Washington hraje s Čínou hlubší hru

Po tragických událostech z 5. července v čínském autonomním regionu Xinjiang Uyghur může být užitečné podívat se blíže na skutečnou roli „nezávislé“ americké vládní organizace National Endowment for Democracy (NED). Vše naznačuje tomu, že americká vláda, jednající prostřednictvím své „soukromé“ nevládní organizace NED, opět masivně zasahuje do vnitřní politiky Číny.

Důvody zasahování Washingtonu do záležitostí Xinjiang, zdá se, mají jen málo společného s obavami ohledně údajného poškozování lidských práv pekingskými úřady ve vztahu k Uyghurům. Spíše se zdá, že to má mnoho co dělat se strategickým umístěním Xinjiang na euroasijské pevnině a jeho strategickým významem pro budoucí ekonomickou a energetickou spolupráci Číny s Ruskem, Kazachstánem a dalšími středoasijskými státy Šanghajské organizace spolupráce (SCO).

Hlavní organizací mezinárodně volající po protestech před čínskými velvyslanectvími po celém světě je washingtonská, v DC sídlící, World Uyghur Congress (WUC – Světový uyghurský kongres).

WUC zvládá financovat zaměstnance a velmi okázalou internetovou stránku v angličtině a má úzké vztahy s americkým kongresem financovanou NED. Podle zveřejněných zpráv samotné NED dostává Světový uyghurský kongres od National Endowment for Democracy 215,000 dolarů ročně na „výzkum lidských práv a právní projekty“. Prezidentem WUC je exilovaná Uyghurka, která se sama popisuje jako „zbohatlá pradlena“, Rebiya Kadeer, která též vykonává funkci prezidenta ve Washingtonu sídlící Uyghur American Association, další uyghurské organizace lidských práv, která dostává významné finance od americké vlády prostřednictvím National Endowment for Democracy.

NED byl velmi úzce zapojen do finanční podpory různých organizací stojících za „krvavou revoluci“ ve Lhase v březnu 2008, stejně jako šafránovou revolucí v Barmě/Myanmar, a fakticky do všech destabilizací a změn režimu ve východní Evropě v posledních letech, počínaje Srbskem, přes Gruzii, Ukrajinu, po Kyrgyzstán až po Teherán po nedávných volbách.

Allen Weinstein, který pomáhal napsat zákony zakládající NED, byl celkem otevřený, když ve zveřejněném rozhovoru v r. 1991 řekl: „Spousta z toho, co děláme dnes, bylo před 25 lety prováděno CIA tajně.“

NED je údajně soukromá, nevládní nezisková organizace, ale dostává ročně dotace na své mezinárodní činnosti od amerického kongresu. Peníze NED plynou přes čtyři „základní nadace“. A to National Democratic Institute for International Affairs, napojený na Obamovu Demokratickou stranu; International Republican Institute svázaný s Republikánskou stranou; American Center for International Labor Solidarity napojené na americkou federaci práce AFL-CIO a na americké ministerstvo zahraničí; a Center for International Private Enterprise napojený na americkou obchodní komoru.

Nabíjející se otázkou je, co NED aktivně prováděla, co mohlo vyprovokovat nepokoje v autonomní oblasti Xinjiang Uyghur, a jaká je Obamova politika ohledně podpory nebo odsouzení takových NED financovaných zasahování do politiky suverénních států, které Washington považuje za cíl nátlaku? Odpovědi musí být nalezeny brzy, ale hlavním krokem při objasnění politiky Washingtonu za nové Obamovy vlády bude, zda bude pro to, aby se zveřejnily vazby NED, amerického ministerstva zahraničí a nevládních organizací napojených na americkou vládu a jejich zapletení, povzbuzování uyghurského separatismu nebo nepokojů. Je jistě pouhou náhodou, že uyghurské nepokoje se odehrávají jen několik dnů po historickém setkání Shanghai Cooperation Organization.

Uyghurské exilové organizace, Čína a geopolitika

18. května tohoto roku „soukromá“ nevládní organizace americké vlády NED podle oficiální internetové stránky WUC pořádala klíčovou konferenci o lidských právech s názvem „Východní Turkestán: 60 let pod komunistickou čínskou vládou“, společně se zvláštní nevládní organizací s názvem Unrepresented Nations and Peoples Organization (UNPO – Organizace nezastoupených národů a lidí).

Čestným prezidentem a zakladatelem UNPO je jistý Erkin Alptekin, Uyghur v exilu, který založil UNPO když pracoval pro organizaci oficiální propagandy US Information Agency Radio Free Europe/Radio Liberty jako ředitel jejího uyghurského oddělení a zástupce ředitele Služeb pro národnosti.

Alptekin ve stejné době, kdy byl u US Information Agency, v r. 1991, také založil Světový uyghurský kongres. V době, kdy Alptekin založil v r. 1991 Světový uyghurský kongres bylo oficiální misí USIA „pochopit, informovat a ovlivnit zahraniční publikum v rámci propagace „amerických“ národních zájmů…“ Alptekin byl prvním prezidentem WUC, a podle oficiální internetové stránky WUC je „blízkým přítelem dalajlámy“.

Podrobnější pohled prozradí, že UNPO je americkou organizací pro strategické geopolitické sny. Byla vytvořena, jak bylo zmíněno, v r. 1991, kdy kolaboval Sovětský svaz a většina kontinentální Euroasie se nacházela v politickém a ekonomickém chaosu. Od r. 2002 byl jejím generálním ředitelem arcivévoda Karl von Habsburk rakouský, který se honosí (Rakouskem nebo Maďarskem neuznávaným) titulem „říšský princ Rakouský a kralevic Maďarský“.

Mezi principy UNPO patří právo na „sebeurčení“ pro 57 různých skupin populace, které, na základě nějakého neprůhledného nezveřejněného procesu, byly připuštěny za oficiální členy UNPO se svými vlastními vlajkami, kdy jde o celkový počet lidí ve výši 150 milionů, a sídlo má v holandském Haagu.

Členové UNPO se rekrutují od Kosova, které se „připojilo“ v době, kdy bylo v r. 1991 plně součástí tehdejší Jugoslávie. Patří sem „Aboriginálové z Austrálie“ (nativní Australané), kteří byli uvedeni jako zakládající členové spolu s Kosovem. Patří sem indiáni z kmene Dene od Buffalo River ze severní Kanady.

Mezi vybrané členy UNPO patří také Tibet, který je uveden jako zakládající člen. Patří sem také další z explozivních geopolitických oblastí jako krymští Tataři, řecká menšina v Rumunsku, Čečenská republika Ičkeria (v Rusku), Demokratické hnutí Barmy a pobřežní enkláva u Angoly a Demokratické republiky Kongo, která jistě jen náhodou drží práva na jedny z největších pobřežních ropných polí pronajatá staré firmě Condi Rice Chevron Oil. Mezi další horká místa, kterým byl zaručen elitní statut členství v UNPO, patří velká část severního Iránu, která se sama označuje za jižní Ázerbájdžán, stejně jako něco, co se samo nazývá íránským Kurdistánem.

V dubnu 2008, podle internetové stránky UNPO, NED amerického kongresu sponzoroval seminář ve „školení velení“ pro Světový uyghurský kongres (WUC), spolu s Unrepresented Nations and Peoples Organization. Přes 50 Uyghurů z celého světa, spolu s prominentními akademiky, vládními představiteli a členy občanských společností se shromáždili v německém Berlíně, aby tam probrali „sebeurčení podle mezinárodního práva“. Co probírali v soukromí známo není. Rebiya Kadeer měla hlavní projevy.

Podezřelé načasování nepokojů v Xinjiang

Nedávný výskyt nepokojů v Urumqi, hlavním městě Xinjiang v severozápadní části Číny, propukl 5. července.

Podle internetové stránky Světového uyghurského kongresu byl „spouštěčem“ nepokojů údajný násilný útok v jižní čínské provincii Guangdong na továrnu na hračky 26. června, kde WUC tvrdí, že čínští pracovníci Han zaútočili a ubili k smrti dva uyghurské pracovníky za údajné znásilnění nebo sexuální zneužití dvou čínských pracovnic Han v továrně. 1. července mnichovské křídlo WUC vydalo celosvětovou výzvu k protestním demonstracím u čínských velvyslanectví a konzulátů kvůli údajnému útoku v Guangdong, i přes fakt, že připustili, že podrobnosti o incidentu jsou nepodložené a plné obvinění a podezřelých zpráv.

Podle tiskového prohlášení, které vydali, to byl útok z 26. června, který poskytl WUC základ pro vydání své celosvětové výzvy k akci.

5. července, v Xinjiang již sobota, ale v USA ještě den americké nezávislosti 4. červenec, WUC ve Washingtonu tvrdil, že ozbrojení čínští vojáci Han zajali Uyghura, kterého našli na ulici, a podle čínských zpráv šíření nepokojů a zapalování aut na ulicích Urumqi, které propuklo, stálo v následujících dnech více než 140 životů.

Oficiální čínská zpravodajská agentura Xinhua uvedla, že protestující z uyghurské muslimské etnické menšiny začali útočit na chodce etnických Han, zapalovat auta a útočit na autobusy klacky a kamením. „Vyrazili do ulic… měli nože, dřevěné pálky, cihly a kamení“, uvedla svědectví očitého svědka. Francouzská zpravodajská agentura AFP citovala Alima Seytoff, generálního tajemníka Americké asociace ve Washingtonu, že podle jeho informací začala policie „nevybíravě“ střílet do protestujícího davu.

Dvě různé verze stejné události: Čínská vláda a obrázky z nepokojů naznačují, že šlo o výtržnosti Uyghurů a útoky na čínské obyvatele Han, které vyústily v úmrtí a ničení. Oficiální francouzské zprávy svalují vinu na čínskou policii a viní ji, že „střílela nevybíravě“. Je příznačné, že se francouzské zprávy spoléhají u informací na NED financovanou Americkou asociaci Rebiya Kadeer. Čtenář by měl posoudit, zda informace AFP nemohou být motivovány americkou geopolitickou agendou, hlubší hrou Obamovy vlády ve vztahu k ekonomické budoucnosti Číny.

Je jistě jen pouhou náhodou, že nepokoje uyghurských organizací v Xinjiang vypukly pouze několik dní po setkání v Jekatěrinburgu v Rusku, kde se sešly členské země SCO, jakož i Irán coby oficiální pozorovatel, reprezentovaný prezidentem Ahmadinejadem.

Během posledních let, ve světle toho, co lze pozorovat jako sílící nepřátelskou a nevypočitatelnou americkou zahraniční politiku, hlavní země Euroasie – Čína, Rusko, Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán – sílící měrou hledaly způsoby přímé a efektivnější spolupráce v ekonomické, stejně jako bezpečnostní oblasti. Mimo to byl udělen formální pozorovatelský statut v SCO Iránu, Pákistánu, Indii a Mongolsku. Ministři obrany zemí SCO pravidelně a stále častěji probírají potřeby společné obrany, tak, jak NATO a velení amerických ozbrojených sil pokračuje v provokativní expanzi v této oblasti, kdykoliv je to možné.

Strategický význam Xinjiang pro euroasijskou energetickou infrastrukturu

Pro země SCO existuje další důvod, klíčový bezpečnostní prvek, aby byl v čínské oblasti Xinjiang mír a stabilita. Část nejdůležitějších ropovodných a plynovodných tras Číny prochází přímo přes provincii Xinjiang. Energetické vztahy mezi Kazachstánem a Čínou mají enormní strategický význam pro obě země a umožňují Číně stát se méně závislou na dodávkách ropy ze zdrojů, které mohou být odstaveny možným americkým zásahem, pokud by se vztahy natolik zhoršily.

Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev navštívil v dubnu 2009 Peking. Rozhovory se týkaly prohloubení ekonomické spolupráce, především v energetické oblasti, kdy má Kazachstán obrovské zásoby ropy a pravděpodobně také zemního plynu. Po rozhovorech v Pekingu čínská média přinesla články s takovými titulky jako „Kazachstánská ropa naplní velké čínské potrubí“.

Ropovod Atasu-Alashankou, který má být dokončen v roce 2009, umožní přepravu plynu do Číny přes Xinjiang. A stejně tak jsou čínské energetické společnosti zapojeny do stavby plynařského zpracovatelského závodu Žanažolskij, elektrolytického zařízení Pavlodar a hydroelektrárny Mojnakskaja v Kazachstánu.

Podle americké vládní Energy Information Administration je kazachstánské pole Kašagan se svými rezervami největším ropným polem mimo Střední východ a pátým největším na světě, a nachází se u severního pobřeží Kaspického moře, poblíž města Atyrau. Čína vybudovala 613 mil dlouhý ropovod z Atasu v severozápadním Kazachstánu do Alashankou na hranici čínské oblasti Xinjiang, kterým se exportuje kaspická ropa do Číny. China Oil společnosti PetroChina je exkluzivním kupujícím ropy na čínské straně. Ropovod je společným podnikem CNPC a kazachstánského Kaztransoil. V r. 2007 tímto ropovodem proudilo asi 85,000barelů za den kazašské ropy. Čínská CNPC je také zapojena do dalších významných energetických projektů s Kazachstánem. Všechny prochází čínskou oblastí Xinjiang.

V r. 2007 CNPC podepsala dohodu o investicích do výstavby plynovodu z Turkmenistánu přes Uzbekistán a Kazachstán do Číny ve výši 2 miliard dolarů. Tento plynovod by měl začínat v Gedaim na hranici v čínské oblasti Xinjiang. Turkmenistán a Čína podepsaly 30 letou dohodu o dodávkách plynu, který tento plynovod naplní. CNPC založila dvě organizace, které budou dohlížet na přívodní turkmenský projekt a stavbu druhého plynovodu, který se potáhne Čínou z oblasti Xinjiang do jihovýchodní Číny a má stát zhruba 7 miliard dolarů.

A stejně tak Rusko a Čína jednají o velkých plynovodech z východní Sibiře, přes Xinjiang do Číny. Na východní Sibiři se nachází 3,83 bilionů kubických metrů prokázaných a pravděpodobných zásob. Plynové pole Kovykta by mohlo Číně v příštích deseti letech poskytnout plyn prostřednictvím navrhovaného plynovodu.

Během stávající globální ekonomické krize získal Kazachstán od Číny velký úvěr 10 miliard dolarů, z čehož je polovina pro sektor ropy a plynu. Ropovod Atasu-Alashankou a plynovod Čína-střední Asie jsou nástroji strategického „propojení“ středoasijských zemí na ekonomiku Číny. Tato euroasijská provázanost od Ruska po Čínu, přes středoasijské země, je geopolitickou provázaností, které se Washington bojí ze všeho nejvíce. Zatímco by to nikdy nepřiznal, rostoucí nestabilita v Xinjiang by byl ideální způsob, jak by Washington oslabil tuto narůstající provázanost zemí Šanghajské organizace spolupráce.

William Engdahl je autorem knihy Full Spectrum Dominance: Totalitarian Democracy in the New World Order.

Článek Washington is Playing a Deeper Game with China vyšel 11. července na serveru globalresearch.ca. Překlad L. Janda.