Partnerský život, manželská morálka

Největší vliv na partnerský život nemá ani tak přání našich svobodných srdcí, ale je to více než bychom si sami přáli vštěpená výchova, morálka a platné zákony dané země kde se nacházíme. Jsou určité rozdíly mezi jednotlivými státy světa, ale může překvapit, co mají všechny naopak společného a na to se pokusím v následujícím zaměřit.

Nedávno se na novinkách.cz psalo, že vědci předem ví, že s krizí narůstá rozvodovost, ale že neví proč. Evidentně něco zásadního funguje špatně a do hloubky se o tom běžně nemluví. To by bylo smutné, kdyby vědci jen odhadovali, ale při tom nic nevěděli, to by si své dosud rostoucí platy ani nezasloužili. Možná souvislost krize s rozvodovostí je v propojení kapitalismu s ekonomikou rodiny, o kterém nehovoří (a nikdy nehovořil) žádný náš odborník. Nejzajímavější je u nás snad jen Plzákova celkem nová kniha „Taktika a strategie v lásce, r.v. 07.“ Na západě mají k tématu nesrovnatelně lepší výběr knih a i takové vědce, kteří v knihách napsali přesně, proč naroste v krizi rozvodovost.

To že je rodina ekonomicky srostlá s kapitalismem, pro většinu z nás znamená stát zcela slepý proti jeho působení uvnitř společnosti. Slepě přijímáme jako naprosto samozřejmé, že muž je majitelem rodiny, přestože rodinu vytváří jen žena se svými dětmi. Má být v zájmu celé společnosti, aby ženě, která přivádí děti na svět, automaticky poskytla sto (a více) procentní podporu nezávisle na muži. Místo toho mají možnost, nebo musí kalkulovat s podporou konkrétního muže. Mají o to rodiny a muži vůbec zájem? A kdy konkrétně mají a kdy ne?

Ti, kteří se tím již zabývali, budou vědět, že se zde jedná o problematiku v uspořádání rodiny v linii otce a odtud má název patriarchální rodina. Někteří tvrdí, že jen takové rodiny dokážou zajistit správný vývoj a historie potvrdila, že taková společnost je silnější. Takové rodiny mají v sobě implantovanou touhu po růstu avšak s mnohými nežádoucími efekty. Dokázaly například zničit skoro všechny rodiny uspořádané v linii matky, kde otec netvoří pevnou strukturu rodiny. Vznikají stále nevyhnutelnější otázky, čeho všeho je ještě patriarchální společnost schopná.

Odpůrci matriarchátu, jsou přesně ti, co mají přímý zájem o hospodářský růst. Jejich úspěch vychází z racionalistického myšlení v mechanistické civilizaci. Racionalisticky pojatá dokonalost vypracovává pro dosažení potřebných parametrů přesné postupy a žádná oběť není při tom dost velká. Nebere ohledy na zdraví ani na zachování přírodních zdrojů, jediným měřítkem je zmechanizování čehokoliv a vytvoření fabriky na cokoliv. Z lesů je fabrika na prkna, z ženských děloh na děti, z vědy je jen poskok, z celé přírody i lidí je jen fabrika, která se ždíme stále ve větším a účinněji. Věda slibovala, že vyřeší všechny lidské strasti, na místo toho je svým mechanistickým přístupem zvětšuje až neúnosně, jednu věc zlepší a deset jiných se tím zhorší. Pro-systémový odborníci dalším zpřísněním manželských zákonů jen více rozšíří prostituci, která dělá sexuální život z více důvodů nekvalitním. Dále například věda a zdraví. Už každý třetí z nás máme za život rakovinu.

Dalšími odpůrci matriarchátu jsou stoupenci jakékoliv mystiky, kteří chtějí růst svých obcí. Dále to jsou až hrozivě početné řady ortodoxních zastánců manželství a morálky opět napojené na nějaký druh mystiky. Mystický přístup dokáže z každého životního jevu udělat až samostatné náboženství, nejen ze smrti a života, ale i svatby, z početí, porodu, výchovy dětí, dokonce i ze splynutí vajíčka a spermie jsou schopni udělat mystérium, ke kterému se má mládež s úctou sterilně klanět. Podobné závěry se stávají pro společnost, která chce zůstat alespoň trochu normální, neakceptovatelné, ale žádný stát na světě ještě opravdově lidem vstříc nevyšel, aby se měli dobře a sám netěžil z jejich problémů, rozporuplných vědomostí (tun zbytečného učiva) včetně pověr. Pro někoho je lepší někdy provést interrupci, někdy je lepší se rozvézt, někdy je neúnosné aby každá žena měla 10 dětí, přestože že by to mohly všechny naráz považovat za své božské poslání nebo demokratické právo a že to vědí jen ony, co je správné.

Představitelé uvedených dvou okruhů zájmů zde fakticky vládnou a dotáhly svět do dnešní mysticko-mechanistické podoby. Finanční zájem se tu kloubí s výchovou, kterou jsme všichni prošli. Je to ta samá výchova, která nás řídí i v párovém soužití. V celosvětové společnosti jsou zakotveny jejich principy a oni je chtějí jen dál upevňovat a rozšiřovat a nic na tom nemění fakt, že někteří z nich kážou vodu a sami pijí víno, nebo že někteří z nich prosazují jen zdánlivě pro ně nepřijatelné věci, například homosexuální partnerství. Tito představitelé mají společné také to, že krize chtějí řešit těmi samými metodami, které ke krizi vedly tj. neustálý růst, a až brutalizaci morálky, jako od jak živa opak svobodného individuálního vývoje.

Oba pohledy prosazují své ideály, které se navzájem mohou ihned vylučovat, ale často se rádi doplňují, aby se ve výsledku nakonec spolu sečetly. V jediném mají oba pohledy pravdu a to, když se navzájem obviňují, že z lidí dělají ovce. Jedni pro slepou oddanost k morálce pro nějakého svého boha, který je nepostradatelný a druzí slepým otročením hmotě, kde boha postrádat lze a vše se dělá pro zisk. Obojí má prakticky stejný přístup k výchově dětí, chce se jim něco předat, jako hodnoty a dědictví a kladou se na ně často nelidské nároky, ale pro jejich dobro. Pokud je tvrdost výchovy divná i samotným laskavým rodičům, lze vždy pohotově odkázat na to, co říká litera zákona. Oba přístupy jsou ochotny udělat každý z toho svého vše řešící systém, bez ohledu na následky, a pokud je mají přeci jen za špatné, tak jen protože byly ještě málo důsledné. Jsou ochotni si spolu jak dva holoubci vrkat ve všech i v zásadních teoriích, ať už o neexistenci hmoty nebo o relativním pohledu na svět, tak dlouho až ho docela zničí. Může to být úchvatný pohled, jak jsou si za jedno. To, že výchova a ani vztahy nejsou relativní, ale konkrétní, jim nepřekáží.

Odhalením spojení rodiny s majetkem, a s mystickými pověrami si lze lépe představit proč manželství a trvale monogamní vztahy, často neudržuje láska, ale až neuvěřitelně tvrdá vojenská disciplína, která je pak všeobecně akceptována jako důvěrně známá a vlastně hodnocena kladně. Nechci se dotknout těch, co takový celoživotní monogamní vztah mají a jsou spolu z lásky a každé pokušení je jen v ní posiluje. Možná je někde jeden takový pár. Píšu o jasném nepoměru mezi dobrovolností a vnucením jediného trvalého vztahu a o celoplošných přípravách na něj výchovou a zákony a snahu vše zdokonalovat a zpřísňovat. Píšu o evidentním tlaku na tvorbu prakticky stále přísnějších a podrobnějších zákonů a tlaku z mystiky, kdy i babička v poslední vesnici je ochotná umřít pro vštěpení cudnosti nebo věrnosti do svého vnoučátka. Je nepochopitelné, proč o něco o co není žádný zájem z čisté lásky a touhy srdce, přesto všichni usilují a vnucují svým dětem. Ve vyšších vrstvách se tato disciplína vyučuje jako etické normy a v dospělosti jsou vážnými hodnotami se značným finančním efektem. V nižších kruzích je přetahování se o disciplinovanost mezi partnery více spontánní až afektivní, ale vcelku jsou všichni někdy překvapeni, kam že se to vytratila ta jejich láska a co to z ní vzniklo.

Stále nemáte tušení, o jakou disciplínu tu pořád jde? To kolikrát neví přesně ani samotní partneři, ale mohou tušit, že to souvisí s jejich kvalitami získanými výchovou. Obecné prvky výchovy jsou následující: láska a péče se míchá různě s výchovou k cudnosti, k askezi, k závislosti na rodičích, k bezvýhradné poslušnosti, k přehnaným hygienickým návykům, k omezení spontánnosti všeho druhu... Zkrátka jde o občanskou morálku, která musí s dětmi vyrůst. Sama v partnerském vztahu pokračuje s různými problémy, ale přesto se spolehlivě přenáší do dalšího pokolení. V této morálce však nelze dosáhnout žádné dokonalosti ba naopak, když se přežene, vyvolává zdravotní potíže a nespokojenost až masové sociální revolty (nebo rezignaci a až davovou tupost). To co jsem doposud popsal je přesněji řečeno sex potlačující výchova a ta musí být od dětství, jinak by neměla dokonalý efekt automatického přenášení do další generace. Pokud by nebyla od dětství a taková morálka by byla nezbytná pro nějaký sledovaný cíl, tak by se musela najít jiná síla, která by ji byla schopná prosadit v každé generaci znovu, a to by byl veliký problém. Nejjednodušší je, aby taková výchova dětí byla od vlastní rodiny. Co se mění na tom, že to budou dva homosexuálové, když dodrží všechny i sexuální zákony a tím i cíl výchovy? Nezmění se nic. O takovou výchovu a přesně s takovými výsledky automatičnosti má kapitalismus přímý finanční zájem. Chce stále jen růst a pro jeho buněčnou stavbu se manželství ohromně hodí. Chová se vždy stejně, je úplně jedno jestli patří Rothschildům, pravici, levici, židům, posledním domorodcům, nebo někomu jinému z kosmu. V manželském páru je toho hodně co se nesmí a musí a tak se společně shodnou zase hlavně na růstu. To je také to co ve filmu „Zeitgeist“ chybělo. Kapitalismus si nikdy nenechá vzít manželství, byl by to jeho zánik.

Opakem sex-potlačující výchovy by mohla být nějaká sex vnucující výchova dětí, ale to by byl právě omyl vycházející z ovlivněného úsudku z doposavadní výchovy. Sex potlačující výchova má mnoho nežádoucích vedlejších jevů. S potěšením sice lze konstatovat, že u většiny nebyla výchovou sexualita vykořeněna, ale zároveň je bohužel i jisté, že byla u většiny poškozena. Produkuje jedince s poškozeným přístupem k sexu. Jsou to davy, které mají zvýšený zájem o kulturu a vyžití se všemi možnými sadistickými, masochistickými a jinými perverzemi včetně zájmem o produkty pornografického průmyslu. Asketická výchova v dětství má blízko k hltání časopisů a filmů nejlépe s kombinací bohatství a volného užívání sexu (třeba v rámci manželství-jako v pohádkách o princeznách) a na druhou stranu nejsou později schopni si z vlastního sexu udělat bezproblémovou součást života. Vzniká neschopnost opravdového chtěného kontaktu k okolí včetně k partnerovi. A partner to samozřejmě pozná a má s tím jen další problém a tak buď hraje nějakou hru, nebo rezignuje. Jednou z kuriozit je běžný postoj mužů, kdy touží po souložení s manželkami někoho jiného, ale tu svou si hlídají jako svůj majetek. Každý přitom až tragikomicky vysoce hodnotí své sexuální výkony, ale skutečnost tomu neodpovídá a naopak s trochu jiným přístupem by sex v realitě mohl mít mnohem kvalitnější, než jaký má. S takovými lidmi nelze obecně o sexu, jako o přirozené potřebě vážně diskutovat, vše se bagatelizuje, nebo zesměšňuje, jak při seznamování, tak i veřejně. Nanejvýš se veřejně prodiskutovává leda tak pozitivní přínos odreagování agresivity u násilného filmu nebo PC hry nebo sportu, ale kde se agresivita bere, není společnost schopna masově řešit a nemá proto ani zájem o tom do hloubky mluvit. Za to se každou generaci stále intenzivněji a plošněji propracovává směrování zájmů na rodinu s majetkem, na výbavu bytu a servis okolo, ty nejstupidnější koníčky, zážitky atd. O pozitivním vlivu askeze ve výchově pro sublimaci sexuální energie v kulturním a mystickém smyslu nemůže být žádná řeč. Neodpovídají tomu výsledky u jednotlivců ani masové a jen velice vzácně se najde výjimka u nás v poměru tak 1 000 000:1, kvůli které se určitě nevyplatí, aby panoval puritanismus pro všechny.

Něčím jiným je sexuálně pozitivní výchova vycházející z potřeb kontaktu se sexuální slastí od dětství, která může být u každého jiná a v průběhu života se může měnit, ale je dána ohledem na potřebu jedince a ne manipulací zákony, nebo morálkou okolí. Jde tedy o respektování sexuální ekonomiky člověka a ideálem při takové výchově dětí je pozitivní vztah k opačnému pohlaví. Respektuje přání dítěte, tak jak projevuje o sbližování v tomto směru samo zájem. Společnost fungující sex-ekonomicky bude mít přímý zájem na tom, aby se vytvářely vhodné podmínky pro mladé lidi, kteří se spolu chtějí stýkat a tím myslím velmi dotykově, někdo by si chtěl představit zase jen nějaké přihlouplé stolní hry, a nebude to podmiňovat až jejich vlastním ekonomickým prosazením se.

Do sexuálně pozitivní výchovy nelze započítávat prázdné a nekonečné řeči o dotycích a přitom je neumožnit. Takových rozporů se prostě tuctové články nechtějí, nebo nesmí ani dotknout, přestože jsou od stále větší armády dosud stále lépe placených odborníků. Samozřejmě, že pro pozdější období není sex-ekonomické ani zadlužení se na celý život, jen aby mladí mohli kde bydlet, a ještě k tomu s partnerem o kterém nemohou přeci předem vědět, jestli s ním chtějí vůbec do konce života být a ti se pak mohou svou pevnou vůlí, proti svému přání, vzájemně třeba udotýkat. S využitím takové nabídky vzniká klasická nedobrovolná až nechtěná vazba k nějaké nemovitosti nebo k partnerovi. My však dále budeme odmítat sex-ekonomický ohled. Budeme se jen dohadovat, jestli je chlap dobyvač, lenoch a jiné nesmysly a budeme se divit, že se nechce stát otcem po první souloži. Prostitutky se musí takovým nekonečným dohadům jen smát, protože jim obchod doposud s ekonomikou rostl a hlavně oprávněně argumentují, že jsou často pro své zákazníky mnohem levnější než „přítelkyně“ nebo manželky.

Jestli se chce lidstvo opět vyvíjet udržitelně, bude se muset vrátit k rodinnému uspořádání v linii matky. Mužům tak ubude stres a vrátí se jim úloha přítele rodiny – nic jiného jim podle mého nemělo být nikdy ani dovoleno. S takovou drobností se samo změní naprosto všechno a bude i více uspokojených žen.

www.drwilhelmreich.byznysweb.cz

Doplnění editora

Editor se přiznává, že tomu článku nerozumí. Četl to dvakrát, ale nějak mu to nedochází. Proto prosí čtenáře, aby – pokud článek pochopili – , jej nevnímali tak, že jde i o názor editora. Nejde.