouse.info. Překlad editor. Text jsem malinko upravil, aby odpovídal době a místě. V originálu myšky nazvaly myšáka bolševikem.