Pohled našeho vraha je dobrý (Úvaha přinášejí duševní klid)

Pokud se díváte na svět pohledem svého vraha, jste s ním loajální. Loajalita přináší výhody. Když se porcuje kořist, něco na vás zůstane. Je to odměna za přičinlivé nahánění lovené oběti.

Problém nastane, když jsou loviště vylovena. Pak přijdete jako zásoba na horší časy na řadu vy. Mělo to však předtím své výhody. Než k tomu došlo, trávili čas jste čas užitečným způsobem – pro sebe.

Pokud se díváte na život pohledem svého vraha, tak s ním přicházíte do intimního kontaktu a ztotožňujete se s ním. Poznáváte jej, jaký je a získáváte k němu sympatie. Neřekl Ježíš, abychom milovali své nepřátele a vrahy - a blahořečili jim? Jistě s ním souhlasíte, dokud se ta smečka nepustí do vás. Pak jsou náhle všichni teroristi, zatímco předtím, když jste je honili - jste jimi byli vy. Začnete se chovat jako pitomec, a všichni z toho mají nelíčenou srandu. Najednou je po Ježíšovi, a spolu s ním i po všech demokratických právech, která jste předtím vyžadovali - pro sebe. 

Vlastně jsem se spletl. Demokratická práva vyžaduje úplně každý. Požaduje je vrah, který loví kořist, ale i lovená kořist. Nevzdělanec by řekl, že kdybychom si alespoň ušetřili ty řeči a požadavky na svá demokratická práva, že by bylo vše jednodušší a snazší. Jenomže demokracie je založena na duševní omezenosti, a ta to nikdy nemůže pochopit. Spočívá ve přesvědčení, že když dáme průchod egoizmu, takže budeme svobodní. Každý má přece právo na sebeurčení - zejména ten nejmocnější. Místo toho však přijde válka.

Ne, toto nejsou mé názory, tyto jsem si vyposlouchal z nejvyšších míst od našich největších a světově uznávaných humanistů, demokratů a ekonomů. Protože nemám žádný titul z americké univerzity, tak tomu nemohu rozumět. Musím jen papouškovat slova jiných, chlubit se cizím peřím, a bystřit uši.

Můj vlastní názor je ten, že je výhodné se na svět dívat pohledem svého vraha. Jak bylo naznačeno, stáváte se pak sami tím vrahem. A aby byla dokonalá vražda dokonána, musí vrah nakonec zabít sám sebe. Vše v našem grandiózním vesmíru přece spěje k dokonalosti přes takové drobné peripetie. A planeta si zase na nějaký ten milion let dodechne od svého největšího škůdce. Není to uklidňující zjištění?