Také Tony Blair věřil, že Bůh ho žádá, aby šel bojovat se zlem

Tony Blair spatřoval podle svých nejbližších politických spojenců ve svém rozhodnutí jít do války v Iráku a v Kosovu součást „křesťanské bitvy“. Blairova víra ovlivnila všechna jeho klíčová politická rozhodnutí a vnukala mu neotřesitelné přesvědčení, že má pravdu. Podle jeho dlouholetého politického agenta pro volební obvod Sedgefield Johna Burtona pohánělo tohoto nejúspěšnějšího labouristického vůdce (pokud jde o volební vítězství) přesvědčení, že „dobro by mělo triumfovat nad zlem“.

„Je velice jednoduché vysvětlit ideu Blaira-válečníka,“ tvrdí Burton. „Byla součástí Tonyho žijícího ze své víry.“

Blair před časem přiznal, že byl ovlivněn křesťanskou vírou, ale teprve Burton teď odhalil sílu jeho náboženského zanícení. Učinil tak v knize, kterou ve spolupráci s novinářkou Eileen McCabe nedávno vydal pod názvem „Neděláme Boha“. V ní líčí premiéra rozhodnutého držet se křesťanského programu navzdory všem snahám přimět ho, aby přestal o své víře mluvit.

„Dokud Tony žil v čísle 10, bylo mu bylo prakticky znemožněno věnovat se otázkám víry,“ tvrdí dál Burton. „Alastair Campbell byl přesvědčen, že by mu to mezi voliči působilo potíže. Ale Tonyho křesťanská víra je součástí jeho samého. V té době byl skálopevně přesvědčen, že intervence v Kosovu, Sieře Leone – i v Iráku – jsou součástí křesťanské bitvy; dobro má zvítězit nad zlem a učinit život lepším.“

Burton, který Blaira často líčí jako moudrého učitele, tvrdí, že jeho náboženství mu poskytlo „pevné přesvědčení o tom, co je správné a co špatné“, a vedlo ho, aby viděl v tzv. válce proti terorismu „věc morálky“: „Jsem upřímně přesvědčen, že jeho křesťanství ovlivnilo celou jeho politiku od pomoci Africe přes školství, chudobu a světové dluhy až po intervence v jiných zemích, které považoval za správné. Zanícení mu bylo vlastní a bylo to křesťanské zanícení, které ho hnalo do akcí.“

Podle Burtona bylo Blairově víře vlastní přesvědčení, že s lidmi by se mělo jednat poctivě: „Uplatňoval stejný princip při všem, co dělal – včetně etnické čistky v Kosovu a zbavení Iráku zla vlády Saddáma Husajna.“

Tyto komentáře posilují podezření Blairových kritiků, kteří se obávají, že iráckou válku viděl v podobném světle jako bývalý americký prezident George W. Bush, který v projevech o ní stejně jako o válce v Afghánistánu používal náboženskou rétoriku a označoval je za „křížová tažení“.

Bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld byl koncem dubna obviněn, že během irácké války posílal Bushovi memoranda, jejichž součástí byly citáty z Bible vedle fotografií amerických vojáků.

Odpůrci války kritizovali v roce 2006 Blairovy komentáře, podle nichž rozhodnutí jít do války v Iráku má být nakonec rozsouzeno Bohem. Blaira podle Burtona nerozčilovala kritika jeho rozhodnutí, ale byl „upřímně šokován tím, že zpochybňovali jeho morálku, protože mezi jeho politikou a křesťanstvím nikdy neexistovala dělicí čára“.

I když se mu hlavní poradci včetně Campbella snažili zabránit, aby v projevech mluvil o víře, byl Blair podle Burtona rozhodnut se sekularismem bojovat. Chtěl „zalomcovat sekulární společností, která ovládla život v Británii“, a soudil, že je „čas postrčit ji jiným směrem“.

V roce 2007 si Tony Blair postěžoval, že nemá ve svém úřadu možnost mluvit o své víře: „V našem politickém systému je těžké mluvit o náboženské víře. V americkém či jiném politickém systému můžete o náboženské víře mluvit a lidé říkají ‚ano, to je docela fér‘ a je to pro ně docela přirozené. Ale jakmile začnete o své náboženské víře mluvit v našem systému, začnou si lidé myslet, že jste cvok.“

Po odchodu z Downing Street založil Nadaci víry Tonyho Blaira a poskytl řadu rozhovorů o své víře.

Minulý měsíc odmítl papežovy postoje vůči homosexualitě a tvrdil, že nastal čas, aby své názory „znovu zvážil“.

Článek Tony Blair believed God wanted him to go to war to fight evil, claims his mentor vyšel na serveru Telegraph 23. května. Překlad Eva Cironisová.